Zobrazit menuSkrýt menu

Vady řeči a prevence jejich vzniku

Publikováno: 25. 4. 2017, aktualizováno: 9. 11. 2017

holkyObsah článku

Základní anatomické předpoklady vývoje řeči
Vývoj řeči a hlasu
Pět vývojových pravidel podle Viktora Lechty
Možnosti logopedické prevence
Jaké mohou být vady řeči

Komunikace hraje v životě každého jedince důležitou roli. Jedná se o sdělování informací, názorů, myšlenek a pocitů mezi lidmi i živočichy nejčastěji prostřednictvím společných symbolů. Komunikace je tedy velmi důležitá pro život každého z nás. Její zlepšení nepřináší pozitiva pouze jedincům, ale i jejich nejbližšímu okolí. Hlavním dorozumívacím prostředkem člověka je verbální komunikace, tzv. druhá signální soustava.

Základní anatomické předpoklady vývoje řeči

Artikulace v širším slova smyslu zahrnuje respiraci (dýchání), fonaci (tvorbu hlásek), rezonanci (zabarvení hlasu) a pak samotnou artikulaci, tedy vyslovení hlásek. Orgány, které se na produkci řeči podílejí, dělíme na dýchací orgány, hlasový orgán – hrtan a artikulační orgány. V rámci dýchacího ústrojí máme na mysli zejména plíce, průdušnici a dýchací cesty

Vnímání lidské řeči

Percepci neboli vnímání řeči dělíme na percepci zrakovou a sluchovou. Vizuálně prezentované informace mají podle některých autorů všeobecnou výhodu delší expozice, která umožňuje dostatečnou koncentraci pozornosti na rozlišení jednotlivých detailů. Vizuální vnímání má podíl na celkové srozumitelnosti řeči slyšících jedinců.

Zdroj energie pro řeč poskytuje pohyb vzduchu při dýchání. Základním materiálem řeči je vzduchový proud. Zvuk řeči vzniká tak, že se pohybem různých částí mluvidel vytvářejí v cestě výdechového proudu různé překážky a průběžně se proměňují podmínky, za nichž výdechový proud prochází. Při fyziologickém dýchání se doporučuje nadechovat nosem, při řeči se vdech provádí nosem i ústy, protože je nutno v malém čase nabrat do plic maximum vzduchu. Mluvní projev se realizuje při výdechu, který lze díky zásobnímu vzduchu v plicích podle potřeby prodloužit a který zajišťuje trvalý tlak v hrtanu, což je důležité pro vznik hlasu.

Na tyto anatomické aspekty je nutné myslet i při vývoji dětské řeči. Rozechvěním hlasových vazů proudícím vzduchem při výdechu vzniká zvuk a pomocí jazyka, patra, zubů a rtů se přetváří v artikulovanou řeč nebo zpěv. Specifický typ fonace nastává při šepotu: nejde o pravou fonaci, protože hlasivky nekmitají, ale jsou v blanité části sblíženy, zatímco vzadu jsou na úrovni hlasivkových chrupavek oddáleny.

Výšku hlasu ovlivňuje především délka hlasivek. Čím jsou hlasivky kratší, tím rychleji kmitají a běžný mluvní hlas je vyšší. Vlivem hormonálních změn v organismu se mění základní poloha hlasu v dospívání (mutace), další změny pak nastávají ve stáří. Obměna výšky hlasu vzniká změnami postavení hlasivkových chrupavek, proměnou napětí hlasivek, ale podílí se na ní i tlak výdechového vzduchu a práce svalů hrtanu. Změny síly hlasu vznikají zesílením výdechového proudu. Barvu hlas (jde o charakteristické znění, individuální pro jednotlivce) získává až průchodem nadhrtanovými prostorami, v nichž se mění některé ze svrchních tónů základního hlasu. Na konečném efektu se podílí i rezonance celé lebeční dutiny a lícních kostí. Změnou postavení rtů, jazyka a hrdla je možno barvu hlasu modifikovat. Proměny barvy hlasu slouží k vyjádření jemnějšího výrazových a významových odstínů.

↑ nahoru

klukVývoj řeči a hlasu

Vývoj mluvidel. Pořadí vývoje mluvidel je podobné jako vývoj motorické aktivity plodu. Otevírání a zavírání dolní čelisti probíhá v 10. – 11. týdnu těhotenství, pohyby jazyka – od 11. týdne, sání a polykání od 12. týdne. Vývoj je závislý na mnoha faktorech, například vývoj tvářových kostí - do puberty až dospělosti, akcelerovaný vývoj jazyka (až do 14. roku, zralost v 16 letech), růst dolní čelisti či délky a tloušťky rtů. Důležitý pojem je praxie. Jedná se o schopnost provádět účelné pohyby jednotlivých orgánů. S ním souvisejí dyspraxie, tedy porucha schopnosti vykonávat složité naučené pohyby, která není podmíněna poškozením elementárních hybných funkcí a apraxie, což je úplná ztráta nebo získaná porucha této schopnosti.

Percepci neboli vnímání řeči dělíme na percepci zrakovou a sluchovou. Vizuálně prezentované informace mají podle některých autorů výhodu delší expozice, která umožňuje dostatečnou koncentraci pozornosti na rozlišení  detailů. Vizuální vnímání má podíl na celkové srozumitelnosti řeči slyšících jedinců.

Vývoj řeči. Vývoj lidské řeči se dělí na přípravné období a období vlastního vývoje řeči. Přípravné probíhá zhruba do 10. - 12. měsíce věku života dítěte. Ještě se nejedná o vývoj skutečné řeči, spíše o osvojování zručnosti, návyků, dozrávání funkcí, na základě kterých se potom vybuduje skutečná řeč. Důležitou úlohu zde hrají také aktivity jako sání, cumlání, žvýkání, při nichž se rozvíjí obličejové svalstvo a mluvidla. Pro vývoj a růst mozku jsou významným obdobím první tři měsíce života. Přípravné období má několik fází. Období křiku – první hlasový projev po narození, vzniká v hrtanu bez aktivní účasti mluvidel a má reflektorický základ. Délka křiku závisí na míře spokojenosti dítěte, spokojený křik je obvykle kratší než intenzivní, ten vzniká při silném rozrušení, důležitý je kontakt s matkou, hlavně během kojení. Období broukání nastupuje kolem 3. měsíce, kdy si dítě hraje s hlasivkami, zvuky jsou nesouvislé, nemají ještě sdělovací funkci. Úmyslné broukání se pozvolna začíná podobat článkování skutečných hlásek. Období pudového žvatlání (4. až 6. měsíc) - z pohledu artikulace zde se objevují prazáklady slov, ale není to záměrné. Období napodobivého žvatlání - (6. až 8. měsíc), v němž se zapojuje zraková a sluchová kontrola. Dítě napodobuje samo sebe, rodiče, okolí a imituje to, co slyší. I při nepřesné artikulaci zdravé dítě vždy správně napodobuje přízvuk, melodii a rytmus, tedy z pohledu fylogenetiky nejstarší prvky řeči. Období rozumění řeči - (kolem 10. měsíce), nejde zde o rozumění v pravém slova smyslu, dítě totiž ještě nechápe obsah slov, reaguje spíše na celkový zvukový obraz. Dítě v tuto dobu lépe rozumí, než mluví. Nejdůležitější úlohu má zde emocionální zabarvení řeči, významné jsou i mimika a gesta, která zlepšují pochopení.

Období vlastního vývoje řeči - (nástup mezi 10. až 14. měsícem). Prvním verbálním projevem dítěte jsou jednoslovné věty, ty se objevují již kolem 1. roku věku dítěte, kdy jedno slovo nahrazuje celou větu. V počátečním stádiu převládá pasivní slovní zásoba, vlastní produkce řeči zaostává. V období kolem 2. roku dítě aplikuje slova, která slyšelo v asociaci s určitými jevy a pojmenovává podobné jevy. V tomto období lze u dětí pozorovat frustraci z neúspěšného pokusu o komunikaci. Tento fakt může mít velkou diagnostickou a velkou hodnotu v oblasti prevence. Mezi 2. a 3. rokem je dítě ve stádiu rozvoje komunikační řeči, jejíž pomocí se učí dosahovat drobných cílů, vidí, že se tak dají ovlivnit dospělí, a proto s nimi rádo komunikuje. Kolem 3. roku nastává období logických pojmů. Slova, která si dosud dítě spojovalo s konkrétními jevy, se postupně pomocí abstrakce stávají všeobecnými pojmy, dítě si více všímá vlastního těla. Učení se těmto složitým myšlenkovým operacím se velmi často stává příčinou následujících fyziologických obtíží v řeči:

  • opakování slabik, které jsou v období kolem 3. roku života poměrně časté
  • fyziologická dyslálie (patlání) - problémy bývají nejčastěji se sykavkami a s motoricky náročnými L, R, Ř
  • fyziologický dysgramatismus – dítě neumí ještě správně ohýbat slova.

Stádium intelektualizace řeči začíná okolo 4. roku a přetrvává až do dospělosti. Ve věku 6 – 7 let dochází k ukončení základního vývoje řeči, dítě je schopno komunikovat v mateřském jazyce a je připravené osvojit si grafickou formu jazyka během výuky čtení a psaní ve škole.

↑ nahoru

Pět vývojových pravidel řeči podle Viktora Lechty

  1. Vývoj řeči je předvídatelný - dítě ve vývoji řeči prochází určitými stádii, která po sobě následují v daném pořadí, a žádné stádium nemůže ve vývoji přeskočit a žádné by nemělo vynechat.
  2. Každé stadium ve vývoji řeči přichází přibližně ve stejném věku.
  3. Pro správný vývoj řeči je potřeba, aby dítě bylo vývojově zralé - dítě musí dosáhnout určitého vývojového stupně i v dalších oblastech vývoje, jako jsou motorika, myšlení nebo socializace.
  4. Vývoj řeči probíhá v určitých krocích - ve vývoji řeči se střídají stadia, kdy je posun viditelnější, rychlejší, se stadii, kdy se vývoj zastaví.
  5. Vývoj řeči probíhá individuálně - u každého dítěte může probíhat odlišným způsobem, ke každému vývojovému období najdeme věk, kdy dítě daného stupně dosáhne, ale neznamená to, že dítě tohoto stupně nemůže dosáhnout nepatrně dříve či později.

Aby se řeč vyvíjela správně, je nutné, aby centrální nervová soustava dítěte byla nepoškozená, intelekt dítěte v normě, sluch bez poškození. Velkou roli hraje také vrozená míra nadání pro jazyk a samozřejmě stimulující sociální prostředí. Mezi faktory ovlivňující vývoj řeči patří pohlaví dítěte, pořadí sourozenců, vliv sociálního prostředí a kritická období ve vývoji řeči.

Možnosti logopedické prevence

V otázce prevence je velmi důležité vytváření podmínek pro správný a přirozený vývoj řeči, a tím i předcházení nejrůznějším poruchám a vadám v komunikačním procesu, a tedy i předcházení vzniku vad a poruch jedince. Zásadou logopedické prevence je začínat od nejútlejšího věku, nabízet dostatek mluvních podnětů a snaha o vyvolání mluvní aktivity ve styku s okolím a vrstevníky, zachovat duševní hygienu  - pomáhají také klidné, vyrovnané prostředí, tolerance, denní režim, hygiena hlasu a správný mluvní vzor.

Narušený vývoj řeči

Jedná se o specificky narušený vývoj jazyka (řeči), projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj jazyka (řeči) jsou přiměřené – sociální prostředí, emocionální vazby, kvalita a četnost podnětů, smysly, přiměřená (neverbální)inteligence, zpětná vazba, negativní klasické neurologické vyšetření

Zásady prevence u opožděného vývoje řeči:

Výchova by měla být přiměřená věku a schopnostem dítěte, nutná je spolupráce logopeda, rodiny a mateřské školy, která podporuje rozvoj komunikační schopnosti, na místě je taktéž spolupráce s lékařem. V novorozeneckém věku je nutné vyšetření sluchu. Základem je nutnost sledovat vývoj dětí od narození, a to nejen těch, které patří od narození do rizikových skupin. Pokud již dítě má diagnostikovaný narušený vývoj řeči, doporučuje se sledování nejméně rok po zahájení povinné školní docházky, kdy vzniká větší riziko v oblasti specifických poruch učení. Jako příklad lze uvést potíže ve zrakovém a sluchovém vnímání, potíže bývají i v oblasti hrubé a jemné motoriky či grafomotoriky. Dítě nedokáže vyslovit delší slova, komolí je apod. Má potíže s pamětí i s pozorností. Mnohdy se objeví více symptomů najednou, ale nejedná se o pravidlo. Vše je velmi individuální, proto je vhodná konzultace s logopedem.

↑ nahoru

loukaJaké mohou být vady řeči

Dyslalie neboli patlavost

Tato vada, kdy dítě špatně vyslovuje některé hlásky, je nejrozšířenějším narušením komunikační schopnosti. Pro laickou veřejnost povětšinou supluje obecné pojetí logopedie jako oboru zabývajícího se právě jen „špatnou“ výslovností.

Vyšetření probíhá formou rozhovoru, který poskytne zprávu o momentálním stavu řeči dítěte, rozsah a stupeň chybné výslovnosti, dále je možné použít popis obrázku. Je třeba vyhýbat se předříkávání slov při diagnostice, protože dítě může leccos napodobit. Sledujeme hlásky z hlediska místa, způsobu tvoření, spojení samohlásek a souhlásek, sledujeme výrazové prostředky, rozsah použitého slovníku, vyspělost a strukturu řeči ve větách, gramatické chyby, výrazová chudoba, převaha podstatných jmen, vliv prostředí a dialektu, porozumění řeči, slovní zásoba při popisu obrázku, vyhledávání slov s konkrétní počáteční hláskou, suprasegmentální jevy aj.

Vliv dědičnosti na vznik dyslálie není prokázán. Viktor Lechta uvádí tento dědičný vliv jako nespecifickou dědičnost fonematické diferenciace, projevující se artikulační neobratností, případně snížením schopnosti nebo vrozené řečové slabosti, která pak způsobuje vadnou výslovnost. Velký vliv má ale prostředí, zejména nesprávný řečový vzor v rodině (např. oba rodiče ráčkují, pak je vhodná řečová prevence, případně návštěva logopeda a podchycení vývoje řeči), nepřiměřený řečový vzor (mazlivá řeč, bilingvální prostředí), chyby ve výchovném přístupu jako výsměch, citové strádání a zanedbávající výchova v rodině – to vše může vést nejprve k vadnému tvoření výslovnosti a následně k jeho fixaci.

Výslovnost je vážně narušena tehdy, má-li dítě narušené sluchové vnímání. Nelze podceňovat ani dočasnou (percepční) nedoslýchavost, která je následkem například častého onemocnění horních cest dýchacích nebo zvětšení nosní vegetace. Percepční nedoslýchavost způsobuje, že dítě nerozlišuje správně hlavně sykavky a má také narušeny modulační faktory řeči. Porucha zrakového vnímání může být rovněž příčinou vadné výslovnosti pro nepřesné vnímání artikulačních pohybů, a to hlavně v raném věku. Výzkum ukazuje na úzkou souvislost mezi motorickým vývojem dítěte a výslovností, jež vyžaduje přesnou koordinaci pohybu mluvidel. Anatomické úchylky mluvidel mohou též způsobit vady výslovnosti. Nelze podceňovat rozštěpové vady, výměnu chrupu, vzájemné postavení zubů, dále nepříjemné zásahy do ústní dutiny (nošení zubních protéz, vadný skus, obrna jazyka a rtů atd.). Rozhodně se nevyplatí podceňovat prevenci, při pětileté prohlídce už mnohdy bývá pozdě a náprava trvá i v průběhu školní docházky.

V rámci reedukace, tedy během procesu zlepšování momentálního stavu, je vhodné dodržovat několik zásad:

  • Zásada krátkodobého cvičení. Děti mají malou schopnost udržet pozornost, proto stačí cvičit 3 - 5 minut, ale několikrát za den.
  • Zásada užívání pomocných hlásek. Tato zásada je nejčastěji podceňována a nahrazována základním postavením mluvidel a nápodobou. Náležitým užitím substituční metody zefektivňujeme postup nápravy, dítěti usnadňujeme tvoření správného artikulačního postavení s přesným zněním hlásky. Osvojení si substitučních metod je základem úspěšnosti dané úpravy.Substituční metoda je velmi důležitá, protože vytváří nový sluchový a artikulační vzor a vede dítě ke správnému tvoření hlásky a k postupnému odstraňování vadných návyků. Výchova fonematického sluchu je proces obtížný, zvláště u dětí s opožděným vývojem řeči a u dětí s mentální retardací.
  • Zásada užívání sluchové kontroly. Vyvozování a fixace nové hlásky se zakládá v podstatě na výcviku fonematického sluchu. Dítě si většinou svou vadu neuvědomuje, neslyší ji, není schopno ji sluchem diferencovat.
  • Zásada minimální akce. Děti mají snahu tvořit požadované hlásky ve cvičných slovech hlasitě a přehnaně, nevnímají pak jejich tvoření a znění. Proto raději cvičíme tiše a s minimální artikulační silou.

Zásady prevence: Dostatek přiměřených podnětů, pohybové hry spojené s řečí, vzor správné výslovnosti stimuluje rozvíjení foneticko – fonologické jazykové roviny. Rodiče by měli mít dostatek informací a vědomostí o vývoji výslovnosti, jeho poruchách a následcích. Preventivní opatření probíhá ve dvou směrech, a to odstraňování etiologických faktorů a současná podpora vlivů napomáhajících fyziologickému rozvoji dorozumívacího procesu (dětem by dle potřeby měla být dostupná kvalitní logopedická péče v útlém věku, ale vždy s ohledem na schopnost a ochotu spolupráce).

↑ nahoru

Dysartrie

Jedná se o vývojové i získané obtíže při hláskování, vyslovování (nikoli výslovnosti, kdy jsou porušeny jen některé hlásky), narušena je i prozodie řeči (přízvuk, melodie řeči, tempo řeči, pauzy i hlasitost).

Zásady prevence: Prevence dysartrie souvisí s neurologickými onemocněními, které ji způsobují, je spojována s medicínskou preventivní činností. Nejčastější diagnózou v rámci logopedie je dětská mozková obrna. Všeobecně můžeme mluvit o zlepšení péče o matku v době těhotenství, včasná diagnostika a léčba neurologických onemocnění, preventivně lze působit na úpravy v oblasti automobilové dopravy, pracovních a rekreačních činností i výchovné péče o děti a mládež. Zde je vhodná rehabilitace celého těla, nejen orofaciálu. Jedná se o motorickou poruchu, ale na neurologickém podkladě.

Mezi nejčastější poruchy a vady řeči patří:

dyslalie, dysatrie, rinolálie, palatolalie, breptavost či koktavost

Poruchy hlasu

Jde o patologickou změnu v individuální struktuře hlasu, změnu v jeho akustických kvalitách, způsobu tvoření a používání, přičemž v hlase se mohou vyskytnout i různé vedlejší zvuky.

Zásady prevence: Hlavní zásadou je hlasová hygiena, která vyžaduje pravidelné a systematické vedení, respektování a dodržování stanovených pravidel, poučení o správném, ale i patologickém užití hlasu. Pro pedagogy zde platí seznámit se s poměry a rozsahem dětského hlasu. Dodržovat výchovu k užívání správné hlasové techniky, zohledňovat hygienu prostředí, správný řečový a hlasový vzor, redukci tvrdých hlasových začátků a vyvarovat se zbytečným zánětům horních cest dýchacích.

úsměvPalatolalie

Jedná se o narušenou komunikační schopnost v důsledku rozštěpových vad patra.

Zásady prevence: V širším slova smyslu spadá prevence patalolalie do oblasti medicínské. Nespecifická prevence spočívá v péči o fyzické a psychické zdraví, dodržování zdravého životního stylu a udržování zdravého životního prostředí. Pokud se narodí dítě s orofaciálním rozštěpem, prevencí vzniku palatolalie je včasný a úspěšný chirurgický zákrok, který vytvoří dostatečný a fungující patrohltanový uzávěr. Dále je nutná včasná odborná lékařská péče i předoperační a pooperační logopedická péče.

Primární logopedická prevence je realizovaná prostřednictvím logopedického poradenství, osvěty. Rodič dostane potřebné informace týkající se příčin, příznaků a důsledků souvisejících s orofaciálním rozštěpem. Sekundární logopedická prevence je zaměřená na předcházení anebo zabránění vzniku patologických rezonančních, fonačních, dechových a artikulačních návyků, narušeného koverbálního chování, způsobujících a zhoršujících stupeň palatolalie. Terciární logopedická prevence předchází vzniku nežádoucích psycho-sociálních důsledků, které rozštěp společně s palatolalií mohou vyvolávat, a zabraňuje zhoršování stavu řeči.

Rinolálie

Porucha nazality (mluvení nosem) při mluvení, která se projevuje jako huhňání.

Zásady prevence: Prevence organicky podmíněné otevřené huhňavosti je záležitostí lékařskou, funkčním poruchám lze předcházet celkovým výchovným působením a otužováním dítěte. Prevence zavřené huhňavosti, která je způsobena infekcemi horních cest dýchacích u dětí v útlém věku, spočívá v předcházení těchto onemocnění a léčbou anomálií čelistí či nosní neprůchodností způsobenou zbytnělou nosní mandlí. Rozhodnutí o případném odstranění nosní mandle je v kompetenci lékaře, k logopedické prevenci patří nácvik nosního dýchání a jeho trvalé užívání.

Koktavost

Projevuje se charakteristickým přerušováním plynulosti mluvené řeči.

Zásady prevence: Předcházet rizikovým faktorům, dát správný řečový vzor, klidné prostředí, vyloučení pocitů méněcennosti a vzniku logofobie. Vhodné je vytvořit pocit ochrany a bezpečí, klást dítěti méně otázek, nenutit jej k hovoru a nepřerušovat jej a věnovat mu dostatečnou pozornost. Důležitá je také úloha pediatrů při komplexních preventivních prohlídkách ve třech letech s ohledem na včasné vyšetření dětí s počínající koktavostí. Úkolem logopeda je včasná terapie, která je zároveň primární prevencí, podstatné je odlišit začínající koktavost od fyziologické neplynulosti řeči. Sekundární prevencí je pak zabránit vzniku fixované nebo chronické koktavosti. Terciární prevence koktavosti se týká oblasti eliminace sociálních, komunikačních a kognitivních stresorů, které mohou posunout koktavost do její fixované nebo chronické podoby.

Breptavost

Je charakteristická pozměněným (akcentovaným) tempem řeči. Primární logopedická prevence není možná v případech, kde jde o dědičný faktor anebo syndrom ADHD.

Zásady prevence: Správný mluvní vzor rodičů a pedagogů a jiných povolání. Nutnost zavést denní režim, udržovat klidnou atmosféru v rodině. Řeč by měla být doprovázena pohybem a rytmem. Preventivní prohlídky u pediatrů zajistí informace o typu narušené komunikační schopnosti. Pediatr by také měl rodinu nasměrovat k logopedovi, který efektivně poradí, jak dále pracovat.

↑ nahoru

Mutismus

Souborný termín, který v praxi obvykle zahrnuje všechny případy, pro něž je charakteristická náhlá absence artikulované řeči. Dítě s touto poruchou mluvit může, ale nechce. Nemluví buď výběrově s určitou osobou, nebo v určitém prostředí.

Zásady prevence: Důležité je seznámit rodinu s možnými komplikacemi, nenutit dítě do komunikace (v rodině nebo v mateřské škole v rámci veřejných vystoupení), uchránit před neurotizujícími činiteli. V zemích Evropské unie mutismus nespadá do péče logopedů, ale do sféry psychotických poruch. Proto je nutná spolupráce s rodinou a psychologem.

Afázie

Jedná se o komplikované a nejednoznačné postižení jako je ztráta produkce nebo rozumění řeči v důsledku ložiskového poškození mozku, která vzniká jako náhlé přerušení a poškození dosud normálně se vyvíjející centrální nervové soustavy. Příčiny vzniku afázie u dětí a mladistvých bývají podobné jako u dospělých, například cévní mozkové příhody, úrazy a nádory mozku, zánětlivá mozková onemocnění, degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy nebo intoxikace mozku v souvislosti s užíváním drog případně vysokou konzumací alkoholu

Zásady prevence: Souvisí s prevencí onemocnění, při kterých afázie vzniká, také je důležitá včasná diagnostika a léčba vysokého krevního tlaku, cukrovky, obezity, aj. Správná výživa, pohyb, eliminace stresu zlepšuje kvalitu života. Součástí je i prevence úrazů mozku a onemocnění cévní nervové soustavy.

 

 

Kde hledat pomoc

 

 

Přečtěte si:

Autorka článku

Mgr. Monika Weilová

Autorka se věnuje speciální pedagogice, zejména logopedii. Nyní působí jako klinický logoped v soukromé ordinaci v Olomouci.

Publikační aktivity mgr. Moniky Weilové, najdete v Odborné knihovně.

Zdroje:

CSÉFALVAY, Zsolt: Terapie afázie: teorie a případové studie. Praha: Portál, 2007.
DVOŘÁK, Josef: Logopedický slovník: [terminologický a výkladový]. Žďár nad Sázavou: Logopedické centrum, 2007.
KOUKOLÍK, František: Lidský mozek: [funkční systémy, norma a poruchy]. Praha: Galén, 2012.
LECHTA, Viktor: Terapie narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2011.
MIKULAJOVÁ, M. a RAFAJDUSOVÁ, Iris: Vývinová dysfázia: špecificky narušený vývin reči. Bratislava: M. Mikulajová, I. Rafajdusová, 1993.
PALKOVÁ, Zdena: Fonetika a fonologie češtiny s obecným úvodem do problematiky oboru: Praha: Karolinum, 1994.
VÁGNEROVÁ, Marie: Vývojová psychologie: dětství a dospívání: Praha: Karolinum, 2012.
SOVÁK, Miloš: Logopedie předškolního věku. Praha: SPN, 1989.
ŠKODOVÁ, Eva a JEDLIČKA, Ivan: Klinická logopedie: Praha: Portál, 2007.
VITÁSKOVÁ, Kateřina a PEUTELSCHMIEDOVÁ, Alžběta: Logopedie: Olomouc: Univerzita Palackého, 2005.
.VYŠTEJN, Jan a JANOTA, Přemysl. Vady výslovnosti: diagnostika, ošetření a prevence patlavosti. Praha: SPN, 1991

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS