Zobrazit menuSkrýt menu

Úrazy u dětí a jejich prevence

Publikováno: 31. 8. 2013, aktualizováno: 19. 8. 2016

odřené koleno dítěteÚrazy vždy představovaly problém dětského věku. S tím, jak se mění výchova, prostředí i péče o zraněné, se mění i spektrum úrazů, jejich počty, typy a případné následky. Přesto jsou stále nejčastější příčinou úmrtí u dětí.

Stalo se totiž, že úmrtnost na jiné choroby, ať již vrozené vady, infekce či nádory, se s lepší zdravotní péčí prudce snížila, ale u úrazů takový pokles vidíme až v posledních letech, kdy se teprve rozvíjí prevence. Podle údajů zdravotnické statistiky je ročně ošetřeno v ambulancích více než půl milionu dětí a mladistvých do 19 let věku, s těžšími úrazy je hospitalizováno 35 tisíc dětí a zemře více než 200 dětí. Nejvíce smrtelných úrazů se stane v dopravě, následuje sebepoškození-sebevraždy a pak utonutí. Velká fakultní nemocnice, jako je pražská Fakultní nemocnice Motol, ošetří až 15 000 úrazů dětí ročně.

Nejčastější příčiny úrazů jsou:

  • pády,
  • dopravní nehody,
  • působení neživotné síly,
  • opařeniny a popáleniny.

Úrazy a otravy jsou nejčastější příčinou smrti, bolesti i trvalých následků u dětí, u dospělých jsou v příčinách smrti na třetím místě u mužů a čtvrtém u žen. Protože se dá úrazům většinou zabránit, je prevence nejdůležitější způsob, jak zastavit a snížit počty zranění a úmrtí. To, jak se prosadí prevence v dětském věku, pak přinese ovoce i pro celou populaci a také dospělí si budou své zdraví a život chránit.

Dítě roste a vyvíjí se nám před očima, prostředí, ve kterém žije, se mění a ono nemá dostatek zkušeností ani představu, s jakým nebezpečím se může setkat. Až příliš často je úraz výsledkem zbytečných rizik a špatného odhadu situace. Nejčastější rizika jsou:

  • nedostatečný dohled dospělých a
  • neznalost dětí, jak se vyhnout riziku, tedy nedostatek kompetencí (znalostí, dovedností a postojů) ke zvládnutí běžných rizik života.

Čím je dítě mladší, tím větší je potřeba dohledu a pomoci dospělých. S tím stoupá význam výchovy tak, aby si dítě odneslo do dospívání a dospělého věku zásady ochrany zdraví.

Obsah článku:

 ↑ nahoru

Domácí úrazy

Domov má být pro dítě bezpečným místem pro život, hru i nejrůznější činnosti. Největší podíl na úrazech, které byly tak vážné, že potřebovaly ošetření lékařem, a o kterých se dozvíme ze zdravotnických statistik, mají úrazy doma a ve volném čase, což je dosud málo známá skutečnost. Celá polovina z hospitalizovaných úrazů je následkem pádů, přičemž prostředí, ve kterém k nim dochází, je nejčastěji domov a jeho okolí. Domácí úrazy nejsou obvykle tak závažné jako úrazy dopravní a jen výjimečně jsou smrtelné, ale jejich počty jsou mnohonásobně vyšší. Představují tedy velkou zátěž nejen pro zraněné děti a jejich rodiny, ale i pro zdravotnictví a ekonomiku. Každá nehoda má svoji příčinu, a proto je možné jí předejít. Je jen zapotřebí více pozornosti a informací, domov se dá zařídit bezpečněji i bez větších nákladů.

V necelé čtvrtině českých domácností dojde každý rok k vážnému úrazu, výrazně vyšší je úrazovost v rodinách s malými dětmi. To jsou ovšem údaje jen o úrazech, které byly ošetřeny lékařem. Většina lehkých úrazů je ošetřena doma, a proto se o jejich počtu můžeme jen dohadovat.

Nejčastější úrazy jsou pády, řezné rány a spáleniny, opařeniny. K běžným rizikům v domácnosti patří možnost dostat se do výšky, ostré, bodné a tříštivé věci, jedy a léky v dosahu dětí, možnost vdechnutí cizího tělesa a udušení, oheň a dým, horké povrchy, voda, tonutí a elektrický proud. To, že úrazy se dětem stávají převážně doma nebo v bezprostředním okolí domova, je jistě částečně proto, že děti zde tráví více času, podobné je to pak i u seniorů. U dospělých se ale také mnoho úrazů pojí k domovu.

Ze všech nejrůznějších domácích úrazů je asi jedna třetina spojena s vybavením domácnosti. Nejčastěji jmenované prvky jsou podlahy, schody, dveře a skleněné plochy. Nejtěžší úrazy jsou spojeny s elektrickou energií, horkou vodou a ohněm, případně dýmem, jedy a domácí chemií.

Byt si většinou zařizujeme pro potřebu dospělých členů rodiny a dítě pak přivedeme do prostředí, které vyhovuje nám. Teprve postupně je přizpůsobujeme potřebám dětí. Lépe je však udělat byt bezpečnější a přátelštější pro děti dříve, než nás k tomu donutí první úraz. U malých dětí se však i přes všechna bezpečnostní opatření bez stálého dozoru neobejdeme. Někdy stačí jen chvilka nepozornosti, zazvoní telefon nebo nás někdo vyruší, a proto je lépe moci se spolehnout v takové chvíli na to, že prostředí samo o sobě je bezpečné.

Starší děti zůstávají často doma samy a musí si například i připravit nebo ohřát něco k jídlu. Když dítě ví přesně, co může a co nesmí dělat a jak použít vybavení kuchyně, které pro přípravu potřebuje, je riziko úrazu malé. Starší děti by nikdy neměly být pověřovány dohledem nad mladšími sourozenci, zvláště batolaty, která jsou pohyblivá a zvědavá a nebezpečí si vůbec neuvědomují. Starší dítě má samo se sebou dost práce a také neudrží dlouho pozornost a jeho schopnost dohlížet na mladšího sourozence je omezená. Pokud děti tráví část dne doma samy, měly by být dostatečně zaměstnány různými činnostmi. Nudící se dítě má sklon k experimentování a neumí odhadnout riziko dosud nevyzkoušené zábavy.

Úprava prostředí tvoří základ bezpečného domova, ale navazuje na ni i potřeba změny chování. Domácí úrazy se stávají při běžných denních aktivitách a zábavě, postihují děti různého věku, z rodin různého sociálního postavení a vzdělání. Jak již bylo uvedeno výše, jejich následky, kromě utrpení a nákladů na léčení, mohou znamenat i trvalé poškození zdraví.

↑ nahoru

kluk s náplastí na loktuPreventivní protiúrazová opatření v domácnostech

Až doposud se prevence úrazů soustředila především na změnu chování lidí, na upozornění na rizika a varování. Například opaření horkou vodou se bránilo především dohledem nad dětmi a opatrností při zacházení s horkými tekutinami. V posledních desetiletích se preventivní snahy soustřeďují na změny samotného rizika a tvorbu technicky bezpečnějšího prostředí. Co se týče rizika opaření, byla provedena změna teploty vody v potrubí, začaly se používat termostatické baterie, zábrany na sporáky, aby nemohlo dojít ke stržení nádob, došlo k lepší konstrukci varných konvic a podobně. Po zavedení varných konvic, které mají krátký kabel pouze k podstavci, se pronikavě snížil počet opaření při přípravě horkých nápojů následkem stržení konvice.

Bezpečnostní hledisko se prosazuje v konstrukci domácích spotřebičů, vybavení kuchyní a koupelen i v designu nábytku. Důležitou se tak stává informovanost veřejnosti o tom, jak který výrobek splňuje požadavky bezpečnosti a které výrobky jsou nebezpečné. Zvláště důležitá je pak zpětná informace spotřebitelů o tom, jaká je situace v běžném provozu domácností. Právě nalezení rizikových míst, produktů a situací, které jsou součástí domova na podkladě informace o tom, kde a jak úrazy vznikají, totiž dává nástroj pro prevenci. Změny v uspořádání a vybavení domova, tak aby byl bezpečný, obvykle nejsou nijak nákladné, ale často buď chybí informace, nebo vůle změny udělat včas, dříve než k úrazu dojde.

Odborníci na prevenci úrazů navrhli kolem 60 možných bezpečnostních zásahů do prostředí domova. Například uzavíratelné skřínky na léky a domácí chemii, aby se nemohly dostat do rukou dětí. Důležitá je ochrana elektrických zásuvek, nejlépe umístěním do výšky 1,5 metru od podlahy nebo záslepkami, dále zkrácení kabelů elektrických spotřebičů, aby byly co nejblíže zásuvce a nedocházelo ke stržení spotřebiče, a vedení delších kabelů za nábytkem, aby se zabránilo zakopnutí, pádu či stržení spotřebiče.

Podstatné jsou minimální rozdíly ve výšce podlah, zřetelné označení případných stupňů pak sníží nebezpečí pádu, zvláště u dětí, seniorů a osob se zrakovými problémy. Pomáhá také zkrácení vzdálenosti mezi kuchyňským sporákem, lednicí a dřezem, kde při přenášení horkých nádob dochází k mnoha úrazům. Neméně důležité jsou protiskluzové úpravy povrchů, zvláště v koupelně a kuchyni, i opory a držadla v koupelnách a na záchodě pro snadnější pohyb a stabilitu. Důležité je také dostatečné osvětlení umožňující dobrou orientaci a volný průchod po nejvíce používaných trasách v bytě.

Zábradlí na schodišti je dobré mít po obou stranách, vyznačit okraje schodů výraznou barvou, případně u kluzkých povrchů stupňů můžeme nalepit protiskluzový pás na okraje. Schodiště by mělo být co nejkratší, s podestami a bez skleněných ploch v blízkosti.

Další opatření se týkají vybavení koupelen, konstrukcí sprchových koutů s pokud možno dvěma pevnými stěnami, kam je možno instalovat madla, věšáky na ručníky v koupelně, pokud jsou dostatečně pevné, mohou posloužit i jako opora a držák. Tam, kde voda vytékající z kohoutu je více než 54 stupňů teplá, je dobré instalovat termostatickou baterii, zvláště u rodin s malými dětmi. Průtokové ohřívače vody mají být vybaveny nastavením maximální teploty. I vanu lze vybírat s ohledem na bezpečnost s plochým dnem ve výši podlahy a s protiskluzovým povrchem. Obvyklou kombinaci vany se sprchou je při rekonstrukci lépe nahradit vanou a sprchovým koutem.

Bezpečnost domova ovlivní i pevnost a stabilita nábytku, kulaté rohy hlavně u stolů, židlí a lavic. Bezpečnostní prvky jsou u nábytku zatím spíše vzácné, jedná se například o zarážky do zásuvek nebo netříštivá skla. Zábrany proti vypadnutí z okna si pořizují jen v některých domácnostech s dětmi, a i na možnost přisunutí lehčího nábytku dítětem a tak dosažením na parapet se málo myslí.

↑ nahoru

Podívejte se také na náš videorozhovor s doc. MUDr. Veronikou Benešovou, CSc.,
z Centra prevence úrazů a násilí Fakultní nemocnice Motol

 

Rizikové výrobky

Zaměření na domov, jeho vybavení a výrobky určené pro domácí potřebu je tedy ve středu zájmu. Bezpečnostní předpisy stanoví povinnost výrobce označit například nebezpečnost výrobku pro děti a každý výrobek musí být opatřen návodem k použití, ale již méně se dbá na to, zda je návod pro spotřebitele srozumitelný. Již to, aby si zákazník vůbec návod přečetl a pak se jím řídil, vyžaduje určitou výchovu a údaje uvedené výrobcem se někdy zdají spíše zaměřené na ochranu výrobce v případě reklamace než na bezpečnost použití. V rámci Evropy se projevuje snaha sjednotit návody k použití a užívané symboly na etiketách.

Z výrobků pro děti byly nejčastěji zmiňovány jako příčiny úrazů dětská chodítka, kočárky, židličky, kolébky a postýlky. Například kontrola dětských kočárků ukázala, že většina z nich není dostatečně stabilní, aby v nich mohlo být větší dítě ponecháno bez dozoru. Dudlíky, vaničky a kojenecké lahve musí mít atest. Samostatnou kapitolu tvoří dětské hračky, zvláště byli kritice podrobeni plyšáci s dlouhými chlupy a hračky na elektrický pohon. Častým místem úrazu dětí jsou také špatně vybavená dětská hřiště a domácí bazény.

Je ovšem řada výrobků, které nejsou určeny dětem, přesto často jejich zdraví ohrozí, a měly by tedy být opatřeny výstrahou, jako plastové sáčky, domácí spotřebiče s vysokou povrchovou teplotou, elektrická instalace a chemikálie užívané v domácnostech včetně léků. Bezpečnostní uzávěry u lahví s chemikáliemi, které dítě nemůže samo otevřít, jsou často udělány tak, že dělají potíže při otevření i dospělým, takže je obsah přeléván do náhradních lahví (nezřídka od nápojů) a nebezpečí se tak vlastně ještě znásobí.

Co se bezpečnosti výrobků týká, shoda panuje v tom, že to, co se prodává, musí být bezpečné a odpovídá za to výrobce. Ten musí mít k dispozici standardy platné nejen v dané zemi, ale případně i v zemi, kam dováží, a musí být připraven na to, že jeho výrobek bude testován. Jiným problémem je výchova spotřebitelů – aby si vybírali, co koupí, také s ohledem na bezpečnost; pro své rozhodnutí musí dostat příslušné informace. Výrobce a spotřebitel se tak stávají partnery v boji proti úrazům.

 ↑ nahoru

Úrazy a věk dětí

Pro jednotlivá věková období je charakteristické spektrum určitých úrazů, lze tedy pro daná věková období odhadnout rizika a nastavit příslušná preventivní opatření. Chlapci jsou obecně náchylnější k častějším a závažnějším úrazům než dívky. To platí pro všechny typy úrazů a všechny věkové kategorie, kromě věkové kategorie 0–1 rok. Není to způsobeno pouze vyšší expozicí rizik, ale též odlišným chováním chlapců a dívek.

I výskyt úrazů mezi jednotlivými skupinami se značně liší – popáleniny jsou sedmkrát častější u dětí do jednoho roku věku ve srovnání s 13letými, dopravní úrazy jsou u 15–19letých desetkrát častější než ve skupině 5–9 let.

Závažné úrazy, u kterých je nutná hospitalizace, jsou nejčastěji způsobeny pádem, na druhém místě pak dopravní nehodou a působením neživé mechanické síly. U mladších dětí se vyskytuje více opařenin a kontaktních popálenin, u adolescentů úrazy elektrickým proudem a následky působení životné mechanické síly.

Nejčastěji se děti zraní doma a v okolí domova, a to zejména ve věku 0–5 let.

Nejzávažnějšími druhy úrazu dětí 0–19 let jsou dlouhodobě dopravní nehody, úmyslné sebepoškození, dále utonutí a jiné způsoby udušení. Úmrtí na následky dopravních nehod mají soustavně klesající vývoj. Nejčastěji děti umírají jako spolujezdci v osobních automobilech, a to zvláště děti ve věku 15–19 let. Druhou nejčastější vnější příčinou smrti dětí mezi 15.–19. rokem hned po dopravních nehodách je úmyslné sebepoškození (sebevražda). Utonutí hrozí zvláště dětem 1–4 roky starým.

Z údajů Národního registru dětských úrazů vychází nejrizikovější skupina vážně zraněných ve věku 15–19 let. Domácí úrazy pak postihují nejvíce děti v průměru čtyřleté, hospitalizovaných pro úmyslný úraz (útok, násilí a sebepoškození) je nejvíce chlapců v průměru patnáctiletých a obvyklé místo úrazu bývá škola. Sportovní úrazy jsou málokdy smrtelné, obvykle způsobené pádem nebo úderem, a stávají se nejčastěji při kolových sportech a kolektivních míčových hrách. Pády a údery jsou i příčinou školních úrazů, které se stávají hlavně při volné zábavě a v hodinách tělesné výchovy.

Riziko úrazu je zvláště vysoké ve věku batolecím (1–4 roky) a pak u dětí ve věku 10–14 let. Prudce stoupají některé typy úrazů u dospívajících, kteří přes dosažené znalosti jednají mnohdy rizikově. Závisí ale na druhu úrazu, například dušení vdechnutými předměty je nejčastější u dvouletých (velikost předmětu, který dušení způsobí při vdechnutí, je 3,8–4,4 mm).

Zvyšuje se i mění struktura sportovních úrazů dětí s tím, jak se objevují nové sporty, obvykle rychlejší a rizikovější. Teprve poté, kdy se objeví úrazy, se domýšlejí ochranné pomůcky a další dobu trvá, než si je sportující zvyknou nosit. Tak tomu bylo třeba s cyklistickými přílbami nebo chrániči zápěstí u bruslařů.

Starší děti jsou více ohroženy jako chodci nebo spolujezdci. U 5–9letých dětí je polovina úrazů venku způsobena vběhnutím do vozovky. Nejčastěji tyto úrazy vznikají nikoliv na rušných komunikacích, ale uvnitř obcí a v poměrně klidných ulicích, kde si děti hrají v těsné blízkosti komunikace. Jako spolujezdec nebo účastník provozu v dopravě je dítě tím nejzranitelnějším. Vzhledem k malému vzrůstu, špatnému rozhledu a nedostatečné pozornosti i schopnosti odhadnout rychlost pohybu motorových vozidel je dítě ve velké nevýhodě. Jako cyklista je ohroženo i nedostatečnou znalostí pravidel a špatným odhadem vlastních sil.

Z pozice spolujezdce je dítě držené na klíně dospělé osoby v nejvyšším riziku. Nejtěžší úrazy bývají následkem vymrštění dítěte z auta při havárii. Nařízení o používání dětských sedaček a jiných zádržných systémů by mělo být dodržováno a kontrolováno důsledně, a to i při jízdách uvnitř obcí a na menších komunikacích, protože k úrazům dochází podstatně častěji právě tam.

Neorganizovaná hra, zvláště pak fotbal, je častým zdrojem úrazu prstů a kotníků, ale i hlavy a krční páteře, většinou při kolizi a pádech. Dohled zkušeného trenéra takovým úrazům ve velké většině zabrání, a je proto nutné doporučovat, aby se děti základům kolektivních sportů učily pod dohledem. Propagaci potřebuje i nošení ochranných prvků při jízdě na skateboardu, kolečkových bruslích a na kole. Zlomeniny ruky a předloktí jsou zde typické a chrániče zápěstí jim spolehlivě zabrání. Ochranná přilba by měla být součástí nákupu každého sportovního vybavení, kdy se dítě bude pohybovat větší rychlostí anebo po komunikaci. Dobrá viditelnost dítěte, které je oblečeno do barevně výrazného oblečení, zabrání přehlédnutí a zvýší ohleduplnost ostatních účastníků silničního provozu.

U dospívajících již může být výchova k bezpečnému chování kontraproduktivní, proto je lépe, když si bezpečnostní zásady osvojí dítě dříve. Bude je pak automaticky uplatňovat i ve věku, kdy je riskantnost přitažlivá. Mladiství jsou nejvážněji ohroženi dopravními úrazy, dvakrát častěji chlapci než dívky. Často k nim dochází pod vlivem alkoholu a mívají i smrtelné následky. Dospívající chlapci také častěji utonou nebo se topí. Topení se obvykle nezanechá následky, ale může způsobit trvalé poškození mozku. Skoky do neznámé vody, ale také méně zmiňované kolize s lodí, převržení a zvyšující se počty neplavců problém tonutí posunují do popředí.

Zvláště závažné úrazy hlavy při pádech, napadení či kolizích obvykle vyžadují vícedenní hospitalizaci, a i malé úrazy mohou mít trvalejší následky v podobě poruch učení a chování. Je spolehlivě prokázáno, že používání ochranných přileb pronikavě snižuje počet smrtelných úrazů hlavy a celkově i zranění hlavy a jeho následků.

↑ nahoru

ruka v sádřeTypy úrazů a jejich následky

Nejčastější jsou lehká poranění, odřeniny, pohmoždění, hematomy, řezné rány, podvrtnutí. Každý čtvrtý úraz je ovšem zlomenina, a to už je středně vážný nebo i těžký úraz.

Dětské zlomeniny jsou obvykle považovány za zranění, která se dobře a rychle hojí. Bohužel tomu tak vždy není. Záleží na tom, o jakou zlomeninu jde a kterou část těla postihuje. Zlomeniny otevřené, vícečetné nebo postihující například kosti hlavy, páteře či pánve jsou velice závažné, a to z hlediska hojení i hrozby trvalých následků. Navíc i prostá zlomenina ruky nebo nohy může být komplikována zánětem, nedostatečným srůstem a způsobit i trvalé následky jako omezení pohyblivosti, zkrácení končetiny, nebo kosmetický defekt.

Je třeba připomenout, že zlomenina bolí, omezuje dítě v pohybu a přináší problémy i v běžných aktivitách, a to někdy i po dlouhou dobu. Pro dosažení původní pohyblivosti je mnohdy zapotřebí dlouhodobá rehabilitace, která se také mnohdy neobejde bez bolesti.

Většina dětských zlomenin je proto zdravotníky hodnocena jako vážný úraz a značí častou příčinu hospitalizace. Průměrně je u nás ročně ošetřeno 120 000 zlomenin u dětí do 14 let věku. V průměru až třetina všech dětských úrazů je provázena zlomeninou, přičemž nejčastěji jde o zlomeninu končetiny, klíční kosti a žeber.

V uplynulých letech se počet zlomenin zvýšil při stejném počtu úrazů, což znamená, že úrazy jsou stále vážnější. Častěji je nutná hospitalizace i operace. Chlapci jsou podstatně častěji postiženi těmito závažnými úrazy, zvláště co se týká zlomenin končetin a kostí lebky a obličeje. Příčinou je rizikovější chování chlapců, kteří si méně než dívky uvědomují možné následky, ale také nabídka sportů, při kterých se dosahuje větší rychlosti a jež vyžadují dobré soustředění a přípravu. Právě snaha dosáhnout rychle vysokého výkonu bez tréninku bývá v pozadí těžkých úrazů.

Nejčastější vzniká zlomenina následkem pádu, spolupůsobící faktory jsou tvrdé povrchy, nábytek, vybavení hřiště, kluzké povrchy, schody, balkóny a okna. Malé děti padají z přebalovacích ploch, židlí a postelí, kočárků, odrážedel a chodítek. Ke zlomenině nebo vymknutí v kloubu může také dojít, když dospělý neopatrně zachytí padající dítě. Děti starší spíše utrpí zlomeninu při pádu z vybavení hřiště, sportovního nářadí nebo pádem z kola a bruslí, při lyžování, případně bobování s nárazem na pevnou překážku. Komplikované a těžké zlomeniny provázejí dopravní úrazy, zvláště při střetu s motorovým vozidlem. Většině těchto úrazů lze zabránit, nebo alespoň snížit riziko zlomenin kostí.

U nejmenších dětí je nejčastěji úraz způsoben pádem, a protože dítě vzhledem k posunutému těžišti padá hlavou napřed, bývají tato zranění nejen bolestivá, ale také nebezpečná pro další vývoj dítěte. Následky úrazů jsou poškození kůže, ztráta tkání, porucha růstu zlomené končetiny nebo deformace kostí, poruchy funkce postižené části těla. U úrazů hlavy se objevují také poruchy soustředění, schopnosti učení nebo pohybu.

Vdechnutí drobných předmětů, většinou provázené silným sevřením krku, je příčinou smrti hlavně u dětí ve stáří šesti měsíců až tří let. Lékař má rodiče upozornit na riziko nejen malých předmětů, ale i tvrdých kousků potravy, poučit je o první pomoci, zmínit se o nebezpečí plastových sáčků, dlouhých tkanic na oblečení a používání měkkých polštářů u nejmenších dětí. Dušení je častěji smrtelné.

Popáleniny a opařeniny jsou další smutná kapitola – tyto úrazy jsou nejen velice bolestivé, ale vyžadují dlouhé léčení a opakované zákroky. Protože při strhnutí horké tekutiny bývá zase zasažena hlavně hlava, krk a hrudník, jsou trvalé následky pro dítě na viditelných místech zvlášť nepříjemné.

Řezné a bodné rány jsou často následkem pádu na sklo či ostré hrany. Použití běžného skla do jednoho metru je nebezpečné. Sklo by pak mělo být nahrazeno tvrzeným nebo jiným materiálem anebo polepeno fólií. Sekačky na trávu již způsobily smrtelné úrazy u dětí do šesti let věku, při nevhodné manipulaci pak řezné rány u větších dětí.

Tonutí je často smrtelné, a pokud dítě přežije, tak podobně jako u dušení mohou zůstat trvalé následky.

Otravy mohou postihnout jeden i více orgánů najednou.

Úrazy elektrickým proudem jsou častější u dospívajících, pak ale zvláště u vysokého napětí jsou smrtelné nebo těžce poškodí zasažené tkáně.

↑ nahoru

Prevence úrazů

Děti do pěti let věku se nejčastěji zraní nebo otráví doma, proto udělat domov bezpečným je první povinnost rodičů. Dítě by nikdy nemělo dosáhnout na horké tekutiny (ani na ty, které servírujeme návštěvě), na varnou konvici, rukojeti nádob na sporáku a kuchyňské lince; nemělo by mít možnost strhnout na sebe domácí přístroje taháním za kabely, mít přístup k nechráněné elektrické zásuvce nebo k produktům domácí chemie.

Už z porodnice by novorozenec měl odjíždět ve správně velkém a dobře upevněném zádržném systému, nejlépe v sedačce pro nejmenší děti, která slouží i k přenášení. Správná velikost autosedačky zabrání nejtěžším úrazům dětí-spolujezdců a je nutné myslet i na to, že dítě má být správně připoutáno i při těch nejkratších cestách.

Batole je překvapivě pohyblivé a zvědavé, proto jakmile se začne pohybovat, je nutné upravit prostředí bytu, ale třeba i zahrady tak, aby nemohlo vypadnout z okna (žádná možnost dosáhnout z nějakého předmětu na parapet, okna nenechávat otevřená na více než deset centimetrů), spadnout ze schodů (zábrany nahoře i dole), opařit se (nepoužívat ubrusy a nenechávat hrnce s horkými tekutinami vychladnout na zemi, teplou vodu v boileru ohřívat jen na 53 stupňů).

Jak již bylo uvedeno, nejčastější příčinou úrazů u dětí jsou pády. Statistiky uvádějí, že převážná část pádů je z výšky jeden až dva metry, k čemuž je v domácnostech obvykle dostatek příležitostí. Schody jsou riskantní nejen pro batolata, ale i pro děti nesené v náručí, spadne-li osoba, která dítě nese. Adekvátní zábradlí se požaduje v pracovním prostředí, ne však už doma – a to je chyba. Nedoporučujeme též patrové postele a dětská chodítka, neboť v nich se dítě může dostat snadno na nebezpečná místa v domácnosti, případně při převrácení chodítka je dítě katapultováno.

Co se týče tonutí, dítě do tří let věku by nemělo být ponecháno bez dozoru samo v blízkosti vody venku či v koupelně, a to ani pod dohledem staršího sourozence. I pouhých deset cm vody může znamenat nebezpečí utonutí. Starší děti se mají co nejdříve naučit plavat, ale zároveň vědět o nebezpečí, která jsou s vodou spojena. Spoléhat se na to, že dítě plavec si v nové nebo nebezpečné situaci poradí, je vysoce rizikové. Zahradní bazény by měly být oploceny uzavíratelnými dvířky a nádrže na vodu bezpečně zakryty.

Dopravní nehody jsou častěji smrtelné. Děti, a to i starší, potřebují dohled při pohybu v dopravním prostředí. Náhlé vběhnutí do vozovky na nepřehledných místech, hra na silnici a pohyb na různých odrážedlech jsou časté příčiny těžkých úrazů, proto je tak důležitá důsledná výchova bezpečného pohybu dítěte chodce a dobrý příklad rodičů. Vyplatí se trpělivost a vytrvalé vyžadování správného přecházení, rozhlížení a odhadu vzdálenosti jedoucích aut i výběr místa pro bezpečné přecházení.

Volný čas dětí má být naplněn pohybem a hrou. Dítě tělesně zdatné bude mít i méně úrazů při různých sportech a zábavě; pustíme ho na hřiště, které je bezpečné, kde hrací prvky nejsou rozbité, jsou dobře ukotvené a v jejich okolí je měkký povrch, písek, guma či jiný povrch tlumící náraz. Až budeme mít malého cyklistu, nesmíme zapomenout na pravidelnou údržbu kola, používání cyklistické přilby a také ovšem znalost dopravních předpisů. Podstatné je vědět, že dítě-cyklista do deseti let věku se na komunikacích může pohybovat jen v doprovodu dospělé osoby. Není-li si dítě ještě jisté na bruslích, skateboardu, saních a klouzácích či lyžích, je dobré ho vybavit ochrannými pomůckami: přilbou, ochranou zápěstí, kolen a loktů.

Hračky pro děti jsou označovány údaji o vhodnosti pro určitý věk a někdy i o bezpečnosti. Pro výrobce není bezpečnost hračky povinná. Proto záleží hlavně na rodičích, zda koupí produkt pro dítě bezpečný a naučí je bezpečně ho používat. Pozor je nutno dávat na hračky s vůní ovoce, gumy nebo na malé předměty vkládané do balení potravin pro děti jako dárek.

Kvalita dětských hřišť je dosud převážně nízká, ačkoliv již platí evropské normy pro jejich vybavení i povrchy. Mnoho hřišť je pro děti přímo nebezpečných, a obce je tedy raději odstraní, než aby je nahradily. Nejčastější úraz způsobený na hřišti je pád z nevhodného nebo poškozeného vybavení. A je třeba mít na paměti, že ani hřiště odpovídající normám nemusí být úplně bezpečné; pořád platí, že děti musí používat vybavení vhodné vzhledem ke svému věku a za dohledu dospělých.

Primární prevencí otrav v domácnostech je důsledné ukládání jedovatých látek (čisticích prostředků, léků, alkoholu i třeba kuřáckých potřeb) mimo dosah dětí, jejich správné označení, používání bezpečnostních uzávěrů. Zvláště čisticí a prací prostředky bývají v domácnostech uloženy špatně, typicky je nevhodné umístění pod dřezem či pod umyvadlem v koupelně. Riskantní je uložení prostředků v obalech od potravin a nápojů, které lákají děti k napití.

Sekundární prevence pak především znamená vědět, kam se obrátit o pomoc. V případě podezření na otravu či otravy volejte vždy Toxikologické informační středisko(TIS)na telefonním čísle 224 919 293 a 229 915 402.

Velice důležité je naučit dítě (přiměřeně jeho věku), co má udělat v případě nějaké nehody. Především jak zavolat pomoc, jak zatelefonovat na tísňová čísla a co říci. Sami se ovšem musíme naučit alespoň základní první pomoc, například jak vypadá stabilizovaná poloha, do které dítě uložíme, je-li v bezvědomí a hrozí dušení, nebo že popáleninu je nutno co nejrychleji zchladit. Při popálení a opaření většího rozsahu také hned zavoláme lékařskou pomoc.

Mějte po ruce informace o první pomoci u dětí.

Pediatři při prohlídce dítěte musí také poznat a řešit projevy týraného a zneužívaného dítěte. Každá preventivní prohlídka nebo ošetření úrazu je příležitostí k zachycení známek týrání. Každý, kdo nabude podezření, že je svědkem týrání dítěte, má povinnost tuto situaci oznámit policii či orgánu sociální ochrany dětí.

↑ nahoru

Prevence násilí

Prevence násilí, omezení zneužívání a týrání dětí nejen sníží jejich úrazovost, ale v budoucnu i riziko jejich vlastní násilné činnosti. Rozpoznání a včasná diagnóza násilí na dětech je úkolem pediatra, ale i dospělých, kteří se s dítětem dostanou do kontaktu. Efektivní programy na snížení sebevražednosti dětí a mladistvých jsou zaměřeny na trénink učitelů, vychovatelů, lékařů a policistů k rozeznání příznaků sebevražedných sklonů.

Násilí má řadu forem – šikana, násilí ve skupině, sexuální násilí, napadení a vražda. Mírné formy násilím se v poslední době zvyšují. Mladí lidé jsou ve větším riziku stát se obětí, ale i násilníkem. Násilné chování je dáno psychologickými, biologickými, behaviorálními, sociálními a kulturními faktory. Většina obětí i násilníků jsou muži, a oběti sexuálního a domácího násilí jsou hlavně ženy. U mladých mužů se často považuje fyzická síla a fyzická agresivita za normální projev mužnosti, u mladých žen je to považováno za něco nenormálního.

Komplexní řešení v prevenci násilí zahrnuje výchovu rodičů, návštěvy v rodinách, posílení legislativy a soudů, kontrolu zbraní a jejich správného bezpečného zajištění, snížení dostupnosti alkoholu, trénink dětí a dospívajících v kompetencích ke zvládání násilí, omezení sociálních rozdílů, vytvoření prostředí netolerující násilí a omezení sledování násilí prostřednictvím médií.

Čtěte také:
Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí
Syndrom CAN
O nevhodných přístupech v rodičovské výchově, psychickém násilí a jeho vlivu na vývoj dítěte

↑ nahoru

Shrnutí prevence úrazů

Úrazy jsou u dětí natolik běžnou záležitostí, že jsou často považovány za nevyhnutelnou součást dětství. Pravda je, že nemůžeme předejít všem drobným úrazům, odřeninám a boulím, ale můžeme a musíme předejít úrazům vážným. V tom nejvíce pomůže znalost rizik, se kterými se děti setkávají.

Pochopení vztahu mezi úrazem a tím, jak se stal, v jakém prostředí a co k úrazu vedlo, je základ pro prevenci úrazů.

Někdy může být složité vymezit hranici mezi ochranou dítěte a přílišným omezováním. Děti mají právo na objevování a zkoumání svého okolí, na volný pohyb a sportování bez neustálého omezování dospělými. Proto je tak důležité vytvořit pro ně bezpečné prostředí, kde si mohou ověřit své možnosti i omezení bez rizika vážného úrazu. Pro dospělé, kteří se o děti starají, je pak pochopení vztahu mezi stupněm dětského vývoje a úrazem základem pro ochranu a výchovu k bezpečnému chování. Tady má nezastupitelnou roli rodina, která pečuje, a škola, která vzdělává.

Některé dětské úrazy budou vždy součástí normálního každodenního života, ale jde o to, aby se zabránilo úrazům těžkým a smrtelným. Je zapotřebí nacházet a odstraňovat nebezpečí, která nejsou nutná, a naučit děti zvládat ta, která jsou součástí běžného života. To je především věcí rodičů, ale upozornění na rizika spojená s věkem dětí podaná pediatrem může být velice účinné.

Děti mají trochu nepříjemnou „vlastnost“ – často překvapí svojí vyspělostí tělesnou, dovednostmi, se kterými dospělý nějak nepočítá. Přitom ale rozumový vývoj za tělesným bývá pozadu. Děti tedy jsou schopny běhat, zlézat překážky, skákat z výšky, jezdit na kole a plavat, ale už ne domyslet možné následky a předvídat problémy. A už vůbec nemají představu, jaké riziko na ně čeká a jak úraz bolí.

Úrazům však můžeme aktivně předcházet, můžeme děti vychovat tak, že si budou vážit zdraví svého i druhých a dokážou je chránit, a dát jim k tomu podmínky včetně dostupných ochranných pomůcek a vhodného prostředí pro práci i zábavu. Násilí v dětském věku je naprosto nepřijatelné a všechny způsoby, které snižují agresivitu, sebepoškozování a zlepšují přátelské a chápající klima v dětských kolektivech snižují i poškození zdraví úmyslnými úrazy.

Z dětí, které si váží života a zdraví a mají znalosti i praktickou zkušenost v tom, jak je chránit, vyrostou dospělí, kteří se budou již automaticky chovat bezpečně a budou se také starat o bezpečí svých dětí. Tak je možno pozvednout úroveň obecného bezpečí, jak to vidíme na příkladu u států, jako je Velká Británie, Nizozemsko nebo Švédsko, a pronikavě snížit počty úrazů i jejich závažnost.

Prevence tedy stojí na třech pilířích: na bezpečném prostředí, dohledu a výchově k bezpečnému chování a jednání a na bezpečných výrobcích. Prostředí jak doma, tak ve veřejném prostoru musí být maximálně bezpečné, a pokud jsou tam rizika, pak na ně musí být upozorněno. Výchova musí začít od nejútlejšího věku a nesmí být jen zákazem, ale návodem, jak co dělat bezpečně. Dohled nad bezpečností výrobků je již propojen celou Evropou, takže když se objeví v jedné členské zemi problém, pak jsou všechny státy okamžitě informovány a jejich inspekční orgány mohou zasáhnout.

Celý svět si uvědomuje, že dětské úrazy jsou největším zabijákem, že je možné jim zabránit a že jsou potřeba i programy a projekty, které zvýší informovanost a praktické znalosti dětí a jejich blízkých, pedagogů i lékařů o možnostech prevence. I u nás probíhá desetiletý Národní akční plán prevence dětských úrazů, na kterém se podílejí různé sektory, a letošní hodnocení průběhu je velmi povzbudivé. Trvalý pokles úmrtnosti dětí na úrazy ale bohužel zatím není provázen poklesem počtu lékařsky ošetřených a hospitalizovaných dětí.

 ↑ nahoru

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

doc. MUDr. Veronika Benešová, CSc.

Věnuje se prevenci poruch zdraví po celý svůj profesní život. Zapojila se do mezinárodní spolupráce v rámci Evropské aliance bezpečí dětí (ECSA) a práce v mezinárodních odborných skupinách a pracovních skupinách Světové zdravotnické organizace (WHO). Spolupracuje na řadě projektů veřejného zdravotnictví zaměřených na prevenci úrazů, sběr validních zdravotnických dat pro potřeby prevence a srovnávacích studiích v rámci Evropy. Je zakladatelkou Centra úrazové prevence (CÚP) a později Národního koordinačního centre prevence dětských úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti ve Fakultní nemocnici v Motole. Byla i u zrodu Národního akčního plánu prevence dětských úrazů schváleného vládou ČR na léta 2007–2017, jehož garantem je Ministerstvo zdravotnictví.

Zpět na téma Zdravotní problémy dítěte

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS