Násilí v partnerském vztahu

Autor/ka: Mgr. Martina Hronová
Datum publikace: 13. 04. 2012, Aktualizováno: 13. 02. 2024

Je násilí ve vztahu to, když vám partner občas vynadá, když se hádáte nebo až když vás těžce fyzicky zraní? Násilně se můžeme chovat k druhému, a přitom se ho ani nedotkneme. Násilí vás může zranit, ale také vyvolat pocit nejistoty, ohrožení, zoufalství. Násilí nejsou jen facky a kopance, ale i nadávky, křik, ponižování, vyhrožování.

Násilí je chování, které vyvolává u druhého strach. Ve strachu se jeden z partnerů podřizuje druhému. Násilné vztahy často začínají jako verbální násilí (ponižování, nadávky), později přijde izolace. To ale může, někdy pozvolna a jindy velmi rychle a s vážnými následky, přerůst až do fyzického nebo sexuálního násilí.

O domácím/partnerském násilí mluvíme, pokud jeden z partnerů volí násilné chování (ať fyzické, či psychické) k dosažení moci a kontroly nad druhým partnerem a ve druhém partnerovi tak vzbuzuje jeho chování strach. V České republice během svého života zažije násilí ze strany svého partnera 38 procent žen (Pikálková, 2003). Nejčastěji jsou násilím zasaženy ženy na mateřské dovolené a ženy ve věku 30 až 44 let, tedy ženy, které mají doma školní děti

Partnerské násilí má svá specifika:

  • Pachatel i oběť jsou blízké osoby, v domácím násilí tak hraje roli citová blízkost a ekonomická závislost. K domácímu násilí dochází v soukromí a beze svědků (jedinými tichými svědky bývají děti, a to až v 95 procentech případů domácího násilí).
  • Pachatel bývá většinou násilný jen k partnerce, navenek je milý, pozorný, má „dvojí tvář“. Násilí se nedopouští v důsledku „nezvládnutí“ agrese, ale protože má pocit, že má na takové chování nárok.
  • K domácímu násilí dochází opakovaně, od zcela nenápadných projevů jako psychické znevažování, ponižování přes kontrolu, postupně nabývá na intenzitě – jak v četnosti, tak i v závažnosti útoků. K domácímu násilí dochází v cyklech: znamená to, že se střídají období vzrůstání napětí a násilí, období omluv  a usmiřování, období relativního klidu a opětovného narůstání tenze a opětovného násilí. Zde je záludnost násilí: Oběti pokaždé věří, že násilí už skončí a nebude se opakovat.
  • Násilí je způsobné násilníkem, nikoli obětí nebo vztahem samotným. K násilí dochází, ať oběť udělá cokoli. Je prostředkem udržení kontroly a moci. Násilí může nabývat na intenzitě v době, kdy oběť partnerovi oznámí, že odchází ze vztahu. Proto je lépe nejdříve kontaktovat odborné poradenské centrum, kde oběti mohou pomoci vytvořit bezpečnostní plán.

S psycholožkou a psychoterapeutkou PhDr. Janou Procházkovou o domácím násilí a jeho vlivu na dítě

Čtěte také:

↑ nahoru

Formy domácího násilí

  • Psychické násilí
    Nadávky, bezdůvodné obviňování, pokořující poznámky, ponižování, zesměšňování, odepírání spánku, jídla, vyhrožování sebevraždou, sociální izolace – zákaz návštěv příbuzných, sledování telefonátů, nečekané kontroly, sledování.
  • Fyzické násilí
    Facky, rány pěstí, kopance, škrcení, smýkání, tahání za vlasy, ohrožování zbraní.
  • Ekonomické násilí
    Vytváření ekonomické závislosti na partnerovi, například omezení přístupu k penězům, přidělování peněz po malých částkách a jejich přesné vyúčtování, nucení posílat peníze na konto partnera, nebo naopak zákaz pracovat.
  • Sexuální násilí
    Nucení k sexu násilím nebo výhružkami, nucení k nepříjemným sexuálním praktikám, znásilnění.

Příběh

Když si Zdena brala Petra za manžela, dělalo jí dobře, jak je pozorný. Všude s ní chodil, byl stále s ní. Neměl rád její kamarádky, a protože chtěli být stále spolu, přestala se skoro se všemi známými stýkat. Zdena otěhotněla, měla rizikové těhotenství a zůstala doma. Najednou byla „tlustá, ošklivá, blbá, neschopná cokoli udělat sama“, jednou dostala i facku.

Když se narodila Maruška, začalo peklo. Všechno bylo špatné – špatně umyté, uklizené. Zdena každý den poslouchala, co bez Petra nedokáže. Začala tomu věřit. Peníze jí nedával, mateřskou mu musela odevzdávat a sám platil nákupy. Nesměla koupit ani o jogurt navíc. Brzy přišly i první facky, kopance a rány pěstí. Zdena ale chtěla zachovat Marušce rodinu.

A taky Petr se druhý den vždy omlouval, jak ji miluje. Pokaždé mu věřila. Po posledním útoku byla hospitalizovaná s otřesem mozku týden v nemocnici. Maruška vše viděla. Začala se ve svých  šesti letech počurávat, pronásledují ji strašlivé noční můry. 

↑ nahoru

Děti v rodinách, kde dochází k násilí

V rodinách, kde k násilí dochází, jsou děti svědky násilí v 95 procentech případů. Dle statistik na své děti fyzicky útočí 40 až 60 procent násilných otců. Podstatné ale je, že vliv na psychiku a vývoj dětí má už i jen fakt, že násilí přihlížejí. Násilné vzorce chování si pak totiž přenášejí do dalšího života a kontrolu a moc, která je při násilí uplatňována, berou jako samozřejmé prostředky komunikace. Děti jsou nejen svědky násilí, ale mohou být i samy týrány, a mohou být dokonce využívány trýznitelem k manipulaci či získání kontroly nad obětí.

Děti na systematické týrání a ponižování, kterým domácí násilí je, reagují trvalým napětím. Ztrácejí pocit jistoty a bezpečí, který u rodičů hledají a potřebují. Jsou svědky odmítání, protikladného chování. Cítí se bezmocné, svalují vinu na sebe. Z některých se stávají „malí dospělí“, někdy se naopak vrací ve vývoji zpět.

To, jak děti reagují na násilí, záleží na mnoha okolnostech: kromě věku i na blízkosti a intenzitě násilí a na jeho frekvenci, některé se dokážou s traumatickou událostí vcelku brzy vypořádat, jiné mohou být postiženy na celý život. Některé jsou více depresivní, mají strach, stáhnou se do sebe, jsou uzavřené nebo sebedestruktivní. Jiné začnou být agresivní k rodičům a ostatním dětem: agresi přejímají jako jediný správný model komunikace. Jsou zmatené ve svých pocitech vůči rodičům – násilného rodiče mají rády a zároveň se ho bojí.

U dítěte, které je ve stresu z traumatického zážitku, kdy je objektem násilí osoba, kterou má rádo a která se o něj stará, může dojít k útlumu vývoje, projevuje se u něj separační strach a strach obecně jako nejsilnější dětská emoce, pronásledují je noční můry. Převážně chlapci bývají nepřátelští a agresivní, dívky vykazují spíše vnitřní problémy (depresesomatické potíže). Může to ale být i naopak. Děti mohou být neklidné, plačtivé, úzkostné, trpí malou sebeúctou, jsou zlostné, mají potíže se sebekontrolou, jdou z nemoci do nemoci, objevují se u nich poruchy příjmu potravy (například anorexie), pokusy o sebevraždu, sebepoškozování, v případě starších dětí dochází k užívání drog a alkoholu, případně k útěkům z domova.

Děti zažívající domácí násilí přestávají komunikovat s vrstevníky, učitelkami. Mohou mít i další potíže ve škole – s koncentrací a přizpůsobením, zpožďují se oproti vrstevníkům. Řada dětí trpí stresem vyvolanými indispozicemi, jako jsou bolesti hlavy, břicha, žaludku či teploty. Opakovaně si vybavují útoky, zažité násilí se jim vrací. Trpí posttraumatickými stresovými poruchami. Přebírají odpovědnosti za týrání, trpí stálou úzkostí, že dojde k dalšímu násilí, a pocity viny, že nejsou  schopny násilí zastavit. Některé z nich nepřebírají zodpovědnost, naopak svalují vinu na druhé (odpozorovaný model od násilného rodiče). Zažité potíže se mohou vrátit po letech: při volbě partnera či výchově vlastních dětí. Riziko, že děti, které jsou svědky násilí, budou později samy agresory nebo oběťmi, je velké.

Od června 2015 funguje v České republice unikátní projekt zaměřený na děti a jejich rodiče zažívající domácí násilí Centrum LOCIKA, které pracuje s celým rodinným systémem. Nabízí komplexní a citlivou pomoc, osobní, telefonické a e-mailové poradenství, bezpečný prostor pro dlouhodobou práci s dětmi a podporu zdravých vztahů v rodině.

Veškeré informace najdete na www.centrumlocika.cz, a www.detstvibeznasili.cz.

↑ nahoru

Kde hledat pomoc – dospělí

Kde hledat pomoc – děti

Kontakty na jednotlivé typy služeb a konkrétní pomoc ve vašem regionu naleznete zde.

Vyberte kraj, ve kterém bydlíte, a vyhledejte nejbližší zařízení, kde vám mohou pomoci.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Přečtěte si o tématu více

Internetové zdroje informací

  • ROSA – Občanské sdružení nabízející komplexní pomoc ženám – obětem domácího násilí [online]. [cit. 2011-05-20]. Dostupné na www.rosa-os.cz.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

Mgr. Martina Hronová

Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze obor sociální komunikace. Od roku 2004 pracuje v Občanském sdružení ROSA. Je autorkou publikací To si dovolit nesmíš, Tátové a mámy, ochraňte své děti před násilím, „Děti vystavené DN – Manuál pro pedagogy ZŠ, „Násilí ve vztazích teenagerů – Manuál pro pedagogy SŠ, Kouzelná knížka.

Dvojice spolu nemluví

Dopustili jste se někdy vůči blízkým jednání, které považujete za násilné (anketa je anonymní)?

Choices