Zobrazit menuSkrýt menu

Problémy se sebepoškozováním

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 26. 4. 2016

medvídek plyšová hračka poškozenáZáměrné ubližování si (například řezání se žiletkou, pálení cigaretou) se objevuje nejčastěji u adolescentů mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem.

Pro okolí (zejména pro rodiče) je velmi náročné takové počínání vlastního dítěte sledovat a vzbuzuje to rozporuplné emoce – od strachu o dítě (sourozence, studenta) přes zlost, lítost až po pocity beznaděje.

Dospívající mohou k sebepoškozování vést různé pohnutky:

  • Může jít o projev velké vnitřní psychické bolesti – pocitů neštěstí, ztracenosti, úzkosti. To je vážný problém, který je nutné s adolescentem řešit – takové stavy a emoce mohou být průvodními znaky závažné duševní poruchy či rozvíjející se poruchy osobnosti a vyžadují přiměřený přístup rodiny ve spolupráci s odbornou pomocí.
  • Další příčinou může být snaha upoutat pozornost okolí, zejména rodiny. Opět je v pozadí negativní vztah k sobě (ke svému tělu), nezpracované pocity agrese k sobě i k okolí, neschopnost odpovídajícím způsobem komunikovat o svých starostech.
  • Také může jít o výsledek potřeby někam patřit a odlišovat se od ostatních (například styl zvaný emo – jde o subkulturu s vlastním stylem oblečení, muziky a také praktikující sebepoškozování).

Bolest je moje obrana (zdroj: Česká televize, 2007)

Z experimentování s vlastním tělem a z pokusů o sebepoškozování se může velmi snadno vyvinout návyk – závislost, dotyčný si zvykne ve stavech napětí se pořezat, což přináší dočasně pocity uvolnění. Takové chování pak „zohavuje“ tělo adolescenta, a tak významně podrývá jeho sebevědomí.

Může se také stát nehoda a sebepoškozování se může zvrtnout (bez záměru) v poranění, které může končit i smrtí.

Jde o velmi nebezpečné aktivity, které rodiče nesmějí přehlížet, podceňovat či se je snažit odstranit trestáním svých nešťastných dětí.

Autor článku

Mgr. Jan Kulhánek

Klinický psychologpsychoterapeut, vystudoval jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Má dlouholeté zkušenosti v oblasti psychoterapie s dětmi, dospívajícími i dospělými, a to jak v práci individuální, tak se skupinou klientů či s rodinou. Specializuje se na léčbu poruch příjmu potravy u dětí i dospělých. Ve své práci také využívá arteterapii. Vyučuje na Pražské vysoké škole psychoterapeutických studií.

↑ nahoru

Fenomén sebepoškozování

ilustrační obrázek - ruka se žiletkouOblast sebepoškozování představuje velmi citlivé téma, se kterým se v praxi nejčastěji setkáváme u dětí starších třinácti let věku, tedy v období pubescenceadolescence (poznámka: lze však zachytit tendence k sebepoškozování i u dětí v prepubertě), převážně pak u dívek. 

Obsah článku:

 

Jedinci, kteří se sebepoškozují, mohou mít problémy svěřovat se, otevírat svá trápení, obavy či bezmoc, říkat si o pomoc. Každá taková zátěž může být prožívána různě, pokud je na ni dítě samo a cítí se osamělé.

Děti, které se sebepoškozují, netrpí zpravidla duševní nemocí; menší část z nich se ovšem může potýkat například s úzkostí, depresí, závislostí a podobně.

Někdo na sebepoškozování pouze pomýšlí, někdo to zkusí jednou, jiný danou zkušenost opakuje. Sebepoškozování však může nabýt podoby závislosti, kdy již může být těžké přestat. Mnohdy se přidávají suicidální myšlenky.

Podívejte se na videorozhovor s autorkou článku o fenoménu sebepoškozování u dětí, PhDr. Alexandrou Fraňkovou z Dětského krizového centra v Praze

 

Co se skrývá pod sebepoškozováním?    

Sebepoškozování představuje závažnou patologii a zahrnuje různé formy ubližování, které je namířeno proti vlastnímu tělu. Dochází k vědomému, záměrnému, mnohdy opakovanému zraňování sama sebe, k porušení tělesné integrity, bez sledování záměru k suicidálnímu jednání.

Sebepoškozování bývá označováno jako „syndrom pořezaného zápěstí“, takzvaný „wrist cutting syndrome“. Spouštěcím mechanismem jsou většinou silnější emoce, zejména pak úzkost, vnitřní zmatek, pocity viny, zloba.

Prostřednictvím sebepoškozování mohou některé děti a dospívající signalizovat okolí, že je v současné době něco významného trápí či zatěžuje. Sebepoškozování tak může být důležitým komunikačním nástrojem, jehož prostřednictvím se snaží předat okolí důležité signály, informace o sobě a o své aktuální celkové nepohodě.

Nejčastější formy sebepoškozování:

  • řezání se ostrými předměty,
  • pálení se – typicky na zápěstí či předloktí, mnohdy se však setkáváme s řeznými ranami v oblasti nohou nebo na dalších částech těla,
  • vytrhávání si vlasů,
  • drásání kůže až do krve.

Sebepoškozujícího člověka můžeme ve svém okolí monitorovat dle chování a stylu oblékání. Daný člověk je spíš introvertní povahy, tichý. Najdeme však i „introvertního extroverta“ – jedince, který se snaží být středem zájmu, aby nebyl „v podezření“, že se mu něco děje. Můžeme pak u něj pozorovat motorický neklid. Důležitou známkou je, že takový člověk často mívá obvázané ruce, ať náramky či hadříky. Má tendence se oblékat, respektive halit, do dlouhých sukní či nosit převážně dlouhé kalhoty.

↑ nahoru

Příčiny, které mohou vést k sebepoškozování                                      

Rodina

  • Problémy v primární rodině: ve své vlastní rodině může dítě zažívat někdy pocity neporozumění ze strany rodičů, nedostatek zájmu a pochopení. Touží po společně tráveném čase. Do jisté míry se nelze vždy těmto pocitům vyhnout, zažívá je de facto každé dítě v každé rodině. V období dospívání může docházet k neshodám s rodiči častěji, než tomu bylo v minulosti. V rodině chybí otevřená komunikace v rámci pocitové roviny, její členové spolu neumějí mluvit o běžných starostech, potížích, trápeních. Dítě se může cítit osamělé.
  • Rozvod rodičů, rozpad rodiny.
  • Dysfunkční rodina. Sem patří zanedbávání, pocit citového nepřijetí v rodině, citové odmítání dítěte: sem patří také abúzus alkoholu, drog, týrání a domácí násilí, kterému je dítě přítomno.
  • Úmrtí v rodině: velká ztráta, vnitřní zmatek. Pocity silného smutku a lítosti, bezmoc.

Vrstevnické vztahy

  • Neshody s kamarády.
  • Osamělost v kolektivu.
  • Nápodoba vzorů: přiblížení se  partě nebo třídě, kde sebepoškozování probíhá. Ukázat, že se nebojím bolesti, touha po přijetí kolektivem, kde se o sebepoškozování mluví. Např. EMvO a gothic styly.
  • Získání pozornosti: sebepoškozování jako prostředek získání zájmu, pozornosti, vzbuzení lítosti a péče. Také demonstrace hrubosti či drsnosti, aby jedinec vzbudil obdiv, respekt.

Nepříjemné, negativní zážitky

Citová oblast

  • Intrapsychické napětí, emoční tíseň, vnitřní pnutí: obecné pocity, které prožíváme jako nepříjemné, dusivé a kterých se snažíme určitou formou zbavit, odsunout je mimo nás.
  • Pocity viny, bezmoci, samoty.
  • Touha potrestat někoho blízkého.
  • Naměstnané emoce, dlouhodobý stres.
  • Dospívání.
  • Experimentování s vlastním tělem.

↑ nahoru


Doporučení rodičům

V prvé řadě je důležité přijmout sebepoškozování dítěte jako informaci o tom, že vašeho potomka něco trápí, neumí se vyznat ve vlastním nitru a řešit danou nelehkou situaci.

Je potřeba zamyslet se nad tím, co vaše dítě potřebuje, v čem mu není dobře a nedokáže to samo změnit. Zkuste vnímat svět jeho očima, přemýšlejte o tom, co prožívá, co se v něm odehrává, co ho může trápit. Snažte se vžít do jeho situace, jak byste jeho situaci prožívali vy? Co by vám na jeho místě pomohlo? Možná se vrátíte do období vlastního dospívání a zjistíte, že jste prožili cosi podobného.

Častými okruhy starostí dospívajících jsou: vztah k sobě, vztahové pole v rodině, vztahy s vrstevníky, školní prostředí. Co se může dít vašemu dítěti?

Jakým způsobem můžete být nápomocni svým dětem?

  • Dávat dítěti zřetelněji (než dosud) najevo, že vám na něm záleží, že ho vnímáte a není vám lhostejné, že vás zajímají jeho radosti, ale i starosti. Zkuste se také svému dítěti otevřít, komunikovat, sdílet s ním, vyprávějte mu také o sobě (zároveň však dítě nezatěžujte svými problémy!).
  • Základem je dítě neobviňovat, nekritizovat, nehodnotit. Nevyčítejte a nevydírejte, neodsuzujte své dítě. Nenuťte jej do rozhovoru o sebepoškozování, pokud se mu snaží vyhýbat. Tím by se u něj prohlubovaly pocity viny, neschopnosti, vlastního selhání. Nechte mu prostor pro „svobodné“ otevření se tématu, „Jsem tu pro tebe“.
  • S ohledem na to, že často za sebepoškozováním stojí neutěšené a neuspokojivé interpersonální vztahy, je důležité začít s jejich postupným prohlubováním, vyjadřováním obecného zájmu o dospívajícího, například otázkami „Jak se ti dnes dařilo?“, „ Co se ti dnes povedlo?“, „Jaký jsi měl den?“, nikoliv „Co ve škole?“ (typická rodičovská otázka).
  • Vhodné je posilovat vzájemné vztahy prostřednictvím společných pozitivních zážitků, jako je povídání, procházka, návštěva kina, divadla, zájmové činnosti či sport a jiné aktivity .
  • Pokud si nevíte se situací rady nebo se vám nedaří zvládnout ji vlastními silami, neváhejte a nebojte se obrátit na odborníky v krizových centrech, poradnách, na linkách důvěry a podobně.

Zhlédnout můžete také videozáznam z našeho webináře:

↑ nahoru

Doporučení dětem/dospívajícím

  • Nepříjemné pocity, které prožíváš, se mohou stupňovat, takzvaně zesilovat a mohou vést k myšlence na sebepoškození. Buď dojde k pokusu to udělat, nebo dané touze odoláš. Lze to zvládnout, neboť po určitém čase začnou tyto pocity slábnout, nebudou tak intenzivní pořád!
  • Je však potřeba uvolnit a přesunout své emoce jiným směrem – zdravějším a zralejším způsobem, například vykřičet se do polštáře/nahlas, vyvztekat se, zanadávat si. Případně se svěřit kamarádovi, jít si zaběhat, tančit, pustit si hudbu. Účinné je vložit svoje pocity „na papír“, kreslit, psát, aktivně odpočívat.
  • Sebepoškozování přináší DOČASNOU ÚLEVU (fyzická bolest přehluší dočasně psychickou bolest), ale postupně se může stát závažným problémem.
  • Každá bolest, starost, trápení se dá řešit a s každým problémem jde něco udělat. Důležité je na to nebýt sám!
  • Pokud nemohou pomoci kamarádi ani rodina, je zde možnost odborné pomoci. Sebepoškozování je informací o tom, že si v danou chvíli nedokážeš poradit se svými starostmi. To není v žádném případě ostuda nebo selhání. V životě každého z nás nastávají někdy situace, které neumíme vyřešit. Proto se nabízí takové formy pomoci, kde jsou odborníci připraveni poskytnout podporu, řešit danou situaci a jakýkoliv problém.
  • Stává se, že někdo má z kontaktu s odborníkem obavy, bojí se, co ho čeká, co se bude dít. „Je to další dospělý“, „Nevynadá mi?“, „Nepošle mě do blázince?“.
  • Lze využít telefonického kontaktu na linku důvěry, napsat e-mail prostřednictvím internetové poradny. Výhodou je možná anonymita. Je však také možné a účinné vyhledat krizové centrum a setkat se s odborným pracovníkem osobně. Odborník může pomoci zorientovat se v daných potížích, rozpoznat a řešit základní problém, který k sebepoškozování vede.

Někdy je těžké stačit na to sám! Stojí za to pokusit se obavy a případnou nedůvěru překonat a vyhledat odbornou pomoc.

↑ nahoru

Možnosti odborné pomoci, kontakty                          

LINKY  DŮVĚRY 

bezplatná linka důvěry pro děti  a dospívající: 116 111 (nonstop)

rodičovská linka: 840 111 234;  606 021 021, e-mail: pomoc@rodicovskalinka.cz

internetová linka: lb@linkabezpeci.cz

linka důvěry pro děti i dospělé osoby: 241 484 149 (nonstop)

chat: www.elinka.iporadna.cz     

skype: ld_dkc 

internetové poradenství: problem@ditekrize.cz


telefonická krizová linka: 541 235 511, 608 118 088 (nonstop)

internetové poradenstvíkrizovapomoc@spondea.cz

chat: http://www.spondea.cz/odborna-verejnost/chatove-poradenstvi

telefon: 549 241 010, 608 902 410

e-mail: help@modralinka.cz

skype: modralinka

 

KRIZOVÁ  CENTRA,  ambulantní  zařízení

adresa: V Zápolí 1250, Praha 4

telefon pro objednání: 241 480 511

e-mail pro objednání: ambulance@ditekrize.cz

adresa: Ústavní 91, Praha 8

telefon pro objednání: 284 016 110

adresa: Prokopova 17, Plzeň 301 00

tel: 377 223 221, 733 414 421  

e-mail:  archa.plzen@diakonie.cz


adresa poradny pro lidi v tísni: Česká 235, Kutná Hora

telefon: 327 511 111

internetové poradenstvílinkaduvery@kh.cz

adresa krizového centra: Sýpka 25, Brno

telefon: 739 078 078

adresa: Jahnova 867/12, 709 00 Ostrava – Mariánské Hory

tel: 596 123 555, mobil: 739 424 175      

e-mail: kc@css-ostrava.cz

 

Autorka článku

PhDr. Alexandra Fraňková

Klinická psycholožka a terapeutka, zástupkyně ředitelky Dětského krizového centra. Zaměřuje se na problematiku syndromu CAN, krizové životní situace, supervizní práci ve zdravotnictví a v psychosociálních službách, distanční krizová intervence, nedirektivní terapeutický přístup, terapie hrou, práce s tělem. Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a působí jako lektorka vzdělávání soc. pracovnic a kurátorů.

 

Pokud byste se chtěli v souvislosti s problematikou sebepoškozování u dětí na cokoli zeptat renomované dětské psycholožky, pošlete svoji otázku na e-mail nazory@sancedetem.cz. Odpověď pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna i v našich čtenářských dotazech.

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Literatura

FRANKEL, B. – KRANZOVÁ, R. O sebevraždách. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 1998.

KOUTEK, J. – KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování. Praha: Portál, 2003.

PHELPS, L. Bolest jako úleva. Psychologie dnes, roč. 13(6), 24–26.

LIPINSKÁ, K. Nožem proti sobě. Děti a my, roč. 38, č. 5 (2008).

PLATZNEROVÁ, A. Sebepoškozování:aktuální přehled diagnostiky, prevence a léčby. Praha: Galén, 2009.

BEEROVÁ, K. Už si neubližuj! Psychologie dnes, roč. 16, č. 3/2010.

KOCOURKOVÁ, J. – KOUTEK, J. Sebepoškozování v adolescenci – narůstající problém? Československá psychologie, roč.52, č. 6 (2008).

Výzkumy

KRIEGELOVÁ M : Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci, 2008.

Audiozáznamy

Sebepoškozování. Radio, ČRo Radio Wave - Diagnóza F, 2012.

Videozáznamy

Krása bolesti. TV, Česká televize - Pološero, 2012.

Bolest je moje obrana (Sebepoškozování). TV, Česká televize - Rodina, škola a já, 2007.

Zpět na téma Psychické problémy dítěte

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS