Zobrazit menuSkrýt menu

Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí

Publikováno: 1. 11. 2012, aktualizováno: 18. 5. 2016 | Kategorie: Téma měsíce

O sexuálním zneužívání dětí se mluví čím dál častěji, ačkoli ohlášených případů dle statistik nepřibývá. Počet dětských obětí je ale pravděpodobně mnohonásobně vyšší, než uvádějí oficiální data. Zneužívání dětí se přitom odehrává ponejvíce tam, kde to čekáme nejméně – v na první pohled spořádaných rodinách.

Tragédií je, že přibližně osm set odhalených případů ročně je jen zlomkem toho, jaká je realita. Většina zneužitých totiž se svým bolestným tajemstvím žije dlouhé roky pod rouškou mlčení, a to i v dospělosti, a jako kouli na noze za sebou vláčí následky hrozného traumatu v podobě vztahových, psychických i fyzických obtíží.

Obsah článku:


Co je sexuální zneužívání?

V roce 1992 byla Zdravotní komisí Rady Evropy přijata tato definice sexuálního zneužívání:

Sexuální zneužívání dítěte je jakékoli nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoli sexuální dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoli, komu bylo dítě svěřeno do péče, anebo kýmkoli, kdo dítě zneužívá.

Sexuální zneužívání bývá v odborné literatuře označováno jako syndrom CSA (z anglického Child Sexual Abuse) a je součástí takzvaného syndromu zneužívaného a týraného dítěte, který je známý také jako syndrom CAN  (z anglického Child Abuse and Neglect). Ten dále zahrnuje psychické a fyzické týrání, zanedbávání, šikanování, systémové týrání, sekundární viktimizaci  a takzvaný Münchhausenův syndrom v zastoupení. Společným jmenovatelem všech těchto jevů je, že je dítěti ubližováno, dítě psychicky či fyzicky trpí a je ohrožován jeho další vývoj.

↑ nahoru

Jaké jsou formy sexuálního zneužívání?

ilustrační obrázek - medvídek a poházené oblečeníDítě lze sexuálně zneužívat mnoha způsoby. Základní dělení zahrnuje zneužívání dotykové a bezdotykové.

Pod pojem bezdotykové zneužití se řadí:

  • exhibicionismus – sexuální úchylka, kdy dospělý ukazuje dítěti své obnažené genitálie, případně své počínání doprovází masturbací, 
  • voyerství – dosahování sexuálního vzrušení na základě sledování svlékajících se či nahých dětí – může být buď utajené, nebo je zneuživatelem dítě ke svlékání donuceno; může jít o účast dítěte na sexuálních aktivitách, kdy nedochází k žádnému tělesnému kontaktu (například vystavení dítěte pornografickým videozáznamům, sledování porno filmů společně s dítětem, nucení dítěte ke sledování sexuálních aktivit dospělých a podobně),
  • verbální zneužívání – nejčastěji ve formě anonymních obscénních telefonických hovorů ze strany zneuživatele, které mají sexuální podtext (používání obscénních výrazů či popisování sexuálních aktivit, takzvaná pornolálie).

Ačkoli bezdotykové formy sexuálního zneužívání jsou méně ohrožující než formy dotykové, jedná se o nebezpečné chování, které má závažný vliv na další vývoj dítěte.

Za kontaktní (dotykové) zneužití se považuje: 

  • vynucený pohlavní styk mezi dospělou osobou a dítětem, tedy znásilnění (penetrace) – mimořádně brutální zneužití dítěte, které kromě psychického traumatu bývá provázeno i tělesným zraněním, jde jak o penetraci vaginální, tak i anální; penetraci pachatel provádí penisem nebo také prsty či nějakým předmětem,
  • intrafemurální pohlavní styk (styk mezi stehna dítěte), simulovaná soulož (zneuživatel se tře svými genitáliemi o genitálie dítěte za účelem sexuálního uspokojení, bez penetrace),
  • osahávání a ohmatávání erotogenních zón a genitálií dítěte (a to například i pod záminkou masáže),
  • specifické dráždění vaginy a klitorisu u dívek a penisu u chlapců, může se jednat i o anální dráždění,
  • nucení dítěte k masturbaci pachatele, případně ke vzájemné masturbaci dospělého a dítěte,
  • orální sexuální aktivity – líbání s pronikáním jazyka do úst dítěte, olizování genitálií dítěte nebo nucení dítěte, aby olizovalo a dráždilo genitálie dospělé osoby (pachatele), případně jiného dítěte.

Se sexuálním zneužíváním dětí se jako jedna z forem sexuálního násilí pojí termín incest – jde o sexuální aktivitu (kontakt) mezi dvěma osobami, jimž není zákonem povoleno uzavřít sňatek, tedy o sexuální aktivitu mezi blízkými příbuznými. Nejčastěji probíhá ve formě sexuálního zneužívání starším členem rodiny (rodič vlastní či nevlastní, prarodič, strýc/teta, sourozenec, bratranec/sestřenice) mezi osobami různého i stejného pohlaví.

Specifickou formou sexuálního zneužívání je komerční sexuální zneužívání dětí. Jde o „použití dítěte pro sexuální účely výměnou za peníze nebo za odměnu v naturáliích mezi dítětem, zákazníkem, prostředníkem nebo agentem a jinými, kdo vydělávají na obchodu s dětmi pro tyto účely“ (definice podle Světového kongresu proti komerčnímu zneužívání dětí ve Stockholmu v roce 1996). Termínem komerční sexuální zneužívání se rozumí dětská pornografie, dětská prostituce a obchod s dětmi za účelem sexuálního zneužívání.

↑ nahoru

Nejčastější mýty o sexuálním zneužívání dětí

Anketa

  • Dítě většinou zneužívá někdo cizí, nejčastěji jde o pedofila.

Zneuživatelem může být kdokoli, a to jak muž, tak žena. Největší riziko hrozí dítěti ve vlastní rodině, často je zneužíváno osobou, kterou důvěrně zná. Faktem je, že asi jen desetina agresorů souzených za sexuální zneužití dítěte trpí skutečně pedofilní sexuální poruchou. Pravý pedofil (tedy člověk, kterého sexuálně přitahují děti) s dítětem nesouloží, jeho aktivity končí většinou u mazlení.

  • Člověk, který sexuálně zneužívá dítě, je blázen nebo se jedná o mentálně zaostalou osobu, případně alkoholika.

Jen málo pachatelů prokázaného sexuálního zneužívání trpí nějakou psychózou či mentálním defektem, většina je za své chování plně odpovědná. Co se alkoholu týče – ten sice v mnoha případech hraje svoji roli jako prostředek k odbourání zábran u pachatele, ale skutečně na alkoholu závislých zneužívajících osob je jen malá část z celkového počtu.

  • Sexuální zneužívání se týká především dospívajících dívek.

K nejvíce ohroženým skupinám, co se sexuálního zneužívání týče, patří děti ve věku 3–6 let a ve věku 12–15 let. Až čtvrtina případů, u kterých je prokázáno sexuální zneužití, se týká chlapců, kteří jsou nejčastěji zneužiti cizím mužem (většinou jde o homosexuální atak). U dívek je nejčastějším pachatelem příbuzný (otec, nevlastní otec, strýc, dědeček, vlastní či nevlastní sourozenec).

  • Sexuálně zneužívané jsou hlavně děti z nižších socioekonomických vrstev.

Pravda je taková, že k sexuálnímu zneužívání dochází v rodinách, u kterých by nás něco takového ani nenapadlo. Navenek mohou působit jako zcela fungující rodiny mající slušnou životní úroveň po všech stránkách, za zavřenými dveřmi se však odehrává možná nejen sexuální zneužívání, ale i jiné formy zátěže a ohrožení dětí.

  • Zneužívané dítě se nikomu nesvěří, protože se mu zneužívání líbí.

Sexuálně zneužívané dítě prožívá mnoho protichůdných pocitů, stresujících a matoucích, přičemž některé formy sexuálního zneužívání mohou být dítětem vnímány jako příjemné. To ovšem nesnižuje závažnost počínání pachatele, z jehož strany je navíc dítě vystavováno často psychickému nátlaku v podobě zastrašování, vyhrožování, citovému vydírání („nebudu tě mít rád, když…“). Pokud je dítě zneužíváno opakovaně, postupně se přizpůsobí, ale prožívá obrovský vnitřní boj, případně hledá únikové cesty, které souvisejí s rizikovým chováním (drogy, alkohol a podobně).

Oznámení zneužití je u obou pohlaví většinou plně tajeno. Reprezentativní výzkum prof. PhDr. Petra Weisse z roku 2008, kterého se účastnilo 2 000 osob, přinesl tyto výsledky: 69 procent mužů a 79 procent žen sexuálně zneužívaných v dětství nikomu zneužití neoznámilo. Rodičům se svěřilo pouhých 7 procent žen, z mužů ani jediný. K nejčastějším důvodům pro neoznámení přitom patří stud (79 procent mužů, 75 procent žen) a obavy ze msty agresora (14 procent mužů, 36 procent žen).

Četnost sexuálního zneužívání dětí na našem území začala být sledována až po roce 1989. Jako první se sledováním výskytu týrání a zneužívání začalo v roce 1994 soustavně zabývat Dětské krizové centrum v Praze. Zásadní je výzkum dvou předních českých sexuologů – Petra Weisse a Jaroslava Zvěřiny – uskutečněný v roce 1993 a opakovaně v roce 1998, který vynesl na světlo světa velmi zneklidňující čísla (další reprezentativní výzkumy tohoto týmu proběhly v roce 2003 a 2008, následovat bude výzkum v roce 2013), podrobnosti naleznete například na webu Pedofilie-info.cz. Obsáhle se sexuálnímu zneužívání věnoval také výzkum pracovníků Linky bezpečí provedený v letech 1997 a 1998.

V číslech:
Počet sexuálně zneužívaných dětí v České republice v letech 2000–2010
Počet sexuálně zneužívaných dětí v roce 2011
Osoby sexuálně zneužívající dítě

↑ nahoru

Věk zneužívaných dětí a prostředí, ve kterém ke zneužívání dochází

ilustrační obrázek - dívka si zakrývá obličej rukamaDítě do určitého věku nemá srovnání, neví, co je správně a co ne, respektive za správné přijímá to, co dělá a říká dospělý, je snadno manipulovatelné. Nebrání se nevhodnému chování zneuživatele, ač neví, co si o něm má myslet ani co se s ním děje. Navíc je zneužíváno člověkem, na kterém je zcela závislé. To vše bohužel agresorovi nahrává. Psycholožka Alexandra Fraňková z Dětského krizového centra v Praze k tomu říká: „Riziko a nebezpečí přicházející z vlastní rodiny je pro dítě méně předvídatelné a očekávatelné a dítě výrazně více mate. Zejména u mladších dětí platí, že zneuživatelem bývá převážně někdo z  kruhu rodinného či osoba pohybující se v blízkosti rodiny či dítěte – soused, rodinný přítel, vedoucí, vychovatel a podobně. Tato skutečnost s sebou nese zvýšené riziko opakovaného, dlouhodobého, až roky trvajícího zneužívání.“  Jinými slovy: to, že dítě se sexuálním zneužíváním setkává především v rámci své rodiny, často brání vlastnímu odhalení.

Nejčastějším obdobím prvního ataku sexuálního násilí v rámci rodiny je předškolní a mladší školní věk. Většinou se jedná o kontaktní formu sexuálního zneužívání a k zahájení sexuálního zneužívání dochází často již v období kolem pěti let věku dítěte. „S podezřením na sexuální zneužívání se ale setkáváme již u dětí ročních či dvouletých, což je velká tragédie. Musíme si také uvědomit, že čím je dítě mladší, tím obtížněji komunikuje takový zážitek, a my tedy nemůžeme vyloučit, že k zahájení zneužívání dochází mnohem častěji i v ranějším věku dítěte a my se to ‚jen‘ od dítěte nedozvíme,“ konstatuje PhDr. Fraňková.

 

ilustrační obrázek - nohy čouhající pod peřinouK intrafamiliárnímu zneužívání (tedy ke zneužívání v rodině) dochází ve věku, kdy je dítě ještě plně odkázané na péči rodičů či jiných blízkých osob. K dospělému dítě v tomto věku přistupuje s absolutní důvěrou, nekriticky přijímá a internalizuje to, co mu dospělí zprostředkovávají. Dítě „svým“ dospělým bezmezně věří – jsou tu přece na ochranu jeho zájmů a potřeb. Vliv vrstevníků je v této etapě života dítěte ještě slabý a ono nemá možnost konfrontace své situace se situací jiných dětí. Zneužití proto dítě může přijmout jako „normu“, ačkoli to v něm vyvolává mnoho různorodých, trýznivých pocitů, které nedokáže samo zvládnout.

„Zneuživatel může dítěti mimo rámec sexuálních atak nabízet mnoho pozitivního, příjemného a dítětem vyhledávaného – vztah, program, koníčky, hmotné dárky, čímž se otevírá prostor pro další vnitřní konflikty a emoční chaos,“ vysvětluje Alexandra Fraňková. „V praxi se setkáváme s případy, kdy se sexuální zneužívání vyskytuje ‚jen‘ samostatně, bez týrání a zanedbávání, často jde o rodiny zdánlivě ‚slušné‘, navenek funkční, ze středních a vyšších vrstev. Zároveň se vedle toho objevuje druhá rovina, kdy sexuální zneužívání bývá provázeno dalšími formami syndromu CAN – fyzickým týráním, zanedbáváním, rizikovými faktory. Úroveň rodiny je v těchto případech převážně nízká, co se týče vzdělání rodičů, socioekonomických podmínek…“

Ze statistik lze vyčíst, že pravidelně se opakující dlouhodobé sexuální násilí se týká především zneužívání dívek, přičemž průměrně je dívka v rodině zneužívána po tři až osm let. Sexuální násilí páchané na chlapcích probíhá častěji mimo rodinu a je prováděné více agresory.

Oběťmi extrafamiliárního zneužití (mimo rodinu) jsou nejčastěji děti v mladším a středním školním věku. U zneužití cizími osobami se vyskytuje větší brutalita.

Mezi nové formy zneužívání patří takzvaný kybergrooming. Souvisí se změnou dostupnosti kyberprostoru (internetu v mobilu a podobně), následkem čehož rodiče zcela ztrácí přehled o tom, kdy je dítě připojeno k internetu a na jakých stránkách se pohybuje. Pro kybergrooming se tak skvěle hodí chat, Skype, ICQ, různé seznamky a v posledních letech mu nahrávají zejména sociální sítě. Za kybergrooming se označuje chování člověka, který se „na síti“ snaží pod falešnou identitou ulovit oběť (vydává se například za desetiletou dívku), získává postupně její důvěru tím, že jí nabízí pocit „někdo mi konečně rozumí“, kontakt se mění v osobní za účelem zjistit co nejvíce informací o důvěřivém dítěti (telefon, adresa) a podrobnosti o jeho rodině. Cílem tohoto „kamarádského“ chování je pak dítě dovést k osobnímu setkání a zneužít jej. Podle odborníků jde o obrovské lákadlo, jehož existenci nahrává i to, že mnoho rodičů nemá na své děti čas a nevěnuje jim dostatek pozornosti. Pak stačí už jen nějaký neúspěch či zklamání, s kterým se dítě nemá komu svěřit, a tak hledá spřízněnou duši ve virtuálním prostoru.

↑ nahoru

Příznaky sexuálního zneužívání

ilustrační obrázek - smutná osamocená dívkaSpolečným, charakteristickým jmenovatelem, který se objevuje u obětí sexuálního zneužití, je skutečnost, že se obávají vyhledat pomoc a svoji zkušenost se sexuálním násilím pojmenovat a svěřit se s ní další osobě. „Detekce symptomů sexuálně zneužívaného dítěte je zcela individuální, záleží mimo jiné na prostředí, ve kterém se pohybuje, na všímavosti okolí a podobně. Je zřejmé, že čím mladší dítě, tím více je odkázáno na pomoc ze strany okolí, neboť je závislé na dospělých, nedokáže dešifrovat správnost či nesprávnost chování jednotlivců,“ vysvětluje psycholožka Alexandra Fraňková. Až později, jak se dále vyvíjí, díky navazování vrstevnických vztahů dokáže vnímat, že „něco“ není v pořádku. Stále je však v kolizi zajetí svých pocitů, kterými jsou vina, stud, strach. Proto může k sexuálnímu zneužívání docházet i po dlouhá léta.

Obecně lze u dětí monitorovat tyto nápadnosti:

  • náhlé, dlouhodobější, nápadné změny v chování a aktivitě dítěte (dítě do té doby družné se náhle izoluje, klidné dítě je náhle hyperaktivní a podobně),
  • změny v ladění – zvýšená úzkostnost nebo agresivita, depresivní symptomatika,
  • výkyvy či náhlý pokles ve školní výkonnosti či pokles koncentrace pozornosti, zhoršení prospěchu,
  • vyhýbání se kontaktům s vrstevníky a lidmi vůbec, vyhýbání se určitým lidem, apatie,
  • výrazné změny ve stravování, neopodstatněné nevolnosti, až zvracení, nebo naopak přejídání,
  • útěky z domova, sklony k sebepoškozování,
  • gynekologické obtíže, poranění (určitého typu).

Zbystřit bychom měli, pokud symptomatické chování bez zjevných příčin zaznamenáme u dítěte ve zvýšené míře – máme-li závažné podezření, je namístě obrátit se svými obavami na některou z anonymních bezplatných telefonických linek či na odborníka (viz Kde hledat pomoc).

↑ nahoru

Následky sexuálního zneužívání

Člověk, který byl v dětství sexuálně zneužíván jinou osobou, si následky traumatu nese do dalšího života. Obecně platí, že následky sexuálního zneužívání jsou tím větší, čím mladší bylo dítě při zahájení zneužívání, čím déle zneužívání trvalo a čím těsnější je vazba mezi dítětem a zneuživatelem.

Pokud sexuální zneužívání začalo už v předškolním věku dítěte a trvalo po dlouhou dobu, je celkový dopad na vývoj a zdravý rozvoj osobnosti dítěte závažnější, více zasahuje podstatu dítěte a snáze se tato zkušenost „zabudovává“ do osobnosti i projevů dítěte – v porovnání s dětmi jednorázově zneužitými neznámou osobou. A to bez ohledu na to, o jak závažnou formu zneužití se jednalo. „Přestože nenásilné formy zneužití mohou být dítěti dokonce příjemné, v pozdějším věku, v pubertě například, mohou oběti dodatečně prožívat degradaci a zneužití své osoby v plném slova smyslu. Výjimkou v klientele Dětského krizového centra proto nejsou adolescentní dívky či raně dospělé ženy, které přivádí důsledky sexuálního zneužívání i mnoho let poté, co k němu došlo,“ uvádí psycholožka Alexandra Fraňková.

Mezi následky sexuálního zneužívání se řadí:

  • disharmonický vývoj osobnosti,
  • depresivní ladění, sebepoškozování, sebevražda (suicidium), 
  • pro okolí nesrozumitelné chování, „zlom“ v chování, poruchy chování, rizikové chování,
  • narušení morálních hodnot, ztráta citu pro morální hodnoty, pro běžné hranice,
  • ztráta emočních vodítek pro správné posouzení situací a správné chování,
  • z hlediska následků se více „zabudovává“ do osobnosti dítěte.

ilustrační obrázek - dívka naznačuje, že se zastřelíV konkrétních případech odborníci berou v úvahu i individuální faktory – osobnostní strukturu oběti zneužívání, odolnost vůči stresu, frustrační toleranci a podobně.

Následky zneužívání se mohou projevit i nízkým sebehodnocením, nenávistí k vlastnímu tělu, odporem k tělesné blízkosti s další osobou a odporem k sexuálnímu styku, také sebepoškozováním.

Podstatné je, že zneužíváním se dítě může dostat do závažného vnitřního konfliktu, který s sebou nese také zvýšenou tenzi (napětí), úzkost, až úzkostnost. Dítě je totiž ke zneuživateli vázáno citovou vazbou a věří, že ten tu je pro potřeby dítěte, na jeho ochranu.

 

Z PRAXE DĚTSKÉHO KRIZOVÉHO CENTRA V PRAZE

Kazuistika 1

Dvě sestry (ve věku 7 a 5 let), opakovaně sexuálně zneužívané nevlastním otcem. Případ oznámila teta. Rodiče dívek byli rozvedeni, nový vztah matka navázala prostřednictvím inzerátu na internetu, z tohoto vztahu se narodilo další dítě. Dívky byly atakované dlouhodobě, cca 2,5 roku.

V minulosti docházelo k opakovaným snahám obou dívek svěřit se dospělé osobě v okolí – vlastnímu otci, babičce, paní učitelce ve školce. Matka možnost jejich zneužívání stávajícím partnerem negovala, dívky nebyly podrobeny žádnému vyšetření, nikdo s nimi systematicky nepracoval. Sdělení dívek nebyla brána vážně – proto byly dále atakované.

Po dvou letech informují o atakování znovu tetu a babičku, tentokrát již s pozitivní odezvou pomoci. Šlo o kontaktní sexuální zneužívání formou osahávání intimních míst, byly nucené k provádění masturbace na penisu zneuživatele a k orálním praktikám, docházelo k nepenetrujícím kontaktům penisu s urogenitální oblastí dívek, k souloži „mezi stehna“ dívek.

Obě se snažily bránit, vysmeknout, utéct. Byly atakované za vzájemné přítomnosti a „odměňovány“ někdy sladkostmi, jindy drahými hračkami. Obě dívky byly traumatizované, s narušeným vývojem, péče v Dětském krizovém centru byla zacílena zejména na specifickou diagnostiku, spolupráci s Policií ČR, zmapování hloubky a šířky traumatizace; doporučení ohledně další péče o děti.

Kazuistika 2ilustrační obrázek - chlapec ležící na koberci

Skupina chlapců byla dlouhodobě zneužívána oddílovým vedoucím, kterého měli rádi. Vymýšlel zajímavý program, zapůsobil pozitivně také na rodiče. Působil jako vnímavý, citlivý a ohleduplný k potřebám dětí. V rámci víkendových „výprav“ v noci chlapce sexuálně zneužíval, a to i v přítomnosti dalších dětí. Chlapci nedokázali po určitou dobu odmítat nabídky a pokyny vedoucího. Ani doma se „nemohli“ svěřit, protože program v oddíle byl interesantní a zároveň byli zvyklí respektovat jeho příkazy.

↑ nahoru

Prevence rizikového chování a sexuální výchova v rodině

Říká se, že „rodiče jsou kořeny dítěte“ – jak své dítě vychováváte a k čemu jej vedete, se odrazí ve všech oblastech jeho pozdějšího života. A na to je třeba myslet i v oblasti sexuální výchovy.

Mezi nepřímá ohrožení sexuálním zneužitím patří:

  • rozvolněná výchova, která neučí dítě vnímat hranici vlastní intimity,
  • puritánská výchova s tabuizovaným postojem k sexualitě,
  • rodič zatížený sexuálním zneužíváním v průběhu vlastního dětství.

Už od raného dětství s dětmi mluvte o záležitostech vlastní intimity, o jeho těle, o sexuálním chování. Zásadní je, aby v rodině panovala atmosféra důvěry a dítě se nebálo rodičům se s čímkoli svěřit. Učte se proto naslouchat svému dítěti a učte ho umět si říct o podporu a pomoc. Od útlého věku dítěti vysvětlujte, že nikdo (včetně rodičů) se ho nesmí dotýkat na intimních místech, pokud s tím dítě samo nesouhlasí. Dítě by mělo vědět, který dotyk je „správný“ a který špatný a umět rozlišit, které tajemství si nechat pro sebe a s kterým se raději někomu svěřit. Veďte jej k tomu, aby se nechovalo příliš důvěřivě k cizím lidem a nic si od cizích lidí nebralo ani s nimi nikam nechodilo (ať by to bylo sebelákavější), nenastupovalo k cizím lidem do auta a podobně.

Pokud po dítěti někdo chce něco podezřelého, neznámého či nepříjemného, mělo by to umět odmítnout. Učte ho, jak se má chránit, aby k situacím, kdy by mohlo být zneužito, nedošlo. Ačkoli je známo, že ke zneužití dítěte cizí osobou dochází výjimečně, mějte se na pozoru například tehdy, když chcete dítě poslat na letní tábor – předem si zjistěte veškeré podrobnosti o vedoucích i organizaci tábora.

Naučte své dítě pravidlo „Tady se nedotýkej“

Podívejte se na pořad České televize o sexuálním zneužívání

Nenech si to líbit!
Jocelyne Robert, autorka publikace Nenech si to líbit!, je pedagožka a sexuoložka. V knize seznamuje dospělé (rodiče, vychovatele) s tím, jak děti chránit, jak je vést, aby si osvojily jednání v potenciálně nebezpečné situaci, jak je učit zabránit jakýmkoli pokusům o sexuální zneužití. Svou knihou jim pomáhá takovým pokusům předcházet. Rodiče se v knize dozvědí, jak dítě informovat, aniž by ho vyděsili, jak dítěti zprostředkovat povědomí, že jen ono rozhoduje o svém těle a o svém životě. Kniha je určena jak rodičům, tak dětem od 4 do 10 let věku.

z anotace vydavatelství Portál

↑ nahoru

Co dělat, pokud se dozvíte o týrání dítěte?

„Dítě je vždy odkázané na pomoc dospělého. Proto je potřeba, aby lidé neschovávali ‚hlavu do písku‘ před tímto závažným jevem v naší společnosti,“ upozorňuje psycholožka Alexandra Fraňková. Důležité je nechovat se lhostejně k tomu, co se kolem nás děje, a pokud máme podezření na sexuální zneužívání, zajistit bezbrannému dítěti okamžitou pomoc. Bezprostřední reakce nejbližšího okolí oběti sexuálního zneužití je zcela zásadní, neboť nezvládnutá (například odsuzující) reakce může zásadně prohloubit trauma dítěte.

Svěří-li se vám dítě se sexuálním zneužíváním nebo zjistíte-li, že je sexuálně zneužívané:

  • Snažte se ho vyslechnout v klidu, věřte mu, nic nehodnoťte, nekritizujte.
  • Podstatné je, aby dítě cítilo vaši naprostou důvěru, aby vědělo, že co se stalo, není jeho vina. Proto postupujte opatrně, zároveň se však snažte získat co nejvíce informací.
  • Velice důležité je dítěti vysvětlit, že v tak zásadní situaci má právo na pomoc a že společně můžete najít účinnou pomoc, tedy dospělého člověka-odborníka, kterému bude moci důvěřovat.
  • Vyhledejte odborníky. (viz Kde hledat pomoc)

Trestný čin pohlavního zneužívání je každý povinen překazit (§ 167 trestního zákona), nevztahuje se na něj ovšem všeobecná oznamovací povinnost (tedy obecně není trestné neoznámení již dokonaného činu). Podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, je každý člověk oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany – městský úřad, obce v přenesené působnosti, obce v samostatné působnosti, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR či Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí – na skutečnosti, které by mohly signalizovat porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti. Zaměstnanci orgánů sociálně-právní ochrany jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, s nimiž se při výkonu své práce seznámili, i o lidech, které je na tyto skutečnosti upozornily. Dítě má i bez vědomí rodičů či osob odpovědných za výchovu právo požádat uvedené instituce o pomoc.

 „Do Dětského krizového centra se klienti se vstupní problematikou sexuálního zneužívání dostávají různými způsoby. Iniciátorem prvotního kontaktu může být matka, jiný příbuzný, známá osoba, ale také někdo z okolí, například pedagog či výchovný poradce. Doporučení k vyšetření pro suspektní sexuální zneužívání může přijít také ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nařízením soudu či prostřednictvím kriminální policie,“ vysvětluje postup Alexandra Fraňková.

 

Videorozhovor s psycholožkou PhDr. Alexandrou Fraňkovou:
O sexuálním zneužívání dětí

Pokud se v rámci specifické diagnostiky objeví symptomy traumatizace v souvislosti se sexuálním zneužíváním, následuje standardní diagnostika zacílená na mapování hloubky a šířky traumatu, která slouží jako indikátor pro následnou péči. Následnou péčí se rozumí forma terapeutické péče, která je právě závislá na míře traumatu a potřebách klienta. Péče je vždy „šitá přímo na potřeby klienta“.

Bez dlouhodobé odborné péče mohou následky zneužívání celoživotně snížit kvalitu života oběti a schopnost začlenit se ve společnosti a také mohou evokovat rozvoj patologické osobnosti. 

Právo dítěte na ochranu před sexuálním zneužíváním

Dítě má právo na ochranu před sexuálním násilím z těchto důvodů:

1. Dítě je nevyzrálé po stránce tělesné, funkční, psychické i sociální.

2. Dítěti zůstávají po ataku sexuálního násilí krátkodobé, ale především dlouhodobé následky, které výrazně snižují kvalitu jeho života.

3. Dítě samo má právo rozhodovat o začátku svého sexuálního života a má právo volby na svého prvního sexuálního partnera.

Zdroj: Sexuální zneužívání dětí

↑ nahoru

Kde hledat pomoc

Volbou první pomoci může být:

  • Svěřit se dětskému lékaři dítěte.
  • Zavolat na linku 158.
  • Zavolat na některou z krizových linek, které zaručují anonymitu:

Linka důvěry Dětského krizového centra241 484 149 (nonstop)

Linka bezpečí116 111 (nonstop)

Rodičovská linka: 840 111 234

Vzkaz domů (dítě na útěku)800 111 113 , 116 111 (nonstop)

DONA linka (osobám ohroženým domácím násilím)251 511 313 (nonstop)

Bílý kruh bezpečí (oběti i svědci trestných činů)257 317 110 (nonstop)

Kontakty na různé typy služeb a konkrétní pomoc ve svém regionu najdete na portálu Ohrožené dítě.

 

Použitá a související literatura

WEISS, Petr a kol.: Sexuální zneužívání – pachatelé a oběti. Praha: Grada, 2000.

WEISS, Petr a kol. Sexuální zneužívání dětí. Praha: Grada, 2005.

JELÍNKOVÁ, Zuzana. Sexuální zneužívání dětí. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2007.

DUNOVSKÝ, J. – DYTRYCH, Z. – MATĚJČEK, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 2005.

DUNOVSKÝ, J. a kol. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha: Grada, 2005.

DOLANSKÁ, Jiřina.I já mám právo odmítnout dotyky: co má každé dítě vědět o sexuálním zneužívání. Praha: Elektra, 2002.

VANÍČKOVÁ, E. – PROVAZNÍK, K. – HADJ-MOUSSOVÁ, Z.: Sexuální zneužívání dětí. Praha: Karolinum, 1997.

VANÍČKOVÁ, E. a kol. Sexuální násilí na dětech: výskyt, podoby, diagnostika, terapie, prevence. Praha: Portál, 1999.

VANÍČKOVÁ, E. Komerční sexuální zneužívání dětí. Praha: Česká společnost na ochranu dětí, 2004.

HANUŠOVÁ, Jaroslava. Sexuální zneužívání. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006.

MILFAIT, R. Komerční sexualizované násilí na dětech. Praha: Portál, 2008.

PÖTHE, P. Dítě v ohrožení. Praha: G plus G, 1999.

PONĚŠICKÝ, J. Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie. Praha: Triton, 2004.

TÄUBNER, Vladimír. Nejstřeženější tajemství – sexuální zneužívání dětí. Praha: Trizonia, 1996.

WIRTZ, Uršula. Vražda duše: incest a jeho terapie. Praha: Portál, 2005.

JOCELYNE, Robert. Nenech si to líbit. Praha: Portál, 2013.

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

 

Zdroje informací na internetu

Portál Sexuální zneužívání

Portál Záchranný kruh

Reportáž České televize: Zneužívaných dětí přibývá, následky si nesou celý život

Blog Marie Vodičkové: Šokující „ochrana“ dětí před pohlavním zneužíváním v praxi

Teenweb Českého rozhlasu: Co je sexuální zneužívání

Portál bezpecne-online.cz: Kybergrooming

Portál Kybergrooming.cz

Webová stránka o pedofilii a životě s ní: Jirkova stránka

↑ nahoru

Článek připravila Mgr. Zuzana Ježková ve spolupráci s PhDr. Alexandrou Fraňkovou z Dětského krizového centra v Praze.

Odborná konzultantka

PhDr. Alexandra Fraňková

Klinická psycholožka a terapeutka, zástupkyně ředitelky Dětského krizového centra. Zaměřuje se na problematiku syndromu CAN, krizové životní situace, supervizní práci ve zdravotnictví a v psychosociálních službách, distanční krizová intervence, nedirektivní terapeutický přístup, terapie hrou, práce s tělem. Přednáší na FF UK a působí jako lektorka vzdělávání soc. pracovnic a kurátorů.

Pokud byste se chtěli k problematice sexuálního zneužívání dětí na cokoliv zeptat renomovaného odborníka, pošlete svoji otázku na e-mail nazory@sancedetem.cz. Odpověď odborníka pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna i na našem portálu.

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Přihlaste se k odběru newsletteru Šance Dětem

*) Pole označená hvězdičkou jsou povinná.

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS