Zobrazit menuSkrýt menu

Slovníček pojmů

Publikováno: 24. 6. 2011, aktualizováno: 15. 3. 2017

Ilustrační foto - otevřené knihy na stole v městské knihovně

A, B, C, D, E, F, G, H, CH, I, J, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, U, V, X, Y, Z

Abstinence/abstinenční příznaky

Nejvhodnějším českým výrazem pro abstinenci je zdrženlivost. Jedná se o zřeknutí se určitých věcí, které nám způsobují požitek. Nejčastěji o abstinenci hovoříme ve spojení s alkoholem, drogami a kouřením. Na věcech, které člověku způsobují požitek, se může jedinec stát závislým. To znamená, že se požitku oddává na úkor jiných věcí, a to i za cenu, že ví, že mu to způsobuje problémy (společenské i zdravotní). Pokud mu je zamezeno v jejich užívání, mohou se u něj projevit abstinenční příznaky. Například silný kuřák, který si nemůže zapálit, začne být po určité době nervózní, nesoustředěný, podrážděný, mohou se objevit bolesti hlavy, zvýšená chuť k jídlu. Abstinenční příznaky jsou ukazatelem vzniklé závislosti. Po určité době abstinence (neužívání) tyto příznaky vymizí.

↑ nahoru

Abúzus

Nadměrné užívání, zneužívání.

↑ nahoru

ADD

ADD (z angl. Attention Deficit Disorders) – syndrom poruchy pozornosti. Hlavním problémem je neschopnost udržet pozornost a dlouhodobě se soustředit, ať doma či ve škole. Děti trpící tímto syndromem během vyučování často nereagují na slovní pokyny, nevnímají instrukce učitelky, a proto si nepamatují, co mají dělat, či pracují na jiném zadání. Při výpadcích pozornosti mohou někdy působit zasněným dojmem, často jsou pak neprávem označovány za líné. Jejich pozornost je značně kolísavá, rychle ji odpoutá jakýkoliv okolní podnět. I z toho důvodu problematicky dokončují úkoly, chybí jim vytrvalost. S tím vším souvisí i obtíže s pamětí, hůře si zapamatovávají informace a po čase si je již nedovedou zpětně vybavit (například doma látku umí a druhý den ve škole už si nic nepamatují). Opakovaně ztrácí věci, stále něco hledají, zapomínají úkoly. Vzhledem k tomu, že si nedokážou činnosti patřičně uspořádat a naplánovat, jejich jednání působí chaoticky a nepromyšleně.

↑ nahoru

ADHD (včetně Hyperaktivity)

ADHD (z angl. Attention Deficit Hyperactivity Disorders) – syndrom poruchy pozornosti spojený s hyperaktivitou a impulzivitou. Děti se syndromem ADHD mají obtíže nejen ve školním výkonu, ale i v chování. Kvůli poruše nevyužívají naplno své schopnosti, a často tak zbytečně selhávají. Ve škole se projevují výrazným neklidem, nevydrží sedět v lavici, vstávají během výuky, často si s něčím hrají, ruší ostatní žáky. Neumějí vyčkat, až na ně přijde řada, proto vykřikují či odpovídají dříve, než si vše rozmyslí. Ve škole i v domácím prostředí jsou stále velmi aktivní, čímž se rychle unaví a reagují posléze podrážděně. V chování jsou impulzivní, často jednají zkratkovitě a nedomýšlí následky svých činů. Emoční labilita u nich způsobuje výkyvy nálad a určitou nevyrovnanost, reagují zbrkle a nepřiměřeně. Mají obtíže s pozorností, ať při učení, či při hře.

↑ nahoru

Adolescence   

Dospívání, tj. období od 15 do 20 let, respektive do 22 let věku.

↑ nahoru

Ambivalence

Protichůdné citové postoje k určitému předmětu či osobě.

↑ nahoru

Ambivalentní

Rozpolcený, rozkolísaný, rozporný.

↑ nahoru

Asociální chování

Chování jedince, které vykazuje závažnější odchylky od sociálních, etických a pedagogických norem. Jedná se o poruchu chování, porušení společenských norem, které však svou intenzitou nepřesahuje právní předpisy. Je v rozporu s morálkou společnosti, daný jedinec má nedostatečné sociální cítění, jde o setrvalé chování. K asociálním poruchám se řadí krádeže, útěky, záškoláctví, závislostní chování, autoagrese (demonstrativní sebepoškozování).

↑ nahoru

Autoimunitní onemocnění

Tato onemocnění patří mezi nejzávažnější choroby imunitního systému. Jejich závažnost spočívá v tom, že si člověk sám v sobě nese sebedestruktivní program. Lékař specialista nemá velkou šanci pomocí syntetických léků tento problém řešit. Může jenom sledovat projevy autoimunitní nemoci a mírnit její následky. Imunitní systém reaguje nepřiměřeně – ve snaze bránit se napadení viru, bacilu, toxinu či alergenu si tvoří protilátky, které pak paradoxně napadají vlastní tkáň. Autoimunitní onemocnění vzniká postupně. Má několik fází, které mohou trvat měsíce i léta. Nejčastější autoimunitní nemoci: Bechtěrevova choroba, celiakie, Crohnova choroba, cukrovka 1. typu, revmatoidní a juvenilní artritida, roztroušená skleróza, ulcerózní kolitida aj. Příčiny vzniku těchto nemocí nejsou většinou zcela jasné.

↑ nahoru

Automutilace

Sebepoškozování.

↑ nahoru

Azylový dům

Jde o zařízení pro náhradní ubytování na přechodnou dobu. Azylový dům mohou využívat lidé, kteří z různých důvodů přišli o vlastní bydlení. Azylové domy bývají určené nejčastěji pro matky s dětmi, pro muže bez přístřeší, někdy pro celé rodiny s dětmi. Kromě ubytování za nízkou cenu poskytují azylové domy další služby – sociální poradenství, doprovázení při zařizování osobních záležitostí nebo zprostředkování dalších potřebných služeb. Nabízejí také například možnost ošacení, vaření z vlastních zdrojů a další. Zvláštním druhem azylových domů je dům pro oběti domácího násilí, který má utajenou adresu. Azylové domy provozují obvykle neziskové organizace nebo církevní organizace. Informace o azylových domech (adresy, možnosti ubytování) dostanete na odboru sociální péče při městském úřadu či na internetu.

↑ nahoru

Coming out

V širším smyslu jde o označení procesu, během kterého člověk rozpoznává a akceptuje svoji menšinovou sexuální orientaci („coming out před sebou samým“ či takzvaný vnitřní coming out). V užším smyslu se používá pro okamžik svěření se jiným osobám, případně veřejnosti (takzvaný vnější coming out). V nejobecnějším smyslu lze výraz použít i pro zveřejnění informace, která dosud byla utajována.

↑ nahoru

Compliance

Z angl. comply, poddat se. Dodržování předepsaného léčebného režimu či jiné intervence; ochota nemocného spolupracovat při léčbě, přijmout pokyny lékaře a řídit se jimi.

↑ nahoru

Coping

Způsoby/strategie zvládání zátěží či vyrovnávání se s nimi, zahrnuje psychické obranné techniky a mechanismy.

↑ nahoru

Determinace

Vymezení, určení pojmu či vztahu mezi určujícím a určovaným.

↑ nahoru

Detoxikace (vč. Detoxikační jednotka)

Tento pojem označuje proces, ve kterém něco zbavujeme jedovatosti. V dnešní době se s tímto pojmem můžeme často potkat ve spojení se zdravým životním stylem – například detoxikace (pročištění) organismu po zimě, kdy je doporučována konzumace určitých potravin a bylinných čajů. Dále je pojem detoxikace spojován s léčbou závislostí na návykových látkách. Smyslem detoxikace v tomto případě je zbavit organismus drogy a zároveň pomoci danému člověku překonat abstinenční příznaky, které jsou s odnětím drogy spojené. Tento léčebný proces probíhá ve zdravotnických zařízeních, která se jmenují detoxikační jednotky. Proces detoxikace probíhá přibližně týden. Po detoxikaci přichází na řadu léčba závislosti, kdy se nejedná jen o očistu těla, ale i o psychoterapii.

↑ nahoru

Dětský domov

Je určen pro děti ve věku zpravidla od tří do osmnácti let, ale mohou žít v domově dále, do doby ukončení přípravy na budoucí povolání, na základě smlouvy mezi ředitelem domova a zletilým žákem (studentem). Základní organizační jednotkou v dětském domově je rodinná skupina dětí zpravidla různého věku i pohlaví. Rodinná skupina má nejméně šest, nejvíce osm dětí, v závislosti na jejich mentální a zdravotní úrovni. Sourozenci se zpravidla zařazují do jedné rodinné skupiny. Při dětském domově není zpravidla zřizována základní škola a děti docházejí do škol v místě či poblíž místa sídla dětského domova.

↑ nahoru

Dětský domov se školou

Je určen do ukončení povinné školní docházky zpravidla pro děti ve věku od šesti let se závažnými poruchami chování nebo pro ty, které potřebují vzhledem ke své přechodné nebo trvalé duševní poruše odpovídající výchovně léčebnou péči. Povinnou školní docházku vykonávají tyto děti v rámci dětského domova se školou, pouze pokud svým chováním přesvědčí, že zvládnou docházku do běžné školy, navštěvují ji dle pravidel běžného dětského domova.

↑ nahoru

Dezintegrace osobnosti

Vyskytuje se jako symptom u těžších forem schizofrenie, jde o nejzávažnější poruchu osobnosti. Osobnost jedince se rozpadne, rozloží, dochází k rozpolcenosti, vyhasínání osobnosti, ke ztrátě zájmu a také k rozpadu sociálních vztahů.

↑ nahoru

Diagnostický ústav (vč. Diagnostický pobyt)

Je určen pro děti ve věku od tří do osmnácti let. Diagnostický pobyt zpravidla trvá osm týdnů. V průběhu pobytu je uskutečněno komplexní vyšetření a poté vydáno doporučení, zda bude dítě umístěno do některého ze zařízení ústavní péče (dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav), nebo se bude moci vrátit k rodičům, případně k jiným příbuzným. Diagnostické ústavy jsou diferencovány podle věku dětí, popřípadě i podle pohlaví.

↑ nahoru

Distres

Je nazývaný „zlý stres“; je intenzivně prožívaný, negativně působící na organismus, škodlivě zatěžující osobnost člověka.

↑ nahoru

Dysgrafie

Dysgrafie – porucha psaní. Děti s dysgrafií již od předškolního věku často nerady kreslí, ve škole je pak při psaní trápí neuvolněná ruka, píší křečovitě, s bolestí. Nejsou schopné správně napodobit tvary písmen. Při psaní proto zaměňují písmena, která jsou tvarově podobná, píšou písmena nebo číslice zrcadlově, vynechávají písmena a diakritická znaménka. Obtížně píšou slova se shluky souhlásek, nerozlišují tvrdé a měkké slabiky při psaní. Žáci často škrtají, přepisují, gumují, písmo nemá stejnou velikost, nejsou schopni udržet písmo na řádku, zapisovat číslice pod sebe. Celkově nestíhají tempo psaní (při diktátech, pětiminutovkách), proces psaní jim odebírá příliš mnoho energie, a proto pak nejsou schopni se zamýšlet nad samotným obsahem – gramatickými jevy či počítáním.

↑ nahoru

Dysforie

Rozmrzelost, nepříjemné emocionální ladění, stav úzkosti, nespokojenost, subdeprese až deprese.

↑ nahoru

Dyskalkulie

Dyskalkulie – porucha počítání. Dítě s dyskalkulií má již od počátku školní docházky obtíže zvládnout základní početní dovednosti. Počítání je pomalé, často s pomocí prstů, protože dítě dlouho potřebuje zrakovou oporu. Objevují se problémy už v samotném psaní a čtení číslic, v počítání s přechody přes desítky, při upevnění násobilky. I velmi jednoduché příklady děti raději řeší písemně, neboť zpaměti si nepamatují mezisoučty, pletou se v řádech (zaměňují jednotky, desítky či stovky). Dyskalkulici nejsou schopni řešit úkoly s více navazujícími početními operacemi (například nedovedou převést text slovní úlohy do početních operací). Složitější operace nahrazují jednoduššími (násobení sčítáním). Kvůli oslabené prostorové orientaci mohou selhávat i v geometrii.

↑ nahoru

Dyslexie

Dyslexie – porucha čtení. U dítěte se může projevovat buď velmi pomalým a namáhavým čtením, s malým počtem chyb, nebo naopak čtením rychlým až překotným s výraznou chybovostí. Mezi nejčastější specifické chyby patří záměny tvarově podobných písmen (b-d-p; a-e-o; m-n), vynechávání či přidávání písmen a slabik, domýšlení slov podle obsahu či jejich komolení. Děti čtou často bez intonace, nedodržují diakritická znaménka, opakují některá slova. Celkově se hůře orientují v textu, přeskakují řádky. Problematické je porozumění textu, mnohdy nevědí, o čem čtou, unikají jim podstatné informace, nepamatují si klíčové pojmy. Velmi často se objevuje takzvaná technika dvojího čtení, kdy si slova přečtou nejprve potichu a pak nahlas, což velmi zpomaluje tempo čtení. Děti s dyslexií logicky selhávají i v jiných předmětech, všude tam, kde jsou závislé na výkonu čtení (v cizích jazycích, v matematice – například ve slovních úlohách).

↑ nahoru

Dysortografie

Dysortografie – porucha pravopisu. Děti s dysortografií nejsou schopné naučit se správně gramaticky vyjadřovat. Mezi typické chyby při psaní patří záměny písmen tvarově nebo zvukově podobných, vynechání diakritických znamének, nedodržení hranic slov ve větách (píšou slova dohromady), vynechání či přidání písmen, obtíže s měkčením (nerozlišují měkké a tvrdé slabiky di, ti, ni, dy, ty, ny). Mají celkově oslabený jazykový cit, což způsobuje chybné tvary při skloňování a časování, těžkopádně se vyjadřují i v mluveném slově. To vše se promítá i do výuky cizího jazyka, tam častokrát naráží na neschopnost osvojit si gramatickou strukturu.

↑ nahoru

Farmakoterapie (vč. Psychofarmaka)

Farmakoterapie je léčba pomocí léků. Léky ovlivňující duševní stav jedince jsou označovány za psychofarmaka. Tyto léky zpravidla ovlivňují příznaky onemocnění – tlumí úzkost, zklidňují, potlačují depresi, navozují spánek při nespavosti, působí proti psychózam (schizofrenie, poruchy s halucinacemi, bludy). Některé působí téměř okamžitě (léky na spaní, léky proti úzkosti). Jiné mají delší nástup účinku (léky proti depresi třeba i tři týdny) a při jejich vysazovaní je nutno dávky snižovat pozvolna a opatrně. Při užívání těchto léčiv je nutné znát jejich případné nežádoucí účinky a o jejich užívání vždy informovat lékaře, který vám předepisuje jakýkoli jiný lék.

↑ nahoru

Frustní

Neúplný, nedostatečný.

↑ nahoru

Hostilita

Nepřátelský, agresivní postoj vůči sobě či jiné osobě, tendence ublížit a škodit jiným. Často vyvolána žárlivostí, závistí nebo duševní poruchou.

↑ nahoru

Individuální vzdělávací plán (IVP)

Jedná se o základní dokument, který umožňuje integraci dítěte. Na jeho vytváření spolupracují žák, učitelé, rodič dítěte a pracovník poradenského zařízení, jehož úkolem je plnění plánu dvakrát ročně kontrolovat. Dokument se vypracovává na jeden školní rok a je možné jej průběžně upravovat. Při jeho tvorbě se vychází z toho, co dítě z učební látky momentálně zvládá, na jaké je úrovni. Na základě toho se stanovují konkrétní cíle výuky pro jednotlivé předměty (podle osobního tempa žáka, ne podle zbytku třídy). IVP popisuje vhodné výukové metody pro dítě, způsob hodnocení výkonu žáka (například slovní hodnocení), doporučují se v něm speciální pomůcky a materiály k učení, stanoví se také délka a frekvence možných náprav v rámci školy.

↑ nahoru

Inhibice

Překážka, zábrana, zpomalení některých funkcí v organismu.

↑ nahoru

Integrace

Současný systém vzdělávání umožňuje zařadit žáky se speciálními vzdělávacími potřebami i do běžných tříd. Pokud jsou tedy zajištěny vhodné podmínky, nemusí tito žáci docházet do speciálních škol, ale je jim umožněno učit se společně s jejich vrstevníky. Integraci doporučují odborná školská poradenská zařízení na základě vyšetření dítěte. Jde o to, aby se dítě nemuselo přizpůsobovat jednotným učebním osnovám, ale byl brán ohled na jeho individuální schopnosti a dovednosti. Dítě se tak učí podle svého tempa, nezávisle na zbytku třídy, pomocí speciálních metod a materiálů. Žák může být integrován do třídy individuálně, některé školy nabízí i specializované třídy s menším počtem žáků, pak hovoříme o takzvané skupinové integraci.

↑ nahoru

Interpersonální

Mezilidské.

↑ nahoru

Intrapsychický

Vnitřní, uvnitř, duševně skrytý.

↑ nahoru

Ireverzibilní

Nezvratný, nevratný.

↑ nahoru

K-centrum

Kontaktní centrum neboli káčko. Jedná se o typ nízkoprahového zařízení, kam se může člověk obrátit, pokud řeší problém s drogovou závislostí. A to ať se svou vlastní, či někoho blízkého. Kromě poradenství nabízí toto zařízení specifickou službu – takzvanou HARM REDUCTION, tedy programy zaměřené na snižování rizik, která jsou s užíváním drog spojeny. Například výměnný program injekčních jehel a stříkaček. Nitrožilní uživatel má možnost přinést použitý injekční materiál a od pracovníků zařízení obdrží materiál nový. Kromě toho, že je takto předcházeno šíření určitých nemocí a infekcí, přichází uživatel do kontaktu s terapeuty, kteří ho mohou motivovat k abstinenci.

↑ nahoru

Kauzální atribuce

Kauzální atribuce je řada psychologických teorií, které vysvětlují, čím se lidé řídí, když mají označit jednu věc za příčinu druhé věci či jevu. Sousloví kauzální atribuce znamená doslova připisování příčiny, například když nám při četbě detektivky dojde, že vrah je zahradník, tak jsme provedli kauzální atribuci. Když rodinu postihne nějaký neúspěch, pak i tento neúspěch je třeba někomu připsat. Rosenzweig dělí osobnosti na intropunitivní, extropunitivní, respektive impunitivní podle toho, zda vinu za neúspěch člověk připisuje sám sobě, druhým lidem, nebo se použití termínu vina zcela vyhýbá. Když se nepovede výchova dítěte, tak opět mají rodiče či zaměstnanci ústavu puzení tento neúspěch někomu připsat, atribuovat. Obecně je pozorovatelný sklon vysvětlovat vlastní neúspěch nepříznivými vnějšími podmínkami, kdežto neúspěch cizích lidí jejich osobními nedostatky a chybami. Další okolností, která rozhoduje o způsobu, jak budou rodiče vysvětlovat výchovné neúspěchy, je vyčerpání vlastních možností. Pokud vyčerpali všechny možnosti, které měli, pak mají sklon k obviňování okolí. Pokud si vzpomínají na svá výchovná opomenutí, tak mají problém lehce připsat výchovné selhání na vrub dítěte či okolí, proto vidíme jako reaktivní výtvor nekonečné sebeobhajování či debaty s představovanými protějšky.

↑ nahoru

Kognitivní

Termín z psychologie; mající poznávací význam.

↑ nahoru

Kompulzivní

Termín označuje nutkavé jednání člověka, které je nedostatečně řízené rozumově, případně jde o nedostatečnou schopnost sebekontroly.

↑ nahoru

Krizová intervence

Odborná psychologická metoda, určená pro osoby, které se ocitnou v krizi, tedy v subjektivně obtížně prožívané životní situaci, na jejíž zvládnutí jim nestačí vlastní mechanismy a způsoby reagování. Krizová intervence je poskytována odborníky s výcvikem v krizové intervenci, a to krátkodobě. Pomáhá tak překlenout období krize klienta, kdy rozšiřuje jeho dovednosti situaci zvládnout vlastními silami, minimalizuje možná rizika, staví na jeho předchozích zkušenostech a hledá podporu v jeho přirozené sociální síti. Odborník v případě potřeby směřuje klienta na další odbornou pomoc dlouhodobého charakteru, například psychoterapeutickou, a předává další kontakty na odborná pracoviště.

↑ nahoru

Krizová telefonická linka (linka důvěry, linka bezpečí)

Odborné pracoviště, kde vyškolení odborníci poskytují krizovou intervenci a často také psychologické poradenství po telefonu. Linky důvěry deklarují určité hodiny, kdy jsou v provozu (některé fungují nonstop a bezplatně, aby umožnily co největší nízkoprahovost a dostupnost). Linka důvěry může být buď všeobecná, nebo zaměřená na určitou skupinu populace (například osoby s postižením, děti, senioři, gay komunita). V rámci hovoru pracovník (který je odborníkem v telefonické krizové intervenci a snižuje akutní rizika, která klientovi hrozí) hledá spolu s klientem možné způsoby řešení krizové situace. Většina linek důvěry disponuje databází kontaktů na další odborná pracoviště.

↑ nahoru

Krizové (intervenční) centrum

Zařízení poskytující krizovou intervenci lidem, kteří se ocitli v situaci krize. Krizová centra se řadí mezi nízkoprahová zařízení, kam je obvykle možné přijít osobně bez objednání, v některých krizových centrech také nonstop. K dispozici klientům bývá psychologpsychiatr, některá krizová centra mají i omezený počet krizových lůžek na krátkodobý pobyt v případech, kdy ambulantní návštěvy nestačí. Krizové centrum informuje klienty o možnosti pro ně vhodných návazných psychologických a psychiatrických služeb.

↑ nahoru

Kurátor

Kurátor je specializovaný sociální pracovník, který na základě diagnostické činnosti a ve spolupráci s dalšími institucemi poskytuje sociální služby a dávky. Zároveň poskytuje, doporučuje, případně zprostředkovává sociální, právní a psychologickou pomoc osobám, kterým hrozí bez pomoci společnosti sociální vyloučení a propadnutí se do chudoby, z důvodu jejich tíživé životní situace.

↑ nahoru

Kybergrooming

Jedná se o novodobou formu zneužívání dětí související s kyberprostorem (prostředí internetu). Pro kybergrooming se skvěle hodí chat, Skype, ICQ, různé seznamky a v posledních letech mu nahrávají zejména sociální sítě. Za kybergrooming se označuje chování člověka, který se „na síti“ snaží pod falešnou identitou ulovit oběť, získává postupně její důvěru tím, že jí nabízí pocit „někdo mi konečně rozumí“, kontakt se mění v osobní za účelem zjistit co nejvíce informací o důvěřivém dítěti (telefon, adresa) a podrobnosti o jeho rodině. Cílem tohoto „kamarádského“ chování je pak dítě dovést k osobnímu setkání a zneužít jej.

↑ nahoru

Kyberšikana

Jedná se o ubližování oběti prostřednictvím e-mailů, SMS, sociálních sítí, tedy přes kyberprostor.

↑ nahoru

Letální

Smrtelný, smrtící, mající za následek smrt.

↑ nahoru

Linka důvěry

Viz Krizová telefonická linka.

↑ nahoru

LMD (Lehká mozková dysfunkce)

V současné době je méně používaným pojmem, nahrazuje jej pojem ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder).

↑ nahoru

Mediace

Mediace je způsob pokojného mimosoudního řešení sporů, jehož cílem je dohoda. Základem mediace je, že mezi znesvářené strany vstoupí třetí, nezávislá osoba, tzv. mediátor, která se jim stává prostředníkem ke smírnému, kompromisnímu řešení sporných otázek. V mediaci jsou zahrnuty nejen právní, ale také psychologická či sociální specifika. Mediace je proces, k němuž se aktéři rozhodují dobrovolně, za průběh je zodpovědný mediátor, za obsah procesu a jeho výsledky jsou pak zodpovědni sami aktéři.

↑ nahoru

Mediátor

Mediátor je nestranná osoba (zpravidla se jedná o osoby s právním, psychologickým nebo jiným humanitním vzděláním), která umožňuje znesvářeným stranám lépe komunikovat a vede je za pomoci specifických komunikačních technik a strategií k řešení. Mediátor sám ale spory nerozhoduje.

↑ nahoru

Multidisciplinární

Přístup charakterizovaný spoluprací více vědních oborů.

↑ nahoru

Münchhausenův syndrom v zastoupení (by proxy)

Tato závažná forma syndromu CAN, která ohrožuje zdraví i bezpečnost dítěte, je poměrně vzácná. V extrémních případech může končit smrtí. Charakteristické je, že dospělí (častěji matky) záměrně předstírají nebo vytváří zdravotní potíže u svého dítěte, kvůli nimž pak vyhledávají zdravotnickou péči. Mechanismus spočívá v získání pozornosti od okolí a zástupné role nemocného. Výsledkem je, že dítě zbytečně podstupuje různá vyšetření a je zbytečně hospitalizováno. Münchhausenův syndrom v zastoupení je těžké rozpoznat a potvrdit.

↑ nahoru

Náhradní rodinná péče

Náhradní rodinná péče je uskutečňována v následujících formách: pěstounská péče, včetně pěstounské péče na přechodnou dobu, osvojení (adopce), poručenská péče a svěření do výchovy jiné fyzické osoby než rodiči. Náhradní rodinná péče se řídí zejména zákonem č.89/2012 Sb., občanský zákoníkzákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí.

↑ nahoru

Náhradní výchovná péče

Pojem vystihuje situaci, kdy o dítě nepečují jeho vlastní rodiče a jeho výchovu zajišťuje jiná osoba či instituce. V ČR existují dvě základní formy náhradní výchovné péče – ústavní výchova (diagnostický ústav, dětský domov, výchovný ústav, dětský domov se školou) a náhradní rodinná péče (osvojení, pěstounská péče). Když je zjištěno, že výchova dítěte v biologické rodině je vážně ohrožena nebo narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo se rodiče nemohou o dítě ze závažných důvodů starat, může soud dítě nad dítětem nařídit ústavní výchovu. Před nařízením ústavní výchovy je však soud povinen přezkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit formou náhradní rodinné péče. Zprostředkování náhradní rodinné péče se řídí zákonem o sociálně právní ochraně dětí (č. 359/1999 Sb.), potřebné informace o zprostředkování poskytnou sociální pracovnice sociálního oddělení obcí s rozšířenou působností a také neziskové organizace.

↑ nahoru

Národnostní menšina

Skupina obyvatel, kterou pojí společný původ, specifické kulturní znaky, tradice, mentalita, náboženské či jazykové charakteristiky, které jsou odlišné od charakteristik většiny obyvatel, a dále má tato skupina vědomí vzájemné soudržnosti a pospolitosti. Z pohledu legislativy je u nás statut národnostní menšiny přiznán dvanácti menšinám: bulharské, chorvatské, maďarské, německé, polské, romské, rusínské, ruské, řecké, slovenské, srbské a ukrajinské.

↑ nahoru

Nejlepší zájem dítěte

Pojem obecně označuje blaho dítěte. Jde o termín z oblasti dětských práv a objevuje se i v mezinárodních smlouvách, k jejichž dodržování se Česká republika zavázala. Tímto „zájmem" se myslí především možnost dítěte vyrůstat v rodinném prostředí a v atmosféře štěstí, lásky a porozumění, za účelem plného a harmonického rozvoje osobnosti a schopností, a to přednostně v péči vlastní rodiny. Označuje se tak i životní úroveň a podmínky nezbytné pro zdravý tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální vývoj dítěte a plnohodnotné dětství, kdy osobní potenciál dítěte je plně vyvinut v rámci rodiny; cizí péče a podpora je dítěti poskytována jen v nezbytně nutné míře. Nejlepší zájem dítěte je ale nutné zkoumat individuálně a brát při tom v úvahu konkrétní situaci každého dítěte.

↑ nahoru

Neurologické vyšetření

Neurologické vyšetření má za úkol zjistit případné onemocnění mozku, míchy a nervů z nich vycházejících, zajišťujících hybnost, citlivost, vnímání chladu, tepla. Není před ním nutná žádná příprava, pouze vysazení určitých léků. Začíná rozhovorem, následuje vyšetření zraku, hybnosti očí, čichu, hybnosti jazyka. Štětičkou se vyšetří citlivost kůže. Poklepávání kladívkem má vyvolat určitý reflex – testuje se tím funkce míchy (například po poklepání na šlachu u kolene dochází k výkopu nohy). Pomocí jednoduchých úkonů – prst na nos, stoj na jedné noze a podobně – se zjišťuje rovnováha. Dále se zjišťuje svalová síla a celkově hybnost svalů. O výsledku těchto vyšetření vás lékař informuje ihned a dle nálezu pak rozhodne o dalším postupu.

↑ nahoru

Nezájem rodičů

Nezájem rodičů – pojem, který je používán v Občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), v §820. Jde o právní termín, kdy v souvislosti s nezájmem rodičů hraje nejdůležitější roli čas. Pojem určuje dobu, po které již není třeba souhlasu rodičů s osvojením dítěte, jestliže jeho rodiče neprojevovali po dobu nejméně tří měsíců soustavně o dítě opravdový zájem. Tím se myslí, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevovali snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě. O otázce nezájmu rodičů rozhoduje soud.

↑ nahoru

Nízkoprahová zařízení

Nízkoprahová zařízení mohou nabízet volnočasové (kluby, klubovny, dílny) a vzdělávací aktivity, ale také různé typy poradenství a další doplňkové programy dle svého zaměření a cílové skupiny (děti z nepodnětného prostředí, drogově závislí). Jsou pro ně typické takzvané terénní programy, což znamená, že jejich pracovníci chodí do terénu, do míst, kde se vyskytuje jejich cílová skupina (vyloučené lokality, squaty a podobně) a potenciální klienty oslovují s nabídkou svých služeb. Nízkoprahovost (neboli snadná dostupnost) je dána tím, že poskytované služby těchto zařízení nejsou zpoplatňovány, člověk může tyto služby přijímat anonymně, nemusí se zavazovat k žádnému pravidelnému docházení. Nízkoprahová zařízení pro lidi závislé na omamných látkách se nazývají K-centra.

↑ nahoru

Občanská poradna

Občanské poradny poskytují nezávislé, odborné, nestranné a bezplatné sociálně odborné poradenství v řadě právních oblastí a upozorňují příslušné státní a místní orgány na neřešené problémy občanů. Občanské poradny se zaměřují na poradenství v oblasti sociálních dávek, výpočet mateřské dovolené, důchodu, na oblast sociálního a zdravotního pojištění. Dále poskytují poradenství v situaci rozvodu, v otázkách vyživovací povinnosti, péče o děti. Občanští poradci mohou pomoci sepsat žaloby, poradit s nájemními smlouvami, se zadlužením a podobně. Více naleznete na www.obcanskeporadny.cz.

↑ nahoru

Opatrovnictví/opatrovník

Rodiče jsou takzvaní zákonní zástupci svých dětí. Mají tedy rodičovskou zodpovědnost. Zákonné zastoupení vzniká přirozeně, narozením dítěte, a končí, jakmile dítě dosáhne dospělosti. Jestliže rodiče nejsou schopni rodičovskou zodpovědnost řádně vykonávat, potom musí soud jmenovat nezletilému dítěti opatrovníka, který zastupuje jeho zájmy. Tento druh zákonného zastoupení se nazývá opatrovnictví. Opatrovníkem může být jmenována jiná příbuzná osoba nebo blízká osoba, která s opatrovnictvím souhlasí. Opatrovníkem může být jmenován také orgán místní správy, tedy městský úřad, obvykle zastupovaný sociální pracovnicí, pokud žádná příbuzná ani blízká osoba dítě zastupovat nemůže. Opatrovník může být soudem stanoven také dospělému člověku, který byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Na rozdíl od poručníka opatrovník bývá stanoven k ochraně zájmů dítěte v jednotlivých konkrétních případech, například při soudech o stanovení dohledu nad výchovou rodičům.

↑ nahoru

Organizované zneužívání dětí

Lze charakterizovat jako zneužití dítěte mnoha pachateli, kteří se spojují k dosažení tohoto cíle. Patří sem dětská pornografie, komerční zneužívání dětí, dětská prostituce.

↑ nahoru

OSPOD – Orgán sociálně-právní ochrany dětí

Úřad, který dbá o to, aby nedocházelo k narušování výchovy dětí a který zastupuje i zájmy dětí v soudních řízeních. Dohlíží na problémové rodiny, zprostředkovává osvojení dětí, pomáhá řešit některé rodinné situace týkající se dětí, pokud není nutné rozhodnutí soudu apod. Tento orgán může i sám podávat návrhy na soudní rozhodnutí ve věcech nezletilých dětí, považuje-li to za nutné, například návrh na nařízení ústavní výchovy dítěte. Nejčastěji bývá součástí městského úřadu. Důležité kontakty a odkazy na pracovníky OSPOD naleznete na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

↑ nahoru

Oznamovací povinnost

Pokud získá osoba hodnověrným způsobem poznatky o tom, že někdo připravuje, páchá nebo již spáchal jednání, které lze posoudit jako týrání dítěte, má podle platných zákonů takzvanou oznamovací povinnost podle § 367 (nepřekažení trestného činu) a § 368 (neoznámení trestného činu) trestního zákona (Zákon. č. 40/2009 Sb.). V případě zanedbání této povinnosti nastupuje pro tuto osobu trestní odpovědnost za nepřekažení nebo neoznámení trestného činu. Překazit trestný čin lze včasným oznámením policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci, ale také každým jednáním, které je způsobilé v konkrétní situaci zabránit dokončení protiprávního jednání.

↑ nahoru

Pedagogicko-psychologická poradna (PPP)

Pedagogicko-psychologická poradna je školské poradenské zařízení, které poskytuje bezplatně odborné psychologické a speciálně pedagogické služby dětem, mládeži, jejich rodičům a učitelům na všech stupních škol, tedy od mateřských až po střední školy. Objednat dítě do poradny mohou rodiče či zákonní zástupci, podnět může vznést i škola, kam dítě dochází. Poradny řeší především obtíže při výchově a vzdělávání dětí. Posuzují tak školní zralost dítěte s ohledem na možný odklad školní docházky, školní neúspěšnost žáků (nezvládání školních nároků, vyšetřují specifické poruchy učení či poruchy pozornosti), výchovné obtíže dítěte (poruchy chování, odchylky v osobnostním a sociálním vývoji), zjišťují studijní předpoklady žáků v souvislosti s volbou střední školy. Dále pak spolupracují se školami a učiteli, kterým poskytují odbornou pomoc, nabízejí vzdělávací programy a metodické materiály.

↑ nahoru

Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy

Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy patří mezi zařízení sociálních služeb, jež poskytuje odbornou psychologickou, terapeutickou a sociálně-právní pomoc lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci a řeší obtíže v osobním životě, v rodinných či partnerských vztazích. Služby jsou poskytovány bezplatně a při objednání není nutné mít žádné předchozí doporučení. Klient může zůstat v anonymitě, je mu zaručena mlčenlivost o poskytnutých informacích. S pomocí odborníků se snaží získat náhled na danou situaci, hledat možná řešení, aby se mohl zapojit zpět do normálního života. Poradny nejčastěji řeší partnerské a manželské krize, rozvodové situace a pomoc při následné úpravě styku s dětmi, obtíže při výchově dětí, mezigenerační problémy, závislostní chování jedince či problémy v mezilidských vztazích obecně. Spolupracují s dalšími odbornými pracovišti.

↑ nahoru

Poručnictví (Poručenství)

Poručnictví je druh zákonného zastoupení. Hlavním účelem poručnictví je ochrana nezletilého dítěte, které vzhledem k věku nemá plnou způsobilost k právním úkonům. Poručníka dítěti ustanoví soud, a to v případech, kdy rodiče: zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl jim pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti, nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (například jsou-li sami nezletilí). Soud zpravidla ustanoví poručníkem fyzickou osobu, přednost se dává osobě, kterou doporučili sami rodiče, zejména pokud jde o někoho z příbuzných nebo osob dítěti nebo rodině blízkých. Poručník je zákonným zástupcem dítěte, avšak nevzniká vztah jako mezi rodiči a dětmi, rovněž poručník nemá vyživovací povinnost k dítěti.

Zákonem stanovená práva a povinnosti poručníka jsou zejména výchova dítěte, jeho zastupování a správa jeho majetku, při rozhodování o podstatných věcech dítěte je třeba souhlasu soudu. Pokud poručník osobně pečuje o dítě, je zabezpečen dávkami státní sociální podpory jako při pěstounské péči. Poručnická péče je pod dohledem soudu, kterému poručník podává pravidelné zprávy o výkonu poručenství. Více informací naleznete na http://www.socialnipece.brno.cz/texty/67/podmenu/183/co-je-to-porucnictvi.

↑ nahoru

Posttraumatická stresová porucha (PTSD)

Je reakcí na extrémní traumatickou událost. Podle diagnostických kritérií jde o události, které ohrožují na životě, zdraví, tělesné integritě nebo důležitých hodnotách. Typickými takovými událostmi jsou válečné zážitky, mučení, přepadení, znásilnění, havárie, přírodní pohromy, týrání, zneužívání. Diagnóza PTSD vyžaduje přetrvávající znovuprožívání traumatické události v živých záblescích nebo děsivých snech, vyhýbání se podnětům připomínajícím trauma, odcizení. Ne u každého, kdo zažije těžkou traumatickou událost, se rozvine PTSD.

↑ nahoru

Probační a mediační služba (probační programy)

Probační a mediační služba pracuje s pachateli trestné činnosti v oblasti řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje výkon alternativních trestů a dalších opatření v rámci prevence kriminality. Probační a mediační pracovníci se snaží v rámci probačních programů o znovu začlenění pachatele trestné činnosti do běžného života společnosti bez dalšího porušování zákonů. Klient probačně-mediační služby musí dodržovat pravidla uložená probačním pracovníkem, kterým je pravidelně kontrolován. Kromě probačních služeb poskytuje Probační a mediační služba také mediaci – mimosoudní řešení konfliktů mezi pachatelem a poškozeným. Probační a mediační služba se zaměřuje na dospělé i mladistvé klienty, služby jsou poskytovány bezplatně. Více na www.pmscr.cz.

↑ nahoru

Primární prevence

Zahrnuje veškeré aktivity realizované s cílem předejít problémům spojeným s výskytem sociálně patologických jevů. Dělí se na primární prevenci specifickou (aktivity zaměřené přímo na primární prevenci užívání návykových látek, tedy programy specificky zaměřené na určitou formu sociálně-patologického chování) a primární prevenci nespecifickou (veškeré aktivity podporující zdravý životní styl, jako např. kroužky či sportovní činnosti, napomáhají snižovat riziko vzniku a rozvoje sociálně-patologických forem chování, nemají však přímou souvislost s užíváním návykových látek).

↑ nahoru

Předběžné opatření

Předběžné opatření je nařízení soudu nebo správního orgánu v České republice, kterým jsou dočasně řešeny určité poměry, než je ve věci vydáno definitivní rozhodnutí. Předběžné opatření soud vydává v nejrůznějších záležitostech, jednou z oblastí je úprava výchovy dítěte. V případě, že je výchova dítěte ohrožena a narušena a předchozí opatření nevedla k nápravě, může dát buď sociální orgán, či zákonný zástupce dítěte podnět příslušnému okresnímu soudu podle trvalého bydliště dítěte, aby vydal předběžné opatření a dočasně tak řešil poměry dítěte, a to do té doby, než se v jeho věci rozhodne definitivně. Po tu dobu je dítě svěřeno do péče jiné osoby nebo do ústavu či zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pokud je život a vývoj dítěte vážně ohrožen, může soud vydat předběžné opatření bez odkladu. Platnost tohoto opatření je pak měsíc a jeho platnost se může prodlužovat, neměla by však přesáhnout dobu šesti měsíců.

↑ nahoru

Psychiatr (Pedopsychiatr)

Psychiatr je lékař, který vystudoval klasickou medicínu, prošel nemocniční praxí na interně, neurologii, chirurgii a dále se zaměřil na psychiatrii. Lékař věnující se dětské psychiatrii je pedopsychiatr a zabývá se duševními poruchami. Ty mohou být způsobeny změněným myšlenkovým pochodem jako takovým nebo může jít o následek poškození mozku, případně změny v chemických přenašečích signálu v mozku. K jejich léčbě může psychiatr předepsat léky či doporučí další odbornou péči psychologa, neurologa či internisty.

↑ nahoru

Psychiatrické vyšetření

Psychiatrické vyšetření má za úkol odhalit případné duševní poruchy. Ty mohou být způsobeny buď změněným myšlenkovým pochodem jako takovým, nebo může jít o následek poškození mozku, případně změny v chemických přenašečích signálu v mozku. Lékař postupuje rozdílně podle povahy obtíží. Zpravidla se jedná pouze o rozhovor, někdy doplněný jednoduchou lékařskou prohlídkou. Zjišťuje, zda dítě vnímá realitu a dokáže racionálně uvažovat. Pokud ano, zaměřuje se lékař na jeho stesky, obtíže, potřeby, zabývá se jeho minulostí, jeho zájmy a vším, co může mít souvislost s jeho aktuálním stavem. Dále vyšetří psychické funkce. K tomu mu slouží jednoduché testy a otázky. Zkoumá vědomosti a všeobecnou orientovanost přiměřenou věku, paměť. Dále ho zajímá úsudek a schopnost logického myšlení, může dostat za úkol zdánlivě banální věc, jako například rozlišit dva podobné předměty nebo vysvětlit abstraktní pojem. Výsledek je znám ihned.

↑ nahoru

Psychiatrická péče (ambulance, stacionář, léčebna, dětská, pro dospělé)

Psychiatrická péče je poskytována lidem s duševní chorobou (například schizofrenie). Péče může být člověku poskytována ambulantně, tedy docházkově. V tomto případě přichází člověk na smluvené schůzky, kde je probrán jeho aktuální stav, účastní se terapeutického sezení či mu je pouze zkontrolováno nastavení léků. Stacionáře poskytují specializovanější program, od individuální a skupinové terapie po terapii pracovní a sociální. Pacient do tohoto zařízení dochází jako do školy či do práce, tráví v něm tedy podstatnou část dne. Léčebna potom slouží pro léčbu těžších forem duševních poruch (dlouhodobé či aktuálně zhoršené stavy), kdy není možné zajistit pro člověka jinou dostupnou péči v domácím prostředí (není, kdo by se staral, člověk je nebezpečný sobě či svému okolí). Psychiatrická péče je poskytována na specializovaných pracovištích zvlášť pro děti a zvlášť pro dospělé.

↑ nahoru

Psycholog (školní, klinický, dětský)

Odborník na duševní zdraví, který se snaží pomáhat lidem v psychických nesnázích. V praxi se lidé mohou setkávat s psychology různé odbornosti a odlišného zaměření. Klinický psycholog se zabývá závažnějšími psychickými problémy, které vyplývají z narušení duševního zdraví jedince a často již souvisí s psychickou poruchou (deprese, úzkostné stavy, neurotické projevy a podobně). Tito odborníci pracují převážně v oblasti zdravotnických služeb. Specializují se na dospělé jedince či na dětské klienty. Školní psycholog působí nejčastěji ve školském poradenském zařízení nebo přímo ve škole a řeší převážně obtíže spojené s výchovou a vzděláváním dětí (školní neúspěšnost, poruchy učení a chování). Poskytuje podporu nejen dítěti a rodičům, ale úzce spolupracuje se školou a jednotlivými učiteli.

↑ nahoru

Psychologické vyšetření

Psychologické vyšetření – u dětí probíhá se souhlasem rodičů na odborném pracovišti. Součástí vyšetření je podrobný rozhovor s rodiči o dosavadním vývoji dítěte, popis aktuálních problémů. Následuje část diagnostická, kdy psycholog pracuje s vhodnými testy, aby zmapoval schopnosti a dovednosti dítěte, případná oslabení související s jeho obtížemi. Podstatnou součástí vyšetření je i pozorování dítěte během práce a rozhovor s ním. Výsledky vyšetření by měly být rodičům srozumitelně popsány, a to společně s návrhy na možná řešení dané situace (zda se jedná o poruchu, či ne, jaká opatření zkusit zavést v rodině, ve škole, případně kam docházet na nápravy či terapii). Výsledky vyšetření mohou být sděleny dalším osobám pouze se souhlasem rodičů.

↑ nahoru

Psychosomatika

Psychosomatika se zabývá vztahem mezi tělesným stavem a psychikou. Pomáhá objasnit vznik psychosomatických chorob, při nichž se emoční konflikt přenáší do fyzického stavu a projevuje se jako onemocnění.

↑ nahoru

Psychoterapie

Způsob zvyšování duševního zdraví a zkvalitňování života člověka prostřednictvím různých druhů technik. Obvykle se odehrává mezi psychoterapeutemklientem formou rozhovoru – individuální psychoterapie. Psychoterapeut také může pracovat se skupinou klientů, kteří řeší podobné problémy – skupinová psychoterapie. V psychoterapii se může pracovat i s celou rodinou, pak se jedná o rodinnou psychoterapii. Vedle rozhovoru se může k terapii využívat celá řada dalších technik, například výtvarných, hudebních, divadelních, ale také třeba hypnóza. Někdy psychoterapie navazuje na lékařskou diagnostiku a léčbu zejména psychiatrickou. Psychoterapie se využívá především jako druh pomoci při řešení osobních či vztahových problémů, v životních krizích či po prožití nějakého traumatu (ztráta blízké osoby, povodeň, autohavárie, závažné život ohrožující onemocnění a podobně). Bývá také součástí léčby psychických nemocí (neurózy, deprese a jiné), závislostí (například na alkoholu, drogách, hracích automatech).

↑ nahoru

Psychoterapeut

Osoba s vysokoškolským vzděláním v oboru psychologie a s výcvikem v určitém druhu psychoterapie, která provozuje psychoterapii.

↑ nahoru

Psychoterapeutická péče

  • Ambulantní péčeklient dochází na terapeutická „sezení“ do psychoterapeutického zařízení. Sezení trvají obvykle jednu hodinu. Podle druhu terapie a typu „problému“ dochází klient na terapii obvykle jednou týdně, ale vždy závisí na dohodě s terapeutem. Sezení mohou být častější nebo naopak méně častá (jednou za tři měsíce).
  • Stacionární péčeklient dochází na terapii do terapeutického zařízení – stacionáře – na celý den nebo na celý týden. Na noc nebo na víkend se vrací domů. Terapeutický program bývá intenzivnější. Tento typ péče se využívá pro klienty s kombinovaným postižením, pro seniory či pro lidi se závažnějšími psychickými poruchami.
  • Komunitní péče – jde o široký soubor služeb, programů a zařízení, jehož cílem je pomoci lidem s duševní poruchou žít co nejvíce v podmínkách běžného života. Péče je poskytována klientům v jejich běžném prostředí.
  • Terapeutická komunitaklient podstupuje terapii v uzavřené komunitě – skupině podobně postižených lidí – pod vedením několika terapeutů, oddělen od svého běžného prostředí, které na něj má negativní vliv. Nejčastěji se terapeutické komunity zaměřují na léčbu drogové nebo alkoholové závislosti. Klient žije v komunitě dlouhodobě – od několika měsíců, až roků. Přispívá k jejímu chodu svou prací – jde o úklid, vaření, zemědělství, chov zvířat a podobně. Na druhou stranu práce a soužití s ostatními přispívá k vytvoření zdravých životních návyků, dobrému vztahu k lidem, ke světu i k sobě samému.

    ↑ nahoru

Pubescence  

Puberta, tj. období vymezené věkem od 11 do 15 let; bývá dále rozdělováno na fázi prepuberty (1. pubertální fáze trvá od 11 do 13 let věku) a fázi vlastní puberty (2. pubertální fáze zahrnuje období od 13 do 15 let věku).

↑ nahoru

Reedukace

Reedukace je nápravná speciálně-pedagogická péče, která se žákům poskytuje v rámci školního vzdělávání či ambulantně na odborných pracovištích. Na základě speciálně-pedagogického vyšetření jsou určeny oslabené funkce ve vývoji dítěte, které jsou podkladem pro jeho poruchu (například nevyvinuté zrakové vnímání jako jedna z příčin dyslexie). Odborník stanoví, jaké postupy, metody práce a pomůcky je třeba využít, aby se porušené funkce rozvíjely a zlepšovaly. Nejde o doučování školní látky, ale o rozvíjení řady percepčně motorických funkcí (například zrakové a sluchové vnímání, pravolevá orientace, prostorová orientace). Reedukace by měla probíhat pokud možno zajímavou a zábavnou formou pro dítě, vždy se začíná na úrovni, kterou dítě zvládá, aby mělo motivaci ke spolupráci. Často se jedná o dlouhodobý proces, nutná je pravidelná domácí práce.

↑ nahoru

Rekvalifikační kurz

Vzdělávání poskytované pracovními úřady, nestátními vzdělávacími organizacemi nezaměstnaným i ostatním lidem, kteří si chtějí zvýšit vzdělání a tak zlepšit vlastní uplatnění na pracovním trhu.

↑ nahoru

Remise

Je návratem k původnímu stavu pacienta před vypuknutím onemocnění. Jedná se vlastně o dosažení bezpříznakového období. Předpokládá se, že nemoc je stále přítomna, ale bez zjevných příznaků.

↑ nahoru

Resocializace

Znovuzačlenění (znovuzakotvení) jedince do společnosti.

↑ nahoru

Respitní péče

Respitní neboli odlehčovací služba je krátkodobá úlevová péče pro rodinné příslušníky a opatrovníky, kteří trvale pečují o vážně duševně nebo tělesně postiženou osobu (dítě nebo dospělého). Respitní péče těmto pečujícím osobám umožňuje přenechat opakovaně péči o hendikepovaného na určenou dobu jinému člověku. V uvolněném čase mohou rodinní příslušníci či opatrovníci relaxovat a načerpat nové síly. Respitní péče se řídí zákonem č. 108/2006 Sb., konkrétně § 44 Odlehčovací služby.

↑ nahoru

Rigidní

Nepoddajný, ztuhlý, nehybný, ztěžka tvarovatelný.

↑ nahoru

Rodičovská práva

Souhrn práv a povinností rodičů při péči o nezletilé dítě nazýváme rodičovská zodpovědnost. Zahrnuje zejména péči o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte, dále souhrn práv a povinností při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění. Děti jsou až do dosažení plnoletosti nebo do osamostatnění zaopatřovány rodiči. Rodiče mají právo a povinnost své děti řádně vzdělávat a vychovávat, pečovat o jejich zdraví a vytvářet jim s ohledem na jejich fyzický i duševní stav příznivé podmínky pro jejich úplný a harmonický vývoj tak, aby byly děti připraveny na samostatný život ve společnosti. Jsou zákonnými zástupci dítěte, a mají tak právo činit za dítě právní úkony, ke kterým není samo způsobilé. Práva rodičů (rodičovská zodpovědnost) mohou být omezena pouze rozhodnutím soudu v zákonem vymezených případech.

↑ nahoru

Rodinná terapie

Druh psychoterapie, při které se pracuje s celou rodinou nebo alespoň s některými jejími členy společně. Zaměřuje se na pomoc rodinám jako celku, neboť věří, že problém nepatří pouze jednotlivci, ale ovlivňuje celou rodinu jako systém.

↑ nahoru

Sanace rodiny

Způsob sociální práce s ohroženou rodinou. Sociální služby jsou zaměřeny na úpravu podmínek v rodině do té míry, aby nedošlo k odebrání dítěte do dětského domova nebo aby se dítě z dětského domova mohlo vrátit domů. Sociální práce se zaměřuje na podporu klientů a nácvik konkrétních dovedností přímo v domácím prostředí rodiny. Rodiče se učí se sociální pracovnicí například zvládat péči o kojence, vařit, hospodařit bez dluhů a podobně.

↑ nahoru

Sekundární viktimizace

Druhotné zraňování a vystavování dítěte nadbytečné psychické zátěži v průběhu vyšetřování. Dítě jako oběť trestného činu se stává ještě obětí vyšetřování. Dítě je nuceno svou výpověď opakovat několikrát, dospělí mohou přenášet zodpovědnost na samotné dítě. Necitlivé vedení rozhovoru, výslechu dítěte.

↑ nahoru

Služby sociální prevence

Zákon o sociálních službách vyčleňuje osmnáct druhů služeb sociální prevence, jejichž cílem je napomáhat osobám, jež jsou potencionálně ohroženy sociálním vyloučením, k překonání jejich nepříznivé sociální situace. Zároveň tyto sociální služby usilují o ochranu společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Služby sociální prevence jsou poskytovány ve formě pobytové, ambulantní či terénní. Patří k nim: raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půli cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční centra, nízkoprahová denní centra, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením a sociálně terapeutické dílny.

↑ nahoru

Sociální kurátor

Nebo kurátor pro dospělé poskytuje sociální poradenství osobám ohroženým sociálním vyloučením. Tedy osobám opouštějícím ochrannou a ústavní výchovu, osobám z výkonu trestu, osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, osobám, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností, osobám bez přístřeší, osobám s extrémním zadlužením, osobám se závislostmi, osobám ohroženým domácím násilím, osobám v jiných nepříznivých sociálních situacích. Dále spolupracuje s Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační službou, správními úřady a územními samosprávnými celky. Vykonává sociální práci s pachateli trestné činnosti – návštěvy ve věznicích a vazebních věznicích během vazby, výkonu trestu odnětí svobody a před propuštěním z výkonu trestu.

↑ nahoru

Sociální odbor městského úřadu

Viz OSPOD.

↑ nahoru

Sociální služba

Je to činnost, kterou zabezpečují poskytovatelé sociálních služeb. Jde o subjekty (fyzické a právnické osoby) registrované jako poskytovatelé sociální služeb, tedy ty, které získaly oprávnění k poskytování sociálních služeb. Uživatelem sociální služby může být kdokoli, kdo vstoupí do smluvního vztahu s poskytovatelem sociální služby  – dočasně či trvale je pak tomuto uživateli zabezpečována pomoc a podpora v dohodnutém rozsahu. Dále viz služby sociální prevence.

↑ nahoru

Somatický

Vztahující se k tělu, tělesný.

↑ nahoru

Soudní vykonavatel

Soudní vykonavatel je pracovník soudu, který zajišťuje, aby byly vykonány některé úkony nařízené soudem nebo potřebné pro soudní řízení. Například vymáhání soudních pohledávek, sepisování a označování věcí určených k exekuci, vydávání věcí nebo odebraných peněz, vyrozumívání účastníků soudního řízení apod.

↑ nahoru

Speciálně pedagogické centrum (SPC)

Speciálně pedagogické centrum (SPC) je školské poradenské zařízení, které poskytuje bezplatně odborné psychologické a speciálně pedagogické služby dětem a mládeži se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním. Jednotlivá SPC se liší svým zaměřením podle typu postižení, většinou působí při speciálních školách. Existují tak centra pro sluchově, zrakově, tělesně, mentálně postižené, pro děti s vadami řeči, s poruchami autistického spektra či s kombinovanými vadami. Odborníci v těchto zařízeních se snaží pomoci rodičům již s ranou péčí o dítě, zajišťují včasnou diagnostiku, terapii či nápravy. Pomáhají se vzděláváním žáků, úzce spolupracují s učiteli na speciálních školách či na běžných školách, kam může být dítě při vhodných podmínkách také vřazeno. Jsou schopni rodičům předat kontakty i na další odborná pracoviště.

↑ nahoru

Speciální pedagog (etoped)

Speciální pedagog (etoped) – odborník, který se zaměřuje na výchovu a vzdělávání dětí s určitým typem postižení (například etoped – specialista na poruchy chování). Speciální pedagog může pracovat přímo na škole jako učitel nebo funguje na odborných pracovištích (SPC, poradny, střediska výchovné péče). Zajišťuje diagnostiku postižení dítěte, dále pak pedagogickou nápravu souvisejících obtíží. Jeho hlavním úkolem je stanovit aktuální schopnosti a dovednosti dítěte, možnosti nápravy oslabených oblastí a případnou kompenzaci postižení (například doporučení speciálních pomůcek, výběr pedagogického asistenta). Rodičům pomáhá s volbou vhodné školy pro dítě, dále pak s výběrem povolání, spoluvytváří individuální vzdělávací plány pro děti integrované v běžných školách.

↑ nahoru

Specifické vývojové poruchy učení

Jedná se o vrozené poruchy způsobené odchylkami centrální nervové soustavy. Děti s průměrnou či nadprůměrnou inteligencí mají obtíže naučit se základním dovednostem čtení, psaní a počítání. Poruchy se nejčastěji objevují při zahájení školní docházky, dosahují různých stupňů závažnosti, mohou se vyskytovat buď samostatně, či v kombinaci. Mezi nejčastější poruchy patří porucha čtení (dyslexie), psaní (dysgrafie), pravopisu (dysortografie) a matematických schopností (dyskalkulie). Vyšetřením na odborném pracovišti jsou stanoveny metody a způsoby náprav, vhodné přístupy k učení. Systematickou prací se dají projevy těchto poruch zmírňovat.

↑ nahoru

Stigmatizace

Prožívání pocitu hanby. Dotyčný se cítí být odlišný od většiny s negativním sociálním dopadem.

↑ nahoru

Stockholmský syndrom

Jde o specifickou pozitivní vazbu a závislost oběti (například rukojmí) na pachateli (například únosci). V případě domácího násilí je Stockholmský syndrom tím, co poutá týrané ženy k jejich trýznitelům (ale také týrané muže k ženám) či týrané děti k jejich matkám.

↑ nahoru

Strangulace

Zaškrcení, uškrcení.

↑ nahoru

Středisko výchovné péče (SVP)

Ve střediscích výchovné péče působí psychologové, speciální pedagogové a sociální pracovníci. Může se na ně obrátit rodič či učitel v případě, že řeší výchovné problémy se svým dítětem či žákem (například záškoláctví, experimenty s návykovými látkami, nedodržování dohodnutých pravidel a jiné). K objednání není zapotřebí žádné doporučení. Někdy se může jednat pouze o jedno poradenské sezení, jindy se může jednat o diagnostické vyšetření dítěte, pravidelné setkávání s terapeutem nebo zařazení dítěte do terapeutické skupiny (setkávání jednou týdně).

↑ nahoru

Subkultura

Obecně se pojmu subkultura používá pro nevědomě vytvořenou či bezprostředně vzniklou podmnožinu kultury. Jedná se o kulturu osobité menšinové skupiny v rámci kultury většinové, převládající nebo oficiální. Příklady subkultur: Emo, Hip hop, Skate, Skinheads či Freetekno.

↑ nahoru

Substituční léčba

Substituce znamená náhrada, něco zastupuje něco jiného. Substituční léčbou se většinou myslí léčba závislosti na návykových látkách, kdy za ilegální drogu (například heroin) je podávána látka legální (například methadon) pod lékařským dohledem a za současného terapeutického vedení. Smyslem tohoto postupu je, aby pacient netrpěl silnými abstinenčními příznaky, které jsou s odvykáním heroinu spojeny, a člověk sám je bez medikace velmi obtížně překonává.

↑ nahoru

Suicidální

Sebevražedný.

↑ nahoru

Suicidum

Sebevražda.

↑ nahoru

Sugestibilní

Podléhající působení jiných osob, příliš přístupný vnějším podmanivým vlivům.

↑ nahoru

Svépomocná skupina

Skupina lidí, která se pravidelně schází a řeší své problémy bez účasti odborníka. Skupiny se sdružují na podkladě podobného problému jejich členů (vlastní závislost či závislost některého ze členů rodiny, smrtelná nemoc v rodině, problémy s jídlem a podobně). Hlavním principem je sdílet své problémy a učit se z postupů či chyb ostatních. Nejznámější svépomocnou skupinou je skupina Anonymních alkoholiků (AA), která vznikla již v roce 1935.

↑ nahoru

Syndrom CAN

Syndrom CAN (z angl. Child Abuse and Neglect) – syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte. Jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé konání rodičů, vychovatelů nebo jiné osoby vůči dítěti, které je v dané společnosti nepřijatelné či odmítané a které poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, v krajním případě způsobuje dokonce jeho smrt.

↑ nahoru

Systémové týrání

Tato forma týrání je působena systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin a kterému jsou rodiny vystaveny. Zvláště závažné jsou takové systémy, které řeší problém dítěte a jeho rodiny automatickým odebráním dítěte z rodiny, aniž by rodině byla nejdříve poskytnuta potřebná podpora a pomoc, například formou sanace rodiny. Není postupováno v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Dále sem patří nedostatečná péče o děti v problémových a dysfunkčních rodinách nebo špatná či nedostatečná péče v denních zařízeních, ve školách a podobně. V neposlední řadě jde také o nadbytečné přetěžování či trauma způsobené dítěti při kontaktu s policejním, soudním systémem (opakování výslechů, konfrontace s dospělým) – viz sekundární viktimizace.

↑ nahoru

Školní metodik prevence

Jedná se o poměrně novou funkci na školách se zaměřením na preventivní práci v oblasti sociálně patologických jevů, jakými jsou například záškoláctví, závislosti, týrání a sexuální zneužívání, vandalismus, xenofobní chování, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy. Metodik prevence vytváří každý rok minimální preventivní program školy (zajišťuje vzdělávací akce pro žáky i učitele, materiály pro primární prevenci). Učitelům pomáhá pracovat s třídními kolektivy (adaptační programy pro nově vytvořené kolektivy, pomoc při slučování tříd, odhalování a řešení šikany), vyhledává žáky s problémovým chováním, snaží se s nimi preventivně pracovat, případně je odkázat na jiná odborná pracoviště. Je vhodné, aby úzce spolupracoval s výchovným poradcem, v případě potřeby s orgánem sociálně-právní ochrany dětí či s policií.

↑ nahoru

Thanatologie

Nauka, která se zabývá okolnostmi a otázkami souvisejícími se smrtí a umíráním.

↑ nahoru

Terapeutická komunita

Nejjednodušeji si terapeutickou komunitu můžeme představit jako skupinu lidí, která společně obývá například nějaký statek. Úkolem tohoto společenství je jednak udržet chod a organizaci své společné domácnosti (uklízet, starat se o dobytek, o plodiny, mít připravené jídlo atd.), ale i o řešení svého problému (například závislost na droze) a spolupodílet se na řešení problému ostatních. Členové komunity procházejí psychoterapií, ale i sociální terapií (jak fungovat ve společnosti, učí se nést zodpovědnost, učí se podílet na rozhodování). Tato společenství sdružují omezený počet pacientů či klientů, kteří se rozhodli na svém problému pracovat a terapeutický personál, který jim je při léčbě nápomocen (terapeuti, psychologové, psychiatři, zdravotní sestry a další). Pobyt pacienta v terapeutické komunitě může trvat rok a více.

↑ nahoru

Terénní sociální služby

Druh sociálních služeb, které jsou poskytovány klientům „v terénu“, tedy v přirozeném prostředí klienta – doma, na ulici apod.

↑ nahoru

Ústavní výchova

Viz Náhradní výchovná péče.

↑ nahoru

Výchovný poradce

Funkce výchovného poradce je zřízena na základních a středních školách, obsazena je většinou někým z učitelů. Práci výchovného poradce je možné rozdělit do několika oblastí. Předně poskytuje žákům pomoc při volbě dalšího studia či povolání, a to s ohledem na posouzení jejich školních výsledků a schopností. V oblasti vzdělávání se zaměřuje na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (například žáci zdravotně znevýhodnění, děti s poruchami učení, nadaní studenti), konzultuje jejich učební výsledky s rodiči, ostatními učiteli a s jinými odbornými pracovišti. Snaží se tak podporovat jejich školní úspěšnost a zabránit možným selháním. Často garantuje i kvalitu péče o děti s individuálním vzdělávacím plánem. Společně s metodikem prevence se snaží včas podchytit žáky s možným problémovým chováním či řešit již vzniklé situace (svolává výchovné komise, spolupracuje s orgánem sociálně právní ochrany dětí).

↑ nahoru

Výchovný ústav

Školská instituce řízená ministerstvem školství. Výchovný ústav pečuje o děti, starší patnácti let do jejich zletilosti, se závažnými poruchami chování, u nichž byla soudem nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Jsou zřizovány zvlášť pro dívky a zvlášť pro chlapce. Samostatně jsou také zřizovány skupiny pro děti s uloženou ochrannou výchovou a také skupiny pro nezletilé matky s dětmi. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální, dětem je poskytována odborná speciálně-pedagogická i psychologická péče. Většinou je součástí výchovného ústavu také odborné učiliště nebo praktická škola (či jiná forma středního vzdělávání), případně děti navštěvují učiliště či střední školu v regionu. Některé výchovné ústavy umožňují zařazení do pracovní skupiny či pomáhají zprostředkovat rekvalifikační kurz.

↑ nahoru

Zákonný zástupce

Zastupování dítěte je součástí rodičovské zodpovědnosti. Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům. Při výkonu práv a povinností jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Zákonní zástupci mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Soud může ze závažných důvodů rodiče rodičovské zodpovědnosti zbavit. Jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem, nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů, v takovém případě určí soud takzvaného kolizního opatrovníka, například při rozvodovém řízení. Pokud je nad dítětem nařízena ústavní výchova, rodiče i nadále zůstávají jeho zákonnými zástupci (pokud jim nebyla rodičovská zodpovědnost zrušena či pozastavena), při osvojení dítěte se zákonnými zástupci stávají osvojitelé.

↑ nahoru

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP)

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) poskytuje péči dítěti, které se ocitlo bez jakékoli péče, nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy. Péče je poskytována po nezbytně nutnou dobu. Lze přijmout i dítě na jeho vlastní žádost. Tato zařízení zřizují obce a kraje (například FOD síť zařízení Klokánek, Dům tří přání – seznam všech ZDVOP najdete na www.mpsv.cz).

↑ nahoru

Zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy

Viz Náhradní výchovná péče.

↑ nahoru

 

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS