Zobrazit menuSkrýt menu

Rizika závislostního chování u dětí a dospívajících a jejich prevence

Publikováno: 3. 9. 2012, aktualizováno: 12. 8. 2016 | Kategorie: Téma měsíce

Počítač, internet, mobilní telefon, televize – položky, které jsou dnes víceméně běžnou součástí českých domácností a děti přitahují jako magnet. Nemálo z nich pak s těmito „kamarády“ tráví denně více času než s vrstevníky z masa a kostí. Jak je každodenní sezení u obrazovek a monitorů ovlivňuje? Co by měli vědět rodiče, aby se z původně neškodného užívání věcí nestala časem závislost, která život jejich dítěte zásadně poznamená?

Snad každý rodič si v sobě nese jistou míru obav z toho, aby se jeho dítě nestalo na něčem patologicky závislým, přičemž největšími závislostními strašáky dneška jsou bezesporu psychoaktivní drogy, tedy omamné látky. Nicméně v posledních letech se stále naléhavějším tématem stávají i takzvané nelátkové závislosti, z nichž některé představují významné riziko i pro děti a dospívající.

Podívejme se nejprve na to, co vlastně závislost je. Pomůže nám to uvědomit si, že nejde jen o nežádoucí jev, o jakousi třináctou komnatu, kterou lze jednou pro vždy uzamknout a klíč zahodit, ale hlavně o něco, co do našich životů neoddiskutovatelně patří a co není rozhodně jen špatné. Možná pak lépe pochopíme, kde se berou závislosti nežádoucí a jak se návykovému chování coby rodiče můžeme pokusit u svých dětí předejít.

Anketa

Obsah článku:

 

Role závislosti v lidském životě

Závislost – slovo, které v sobě nese množství různých příznaků i rozporů. Slovo, které je v naší společnosti nejčastěji vnímáno jako negativní ve smyslu označení patologické závislosti na nějaké látce, nejčastěji na alkoholu, nikotinu či drogách. Ovšem zároveň také slovo, které neodmyslitelně provází životem každého lidského jedince.

Na ose závislost–nezávislost se ocitáme všichni již při narození: přicházíme na svět jako enormně nezralí, tedy naprosto závislí na svém okolí, na pečujících dospělých, bez kterých bychom nepřežili jediný den. „To velmi specificky určuje člověka a jeho schopnost vytvářet vazbu, schopnost lásky. Dítě se rodí úplně závislé a postupně se z té závislosti nějak dostává. Na začátku je ochráněno takovým bludem, že je středem vesmíru, a tím, že teď zapláče, přivolává vždy někoho, kdo ho nakrmí, pochová a naplní jeho potřeby. Po nějaké době tento systém přestane fungovat, dítě se nedovolá, mateřský prs zmizí… – a dítě je frustrované. A kdyby tato frustrace nezačala? To by byl průšvih, protože bychom zůstali totálně závislí – na prsu, na matce, na podpoře, na chování a podepřené hlavičce. Na tom je vidět, že aby se dítě dobře vyvíjelo, nutně musí být vystaveno frustraci,“ říká psychoterapeut Jan Šikl.

Důležitost frustrace PhDr. Šikl zdůrazňuje v souvislosti s hledáním kořenů závislosti v lidském životě: „Když nás frustraci nevystaví, tak budeme závislí, a když nás frustraci vystaví moc rychle, tak budeme závislí. Je to chůze po hraně… Závislost vznikne z toho, že jsem nemohl ‚trénovat‘ a zvládnout to – stát ‚na svých nohách‘, dosáhnout autonomie, ujistit se, že můžu i opustit nebo být opuštěn, aniž bych se propadl do prázdna nebo do pocitů viny, že jsem opustil. Musím s tím získat celou sérii svých zkušeností.“

Je tedy možné říci, že závislost jde s námi od úplného psychického zrození a že s tím, jak se vyvíjíme a rosteme, se postupně osamostatňujeme a stáváme se stále méně závislými na svém okolí. Na ose závislost–nezávislost jsme pak během svého vývoje vystavováni permanentním tlakům, stejně jako jsme během vývoje opakovaně vystavováni žádoucím i nežádoucím situacím, které nás frustrují.

Velice důležitým úkolem je naučit se vyvinout zdravou závislost. Jan Šikl vysvětluje: Závislost dostává v naší kultuře jenom patologickou konotaci. Je pomíjeno to, že jde o nějakou velmi univerzální schopnost člověka vytvářet vazbu, vytvářet závislost, a jaká by to byla hrůza, kdyby někdo nebyl schopen závislost, tedy vazbu, vytvořit. Lidský vývoj od úplného prapočátku – od vztahu k mamince, ňadru, bezpečí – nakonec charakterizuje lidská vazba. Dalo by se říct, že člověk je disponovaný k vazbě, ke vztahu, vztažnosti. A ta se může proměnit v celou řadu barev a odstínů a taky v nějakou patologickou závislost. Závislost je tedy možné nahlížet jako schopnost nebo neschopnost vztažnosti, jako schopnost dát něčemu cenu. Schopnost vytvořit závislost – to je dovednost.“

Jedním z nejdůležitějších výchovných rodičovských úkolů je tedy hledání cesty, jak své dítě naučit zdravé závislosti a zároveň ho vystavovat zdravé frustraci. Například takzvaná hyperprotektivní matka, která za dítě všechno dělá, „žehlí“ jeho průšvihy ve škole, dovolí mu vše… – to je jeden z rizikových faktorů vedoucích k pozdějšímu závislostnímu chování dítěte, které nedostávalo možnost projevovat se, dělat věci podle sebe a zároveň také nést důsledky svého chování. Nemohlo se stát nezávislým na matce a nebylo vystavováno dostatečné frustraci – je tedy nasnadě, že nezpracovanou závislost na matce s velkou pravděpodobností později nahradí nějakou jinou závislostí.

 ↑ nahoru

Vliv rodinného prostředí na vznik závislostního chování

V souvislosti s patologickými závislostmi se hojně mluví o determinaci raným dětství a symptomové rizikové projevované závislostní problematice. Mnohem méně se však hovoří o výchově, o zásadním vlivu rodičů a rodinného prostředí, které v nemalé míře určuje mnohé v životě každého z nás. „Zájmy rodičů, jejich schopnost se o dítě skutečně zajímat, jejich chuť trávit s dítětem čas, mít sami spektrum zájmů a dovedností, aby dítě přirozeně žilo v prostředí, které má širokou strukturu zdrojů, podnětů, v prostředí, kde se nosí aktivita a kreativita, kde vidí maminku, která je nezávislá a tvořivá, kde vidí tátovo zaujetí pro věci a třeba i to, že aby získal spokojenost nebo radost, tak překonává těžkosti – v takovém prostředí, když dítě žije, tak aniž se kdokoli baví o závislostech, dítě se pravděpodobně mnoho učí a dovídá a získává dispozice, aby zvládlo téma závislosti, až přijde v nějaké kulminaci a krizi,“ ozřejmuje PhDr. Jan Šikl.

Realita dnešní doby je však taková, že mnoho rodičů není schopno ani ochotno trávit se svými dětmi čas smysluplným způsobem, že se svým potomkům nevěnují dostatečně, ba skoro vůbec. A tak odsunou dítě k počítači, koupí mu herní konzoli a televizi do dětského pokoje a do určité doby jim to přijde v pořádku. Po několika letech pak s údivem shledávají, že jejich dítě nemá žádné zájmové aktivity mimo domov a nechce chodit ven. Dostávají se do bludného kruhu zákazů, příkazů a boje s dítětem o čas trávený mimo televizní obrazovku, monitor počítače či displej mobilu.

Průzkumy ukazují, že co se rizika vzniku závislostního chování týče, jsou v současnosti nejvíce ohroženi mladí lidé ve věku 12 až 19 let, tedy v období puberty (11–15 let) a v období adolescence (15–20 let). V této souvislosti je dobré si uvědomit, že jde o roky v lidském životě, pro které je charakteristické mimo jiné pozvolné oddělování se od rodičů a získávání vlastní autonomie.

Z tohoto pohledu je zásadní období adolescence, která v sobě nese důležitý vývojový úkol, totiž získání nezávislosti, separaci, dokončení autonomie a odpoutání se od zdrojů, lidí a zvyků, na kterých byl člověk dosud závislý. „Dítě, pokud je zdravé, v tomto období nějaké formy závislosti, tedy i jistoty, pouští a musí se odvážit nemít a nevědět, čím to nahradit. Hledat a nejspíš i zdevalvovat to, co bylo, aby to mohlo opustit – a tady asi je rizikový moment, kam rodič a jeho vliv trochu může a trochu ne. A kdyby tam chtěl úplně, tak dítěti adolescenci ukradne, ukradne mu tento vývojový úkol a bude si myslet, že tím dítě ochránil. Pravý opak je pravda – pravděpodobně ho tak rodič disponuje k závislostním potížím, které možná nebudou v šestnácti letech na heroinu, ale možná budou dalších čtyřicet let rodinně-vztahové, úzkostné,“ objasňuje Jan Šikl.

Právě v čase adolescence rodiče často „sklizejí, co zaseli“ – pokud se dítěti dostatečně nevěnovali, nenabídli mu v raném, předškolním a mladším školním dětství jasně strukturovaný čas, neukázali mu, jak smysluplně a aktivně trávit volný čas, hrozí riziko, že v touze po získání nezávislosti nahradí v období adolescence dítě jednu závislost (na rodičích) jinou závislostí (na alkoholu, drogách či jakékoli „nelátce“ nebo vztahovou závislostí). PhDr. Šikl dodává: „Rodiče by měli počítat s tím, že jejich vliv na dítě bude postupně slábnout a má slábnout a je legitimní, že slábne, ale že jsou nástroje, které můžou včas ‚zasít‘ a které můžou pomoct toto období překlenout. Pak třeba sport či kvalitně vytvořené zájmy jsou něco, co drží kontinuitu, i když už není ten přímý rodičovský vliv. Dobrý skautský oddíl, který drží nějaký vliv a identifikaci pro dítě a přátelské vazby a formu trávení volného času do dvaceti třiadvaceti let, tak vlastně pomáhá svým vlivem ochránit dítě až do úplné dospělosti. Stejně tak jako jiné dobré zájmy, třeba sporty, zájmy o kulturu, o muziku a podobně.“

Zásadní je uvědomit si, že jako rodiče nejsme vůči tomu, zda naše dítě jednou propadne nežádoucí závislosti, bezmocní. Můžeme ovlivnit mnohé, pokud počítáme s tím, že velká část toho, jak něco v životě dítěte dobře ovlivnit a před něčím jej ochránit, se děje v úplně jiném čase, než v tu chvíli, kdy se ohrožení objeví. Důležitá je tedy ranost a včasnost našeho ovlivnění. „Kde jsou ty ovladače, kde je ten volant k tomu, abych nenaboural? To je jako u auta. Kdo si myslí, že v momentě, kdy bez rozmyšlení vjíždí do křižovatky, tak na to dupne a vyjde z toho v pohodě? Normálně člověk predikuje, kouká, předvídá, vidí signály, rozpoznává možná rizika, brzdí předem – pak by měl křižovatku bez problémů projet. A adolescence není nic jiného než křižovatka,“ uzavírá Jan Šikl úvahu o možnostech rodičovského vlivu na dítě.

Videorozhovor s Mgr. Jaroslavem Vackem z Kliniky adiktologie:
Závislost dětí na moderních technologiích očima odborníka

↑ nahoru

Co jsou „nelátkové závislosti“?

Stále častěji se v dnešní době setkáváme se slovními spojeními jako „závislost na počítači“, „závislost na nakupování“, „závislost na automatech“, „závislost na jídle“, „závislost na práci“ a podobně. Pro tento typ „závislosti“, tedy určitého chování, jež vykazuje znaky závislosti na nějaké věci či činnosti, která člověku přináší uspokojení, odborníci zatím přesný název hledají. Setkat se můžete s termíny jako „nelátkové závislosti“, „nedrogové závislosti“, „závislosti bez substancí“. Protože však z pohledu medicínského nejde o závislost v pravém slova smyslu, jako zatím nejvhodnější se jeví pojmenování závislostní chování.

Člověk se může stát závislým na čemkoli, co mu umožní zbavit se nepříjemných pocitů, potlačit je nebo před nimi uniknout. Za závislost lze pak považovat všechny druhy nutkavého chování. Závislost na látkách (psychoaktivních drogách, alkoholu, nikotinu) a závislost na určitých činnostech (nakupování, práce, patologické hráčství a jiné) má totiž stejný účel a cíl: působit na náladu a zakrýt bolestné pocity.

Nelátkové (behaviorální) závislosti nejčastěji bývají definovány jako „činnosti, kterým člověk věnuje mnoho času na úkor normálního sociálního fungování a které mohou mít negativní vliv na jeho duševní či zdravotní stav“ (Mgr. Kristýna Janasová, diplomová práce, MU Brno 2012). Je to zkrátka podobné jako u jakékoli patologické závislostidotyčná látka nebo činnost se dostane do popředí, člověk zanedbává práci či školu, rodinné i ostatní sociální vztahy a nepřiměřeně mnoho času se oddává „své závislosti.

V případě nelátkových závislostí se přitom objevují stejné symptomy návykového chování jako u závislostí na látkách. Dostavují se, pokud je člověku znemožněno užívat svoji „nelátkovou drogu“, a to včetně abstinenčních příznaků, jako je nesoustředěnost, třas, bušení srdce, podrážděnost, výkyvy nálad, problémy se spánkem, impulzivita, agresivní jednání a jiné.

Závislostní chování se projevuje v mnoha oblastech. Děti a dospívající jsou nejvíce ohroženi těmito formami:

↑ nahoru

Televize, internet, počítač, mobilní telefon = pasivní zábava

Jak počítač či mobilní telefon s připojením na internet, tak televize je dnes běžně dostupnou součástí našich životů, a jak ukazují průzkumy, tak nejen u dospělých, ale v nemalé míře také u dětí. I nejmenší školáci už mají svůj vlastní mobilní telefon a s počítačem se učí zacházet děti již v předškolním věku (ještě předtím, než se naučí obstojně číst). Vzrůstá také tendence pořizovat dětem do jejich dětských pokojů vlastní televizi.

Se zabydlováním se médií a různých technologických vymožeností v českých rodinách souvisí i další fenomén, o kterém se stále více mluví, totiž narůstající počet obézních dětí. Souvislost rozvoje obezity a nedostatku pohybu dětí nahrazovaného pasivním trávením času před obrazovkami a monitory je zjevná a alarmující. To ostatně potvrzuje i jeden z nedávných průzkumů realizovaný Národním institutem dětí a mládeže Ministerstva školství – na téma volný čas dětí. Vyplynulo z něj, že české děti dávají přednost sezení doma u počítače či televize před zdravým pohybem a zájmovými kroužky. Nicméně děti, které mají své zájmové aktivity, se podle svých slov cítí šťastnější ve srovnání s těmi, které vysedávají před televizními obrazovkami.

V číslech:
Pokud chceš zahnat nudu, jakou činnost si vybereš?
Ve svém pokoji mají televizi děti...
Jaké věci vlastní nebo mají ve svém pokoji děti ve věku 6–15 let?
Kolik času stráví ve všední den děti u internetu?

↑ nahoru

TELEVIZE

ilustrační obrázek - chlapec s dálkovým ovladačemZ Výzkumu životního stylu dětí (agentura Mediaresearch, LSS Děti 2011) vyplynulo, že sledováním televize tráví české děti v průměru přes tři a půl hodiny času každý den. Celých 89 procent z nich označilo sledování televize za jednu ze svých každodenních oblíbených aktivit, po kterých sáhnou, aby zahnaly nudu.

Zanedbatelný není fakt, že téměř polovina dětí ve věku 4–14 let má televizi dokonce ve svém pokoji. Není překvapující, že pasivní zábava u televizní obrazovky patří u nás k nejoblíbenějším rodinným činnostem, televize je dokonce nezřídka zapínána jen jako zvuková kulisa.

Vlivu televize na děti je v posledních letech věnována spousta pozornosti zejména ze strany pedagogů a dětských psychologů, ale i dětských lékařů. Ačkoli se ukazuje také zdravé působení tohoto média na malé diváky (například získávají užitečné informace), v míře, v jaké dnes děti televizní pořady sledují, převažují negativa.

K záporným stránkám televizní zábavy patří to, že děti u ní nemusí myslet, mluvit, jednat ani obracet stránky – a to je v procesu učení (nejen malých) dětí považováno za nutnost. Dítě při učení totiž potřebuje získávat aktivní zkušenosti. U předškoláků se proto nedoporučuje, aby sledovaly televizi více než hodinu denně (bez ohledu na typ pořadu). Malé děti navíc nerozlišují mezi reálnými a nereálnými situacemi – věří tomu, co vidí, chybí jim podstatné životní zkušenosti. Velké obavy vzbuzuje také násilí, které se v televizních pořadech pro nejmenší objevuje v hojné míře (zejména v kreslených groteskách), a jeho vliv na malé televizní konzumenty – podle některých odborníků sledování násilných scén v televizi podněcuje projevy agresivity u dětí. Samostatnou kapitolou jsou pak televizní reklamy; děti nedokážou reklamu od ostatních pořadů odlišit – k tomu dochází až nejdříve okolo osmého roku věku dítěte.

Na webu Děti a média se můžete dočíst o takzvaných televizních dětech, tedy  odětech, které intenzivně sledovaly televizi dokonce již v batolecím a předškolním věku. Mezi následky trávení času před televizní obrazovkou, které se u nich projevily, patří nízká koncentrovanost, nedostatečná slovní zásoba a špatné vyjadřovací schopnosti, objevují se u nich také problémy se spánkem. Z výsledků mnoha studií vyplynulo, že takzvané televizní děti mají horší školní výsledky než jejich vrstevníci. Sledování televize u těchto dětí vytlačilo činnosti a aktivity, které jsou pro zdravý organismus zcela nezbytné – zejména aktivní hru, rozvíjení fantazie či poznávání okolního světa prostřednictvím všech smyslů. Tyto děti se také nenaučily řádně komunikovat, postrádají schopnost verbálně se dorozumívat, nedokážou klást otázky a podobně. Jsou z nich pouze pasivní příjemci informací.

Je jisté, že dítě, které získává většinu svých „životních“ zkušeností prostřednictvím televizní obrazovky, si vytváří deformovaný pohled na svět. Pokud tedy chcete předejít nežádoucímu vlivu tohoto mocného média na své dítě, popřemýšlejte o tom, jak často se u vás doma televize zapíná, kolik času u ní trávíte vy sami, jestli máte přehled o tom, co dítě v televize sleduje, případně zda je nutné, aby mělo televizi ve svém pokoji, a podobně. Inspirativní pro vás v této souvislosti  mohou být naše doporučení.

DOPORUČENÍ PRO ZDRAVÉ UŽÍVÁNÍ:

  • Sledujte televizi společně s dítětem (pokud je ještě malé, v předškolním a brzkém školním věku). Povídejte si o tom, co se na obrazovce odehrává, ptejte se, zda všemu rozumí, co ho zaujalo a podobně.
  • Převyprávějte si zhlédnuté pořady. Pomozte mu odlišovat fiktivní svět od reálného.
  • Omezte sledování televize na určité pořady nebo jasně stanovte dobu, po kterou se váš potomek smí na televizi dívat.
  • Vyžadujte, aby dítě střídalo sledování televize s jinými činnostmi.
  • Ve chvílích uvádění reklam zcela ztište zvuk na televizi, aby dítě vnímalo, že jde jen o jakousi nepodstatnou „vycpávku“ v jeho oblíbeném programu; se staršími dětmi můžete promluvit o tom, s jakými triky reklama pracuje a co je jejím cílem.
  • Nespojujte sledování televize s pojídáním různých pamlsků a pochutin.
  • Pokud dítěti nějaký pořad zakážete, promluvte si s ním o tom, proč jste se tak rozhodli.
  • Schopnost kritického odstupu získává dítě kolem 12. roku věku – podle odborníků v tomto období může prvně sledovat televizi, aniž by to mělo negativní dopady na jeho vývoj. Pro rodiče je to ideální doba – mohou svého potomka naučit s televizí rozumně zacházet (cílený výběr pořadů, vypnutí televize po zhlédnutí pořadu, …). Nepropásněte toto období: po 15. roce věku už dítě nebude názor dospělých zajímat.

Čtěte také:
Děti médiím rozumějí – ale jinak! aneb Mediální výchova v rodině

↑ nahoru

INTERNET

ilustrační obrázek - chlapec u počítačeZávislostní chování na užívání internetu se obecně definuje jako nadměrné používání internetu, které s sebou přináší do života jedince psychologické, sociální, pracovní či školní komplikace. Spíše než závislým na internetu se ale uživatel stává závislým na konkrétních aplikacích či činnostech, které „na síti“ provozuje – v případě dětí a mladistvých jde nejčastěji o on-line hry (viz dále) a komunikační aplikace jako chaty či sociální sítě.

Závislostí na internetu je dle výzkumů ohroženo až 6 procent jeho uživatelů, přičemž za nejvíce ohrožené jsou považováni dospívající ve věku 12–19 let, stejně jako v případě závislosti na počítačových hrách. Další rizikovou skupinu představují pak mladí dospělí ve věku od 20 do 26 let.

Mezi nejčastější příznaky závislosti na internetu patří:

  • nezvladatelná potřeba používat internet,
  • ztráta kontroly nad užíváním internetu,
  • abstinenční příznaky (nervozita, agresivita, podrážděnost, …),
  • náhlé změny nálad,
  • zanedbávání pracovních (školních) povinností,
  • rezignování na původní koníčky,
  • marné pokusy omezit časté používání internetu,
  • fyzické potíže (bolest očí, problémy s páteří).

Dítě samo na sobě si závislostní chování neuvědomuje. Je tedy na vás, abyste měli přehled zejména o tom, kolik času před počítačem tráví, a dokázali zavčas rozpoznat rizikové chování. Nelze stanovit žádnou přesnou časovou hranici, která je vhodná k vysedávání u počítačových her či internetu. Přesto některé prameny uvádějí jako nebezpečnou hranici 36 hodin zábavy a komunikace na internetu týdně – to je ovšem limit týkající se dospělých uživatelů.

DOPORUČENÍ PRO ZDRAVÉ UŽÍVÁNÍ:

  • Využívejte softwarové i hardwarové prostředky k zamezení přístupu k webovým stránkám s obsahem, který není vhodný pro děti. Spuštění operačního systému nebo určitého programu je možné chránit heslem, software zároveň zaznamená i to, kdy došlo ke spuštění počítače a jaké programy na něm běžely. Dobře k tomu poslouží například prohlížeč událostí ve Windows, ovšem za předpokladu, že jako administrátor zakážete vymazání historie navštěvovaných stránek. Tak díky prohlížeči snadno zjistíte, čím se dítě na internetu zabývalo. A pokud historii vymazalo? To vám přece poskytuje určitou informaci – něco zřejmě není v pořádku. Kromě toho existují speciální softwarové aplikace, jež umožňují používat počítač pouze ve vymezeném čase.
    Na Wikipedii je v angličtině k dispozici článek Microsoft Family Features, který informuje o možnostech rodičovské kontroly PC s nainstalovaným systémem Windows 10, u nějž tráví dítě volný čas .
  • Pravidelně sledujte, co vaše děti na internetu dělají. Pokud toto pravidlo zavedete hned v počátcích, kdy děti začínají s internetem pracovat, přijmou ho bez výhrad.
  • Seznamte děti s riziky internetu. Mějte přehled o tom, kolik času a na jakých stránkách dítě tráví. Ptejte se, proč ho zajímají zrovna tyto stránky. Rozhovor na toto téma veďte nenásilnou formou a opakovaně.
    Čtěte také související článek: Rizikové chování dětí na internetu
  • Umožněte dětem osvojit si zdravé dovednosti práce s počítačem a internetem. Důsledně však vymezte čas pro hraní her, chatování a podobné činnosti.
  • Pokud se u vašeho dítěte objeví potíže s nepřiměřeným užíváním internetu (hry, chatování, brouzdání po internetu), nepřehlížejte to. Nejde o výlučný problém vašeho dítěte, proto přijměte svůj díl odpovědnosti a hledejte příčiny jeho závislostního chování, za kterým nezřídka stojí problémy v rodině. Nemá cenu začít v tuto chvíli s výčitkami (ať vůči dítěti či vůči sobě) nebo se snažit řešení problému oddálit například kvůli tomu, že se stydíte někam s dítětem jít a začít problém řešit. Vyhledejte odbornou pomoc (viz KDE HLEDAT POMOC).

Některé z mýtů o on-line rizicích:

  • Děti mladší 13 let nemohou využívat sociální sítě. Ve věku 9–12 let má profil na sociálních sítích 38 procent dětí. Je tedy zřejmé, že věkové limity nefungují, protože děti při registraci zkrátka jen vyplní vyšší věk.
  • Děti umí snadno obejít bezpečnostní software. Pouze 28 procent dětí dokáže změnit nastavení bezpečnostních filtrů.
  • Umístění počítače do obýváku pomůže. Tato rada je prý minulostí – 53 procent dětí se může připojit u kamarádů, 49 procent v dětském pokoji, 33 procent přes mobilní telefon. Vhodnější je s dětmi mluvit o internetových nebezpečích.

Zdroj: 10 mýtů o on-line rizicích

↑ nahoru

POČÍTAČOVÉ HRY

ilustrační obrázek - děti hrají digitální hryO škodlivosti vysedávání u počítače, a zejména hraní počítačových her, se v odborných kruzích diskutuje neméně vážně jako o škodlivosti násilí v televizi a ve filmech. Za nejvíce nebezpečné jsou považovány hry, které zobrazují agresivní a nežádoucí chování, jež lze v běžném životě snadno napodobit a které vede k násilným činům (například kopání nebo bodání nožem do lidí). Je pravda, že vliv násilných obsahů v počítačových hrách, které děti hrají, je často hrozivý, ovšem ne všechny hry jsou plné násilí a krve. Zcela zásadní a v tomto ohledu nejdůležitější je proto výběr her.

Co se týče návykovosti on-line her typu RPG (z angl. role playing games), při nichž se hráč pohybuje ve fantazijním světě: návykové jsou hlavně proto, že se virtuální svět hry neustále vyvíjí, zvědavost proto hráče nutí se do ní vracet a zjišťovat, co se změnilo za dobu jeho nepřítomnosti. Podstatné je i to, že člověk komunikuje (písemně či prostřednictvím sluchátek a mikrofonů) s dalšími hráči a dochází ke vzniku virtuálních přátelství. Oblíbenost těchto her, kterých je nepřeberné množství, spočívá i v tom, že umožňují zúčastněným pohybovat se v prostředí, jež některé lidi fascinuje (například ve „středověkém“ prostředí ve fantasy hrách).

Za pozitivní stránky počítačových her je považováno to, že se děti učí s počítačem zacházet a budují si k němu kladný vztah. Kromě fantazijních her existují například také hry rozvíjející logické schopnosti dětí, u jiných se učí strategickému plánování a rychlému rozhodování, postřehu, orientovat se ve složité situaci a hledat řešení problémů, koordinaci očí a pohybů rukou a podobně. Pokud byste u starších dětí chtěli zlepšit jejich cizojazyčnou slovní zásobu, doporučte jim zajímavou hru v angličtině.

DOPORUČENÍ PRO ZDRAVÉ UŽÍVÁNÍ:

  • Hrajte hry společně s dítětem a potom si o nich povídejte. Pomáháte mu tím v rozlišování fikce od reality.
  • Stanovte striktní limity, kdy může dítě hrát a kdy ne. Psychologové doporučují půl hodiny denně.
  • Dohlédněte na to, aby si dítě po určité době udělalo přestávku – a během ní o hře mluvte.
  • Zkuste dohlédnout i na to, aby dítě nehrálo hry u kamarádů.

                                                                                                                              

Ve dvaceti letech věku mají za sebou mladí lidé dvacet tisíc hodin strávených on-line, což je stejné množství času, kolik strávili tréninkem profesionální pianisté.

Zdroj: web-strategist.com

TEST ZÁVISLOSTNÍHO CHOVÁNÍ

V knize Davida Šmahela nazvané Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi lze najít test závislostního chování, sestavený z otázek. Pokud jsou alespoň tři odpovědi kladné, je na čase se nad svým chováním (chováním dítěte) zamyslet. Je-li kladných odpovědí sedm, je více než pravděpodobné, že závislost u dotyčného již propukla.

Otázky:

  • Nejste-li zrovna on-line, přemýšlíte, co budete dělat příště, až budete?
  • Je internet ve vašem hodnotovém žebříčku na jednom z prvních třech míst?
  • Zhorší se vám nálada po tom, co se musíte odpojit od internetu?
  • Zdá se vám, že se hůř soustředíte, nejste-li on-line?
  • Nezdá se vám po odpojení od internetu svět značně neskutečný?
  • Trávíte na internetu stále větší množství času? (z jiných než pracovních či jiných povinností)
  • Potřebujete na internetu stále více času, abyste dosáhli toho, co chcete?
  • Máte nepříjemné psychické či fyzické pocity po tom, co se odpojíte?
  • Chtěli jste snížit čas, který trávíte on-line, ale nepodařilo se to?
  • Myslíte, že se kvůli internetu vídáte méně s přáteli?
  • Přes nějaké problémy, které jste měli kvůli používání internetu, jste on-line v nezmenšené míře?
  • Omezili jste kvůli internetu nějaké své zájmy – sportovní, kulturní, rekreační?
  • Měli jste kvůli internetu potíže s vykonáváním svých pracovních, rodinných či školních povinností?

↑ nahoru

Prevence

ilustrační obrázek - otec s dívkou u notebookuRodiče často ptají, co dělat, když u svého dítěte zpozorují stopy závislostního chování – nejčastěji v souvislosti s hraním her na počítači a brouzdáním na internetu nebo s nadměrným trávením času u televize, na facebooku či na chatu s kamarády.

Bohužel si symptomy návykového chování dítěte uvědomují nezřídka až ve chvíli, kdy již jsou nepřehlédnutelné, nebo o nich vědí, ale nechtějí si je dlouhou dobu připustit. Pomoc proto začínají hledat pozdě, a to například i kvůli tomu, že se stydí. „Rodiči se najednou vyjeví, že dítě je k počítači přilepené, sedí osm hodin u her, a když mu je chce odebrat, tak se chová jako závislá osobnost – to znamená, že reaguje výbuchem vzteku nebo jinou nepřiměřenou reakcí, která může mít i podobu melancholie, ztráty zájmu, manipulace, může se projevit somatizací,“ uvádí PhDr. Jan Šikl. Rodiče pak ve chvíli „odhalení pravdy“ přemýšlejí, co mohli udělat, aby k tomu nedošlo. „Když jde kytka do květu a najednou je to vidět, tak na ovlivnění už je dost pozdě. Na to bylo třeba myslet daleko dřív, někdy o dvě kapitoly dopředu – naučit dítě tu věc dobře užívat, učit ho, že je to jen jedna součást jeho života,“ doporučuje Jan Šikl.

V této souvislosti poukazuje psycholog na důležitost vícezdrojovosti – pokud dítě má naplněný svůj volný čas různými aktivitami, pokud se mu rodiče věnují a společně aktivně tráví čas při nějakých činnostech, pokud má dítě kamarády, se kterými pravidelně chodí například do oddílu, pak se riziko, že bude trávit dlouhé hodiny před televizí či počítačem, výrazně zmenšuje. „Riziko závislosti je v tom, že ztratím dobré proporce. Že se ztratí vícezdrojovost. Televize není špatná, vyhazovat ji je nesmysl. Dítě se má naučit televizi či počítač užívat dobře, tak jako kamna nebo nůž. A když se to nenaučí, zůstane vlastně závislé. Závislé na tom, že někdo mu kontroluje svět, zůstane infantilem, který neumí přiměřeně používat nástroj.“

 

PRO RODIČE

Několik doporučení jako prevence rozvoje nežádoucího závislostního chování u dětí

  • Učte své děti, že počítač, televize, internet či mobilní telefon jsou pouze jednou součástí našich každodenních životů.
  • Věnujte svým dětem hodně pozornosti. Hrajte si s nimi, povídejte si, zajímejte se o to, co je baví, z čeho mají radost, co chtějí, kam směřují, co se jim nelíbí či co je trápí.
  • Respektujte je jako svébytné bytosti a podporujte jejich osobnostní růst.
  • Vychovávejte své děti v atmosféře porozumění a důvěry – nebudou mít důvod cokoli zatajovat či lhát.
  • Předcházejte tomu, aby se děti nudily, a to už od jejich útlého dětství.
  • Zajímejte se o to, jak tráví volný čas. Nabízejte různé činnosti, menším dětem strukturujte vhodně čas. Podporujte dítě v jeho zájmech.
  • Nemá význam dítěti zakazovat užívání moderních technologií. Učte je s nimi vhodně zacházet a pěstujte u dětí schopnost přerušit činnost u počítače či sledování televize a nahradit ji jinou činností.
  • Jděte dětem příkladem místo toho, abyste zakazovali a nařizovali.
  • Dělejte věci společně s dítětem. Můžete u počítače probrat, co je zajímá, povídejte si o tom, co dělá na internetu, nechejte se od něj poučit o službách a možnostech, které internet nabízí. Pokud děti hrají na počítači hry, mějte přehled o tom jaké, zapojte se do hry.
  • Dávejte dítěti (i staršímu) stále najevo svou lásku za to, jaké je. Neprojevujte lásku jen jako odměnu za nějaký úspěch. Dítě se tak naučí mít zdravě rádo sebe sama a mít zdravé sebehodnocení.
  • Posilujte také zdravé sebevědomí a sebedůvěru dítěte. Naučte ho také zpracovávat konflikty a vyrovnávat se s neúspěchy.
  • Podporujte ho v sociálních vazbách s vrstevníky i dalšími lidmi v běžném životě.
  • Mějte stále na paměti, že každý den svým chováním a jednáním ovlivňujete, co si dítě jednou odnese ze své rodiny, a to se později – v období krize – může dobře či špatně zúročit.

↑ nahoru

Portály věnující se problematice dětí a médií a bezpečnému pohybu na internetu

Děti a média

Bezpečný internet

Bezpečně on-line

Saferinternet.cz

Pomoc on-line

 

KDE HLEDAT POMOC

Pokud byste se chtěli k problematice nelátkových závislostí u dětí na cokoliv zeptat odborníka, pošlete svoji otázku na e-mail nazory@sancedetem.cz. Odpověď odborníka pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna i zde pod článkem.

 

Článek připravila Mgr. Zuzana Ježková ve spolupráci s PhDr. Janem Šiklem, Ph.D.

Odborný konzultant

PhDr. Jan Šikl, Ph.D.

Speciální pedagog, psycholog, psychoterapeut, je akreditovaným supervizorem Českého institutu pro supervizi a členem České psychoanalytické společnosti. Pracuje v soukromé psychoterapeutické praxi.

Zdroje informací na internetu

Behaviorální závislosti

Teorie vzniku závislostního chování

Děti v ringu dnešního světa

Nesnesitelná přitažlivost internetu

Závislostní chování na internetu (případová studie)

Jak ohlídat děti na internetu

Děti a Internet I.

Co dělají děti na Internetu

České děti a Internet

Závislost na Internetu – bluf, či realita?

Prevence závislosti na počítači, počítačových hrách a internetu – jak na to?

Existuje závislost na hrách?

Každý den si hraje na počítačích. Stane se z něj psychopat?

10 mýtů o on-line rizicích

Rozhovor s Petrou Vondráčkovou: Ohroženi závislostí jsou hlavně mladí a IT specialisté

Jak se ze závislosti na internetu dostat?

Závislost na hrách způsobuje obezitu, ale i problémy se srdcem

České dítě roku 2012: Chatuje, baví se konzumem a nikdo na ně nemá čas

Jak tráví volno české rodiny s dětmi?

Další literatura

ŠMAHEL, D. Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. Praha: Triton, 2003.

VAVŘIČKOVÁ, A. Děti a reklama. Liberec: Bor, 2010.

SUCHÝ, A. Mediální zlo – mýty a realita. Praha: Triton, 2007.

BLAŽEK, B. Tváří v tvář obrazovce. Praha: SLON, 1995

BOURDIEU, P. O televizi. Brno: Doplněk, 2002.

POSTMAN, N. Ubavit se k smrti. Praha: Mladá fronta, 1999.

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Televizní a rozhlasové pořady

Závislost na internetu, chatu, počítači… (Příběhy o nemocech, na které léky nezabírají)

Jak rozpoznat závislost dětí na počítačových hrách? A jak jim pomoci?

Stoupá počet dětí závislých na hrách

Sama doma: rozhovor na téma bezpečný internet

Nebezpečí internetu

Děti a reklama

O výzkumu Národního institutu dětí a mládeže

Volný čas děti stále častěji tráví u televize, potvrzuje výzkum

Výzkumy

Výzkum životní stylu (LifeStyle Survey, LSS), agentura Mediaresearch: Děti a média: vyhrávají televize a internet

Výzkum Národního institutu dětí a mládeže: „Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let“ (závěrečná zpráva)

Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny, Fakulta sociálních studií MU Brno: Rizika užívání internetu dětmi a dospívajícími

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Přihlaste se k odběru newsletteru Šance Dětem

*) Pole označená hvězdičkou jsou povinná.

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS