Zobrazit menuSkrýt menu

Bilingvní výchova: přináší dětem jen výhody, nebo i rizika?

Publikováno: 2. 11. 2015, aktualizováno: 13. 10. 2016 | Kategorie: Téma měsíce

Bilingvní dítě sice může být intelektově vyspělejší než jeho vrstevníci, ale jeho vývoj není vždy jen bezproblémový. Běžné je řečové zpoždění až o dva roky. Někdy se mohou objevit i psychické obtíže, například zvýšená úzkostnost. Jaké výchovné praktiky zvolit, aby si ze své dvojjazyčnosti dítě vzalo jen výhody?

Obsah článku:

Bude koktat a pomočovat se?

Přirozený bilingvismus dítěti neškodí

Míchání jazyků je přirozené a časem ustane

Zásady funkční bilingvní výchovy

Tři jazyky v rodině: důvod k opatrnosti?

Bilingvní dítě ve škole

Když česká maminka mluví na dítě anglicky

Kde hledat pomoc a informace

 

Anketa

Počet dvojjazyčných rodin v Česku výrazně narůstá. Je to hlavně v důsledku zvýšeného počtu cizinců u nás. Trvalý nebo dlouhodobý pobyt v České republice mělo podle Českého statistického úřadu v roce 2013 už téměř 450 tisíc cizinců. Zatímco ještě v roce 1993 to bylo jen necelých 80 tisíc. Narůstají i možnosti volného pohybu Čechů po celém světě.

„V takové situaci je samozřejmě opodstatněné vychovávat dítě dvojjazyčně. Jde o naprosto běžnou praxi ve většině zemí světa, kde se setkává více kultur najednou,“ uvádí dětská psycholožka doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová, Ph.D. Odborníci sice nemají na bilingvismus jednotný názor, zkušenosti z mnoha států však ukazují, že tak vyrostly generace zdravých a úspěšných lidí. Přesto je podle psycholožky nutné poukázat na určitá rizika, která bilingvismus s sebou může přinášet. „Zásadním faktorem, který může působit rizikově na psychiku dítěte a jeho kognitivní i logopedický vývoj, jsou nevhodně používané výchovné praktiky a negativní sociální atmosféra v rodině,“ upozorňuje psycholožka.

Bude koktat a pomočovat se?

Bilingvní výchova navzdory pozitivním zkušenostem ve světě stále vyvolává předsudky a mnoho párů před narozením potomka přemýšlí, zda mu neuškodí, když na něj od malička nechají působit více jazykových vlivů.

Není to tak dávno, co se bilingvismus spojoval s psychickými nemocemi typu schizofrenie. I v současnosti se lze setkat s celou řadou výhrad vůči dvojjazyčnému přístupu: dítě, které je mu vystaveno, prý může trpět nepříjemnými psychosomatickými problémy (například nočním pomočováním), obtížemi v jemné a hrubé motorice, zpomaleným řečovým a rozumovým vývojem, koktáním, školními potížemi či dokonce psychickými problémy například v podobě zvýšené dráždivosti nervové soustavy.

Drtivou většinu těchto obav se odborníkům již podařilo vyvrátit, některé jsou však opodstatněné. Významná česká psycholožka Lenka Šulová upozorňuje na prokazatelné opoždění řečového vývoje u dětí z bilingvních rodin, a to někdy až o dva roky. Toto zpoždění je však většinou jen dočasné. V poslední době se naopak ukazuje, že děti, které se s lehkostí pohybují mezi dvěma jazyky, mohou být někdy naopak intelektově i řečově vyspělejší. Schopnost mluvit a myslet ve dvou jazycích a zároveň mezi nimi pohotově přepínat je pro děti do budoucna spíše velká výhoda.

Přirozený bilingvismus dítěti neškodí

Přirozený bilingvismus vznikající ve smíšených partnerstvích, kdy oba rodiče mluví na dítě od narození důsledně svou mateřštinou, nepředstavuje pro dítě zátěž. Nejedná se o žádnou výuku, která by mohla dítě přetěžovat z důvodu nepřiměřeně nízkého věku nebo přílišné intenzity, ale o přirozené paralelní budování dvou jazykových systémů. Ty se zpočátku prolínají, s věkem dítěte a s nárůstem jeho zkušeností se postupně oddělují.

„Bilingvní dítě se učí dva jazyky stejným způsobem a ve stejné posloupnosti, jako se monolingvní dítě učí jeden jazyk, s tím rozdílem, že bilingvní se ještě musí naučit rozlišovat mezi oběma jazyky. Mechanismus rozlišování mezi dvěma jazyky se však ve své podstatě neliší od rozlišování v rámci jednoho jazykového systému u monolingvního dítěte. Dvojjazyčnost tak nevyžaduje žádné zvláštní duševní procesy, ale pouze rozšíření a vytříbení těch, které jsou společné všem, kdo nějaký jazyk ovládají,“ uvádějí Edith Harding-Esch a Philip Riley, autoři knihy Bilingvní rodina.

Pokud se rodič na dítě obrací ve své rodné řeči, přináší to výhody nejen potomkovi, ale i jemu samotnému: chová se přirozeně, cítí se příjemně, veškeré city může vyjádřit naprosto volně. „A to je při výchově dítěte velmi podstatné. Užití cizího jazyka je většinou spojeno s vyšší aktivací nervové soustavy. I nepatrné zvýšení nervové aktivity může způsobit stres, který se pak projeví i ve vztahu k dítěti,“ popisuje Markéta Švamberk Šauerová.

Někdy se však matka či otec pocházející z jiné země přizpůsobí a začnou používat řeč svého partnera ve víře, že tak svému potomkovi zjednoduší život. Vzdát se mateřštiny přitom není nutné, protože maličké děti mají vrozenou schopnost perfektně se naučit oba rodičovské jazyky. Platí však, že rozhodnutí o bilingvní výchově je plně v kompetenci rodičů.

↑ nahoru

ilustrační foto: rodiče s dítětemMíchání jazyků je přirozené a časem ustane

Dítě zpočátku míchá oba jazyky dohromady, do českých vět vkládá anglická či slovenská slovíčka a naopak, nebo si dokonce vytváří vlastní slova vznikající spojením výrazů, které v obou jazycích označují stejnou věc. „Nikdy nebude mluvit pořádně, ve škole jej čekají problémy,“ tak zní častá výtka okolí a i rodiče mohou začít pochybovat o prospěšnosti dvojjazyčného přístupu.

Pravda je, že míchání jazyků je jen počáteční a do velké míry nevyhnutelný jev, který slouží k tomu, aby si dítě obě řeči utřídilo a vytvořilo si v nich systém. Již kolem třetího roku věku, většinou však zhruba ve čtyřech letech, začíná bilingvní dítě mezi jazyky přísně rozlišovat. Ví, jak mluvit s maminkou a jak s tátou, dále kterou řeč používat v obvyklé dětské komunitě a kterou ve společnosti prarodičů. Spontánně přepíná mezi dvěma jazykovými kódy. Uvědomuje si, že jde o rozdílné jazyky a umí je také pojmenovat.

Pokud ale dítě ani ve věku pěti šesti let mezi jazyky nerozlišuje a nedokáže sdělit to, co chce, může to souviset s poruchou pozornosti či učení, případně s jeho osobnostní výbavou. „Při nástupu do školy by dítě již mělo alespoň jeden jazykový systém mít osvojený natolik, aby mu to umožnovalo plnit školní docházku,“ uvádí Markéta Švamberk Šauerová. Pokud má dítě vážnější problémy (koktání, problémy s výslovností), rodina by měla vyhledat logopeda. V některých případech může pomoct i návštěva dětského psychologa, aby se vyloučily možné psychické příčiny jeho potíží.

Výhody, které dětem přináší bilingvismus:

  • Jejich školní výsledky mohou být nadprůměrné.
  • Lehce se učí cizí jazyky.
  • Často mají velkou představivost a dobře vyvinutou schopnost abstraktního a kreativního myšlení.
  • Nezřídka se vyznačují větší slovní zásobou či lepší znalostí gramatiky jazyka.
  • Mohou využívat výhod rozšířené kulturní identity – schopnosti číst a psát ve dvou jazycích, bez obtíží se pohybovat ve dvou někdy velmi odlišných kulturních prostředích, porozumět tradicím, způsobu myšlení a chování různých kultur.
  • Na trhu práce si mohou snáze najít uplatnění.

Čtěte také:
Cizinci v ČR
Vývoj dítěte a jeho potřeby
Psychické problémy dítěte

↑ nahoru

Zásady funkční bilingvní výchovy

Aby rodiče předešli vzniku možných obtíží či minimalizovali projevy přechodných problémů, měli by dodržovat několik základních pravidel bilingvní výchovy, která dítěti umožní využít všechny výhody dvojjazyčnosti.

  • Jeden rodič, jeden jazyk

Základní pravidlo bilingvismu, které dnes doporučuje většina odborníků zabývající se tímto fenoménem, zní: jeden rodič, jeden jazyk. To znamená, že na dítě by měli matka i otec mluvit jen jedním jazykem, nejlépe samozřejmě svou mateřštinou. Není to ale jednoduché, protože mnoho rodičů vkládá mimoděk do své řeči slova či celé věty z jazyka svého partnera. Nebo svou mateřštinu používá jen doma, ale v komunikaci s dítětem na veřejnosti (ve školce či ve škole, u lékaře, na dětském hřišti) upřednostní řeč, kterou mluví všichni kolem. To může dítě znejisťovat.

Dítě při komunikaci vytáhne šuplík s jazykem, jímž mluví jeho partner. Velmi přísně rozlišuje, kdo používá jakou řeč a jakékoli zpochybnění těchto vazeb pociťuje jako porušení řádu. „Děti mají rády pořádek. Vysvětlete mu, proč například na veřejnosti mluvíte jiným jazykem než s ním doma,“ doporučuje psycholožka.

Rodiče by se neměli bilingvní výchovy zbytečně bát, měli by se chovat spíše spontánně a nechat jazykovému vývoji dítěte volný průběh. Není nutné dodržovat žádná zvláštní pravidla ani si stanovovat podrobný plán bilingvní výchovy. Nedoporučuje se například dítě opravovat, když v některém jazyku udělá chybu nebo jazyky míchá dohromady. Samo brzo přijde na to, jak oba jazyky správně „fungují“.

Opravování působí spíše kontraproduktivně, dítě se může obávat chyb, které případně udělá, což sníží jeho sebevědomí, a to nejen v oblasti řeči, ale i celkově. Rodiče by měli ve výchově postupovat intuitivně, klást důraz na přirozený jazykový kontakt s dítětem bez nároku na správnost gramatiky či slovní zásoby.

Kritika rodičů či okolí může být příčinou často zmiňované koktavosti, která má s bilingvní výchovou nepřímou souvislost. „Zdá se, že mnoho dětí prochází obdobím, kdy se zadrhávají. Pokud se dítě v tomto období začne za svou řeč stydět nebo pocítí úzkost, může to zkomplikovat náročný proces kódování řeči a vést ke koktavosti tam, kde existují určité predispozice,“ varují Edith Harding-Esch a Philip Riley.

V kontaktu s jinými lidmi může podle autorů knihy Bilingvní výchova dítě stresovat řada věcí: nutnost vybrat si jazyk, který použije, obtížnost vyjadřování v jazyce, jenž ovládá hůře, kritické poznámky nebo nepřiměřená pozornost, kterou bilingvní děti z jazykového hlediska přitahují ve srovnání s dětmi používajícími jen jeden jazyk. Koktání většinou není důvodem k panice, když se týká slabšího jazyka. Problém se časem s největší pravděpodobností odstraní sám. Není přitom řešením přestat jazyk používat. Výraznější zadrhávání v obou jazycích doprovázené viditelným napětím je již důvodem k návštěvě logopeda, případně psychologa.

↑ nahoru

S psycholožkou doc. PhDr. Markétou Švamberk Šauerovou, Ph.D., o výhodách a rizicích bilingvní výchovy

↑ nahoru

  • Na vývoj jazykových schopností nespěchejte

Velmi častou obavou rodičů bilingvních dětí je, že více jazyků může způsobit zpomalení řečového vývoje. Jak už bylo zmíněno, někdy až o dva roky. Vývoj řeči sice zpočátku nemusí postupovat obvyklým tempem, ale časem se rozdíly vyrovnají a s přibývajícím věkem začnou převládat klady. Z počátečního handicapu se stane plus: dítě většinou začne mluvit oběma jazyky na dobré úrovni.

Příčinou zpoždění je někdy jen potřeba nejdříve si jazyky ujasnit. Dítě je začne více používat až po získání řečové sebejistoty. Ne vždy je také možné jednoznačně říct, že pomalejší rozvoj jazykových schopností je důsledek bilingvní výchovy. Vždyť i mnoho „běžných“ dětí začne více mluvit až ve dvou či třech letech nebo dokonce později. Do úvahy je potřeba vzít i další souvislosti: některé děti podle Markéty Švamberk Šauerové obecně málo mluví, například proto, že rodiče říkají všechno za ně a nenutí je tak k aktivnímu používání jazyka. Ne každé dítě je rovněž „rozený mluvčí“, to se týká zejména chlapců.

„Opoždění řeči však bývá vyváženo větší tvořivostí či schopností řešit problémy,“ uvádí psycholožka. Dvojjazyčné dítě je nuceno propojovat mezi různými jazykovými systémy a tento trénink mozku mu pak poskytuje mnohostranné výhody v dalším učení se.

 

  • Nenuťte dítě, když jeden jazyk odmítá

Nechuť mluvit jedním ze dvou rodičovských jazyků, někdy doprovázená i vztekem – tento problém řeší bilingvní rodiny poměrně často. Dítě se stydí používat jazyk před svými vrstevníky, aby nedalo najevo, že je odlišné. Případně je ve věku, kdy hledá svou identitu a z nějakého důvodu jazyk otce či matky odmítá. Není správně dítě nutit, aby rovnocenně používalo oba jazyky, rodiče by měli respektovat jeho volbu.

„Obecně je přitom důležité odlišovat mezi odmítáním mluvit v konkrétní situaci a dlouhodobým odmítnutím. Pokud si dítě vytvořilo k jazyku opravdovou averzi, nemá cenu na něj tlačit, i když takové případy jsou celkem vzácné. Dítě s negativním postojem k jazyku se ho nejen nenaučí, ale za cenu trápení dítěte bilingvismus také nestojí,“ připomíná se v publikaci Bilingvní rodina.

Jeden jazyk bude pro dítě zřejmě dominantní

Rodiče, kteří se pouštějí do bilingvní výchovy, by měli vědět, že jeden jazyk bude pro dítě pravděpodobně dominantní. Není proto správné tlačit na něj, aby oba zvládlo na perfektní úrovni. V drtivé většině případů bývá silnějším jazyk země, ve které rodina bydlí. Dítě v něm má obvykle větší slovní zásobu či lepší gramatiku. Situace se však může během času změnit, to když se rodina přestěhuje do země, ve které se používá druhá řeč. Nebo se dítě začne vzdělávat ve škole, kde se intenzivně vyučuje v jeho slabším jazyku.

  • Dva jazyky používejte hned od narození potomka

Doporučuje se mluvit na dítě dvěma jazyky již od narození. Většina odborníků dnes zastává názor, že není prospěšné začít se obracet na potomka ve druhém jazyce třeba až od jeho dvou či tří let. Tak to některé bilingvní rodiny dělají ve snaze naučit dítě nejdříve pořádně jeden jazyk a až pak přistupují k druhému. Pokud rodiče zvolí tento model, je reálné, že dítě bude mít s osvojením druhého jazyka v pozdějším věku mnohem větší problémy, než kdyby se s ním seznamovalo hned od narození.

↑ nahoru

ilustrační foto: rodinaTři jazyky v rodině: důvod k opatrnosti

Matka Němka, otec Čech, na dítě mluví každý svou rodnou řečí, mezi sebou se ale dorozumívají anglicky. Nemůže potomkovi takový jazykový vzorec v něčem uškodit? Zkušenosti rodin ukazují, že děti se tomuto modelu umí vcelku dobře přizpůsobit, ale třetí jazyk, který používají jen rodiče, si většinou už tak lehce neosvojí. „U dětí z takových rodin navíc můžeme zaznamenat vyšší úzkostnost a častější neurotické projevy. Rodiče by se kvůli minimalizování rizik mohli naučit řeč svého partnera,“ radí psycholožka.

Pro dítě může být zátěží, pokud nerozumí, o čem se rodiče mezi sebou baví. Psycholožka zmiňuje případ česko-holandské rodiny, kde matka a otec spolu komunikovali anglicky. Pak se česká maminka naučila holandsky a syn, který se do té doby projevoval neuroticky a koktal, se velmi rychle zklidnil. Markéta Švamberk Šauerová to dává do souvislosti s omezením komunikačních kanálů v rodině na dva.

Ani příbuzné jazyky nemusí být pro dítě zátěží

Největší úspěch má podle některých odborných studií dvojjazyčná výchova v případě velice odlišných rodičovských jazyků, protože dítě je nuceno důsledně mezi nimi odlišovat. V Česku je ale nejčastější bilingvní kombinace čeština a slovenština, což jsou velmi příbuzné jazykové systémy. To znamená, že dítě se nemusí tolik snažit o jazykovou čistotu a mnohem častěji oba jazyky míchá dohromady. Zkušenost Jany (38) ale dokazuje, že i v tomto případě má bilingvní výchova smysl a nemusí být pro dítě matoucí či zatěžující.

„Je pravda, že dnes pětiletá dcerka oba jazyky nejdříve dost míchala, jedno slovo řekla česky, druhé slovensky, jednu větu tak a druhou tak. Okolí nad tím trochu kroutilo hlavou, prý mluví divně, ale nepovažovali jsme to za vážnější problém,“ vypráví Jana. Přibližně ve čtyřech letech podle ní nastala změna a dívka si začala uvědomovat, jakou řečí právě mluví. „Se mnou už se dorozumívá takřka výlučně slovensky, s tatínkem zase bez potíží přepíná do češtiny. Protože žije v Česku, s ostatním dětmi nebo s učitelkami v mateřské školce komunikuje samozřejmě česky. A jakmile překročíme slovenskou hranici, plynule přechází do mé mateřštiny,“ popisuje Jana.

Připouští ale, že někdy dcerka není až tak důsledná. „Nepovažuji to za selhání bilingvního přístupu. Malá je jen dostatečně chytrá a ví, že všichni jí budou rozumět. A tak si situaci trochu zlehčuje. To ale ostatně děláme všichni v různých oblastech života,“ dodává.

↑ nahoru

Bilingvní dítě ve škole

Do jaké školky či školy bilingvní dítě zapsat, aby to co nejvíce prospělo jeho jazykovému, citovému i rozumovému vývoji? Záleží vždy na konkrétní rodinné situaci, na pocitech dítěte i na tom, čeho chce rodina dosáhnout. Například rodiče Angličan a Češka se mohou rozhodovat, zda potomka zapíšou do běžné české školy nebo do vzdělávacího zařízení, kde se mluví více anglicky. Pokud je angličtina dítěte slabší, protože otce kvůli jeho práci vídá méně, pobyt v anglické škole může být dobrou volbou. Na druhou stranu ale nemusí být chybou ani to, zapsat žáčka do běžné české školy. Rodiče by měli také zohledňovat přání dítěte a pokud možno respektovat, když projeví zájem vzdělávat se v konkrétním jazyce.

Ještě před nástupem do školy může dítě navštěvovat cizojazyčnou mateřskou školu, kde se mluví jazykem rodiče-cizince, případně třetím jazykem, kterým se dorozumívají jen rodiče. V našich podmínkách jsou to nejčastěji německá či anglická předškolní zařízení. Zapsání do takové školky může dítěti prospět, když je potřeba, aby v jazyku získalo větší jistotu, ale někdy není tento krok nutný. Opět záleží na rozhodnutí rodiny.

Čtěte také:
O nejčastějších problémech dětí ve škole
Dospívání dětí je zkouškou rodičovské odolnosti
Jsou dnešní děti přetížené?

Když česká maminka mluví na dítě anglicky…

Zapsat dítě už v útlém věku do anglické či německé školky se některým rodičům zdá málo, a tak se snaží znalost cizích řečí svému potomkovi zprostředkovat vlastním příkladem. Výlučně či z větší nebo menší části na něj mluví jinak než svou mateřštinou, nejčastěji anglicky. Tento přístup volí hlavně (ale nejen) rodiče, kteří sami cizí jazyky ovládají velice dobře a považují je za důležité pro budoucí uplatnění svých dětí.

Odborníci se neshodnou v odpovědi na otázku, zda je rodinná výuka cizích jazyků pro dítě přínosem, ale častěji se ozývají hlasy, které nabádají k opatrnosti. Hlavní výtkou je, že pro dítě může být velice matoucí, když vidí, že rodič se na něj obrací v cizí řeči, zatímco ostatní lidé, včetně partnera, oslovuje výhradně ve své mateřštině. Je to zkrátka nepřirozené. „Nejsou důkazy, že rodiče, kteří se svým dítětem mluví cizím jazykem, mu mohou způsobit nějaké trvalé problémy. V nejlepším případě je to však mrhání energií, v nejhorším pak vážné ochuzení vztahu mezi rodičem a dítětem,“ uvádějí autoři knihy Bilingvní rodina.

Psycholog Peter Howell z londýnské University College se v nedávné době zabýval skupinou 317 londýnských dětí ve věku 8–10 let, které se obrátily na psychologa s problémem koktání. Ukázalo se, že více než pětina z dětí mluvila doma s rodiči více než jednou řečí – tedy jejich mateřštinou a angličtinou jako druhým jazykem. Studie přesvědčivě ukázala, že děti, které do svých pěti let mluvily oběma jazyky současně, měly větší tendenci ke koktání. Jako výrazně „koktavější“ se ukázali chlapci – ve srovnání s děvčaty poměrem 4:1. Howellova studie současně ukazuje i cestu, jak negativní dopad dvojjazyčnosti v podobě náchylnosti ke koktání zmírnit. Navrhuje, aby se děti nejprve naučily svůj mateřský jazyk a druhý, cizí jazyk (angličtinu) se začaly učit až po dovršení pátého roku věku. 

Malé děti jsou sice vybavené schopností učit se cizí jazyk, ale nadměrné vzdělávání v útlém věku je stále častěji předmětem kritiky. „Dopřála bych dětem hlavně volnou hru a přirozený pobyt s rodiči. Chceme z dětí vychovat úspěšné lidí, ale zapomínáme, že bychom si s nimi měli hlavně hrát, společně věšet prádlo či vařit, zpívat si či vyprávět. Ať si klidně plácají bábovičky, jejich vzdělávání nechme na odbornících, až přijde vhodný čas,“ doporučuje psycholožka. Pobyt v cizojazyčné školičce nezavrhuje, domácí výuka cizího jazyka je však podle ní zbytečná.

↑ nahoru

Kde hledat pomoc a informace:

Mapa pedagogicko-psychologických poraden

Adresář pracovišť klinické logopedie

Speciálněpedagogická centra logopedická

Databáze dětských psychologů, psychiatrů a poraden

Lenka Scholl, psycholožka zaměřující se i na oblast bilingvismu

 

Text připravila Mgr. Gabriela Bachárová ve spolupráci s doc. PhDr. Markétou Švamberk Šauerovou, Ph.D.

Odborná konzultantka

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová, Ph.D.

Vystudovala obor pedagogika-psychologie a jednooborová psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Titul docenta získala na Trnavské univerzitě v Trnavě. Věnuje se výuce pedagogicko-psychologických disciplín: Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Vyšší odborná škola Palestra. Má zkušenosti ze soukromé poradenské praxe, působila i jako poradenský psychologpedagogicko-psychologické poradně. Členka České pedagogické společnosti, Českomoravské psychologické společnosti nebo Asociace školních psychologů. Věnuje se také publikační činnosti.

↑ nahoru

Pokud byste se chtěli v souvislosti s tématem výchovy v bilingvních rodinách na cokoli zeptat renomovaného odborníka, pošlete svoji otázku na e-mail nazory@sancedetem.cz. Odpověď odborníka pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna i na portálu Šance Dětem.

Použitá a doporučená literatura:

HARDING-ESCH, E., RILEY, P. Bilingvní rodina. Praha. Portál, 2008.

ŠTEFÁNIK, J. Jeden človek, dva jazyky. Dvojjazyčnosť u detí – predsudky a skutočnosti. Bratislava. Academic Electronic Press, 2000.

MORGENSTERNOVÁ, M., ŠULOVÁ, L., SCHOL, L. Bilingvismus a interkulturní komunikace. Praha. Wolters Kluwer, 2011.

PLAŇAVA, I. Průvodce mezilidskou komunikací. Přístupy – dovednosti – poruchy. Praha. Grada, 2005.

ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda. Praha. Karolinum, 2011.

KROPÁČOVÁ, J. Výuka žáka s odlišným mateřským jazykem. Olomouc. Univerzita Palackého v Olomouci, 2006.

PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Mařenko, řekni Ř. Aby to dětem dobře mluvilo. Praha. Grada, 2007.

PRŮCHA, J. Dětská řeč a komunikace. Praha. Grada, 2011.

KUTÁLKOVÁ, D. Vývoj dětské řeči krok za krokem. Praha. Grada, 2010.

ŠULOVÁ, L. Výuka cizích jazyků od raného dětství? Možná rizika či výhody? 2007. Elektronický časopis Česko-moravské psychologické společnosti.

BAKER, C., PRYS JONES, S. Encyclopedia of bilingualism and bilingual education. Clevedon, Philadelphia. Multilingual Matters, 1998.

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Internetové zdroje informací:

Web o bilingvních rodinách

Diplomová práce Martiny Čevelové: Vícejazyčná výchova dítěte v rodině

Rozhovor s psycholožkou Lucií Scholl: Bilingvní děti bývají otevřenější

Článek zejména pro pedagogy: Bilingvismus

Rozhovor s psycholožkou Marcelou Kottnauer Trávníčkovou na téma Bilingvní výchova dětí

 

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Přihlaste se k odběru newsletteru Šance Dětem

*) Pole označená hvězdičkou jsou povinná.

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS