Zobrazit menuSkrýt menu

Význam pohybových aktivit u dětí

Publikováno: 15. 12. 2016, aktualizováno: 15. 3. 2017

holčička s míčemObsah článku

Pojem gramotnost vnímáme hlavně v souvislosti se schopností jedince číst nebo psát. Ale v lidském životě existuje také pohybová gramotnost, jejíž základy si budujeme od raného dětství. Jedná se o základy, z kterých pak budeme stavět po celý další život.

Význam pohybové gramotnosti

Dostatečně pohybově gramotný člověk se dobře orientuje ve výhodách a přínosech jednotlivých pohybových aktivit, kterým se bude věnovat k vlastnímu prospěchu a hlavně bez zdravotních rizik. K pohybové gramotnosti v dospělém věku (základy ale pro tuto kompetenci vznikají již v dětství) patří i směřování k pravidelné pohybové aktivitě přiměřené délky a intenzity, která podporuje zdraví.

Pohybová gramotnost se od raného věku v souvislosti s vývojovým zráním dítěte zvyšuje, zpočátku přirozeně a vlivem spontánních pohybových aktivit, později ve větší míře řízeně s podporou rodičů, učitelů a dalších odborníků. Dítě získává zkušenosti s vnímáním a volní korekcí nastavení držení těla či jednotlivých segmentů vůči sobě v rámci pohybového úkolu, což je základ pro jakoukoliv pohybovou nebo sportovní aktivitu v budoucnu.

Vedle dostatečně pohybově gramotného jedince můžeme v extrémním případě definovat i určitým způsobem nedostatečně gramotného jedince, který touto skutečností může být ohrožen na zdraví (v případě pohybové nedostatečnosti a sedavého způsobu života), nebo dokonce na životě (v případě plavecké negramotnosti). Dítě či dospělý bez dostatečné zkušenosti bude v budoucnu výrazně pohybově limitován. Stejně jako čtenář, který rozezná písmena, přečte slova, ale porozumění textu je mu nedostupné.

↑ nahoru

klukNespoléhejme na genetiku

Pokud se dítě vůbec nehýbe a většinu dne tráví ve školní lavici nebo za počítačem, jaké to má dopady na jeho zdraví, například na jeho svaly, páteř, kosti, stav vnitřních orgánů či dýchání?

Tělovýchovní lékaři již mnoho let popisují výzkumy doložené zhoršování fyzické zdatnosti dětské populace. Tento varovný trend může vycházet již ze změn v pohybových návycích v časných dětských obdobích, ve kterých si dítě buduje svoji schopnost adaptovat se na tělesnou zátěž.

Predispozice k tomu, jak sportovně založení jsme, je samozřejmě daná dědičnými předpoklady, ale tyto předpoklady rozvíjíme nejdříve svou pohybovou zkušeností ve spontánním pohybu a hrou, následně vedenou pohybovou aktivitou a pak třeba i sportovním tréninkem. Z výzkumů vyplývá, že pokud oběhovýdýchací systém, a vlastně i svaly, nejsou v raném vývoji dostatečně zatěžované (v tom dobrém slova smyslu), ztrácejí část své potenciální kapacity pro fyzický výkon. Zjednodušeně by se dalo říci, že například metabolické procesy nutné pro efektivní práci svalů budou mít nižší kapacitu, než by mohly mít, pokud nebudeme mít již v dětství dostatek pohybu. Dodejme také, že se jedná o mechanismy, které nelze v dospělosti již zcela nahradit.

Dnešní doba snižuje díky prostředí s elektronickými lákadly již od časných vývojových období spontánní pohybovou aktivitu a podíl pohybové aktivity dětí v denním režimu je dán i dalšími civilizačními změnami. Většina dětí předškolního i mladšího školního věku přirozeně volí pohybovou hru s vrstevníky. Bohužel v nabídce zábav se mobil, tablet a následně i počítač perou a další „virtuální“ atrakce ubírají právě nejvíc z pohybově sportovních aktivit dětí. Další změnu pak lze vidět ráno před každou školou, kde se sjíždějí rodiče v autech a vysazují děti přímo u dveří školy, a odpoledne je zase vyzvedávají a převážejí na nějaký kroužek.

 ↑ nahoru

Rizika nedostatečné pohybové aktivity během vývoje jsou přitom skutečně významná:

  • omezení kapacity všech orgánových systémů pro zátěž v dospělosti;
  • nedostatečný výdej energie a hrozící obezita;
  • nízká svalová síla a nedostatek koordinace, které vedou k nechuti dítěte zkoušet něco, v čem není úspěšné;
  • nedostatečná schopnost držení těla proti gravitaci (vadné držení těla, ploché nohy, vystouplá břišní stěna, nohy do „X“);
  • omezené zkušenosti s vnímáním a volní korekcí nastavení držení těla či jednotlivých segmentů vůči sobě v rámci pohybového úkolu – snižují efektivitu dalšího pohybového učení;
  • chybějící vztah k pohybu a benefitům z něj vyplývajících v dospělosti

 

Pokud dítě přiměřeně a správně sportuje, hýbe se, jaký prospěch mu to ze zdravotního hlediska přináší:

  • budování kapacity všech orgánových systémů pro zátěž v dospělosti;
  • dostatečný výdej energie;
  • dostatečná svalová síla a koordinace;
  • dostatečná schopnost držení těla proti gravitaci;
  • zkušenost s vnímáním a volní korekcí nastavení držení těla či jednotlivých segmentů vůči sobě v rámci pohybového úkolu – zvyšuje efektivitu dalšího pohybového učení;
  • pochopení vztahu k pohybu a zdravotních i sociálních výhod z něj vyplývajících v dospělosti

Význam pohybových aktivit u dětí předškolního a mladšího školního věku

Pro děti je pohyb přirozenou potřebou. Nicméně od chvíle, kdy se začnou samy pohybovat, je vhodné se zaměřit na to, jakým pohybovým aktivitám se věnují, zda mají pohybu dostatek a zda je pro jejich věk vhodný. Jen tak v nich vypěstujeme zdravé pohybové návyky, tzv. pohybovou gramotnost, která jim umožní přistupovat k pohybovým a sportovním aktivitám zodpovědně i v dospělosti. Díky této gramotnosti si budou po celý život vybírat správný pohyb, tedy takový, který pro ně bude vhodný a zdravý. Ne každé dítě je pohybově talentované, ale to neznamená, že pohyb nepotřebuje a že by se mu nemělo a nemohlo po celý život věnovat.

Nebezpečí nadměrného a jednostranného pohybu

Ovšem i při pohybových a sportovních aktivitách platí, že nic se nemá přehánět. Pokud je dítě vystaveno nadměrné zátěži (zejména jednostranné), zvyšuje se nebezpečí zranění. Nemusí se jednat o klasický úraz, ale při dlouhodobém přetěžování může dojít k malým (zpočátku mikroskopickým) poraněním na svalů, vazů nebo kloubů, které se samozřejmě mohou projevit až v pozdějším věku a stanou se základem nějakého budoucího zdravotního problému.

Někdy se pohybový systém pokusí ochránit poraněnou část (která ani nemusí bolet) nějakou změnou provedení pohybu, aby oblast odlehčil. Tyto ze začátku malé změny probíhají mimo naši kontrolu, to znamená, že si neuvědomujeme, že například víc našlapujeme na jednu hranu nohy. V důsledku toho dochází k řetězci přetížení, který nakonec může skončit poraněním. Zkušený trenér, který dbá na individuální tréninkový přístup ke každému dítěti, dokáže tyto rizikové okamžiky rozpoznat a zátěž přizpůsobit.

V předškolním a mladším školním věku by sportovní zátěž měla být co nejvšestrannější. To znamená, že i každý specifický trénink by měl být doplněn dostatečnou obecnou pohybovou průpravou. Pokud právě ji sportovní oddíl, který dítě navštěvuje, nenabízí, je třeba, aby rodiče svému dítěti zajistili ještě jinou kompenzační aktivitu. Ta by měla být nejlépe všestranného zaměření – například plavání (s využitím regeneračních vlastností vodního prostředí) - nebo jen dostatek takzvaného volnočasového pohybu.

↑ nahoru

Vhodné pohybové aktivity

I ke zvládnutí nejzákladnějších lokomočních pohybů, jakými jsou plazení, lezení, chůze, které můžeme ve vývoji dítěte chápat jako svým způsobem biologicky „naprogramované“, je třeba vytvořit podmínky, které můžeme chápat široce jako bezpečné podnětné prostředí, jako citlivou a dostatečnou rodičovskou podporu především pro získávání vlastních zkušeností dítěte s pohybem. U dovedností, které na základní lokomoční pohyby navazují (příkladem může být například běh, ale také jízda na kole, bruslení nebo plavání), již není vhodné spoléhat jen na spontánní pohyb, pouhou pohybovou zkušenost, ale je třeba počítat s řízeným motorickým učením.

Je třeba si uvědomit, že i bazální pohybové projevy, za které můžeme považovat právě běh, jenž je součástí řady sportovních činností, pokud nejsou odborně korigovány, mohou u většiny dětí i dospělých být velmi neefektivní, až výrazně přetěžující s nepříznivými důsledky pro celý pohybový systém.Pokud má být ale běh efektivní, je třeba, aby u většiny populace došlo k nácviku a osvojení přiměřeného pohybového vzoru (ze základních parametrů připomeňme držení horních končetin, postavení trupu a hlavy, nastavení a rozsah pohybu v kyčelním kloubu, nášlap a odvinutí plosky nohy v odrazu). Současná popularita běhu dává možnost v ulicích měst pozorovat ohromnou variabilitu provedení, které mohou vést až k velmi patologickým projevům.

Je zásadní, aby základní dovednosti tvořící předpoklad pohybové gramotnosti byly osvojeny v nejvyšší možné kvalitě v přiměřeném věku. Nejen na osobní zkušenosti je postaven i předpoklad, že většina dětí předškolního, ale i mladšího školního věku přijímá instrukce při motorickém úkolu od svého rodiče s nižším respektem, než pokud je učení vedeno někým mimo úzký rodinný kruh. Tato situace výrazně zvyšuje efektivitu sportovního instruktora oproti i sportovně zkušenému rodiči.

Prospěšný pohyb a jaký typ pohybu vybrat

Batole má většinou dostatek spontánního pohybu daný zvídavostí a poznáváním světa. V předškolním věku je dostatek pohybu dán hrou a měl by být doplněn všestrannou pohybovou přípravou, ve které se dítě učí reagovat na instrukce a procvičuje se v pohybových dovednostech přiměřených věku, a to jak těch základních, tak například s nějakými pomůckami. Kritické období přichází s nástupem školní docházky, kdy je třeba kompenzovat „sezení“ ve škole.

Dítě by mělo mít odpoledne možnost pohybu minimálně po dobu, jakou dopoledne strávilo v lavici. V mladším školním věku je k dostatečnému volnočasovému pohybu vhodné připojit minimálně dvakrát týdně nějaký pohybový kroužek. U starších školáků by mělo minimálně třikrát týdně jít už o pravidelnou sportovní zátěž.

Jak už bylo řečeno, každý máme jiný dědičný předpoklad pro pohybové aktivity, ale ani u dětí „nešikovných“ nesmíme na pohyb rezignovat. Kvalita provedeného pohybu velmi závisí na motorickém učení a tuto možnost musíme nabízet každému dítěti, čímž můžeme jeho pohybové dovednosti výrazně zlepšit. Vyšší pohybové dovednosti znamenají lepší předpoklad pro celoživotní pohybové schopnosti, a zároveň dovolují dítěti začlenit se do hry nebo soutěže, což má ohromný psychosociální efekt (dítě není vyčleněno, nebo dokonce šikanováno).

Při výběru pohybové aktivity jsme vždy limitováni nabídkou v místě bydliště a často i tím, co láká spolužáky našeho potomka. Neměli bychom zapomínat také na to, že zvolený sport by měl dítě bavit. Pokud hledáme nějakou sportovní aktivitu pro děti v předškolním a mladším školním věku, pak se ukazuje, že osobnost trenéra nebo instruktora je důležitější než konkrétní sport.

Hledejte sportovní oddíl nebo kroužek, který bude dítě bavit, kde bude příprava dostatečně všestranná, trenér bude respektovat individuální rozdíly mezi dětmi, a pak je jedno, zda to je gymnastika, plavání nebo judo. Na druhou stranu je třeba dítěti průběžně vysvětlovat, že nácvik některých dovedností není vždycky zábavný a někdy je třeba i překonat věci, které se mu nedaří. To je jedno z velkých pozitiv, která děti při sportu mohou získat.

↑ nahoru

Neorganizovaný pohyb – pro a proti

I když bude mít dítě dostatek organizovaného pohybu, neměli bychom ho připravit o možnost pohybu neorganizovaného, tedy Sport a dětitakového, který probíhá přirozeným způsobem, nejlépe venku, v přírodě. Výzkum tělovýchovných lékařů ukázal, že dítě v mladším školním věku ponechané pohybové hře se spolužáky pracuje s průměrně vyšší tepovou frekvencí než při hodině školní tělesné výchovy. To znamená, že si ve spontánním pohybu reguluje samo tělesnou zátěž a dochází k výraznějšímu zatížení pohybového a kardiovaskulárního systému než při běžné hodině tělocviku.

Nicméně pokud chceme zajistit, že pohybový projev bude efektivní a nebude způsobovat přetížení, je nutné mluvit o motorickém učení a odborné korekci kvality provedení. V rámci všech úrovní motorického učení je třeba dát základ pro maximálně kvalitní provedení zejména těch dovedností, které jsou elementární pro primární pohybovou gramotnost. Z toho důvodu se zdá místo odborníků na jednotlivé pohybové a sportovní aktivity naprosto nezastupitelné.

Jak dítě naučit volnému pohybu

Spolehlivým receptem, jak potomkům vštípit lásku k pohybu, je vlastní příklad. V praxi to především znamená: Být pohybově aktivní se svým dítětem. Je třeba nejen jít příkladem, ale pravidelně společně sdílet co nejširší spektrum pohybových aktivit. V současné době jsou velké možnosti, které rozšířily turistiku o jízdu na kole nebo in-line bruslích, existují lanová centra a akvaparky, ale svému účelu poslouží i otevřená sportoviště s prolézačkami.

Nic neudělá vašemu dítěti větší radost, než když se bude koukat, jak visíte bezmocně v lanovém parku v místě, které ono lehce překonalo, nebo vás poprvé v kopci předjede na kole. Uznávám, že první výlety – ať už pěšky, nebo na kole – jsou s malými dětmi spíše psychickou než fyzickou zátěží, ale je to skvěle uložená investice do budoucích zážitků a zdraví dětí i rodičů.

Kde hledat pomoc

Autor článku

PhDr. Tereza Nováková, Ph.D.

Odborná asistentka katedry fyzioterapie Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a fyzioterapeut specializující se na dětské pacienty. V roce 1998 vystudovala fyzioterapii, doktorát získala z kinatropologie (věda o pohybu člověka) v roce 2002. Kromě jiného absolvovala kurzy reflexní lokomoce dle profesora Vojty (Olomouc a Praha, 1997 až 2002) i neurovývojové terapie dle manželů Bobathových (Ostrava, 2012). Pracuje v nestátním zdravotnickém zařízení při katedře fyzioterapie, dlouhodobě spolupracuje s Aliancí dětského plavání a Českou asociací dětské jógy. Pravidelně publikuje v odborných časopisech. Publikační aktivity autorky jsou k dispozici v naší Odborné knihovně.

Související literatura:

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS