Zobrazit menuSkrýt menu

Lesní mateřské školy pomáhají všestrannému rozvoji dětí

Publikováno: 30. 9. 2016, aktualizováno: 8. 9. 2017 | Kategorie: Téma měsíce

Lesní mateřské školy stojí na tom, že děti jsou většinu času venku, především v lese. Razí totiž heslo, že neexistuje špatné počasí, nýbrž jen špatné oblečení. Na děti mají blahodárný vliv a konečně nacházejí i legislativní zakotvení.

Obsah článku:

 

Graf: Počet předškolních dětí, které mohou navštěvovat jakékoli předškolní zařízení (od tří do šesti let věku)Podle slov Terezy Valkounové z Asociace lesních mateřských škol výzkumy ze zahraničí prokázaly, že na psychiku a zdraví dětí mají tato předškolní zařízení veskrze pozitivní vliv. Lecčemu se také naučí, jsou více připraveny na „tvrdý“ život. „Děti jsou do přírody zrozené. Příroda je pro ně primárně dobrá k tomu, že se tam cítí doma, cítí se normálně. Učí se v terénu. Lesní mateřská škola nabízí dítěti něco zajímavého, co jinde těžko dostane,“ říká. Tím, že příroda je pokaždé trochu jiná a i v různých ročních obdobích nabízí něco jiného, dítě každý den něco nového objevuje, navzdory tomu, že se se školkou pohybuje ve stejném terénu. „Lesní mateřské školy mají svá stálá místa, což je i forma určitého řádu, děti se potřebují naučit orientovat v prostoru, vědět, kam půjdou, což je pro ně příjemné. Těch míst, která má konkrétní školka k dispozici, je víc, aby se příroda mohla regenerovat, protože děti ji obrábějí. Někde je víc slunce, jinde stínu, větví, vody, aby každé místo nabídlo určitou formu rozvoje,“ vysvětluje.

↑ nahoru

Děti v přírodě objevují stále něco nového

Když Asociace lesních mateřských škol před šesti lety vznikala, řešilo se, zda by název neměl být přírodní mateřská škola. „Ponechali jsme název lesní, protože většinou se jedná o lesní prostor. Když jste mimo les, je třeba vymýšlet více programu. V lese je větší množství rozmanitých materiálů, rostlin, je v něm dobré klima,“ říká. Děti velmi rády lezou po ležících kmenech, hrají fantazijní hry. Některé školky se ale jmenují i třeba luční – tam, kde les nemají, a je jim proto žinantní slovo lesní do názvu dát. „V přírodě se děti dívají kolem sebe, mají radost, že objevují něco nového. Nejsou krmeny zábavou, není třeba neustále vymýšlet program, aby se chvíli nenudily. Mají prostor samy si všechno „osahat“, zjistí, co zajímavého je venku k lámání, k dloubání, k vrtání. Dětský mozek je tak nastaven. Je prokázáno, že dětem prospívá chození po nerovném terénu, což souvisí s řečí, logopedové doporučují, aby chodily po trávě. Dětský mozek je rozvíjen tím, že musí pořád makat. Každý krok je něčím jiným. Pobyt v přírodě prospívá i jemné motorice, děti pořád berou něco do ruky, nejedná se o unifikované tvary, o stále stejné hračky, čímž mozek leniví. Příroda nabízí proměnlivost, pestrost. Děti jsou nasycené podněty, probouzí to v nich kreativitu. Najdou si překážky, tu menší, tu větší, které zdolávají…“ vysvětluje.

↑ nahoru

Slovo logopeda

Předseda Asociace logopedů ve školství Alexandr Bednář sice nezná přímo výzkum, který by prokazoval, že rozvoji řeči prospívá chůze po nerovném terénu, podle jeho slov je ale prokázáno, že obecně pohyb dětí může prospívat jejich řečovým dovednostem. Je proto vhodný pro všechny, nejenom pro děti s postižením řeči. „Je nutné rozvíjet hrubou i jemnou motoriku. Je i známo, že chůze naboso prospívá organismu jako takovému,“ říká.

Teplo a sucho – základ správného oblečení

Není to ale tak, že by pedagožky, které s dětmi v lese jsou, založily ruce a nic nedělaly. Děti neustále hlídají, oči mají doslova na šťopkách. S dětmi připravují různé slavnosti, dohromady tvoří kulturní program, kde se recitují básničky, zpívají písničky, učí je pracovat na zahradě. „Pedagog nebo pedagožka s sebou vždy do terénu veze trakářek s náhradním oblečením, lékárničkou a knížkou,“ uvádí Tereza Valkounová. Náhradní oblečení je důležité proto, kdyby některé dítě nebylo vhodně oblečeno. „V zimě musí být oblečené tak, aby jim zima nebyla, v dešti tak, aby byly v suchu. Rodičům říkáme, že se každé ráno musí podívat na teploměr a je potřeba sledovat předpověď počasí. V zimě na sobě děti mají vrstvy, takové cibulky z kvalitního funkčního prádla. Když prší, mají na sobě gumu, pláštěnku, která nepromokne. Díky zahraniční zkušenosti jsou dostupné skvělé vychytávky, které vyrábí české firmy, je to dostupné,“ vysvětluje Valkounová.

↑ nahoru

Dětí z lesních mateřských škol nemají klapky

Ilustrační fotoKdyž jsou děti dobře oblečené, jsou v suchu a není jim zima, zamilují si přírodu, ať se v ní děje cokoli, milují bláto, milují vodu, což je živel, ke kterému jinak nemají příliš přístup – vyjma toho, že se doma sprchují a myjí. „Děti to zvládají mnohem líp než dospělí. Pro nás, co jsme zajetí v tom, co je a co není normální, je těžší zvyknout si na to, že déšť ani zima nejsou problém, že je v pořádku, když se děti vrtají v blátě. Děti to totiž neřeší, dokud to nezačne řešit dospělák,“ pokračuje Valkounová. Není to ale tak, že by děti v lesních mateřských školách byly venku nepřetržitě. „Po obědě musí dostat možnost odpočinout si. Menší děti spí, větší sedí u stolečků a tvoří třeba něco s papírem. Klidový prostor musí být pro všechny.“ Každá lesní školka má své zázemí – jurtu, maringotku nebo jiný druh přístřešku, který lze vytopit. Ideální je, když se nachází přímo u lesa. A jak může pobyt v lesní mateřské škole ovlivnit dítě, až vyroste a vstoupí do dospělého života? „Na jedné konferenci v Německu vystupoval dospělý člověk, který chodil do lesní školky. Říkal, že pozitivně ho to ovlivnilo především v tom, že ví, jak funguje svět. Děti z lesních mateřských škol mohou mít větší zkušenost s reálným světem, nemají klapky, které si všichni postupně sundáváme z očí, když v dospělosti začneme narážet na realitu,“ říká Valkounová.

↑ nahoru

Lesní mateřská škola v legislativě

V lesních mateřských školách nejsou děti segregovány, docházejí tam třeba i nevidomé děti, kterým to podle Valkounové pomáhá v tom, že „slyší jinou řeč“, řeč přírody… Kvůli náročnějšímu terénu ale může nastat problém, pokud by dítě mělo vážnější tělesné postižení. „Ale věřím, že i to by bylo – s pomocí asistenta – možné,“ neztrácí optimismus Valkounová. Je ráda, že do školského zákona se prostřednictvím rozsáhlé novely, kterou zákonodárci letos schválili, poprvé dostal pojem lesní mateřská škola. „Je to ohromný průlom, česká legislativa doposud nic takového neznala,“ uvedla. Norma s sebou přinesla i to, že lesní mateřské školy nebudou moci využívat stavbu. „Některé naše členy to vyděsilo, jejich školky stavby využívají, přesto tu novelu školského zákona hodnotíme jako krok vpřed, budeme s tím dál pracovat. Hodně se to bude muset projednávat s ministerstvem pro místní rozvoj, aby bylo určeno, jaké zázemí bude pro lesní mateřské školy přípustné. Lesní mateřské školy, které budou moci zřizovat i obce, se budou hlásit do rejstříku předškolních zařízení při ministerstvu školství. V současné době se definují podmínky, pracuje na tom několik ministerstev. „Byli bychom rádi, aby to vycházelo z praxe,“ říká Valkounová.

↑ nahoru

Do lesních mateřských škol i v rámci povinného předškolního roku

Řešit se bude třeba stravování, které je do některých lesních školek dováženo z vývařoven, které splňují hygienické a další normy. Pokud bude daná lesní školka podpořena státem, bude muset mít pedagogicky vyškolené pracovníky, přičemž nyní v lese s dětmi bývá jeden člověk s pedagogickým vzděláním a jeden – asistent – se zdravotním. Pokud bude konkrétní lesní mateřská škola registrována, měla by v budoucnu mít i nárok na dotace, jak je tomu u běžných mateřských škol. „To bude velké ulehčení. Chceme, aby se rodič rozhodoval podle toho, do jakého předškolního zařízení chce své dítě umístit, ne podle financí,“ říká Valkounová. Dnes totiž lesní školky, které fungují na bázi neziskových organizací, žádnou podporu od státu nedostávají, vše si musí hradit samy, proto „školkovné“ vyjde kolem šesti tisíc korun na měsíc, přičemž většina z vybraných peněz – asi osmdesát procent – jde na platy pedagogů. Do registrovaných lesních mateřských škol budou moci chodit i děti v rámci povinného předškolního roku, který začne platit od školního roku 2017/2018. „Nyní se chystá prováděcí vyhláška, jak by to mělo vypadat, jaký bude počet hodin a podobně,“ řekla.

↑ nahoru

Pro děti se zatím nebude nic měnit

Anketa

Požádali jsme o stanovisko i ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. „S možností zápisů lesních mateřských škol do rejstříku škol a školských zařízení budou mít tyto školy nárok na poskytování státní dotace na přímé náklady na vzdělávání podle školského zákona, a to stejně jako ostatní školy. Zároveň budou mít povinnost dodržovat veškeré právní předpisy, které jsou povinny školy dodržovat, pokud pro ně nebude platit speciální ustanovení uvedené v zákoně nebo prováděcím předpise,“ poskytlo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy oficiální stanovisko našemu portálu. Pro děti se podle ministerstva zatím nic měnit nebude: „Od 1. září 2017 by ale mohly děti plnit povinné předškolní vzdělávání ve formě a rozsahu stanoveném ve školském zákoně (a prováděcím právním předpise - vyhlášce č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, pozn. red.) také v lesní mateřské škole zapsané v rejstříku škol a školských zařízení.“ 

↑ nahoru

Pobyt v přírodě má pro malé děti nezastupitelnou roli

Lesní mateřské školy mají i podporu ministerstva životního prostředí„Ministerstvo životního prostředí již řadu let lesní mateřské školky podporuje zejména pro jejich základ, kterým je pobyt dětí venku a jejich kontakt s přírodou. Raný věk dětí do šesti let je totiž obdobím velmi důležitým pro jejich všestranný rozvoj (zdravotní, osobnostní, motorický) a pobyt v přírodě má v tomto období nezastupitelnou a velmi přirozenou roli. Zároveň platí, že děti, které si v dětství vytvoří vztah k přírodě, budou k ní i v dospělosti přistupovat ohleduplněji. Ministerstvo v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007–2013 podpořilo 1 miliardou 594 projektů zaměřených na úpravu zahrad a tvorbu dětských hřišť v přírodním stylu při mateřských školách. Část z těchto projektů byla také zaměřena na rozvoj zázemí při lesních mateřských školách. Ministerstvo životního prostředí dále nabízí školám i školkám podporu ekologických výukových programů. Pro rok 2016 jsme v rámci programu Národní síť EVVO vyčlenili částku třináct milionů korun a výzvu plánujeme vyhlásit v červenci 2016,“ uvedla zástupkyně tiskové mluvčí Jana Taušová.

↑ nahoru

Slovo foniatra

„Nerovný a zejména jemně hrbolatý terén na bosé noze stimuluje chůzi jako celek, je základem vestibulárního uvědomění, je cestou k vyhasnutí nedovyhaslého plantárního reflexu (ten zhoršuje východiska pro rozvoj řeči) a mnoho dalšího,“ říká foniatr MUDr. Martin Kučera z Centra léčby hlasových poruch v Rychnově nad Kněžnou. „Chůze po nerovném terénu je zátěž, která stimuluje přirozený vývoj utváření nohy – klenbu nebo posilování svaloviny. Správná činnost smyslového vnímání je podstatou příjmu signálu pro zpracování a tím i podstatou pro výstup – řeč,“ pokračuje. „Člověk, aby vnímal a současně měl nějakou expresi, musí mít svůj tělesný střed. Ten utváří rovnovážný aparát. Součástí rovnováhy je rovnovážné ústrojí, zrak, sluch, propriocepce a hmat – zejména plosky nohou. Chůze po nerovném terénu je součástí tohoto utváření,“ doplňuje.

Mateřské školy podle jeho slov nerehabilitují, a tudíž není důvod ani pro to, aby spolupracovaly s logopedem. „Lesní mateřské školy přirozeně stimulují, je to smyslová stimulace a tím i smyslová integrace v rámci přirozeného vývoje dítěte. Chůze po nerovném terénu je jen příklad tohoto celku,“ dodává. „Je něco jako edukace, reedukacerehabilitace. Klinický logoped dělá rehabilitační činnost a ta do školky nepatří, ani ve speciálních školkách mnohdy není prováděna dobře. Školky a školy se mají věnovat edukaci. Tedy stimulovat přirozený vývoj, rozhodně by neměly rehabilitovat poruchy. Chůze po nerovném terénu je, stejně jako řada jiných věcí, technika „zpátky na stromy“, to znamená, že to na jedné straně stimuluje přirozený vývoj (a to je skvělé) a na straně druhé v rukou zkušeného rehabilitátora má terapeutický účinek, ale jen ve vhodných v případech,“ dodává. Jsou podle něj i poruchy řeči dětí, u kterých naopak může být projevem extrémní senzitivita chodidel, tam se musí začít trochu jinak.

 

Lesní mateřské školy nemusí být dětskými skupinami

V parlamentu se ve stávajícím volebním období vedl o lesní mateřské školy (nakonec úspěšný) boj. Původně totiž měly být – na základě zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině – povinně registrovány jako dětské skupiny, které jsou určené pro děti od jednoho roku do začátku povinné školní docházky, mohou je provozovat zaměstnavatelé, obce, kraje, nestátní neziskové organizace a spolky, v jedné skupině může být maximálně dvacet čtyři dětí, pečující osoby musejí splňovat odbornou způsobilost a vzdělání v některém z těchto oborů: všeobecná sestra, zdravotní asistent, ošetřovatel, porodní asistent, zdravotnický záchranář, sociální pracovník, pracovník v sociálních službách, učitel v mateřské škole, profesní kvalifikace chůvy pro děti do zahájení povinné školní docházky, lékař, psycholog ve zdravotnictví, klinický psycholog či vychovatel. Lesní mateřské školy by povinnou registrací měly problém kupříkladu se splněním hygienických norem stanovených pro toalety a umývárny.

Za lesní mateřské školy se tehdy postavil kupříkladu senátor Jaroslav Doubrava (Severočeši), který mimo jiné řekl, že když lesní školku navštívil, vnímal, že se tam dětem líbí a nechtějí ani domů. Vzpomněl si na to, jak byl malý a měl nemyté ruce. Pobyt v přírodě podle něj dětem pomáhá vytvářet si protilátky „proti prevítům“. Poté, co bylo přehlasováno veto prezidenta Miloše Zemana a Sněmovna definitivně schválila, že i lesní mateřské školy budou povinné registraci coby dětské skupiny podléhat, předložila skupina poslanců vedená Jiřím Miholou (KDU-ČSL) novelu zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, která lesní mateřské školy a další typy zařízení pro děti (nízkoprahová zařízení nebo dětské kluby) z povinné registrace vyjmula. Podpořili to poslanci napříč spektrem – vyjma KSČM, která návrh nepodpořila kvůli tomu, že dětské skupiny považuje za nižší standard, než jsou klasické mateřské školy.

↑ nahoru

Už po pár měsících vyběhnou kopec…

ilustrační fotoPříklad, jak to nyní funguje v konkrétní lesní školce, prezentuje Anna Voňavková, provozující Lesní školku Žití v Senohrabech. „Celý rok sledujeme vývoj dětí, které k nám začaly chodit loni v září. Když přišly, k přírodě neměly intenzivní vztah, jak se v ní pohybují, úplně se to otočilo. V Senohrabech chodíme každý týden na kopec, když k nám přijdou nové děti, mají problém na něj vylézt, je příkrý, přidržují se proto stromečků, nejdřív lezou po čtyřech, pomáháme jim… Už po pár měsících ho vyběhnou. Když k nám v únoru začal chodit dvouletý František, nejdřív pro něj bylo všechno nové, pomalu se zapojoval… Dnes je krásnou součástí týmu, ostatní ho berou jako parťáka. Až vyroste, bude pomáhat mladším, neboť ví, jaké to je, být nejmladší a nejmenší. Místo soutěživosti prosazujeme spolupráci. V přírodě jsou děti autentické, zažívají pocit svobody, rozvíjejí fantazii. Děti v předškolním věku to potřebují – nejen pro motoriku, ale i pro sociální kontakty. Když znají jen prostor v rámci uzavřené učebny, podněty jsou něčím ohraničené, hračky jsou moc konkrétní. Autíčko je autíčko, nic jiného. V lese najdou plno šišek, svážou je, můžou z nich udělat autíčko i něco jiného. Vidí klády, pařezy, uříznutý strom, řeknou si, že je to dalekohled, koukají do stromu a vidí až do Afriky. Na příměstském táboře, který se v naší školce konal, děti vymýšlely, jak přes dalekohled vidí slony, nosorožce, už se jim honilo v hlavičce, jaké tam je počasí…“

↑ nahoru

Ten umí to a ten zas tohle. A všichni dohromady…

Děti se v přírodě podle jejích slov rozvíjejí v tom, co jim jde dobře: někdo umí dobře číst, jiný najít materiály… „Chceme, aby fungovaly jako tým. Je třeba, aby se u dětí rozvíjelo vše, ale ne ve všem musí být první. Mnohé baví třeba práce na zahradě. Zasazují semínka, pěstují lusky, když je vypěstují, jsou rády, ostatní pak dají na kompost. Máme pro ně nářadíčko, se kterým se učí pracovat, mohou si třeba vzít motyčku a jít okopávat. Děti jsou rády prospěšné komunitě, zkouší nové věci. Mají smetáčky, zametají jurtu, třídí odpad… Naše hlavní pedagožka vytváří pedagogický program, dále u nás pracují zdravotní sestry. Vzdělání je důležité a dbáme na ně, nejdůležitější pro mě ale je, jak kdo umí komunikovat a pracovat s dětmi. Naše pracovnice umějí s dětmi komunikovat jako rovný s rovným a držet hranici. Práce je nabíjí,“ říká Voňavková. Lesní školka Žití spolupracuje s místní mateřskou školou i s obcí, zve lidi do jurty, během roku pořádá slavnosti. Třeba letošní Den dětí se konal na místním Vávrově palouku. Děti běhaly, skákaly, zpívaly nebo bubnovaly s africkým bubeníkem Taphou.

↑ nahoru

Lesní mateřská škola v Mladé Boleslavi vznikla na základě dotazníku

Někdejší skautská vedoucí Jana Krumpholcová založila v roce 2013 občanské sdružení Přírodu dětem (dnes z. s.), přičemž první školní rok sondovala mezi maminkami, jestli je o nějakou alternativu v Mladé Boleslavi, kde žije, zájem. Připravila dotazník, dostala přes stovku odpovědí, kde bylo napsáno, s čím jsou rodiče v klasických mateřských školách nespokojeni a co by si představovali jako lepší službu. „Na základě toho jsem od července 2014 spustila celotýdenní provoz lesní školky Nad Klenicí, provozní dobu máme pondělí až pátek, od 7.30 do 16.30 hodin. Děti tam jsou od dvou a půl roku, k dnešnímu dni máme v podstatě plnou kapacitu – tedy asi patnáct dětí denně, což je naše maximální kapacita na den a na dvě dospělé osoby. Celkem se u nás střídá dvacet osm dětí – některé chodí třeba jen jeden den v týdnu, jiné celotýdenně. Účel splněn, práce se daří. Děti z lesních školek jsou zdravější než jiné. Není to jen tím, že chodíme ven, jsou víc psychicky v pohodě, mají dobrou imunitu. Je to soubor určitých faktorů,“ uvedla. S aktivitami souvisí i její potencionální vliv na místní politiku, protože se o školství zajímá v širším kontextu, je v komisi pro vzdělávání při radě města, chtěla by skrze ni prosazovat změny, které pozoruje na základě vlastních zkušeností či referencí rodičů. Vadí jí kupříkladu to, že v některých klasických mateřských školách chodí s dětmi málo ven, což je podle jejích slov dáno i tím, že je tam nedostatek personálu.

↑ nahoru

Nechceme přísná pravidla, nemohli bychom je splnit

V tom, že se lesní mateřské školy budou moci přihlásit do rejstříku předškolních zařízení při ministerstvu školství, vidí jisté úskalí. „Musí se sepsat vyhláška, co je lesní mateřská škola, až to ve vyhlášce bude, na fungování lesní mateřské školy se budou vztahovat další požadavky. Nevím, zda je budou lesní školky schopny splnit. Uvedu příklady: nebyli bychom schopni zajistit větší počet toalet a umýváren nebo splnit požadavek na vzdělání, třeba já mám dvě vysoké školy, nemám ale pedagogické či zdravotnické vzdělání. Navíc přibude byrokracie, které je už nyní hodně. Pokud se nepodaří vyjednat vyhovující podmínky, bojím se, že mnohé lesní školky, které dnes fungují jako neziskové organizace, se registrovat nebudou moci. Přitom dotace bychom potřebovali, chybí nám peníze na platy pedagožek, které u nás zajišťují i předškolní přípravu. Vyjednávání podmínek je složitý proces. Nechci být skeptická, ale obávám se, že když dětské skupiny, které jsou nižším standardem než klasické mateřské školy, musí přísné podmínky splňovat, tak na nás víc hodní nebudou. Ale nechci předbíhat. Pokud bychom však na dotace nedosáhli, stali bychom se nejdražším předškolním zařízením, protože bychom všechno museli nadále platit ze školkovného,“ dodala.

↑ nahoru

Česko patří k zemím s nejvyšším počtem dětí v lesních mateřských školách

„Česká republika se počtem lesních mateřských škol (LMŠ) blíží k zemím s jejich nejvyšším počtem na světě. Pravděpodobně má na to vliv fakt, že sousedíme se SRN. V Německu totiž připadne na 1 lesní školku asi 54 tisíc obyvatel a v ČR je to aktuálně 71 tisíc obyvatel. Dnes funguje v ČR 140 lesních školek (před 5 lety to bylo ale 5), ročně jich přibývá kolem 15, a to i díky pozitivnímu legislativnímu vývoji. Na druhou stranu Německo a další země mají širší rámec pro definici předškolního vzdělávání, do kterého se lesní školky pohodlně vejdou,“ uvádí Ministerstvo životního prostředí ČR.

Do lesních mateřských škol chodí většinou děti od tří do šesti let věku (do některých doposud chodily i mladší děti). Počet dětí v jedné lesní mateřské škole bývá kolem patnácti, počet dospělých dva.

Trocha zdravé špíny posiluje dětskou imunitu

Podle slov dětského psychologa z České Lípy Miroslava Hudce jsou lesní mateřské školy doplňkovým druhem předškolních zařízení. „Navštěvují je děti, jejichž rodiče věří, že pro ně mohou být nadstandardní – není to tedy běžný výběr z populace,“ uvedl. Dětem je podle jeho slov v lesních mateřských školách dobře. „Jsem venkovské dítě, do mateřské školy jsem nechodil, ve skutečnosti jsem ale prožíval lesní školku – bydleli jsme u lesa, rodiče nás ráno vypustili, pokud bylo jakés takés počasí, zabývali jsme se stejnými činnostmi jako děti v lesních mateřských školách, jen to nebylo organizované. Různě jsme se popelili, běhali mezi stromy, hráli různé hry, tu a tam jsme sebou sekli, měli nějakou odřeninu, otlučené koleno, modřinu. To se nepočítalo. Z vlastní zkušenosti vím, že děti to nijak nepoškozuje,“ dodal.

Lesní mateřské školy je podle něj možné zařadit do širšího rámce. „Ve společnosti je posledních dvacet třicet let zaznamenán takový „klas hledání“ – lidská společnost došla do určitého bodu, rozmýšlí se, kudy dál. Celá staletí bylo ideálem, aby měl člověk uspokojeny základní potřeby, aby se najedl, měl střechu nad hlavou, čehož bylo víceméně vlivem technického pokroku dosaženo. Člověk hledá, co dál, někdy se tomu říká alternativní způsob života. Aniž si to ti lidé, kteří tam své děti dávají, uvědomují, není to jen otázka zdravého životního stylu, ale i zdravotní prevence – když se děti dostanou do styku s trochou zdravé špíny, posiluje to jejich imunitu. Jako dětský psycholog s tím žádný problém nemám. Rodiče si lesní mateřskou školu pro své děti vybírají sami. Ti, kteří mají jiný názor, dítě do takové školy nepošlou,“ dodal.

↑ nahoru

Děti jsou odolnější než dospělí

Může mít podle něj na psychiku dítěte vliv počasí, nebo jsou to jen mýty, že když je zamračeno, jsme taky zamračení? „Důležité je, aby dítě bylo v suchu a teple. A opět se vracím do dětství. Když venku pršelo a naši nás nechtěli pustit ven, bývali jsme otrávení. Dítě to zkrátka vnímá jinak. Mimochodem, bydlím v paneláku, před ním je travnatý pás, rostou tam borovice. Nedávno přišel náhlý slejvák a pěti- šesti- sedmileté holčičky, které tam měly „hraníčka“, zalezly pod borovici, která je sice před deštěm moc nechránila, ale zůstaly tam,“ řekl. „Samozřejmě že dítě se může nachladit, když v dešti zůstane a včas se nepřevlékne do suchého. Že by to ale mělo fatální vliv, to ne. Souhlasím s tím, že záleží na oblečení. Záleží samozřejmě i na zdravotním stavu. Když má dítě vážné zdravotní problémy, neriskoval bych to. Ale pro běžné dítě, které je kromě běžných nemocí celkem zdravé, je zmoknutí spíš dobrodružství. Pokud není dobře oblečené, jde o to, aby se včas převléklo do suchého,“ doplnil.

Dětský psycholog Miroslav Hudec reagoval i na to, že v jedné z lesních mateřských škol vadil permanentní pobyt venku nikoli dětem, ale vychovatelce, která kvůli tomu šla pracovat jinam. Vypovídá to o tom, že jsou děti odolnější? „Ano, vydrží víc. Záleží i na tom, jak paní vychovatelka vyrůstala, jak úzkostlivé rodiče měla. Ti, jak už jsem říkal, by dítě do lesní mateřské školy nedali, protože okamžitě se jim vybaví tisíce škodlivin – klíšťata, hadi, to, že dítě může upadnout, že dostane tetanus, když se škrábne o rezavý drát… Je dobře, že si rodiče mohou vybrat ze širší nabídky předškolních zařízení. Něco jiného by bylo, kdyby to byla jediná možnost předškolní výchovy, s tím bych měl problém,“ odpověděl.

↑ nahoru

Výchova dětí je výchovou budoucích rodičů

U lesních mateřských škol vidí výhodu v tom, že spolu tráví čas děti různého věku – od nejmenších až po předškolní. „Je to velká výhoda hlavně pro děti, které nemají sourozence. Je hodně jedináčků nebo je v rodině mezi sourozenci velký věkový rozdíl. Pokud je mezi dětmi věkový rozdíl více než šest let, přílišný sourozenecký vztah nevzniká, sourozenci jsou si tak vzdálení a mají tak rozdílné zájmy, že je problém, aby se zapojili do stejné party, pak jsou doma dva jedináčci,“ řekl. Je podle něj dobré, když jsou v předškolním zařízení děti různého věku.

„V minulosti platilo, že starší děti se o ty menší staraly, vytvářely stereotypy, jak pečovat o mladší, což v jedináčkovských rodinách chybí. Je to důležité. Byť jsou učitelky obratné, tak přece jen mají ve skupině třeba dvacet dětí a je těžké uhlídat, aby se některému z nich něco nestalo. Když jsou ve skupině děti různého věku, starší dítě může paní učitelka požádat, aby si všímalo, co dělají ty menší. Což neznamená, že by sama složila ruce do klína, zodpovědnost je i tak na ní. Asi by to málokdo čekal, ale Napoleon, který ve Francii dával dohromady první občanský zákoník, se měl dopustit bonmotu, že každý, kdo vychovává dítě, vychovává budoucího rodiče. V mateřských školách to platí taky,“ uzavřel.

↑ nahoru

Související literaturu k tématu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka: Andrea Cerqueirová

 

Kde hledat pomoc?

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Přihlaste se k odběru newsletteru Šance Dětem

*) Pole označená hvězdičkou jsou povinná.

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS