Zobrazit menuSkrýt menu

Obezita u dětí a její léčba

Publikováno: 16. 2. 2016, aktualizováno: 13. 7. 2016

Rodina u stoluObezita je jedním z nejčastějších metabolických onemocnění, při kterém dochází k nadměrnému hromadění tuku v organismu. Její výskyt v posledních desetiletích významně narůstá nejen v dospělosti, ale i v dětském věku. Obezita znamená zvýšené riziko řady chorob, například cukrovky II. typu, vysokého krevního tlaku, srdečněcévních onemocnění a dalších. Její léčba je svízelná. Spočívá v psychoterapii, změně stravování a začlenění pohybu do životního stylu dítěte.

Obsah článku:

Jak častá obezita je?

Jak obezita vzniká?

Je to pouze kosmetický problém?

Jak poznat, že je dítě obézní?

Léčba obezity v dětském věku

Výživa v léčbě obezity

Pohybová aktivita v léčbě obezity

Důležitá prevence

Jak častá obezita je?

V Evropě má ve věkové skupině 5–17 let nadváhu nebo obezitu devatenáct procent dětí. Odhaduje se, že v Evropské unii žijí přibližně tři miliony obézních dětí a každoročně přibývá čtyři sta tisíc nových případů.

V České republice jsou výsledky o něco lepší – u nás trpí nadváhou nebo obezitou asi třináct procent dětí. I když vzestup obezity není tak strmý jako v jiných státech, tento trend je nepochybný. Díky rozsáhlým celostátním antropologickým výzkumům, které probíhaly v České republice každých deset let od roku 1951 do roku 2001, víme, že například mezi sedmiletými dětmi bylo v roce 1951 pouze 1,7 procenta dívek a chlapců obézních, v roce 1991 trpělo obezitou 4,1 procenta chlapců a 3,5 procenta dívek a v roce 2001 to již bylo 8,3 procenta chlapců a 6,9 procenta dívek. Již mezi dvou - až pětiletými dětmi je dnes přibližně pět procent chlapců i dívek obézních.

Jak obezita vzniká?

K nárůstu hmotnosti a rozvoji obezity dochází tehdy, pokud energetický příjem dlouhodobě převyšuje energetický výdej. Na rozvoji obezity se podílejí určité genetické (vrozené) dispozice ve spojení s faktory zevního prostředí. Uvádí se, že genetické faktory mají vliv na změny tělesné hmotnosti přibližně ze 40–70 procent.

Genetické dispozice ovlivňují například různé metabolické pochody (jakým způsobem „spalujeme“ přijaté živiny), vnímání pocitu hladu a sytosti, tělesné složení (podíl jednotlivých tkání na hmotnosti těla), distribuci (rozložení) tuku, ale i spontánní pohybovou aktivitu. Genetické vlohy mohou sklony ke vzniku obezity posilovat (takzvané obezigenní geny) nebo před ní chránit (takzvané leptogenní geny).

Geny se však mohou uplatnit pouze společně se zevním prostředím. Prudký nárůst počtu obézních v posledních letech byl způsobený právě změnami životního stylu (především nadměrnou nabídkou energeticky bohatých potravin a nedostatkem pohybových aktivit). Genetická výbava se totiž nemohla v tak krátkém časovém úseku změnit. Svůj vztah k jídlu a pohybu si jedinec buduje již od útlého dětství pod vlivem rodiny. Rodiče zpravidla obstarávají nákupy a tím ovlivňují skladbu jídelníčku. Nejen děti tak mohou za to, že jedí nevhodná sladká, slaná, smažená a tučná jídla. Tyto potraviny mají nižší schopnost zasytit, a proto vedou k přejídání.

Uvádí se, že energeticky bohatá strava narušuje regulaci chuti k jídlu a dochází k takzvanému pasivnímu přejídání. Řada dětí dává přednost sladkým nápojům, kterými výrazně zvyšují svůj celkový příjem energie. Tyto nápoje mají vysokou energetickou, ale nízkou nutriční hodnotu. Výběr potravin dále kromě rodičů ovlivňují například i reklamy na nevhodné potraviny a pochutiny.

Opět pěšky do školy?

Za posledních několik desítek let se výrazně snížil energetický výdej u dětí. Doba, kterou děti tráví přirozeným pohybem, významně klesá. S tím souvisí i klesající fyzická zdatnost dětské populace. Generace našich rodičů musela překonat cestou do školy zpravidla určitou pěší vzdálenost. V současné době jsou děti do škol i mateřských škol většinou odvezené autem, eventuálně využívají městské hromadné dopravy.

Dnešní rodiče byli zvyklí trávit v odpoledních hodinách většinu volného času venku, hrou, jízdou na kole a podobně. Naše děti již tráví tímto způsobem podstatně méně času. Důvodů je několik. Městská ulice již dávno není bezpečným místem pro jízdu na kole či hru s míčem. Budují se sice dětská hřiště či lesoparky, většinou ale nejsou „za domem“. Do určitého věku to tedy znamená, že rodič musí dítě na hřiště doprovodit a dohlížet nad ním. Obdobné je to v případě organizovaného sportu. Chceme-li, aby se dítě nějakému sportu věnovalo aktivně, musíme ho doprovázet na tréninky nebo do sportovních kroužků. Zaměstnaní rodiče ale často argumentují nedostatkem času…

↑ nahoru

Dalším důležitým faktorem, který se uplatňuje v klesající pohybové aktivitě a zvyšujícím se výskytu obezity u dětí, je sledování televize a čas strávený u počítače. Zvyšující se dostupnost televizních programů, počítačových her a internetu láká děti spíše k sedavému využití volného času.

Dítě si buduje kladný vztah k pohybu již od kojeneckéhobatolecího věku. Předškolnímladší školní věk je pak důležitým obdobím, kdy si dítě svůj vztah k fyzické aktivitě a sportu upevňuje. Pokud se v tomto věku nestane pohyb přirozenou a příjemnou součástí života, je velmi lákavou alternativou právě televizní obrazovka či monitor počítače.

V rozvoji obezity hrají důležitou úlohu i psychologické faktory. Jídlo by z historického pohledu mělo splňovat jedinou potřebu – utišení hladu. Postupem času však začalo plnit i jinou úlohu. Dítě se od nejútlejšího věku učí spojovat jídlo s příjemnými pocity. Jídlo se například stává prostředkem odměny. Povedlo se mu něco nového? Vykonalo potřebu do nočníku, a ne do pleny? Zaslouží si odměnu, třeba bonbon.

Sladkost se často stává i nástrojem, kterým lze vyřešit bolest či nepohodu. Upadlo dítě a odřelo si koleno? Nebo bylo na odběrech krve?  Jako „náplast“ funguje čokoláda nebo zmrzlina. Jídlo se také stává prostředkem k získávání náklonnosti (prarodiče často dávají najevo svou lásku sladkostmi, potraviny bývají i formou daru). Dítě se tedy nenaučí rozlišovat mezi fyziologickou potřebou (hladem) a psychologickými důvody k jídlu. Místo toho se učí řešit jídlem zátěžové situace. Pro obézní jedince pak často není signálem k jídlu hlad, ale nějaké vnější (například vůně jídla, sledování televize a podobně) a vnitřní podněty (kladné či záporné emoce).

↑ nahoru

Je to pouze kosmetický problém?

Pro řadu lidí je stále ještě obezita spíše kosmetický problém. S obezitou je bohužel spojeno riziko některých chorob, například cukrovky II. typu (diabetu mellitu II. typu), hypertenze (vysokého krevního tlaku) či některých kardiovaskulárních chorob (srdečních onemocnění), ale i celé řady dalších chorob (nádorových, kloubních a dalších). Tyto choroby se tradičně spájejí s dospělostí. Ukazuje se však, že rozvoj některých chorob se s narůstajícím výskytem obezity posouvá směrem k mladším věkovým skupinám a může se projevit již v období dospívání.

Obezita ale přináší i psychologické problémy. V minulosti byly ideálem krásy „boubelky“. Současná společnost dává přednost spíše štíhlým liniím. Obézní jedinec je naopak diskriminovaný. Nadváhu a obezitu dítěte vnímají jeho vrstevníci často hůře než tělesné postižení. Obézní jedince nezřídka ostatní považují za líné a hloupé.

Dítě, které postupně přibývá na váze, začíná být mezi vrstevníky pomalejší, rychleji se zadýchává, je méně obratné, ostatním přestává stačit. Kolektiv je pak často staví „na okraj“ a nechce je přibírat do společných sportovních aktivit („Co když to pokazí?“). Případně dítě ke hře přizvou, ale se slovy: „Postavíme ho do brány, běhat neumí, tak alespoň bránu zabere celou.“ Takové dítě začíná trpět pocity méněcennosti, úzkostí, stahuje se do ústraní a pohyb přestává vyhledávat.

Čtěte také:
Nejčastější nedostatky ve stravování dětí
Poruchy příjmu potravy v dětství a dospívání

↑ nahoru

Jak poznat, že je dítě obézní?

Obezita je dána zmnožením tukové tkáně v organismu. Změřit její množství v těle je však v běžné praxi takřka nemožné. Diagnózu obezity proto stanovujeme podle nepřímých ukazatelů – vyhodnocujeme hmotnost v poměru k výšce.

V dětském věku můžeme použít buď jednoduchý poměr hmotnosti k výšce, nebo stejně jako u dospělých stanovit index tělesné hmotnosti (body mass index, BMI). Ten vypočítáme tak, že hmotnost v kilogramech dělíme výškou v metrech na druhou (výška krát výška). Můžeme využít i různých kalkulátorů, které jsou dostupné na internetu (například www.vyzivadeti.cz, www.hravezijzdrave.cz a podobně).

V některých případech kalkulátor rovnou prozradí, jak na tom dítě s hmotností je. Musíme si ale uvědomit, že poměr hmotnosti k výšce i BMI se s věkem dítěte mění. Získanou hodnotu proto musíme vždy porovnávat s hodnotami běžnými v celé dětské populaci. V našem případě využíváme percentilové grafy, které jsou mimo jiné i součástí Zdravotního a očkovacího průkazu dítěte, nebo je naleznete na internetu, například na webových stránkách Státního zdravotního ústavu.

Vypočítanou hodnotu BMI porovnáváme s percentilovými grafy pro příslušné pohlaví (pozor, křivky pro dívky a pro chlapce se liší). Na grafu je několik zvlněných čar, percentilových křivek, které jsou označené čísly 3, 10, 25, 50, 75, 90 a 97. Tyto křivky vymezují určitá pásma. Na vodorovné ose vyhledáme věk dítěte, na svislé ose jeho vypočítaný BMI. Označíme si místo, kde se protnou kolmice vycházející z těchto dvou bodů.

  • Pokud se tento bod (BMI dítěte) pohybuje nad křivkou 97. percentilu, je dítě jednoznačně obézní.
  • Je-li BMI mezi 90. a 97. percentilem, dítě již trpí nadváhou.
  • BMI mezi 25. a 75. percentilem považujeme za zcela normální.

Pokud měříme a vážíme dítě opakovaně, můžeme jednotlivé body v percentilové síti spojit a dostaneme křivku BMI. V tomto případě máme možnost zachytit stoupající trend BMI, to jest období, kdy dítě ještě není obézní, ale jeho BMI postupně přechází do vyšších percentilových pásem.

Pozor ale, konečné vyhodnocení BMI a jeho trendu by měl provést jednoznačně lékař! Například u dítěte, které pravidelně sportuje, nemusí vždy vyšší BMI znamenat zmnožení tuku v organismu. Takové dítě bude mít určitě vyšší podíl svalové hmoty než vrstevník se stejným BMI, který nesportuje. Pokud tedy sledujete BMI svého dítěte a máte pocit, že něco není v pořádku, obraťte se nejprve na svého praktického lékaře. 

↑ nahoru

Léčba obezity v dětském věku

Léčba obezity je svízelná a dlouhodobá. Jak bylo zmíněno na začátku, obezita je přibližně z poloviny daná vrozenými dispozicemi, které do jisté míry určují, jakou máme chuť k jídlu či jakým způsobem náš organismus „spaluje“ energii, kterou přijímá. Druhá polovina je daná životním stylem, tedy způsobem stravování a pohybovou aktivitou.

Vrozené dispozice neumíme ovlivnit. To, co můžeme změnit, je náš životní styl. Důležitost životního stylu dokládá skutečnost, že štíhlý jedinec, pokud se ocitne dlouhodobě v „nadbytku“ energie, také přibere na váze. Naopak obézní jedinec v době nouze (příkladem z historie mohou být období hladomoru) zhubne.

Vrozené dispozice na druhou stranu vysvětlují, proč nemůžeme my nebo naše dítě jednou provždy zhubnout, „vyléčit se“ z obezity a pak se znovu přestat hýbat a vrátit ke svým původním stravovacím zvyklostem a pohodlí u televize. Uveďme si příklad. Dítě absolvuje ozdravný pobyt, při kterém zhubne několik kilogramů. Pokud ale nezmění své domácí návyky, opět po návratu přibývá na váze.

Jedinec s určitými genetickými dispozicemi se musí naučit žít se svým o něco úspornějším metabolismem a přizpůsobit mu dlouhodobě svůj životní styl. Zdravě bychom se koneckonců měli stravovat všichni, nejen ti silnější. I pohybová aktivita je prevencí řady chorob pro všechny bez rozdílu a měla by být přirozenou součástí života dítěte i dospělého. Jen trvalá změna životního stylu zabrání novému vzestupu hmotnosti. V dětském věku je tedy léčba obezity jednoznačně „léčbou“ celé rodiny. Rodiče i děti přitom vstupují do tohoto procesu s určitými představami, které nejsou vždy reálné

Léčba dětské obezity je odlišná od dospělých a závisí na věku dítěte i na motivaci jednotlivých členů rodiny k léčbě. Předškolní dítě bude například po většinu doby pod dohledem rodiny a učitelek v mateřské škole, výběr potravin a jejich množství budou tedy závislé na okolí. Školní dítě již bývá přinejmenším několik hodin odpoledne doma samo, začíná dostávat kapesné, za které si může koupit například sladkosti. Dospívající se již osamostatňuje a vymaňuje z dohledu rodičů a přílišná kontrola mu vadí. V tomto věku se již sám rozhoduje, co bude jíst a kolik toho sní. Rodiče mohou pouze částečně ovlivnit výběr potravin tím, co nakoupí a uvaří. Na druhou stranu mohou být pro dítě pozitivním příkladem, a to tím, co jedí, zda sami žijí zdravě, věnují se sportu.

Bez motivace to nepůjde

Motivace k léčbě je nesmírně důležitá. Dítě například určitě nebude motivovat ke změnám zaběhnutého životního stylu perspektiva možných závažných onemocnění v dospělosti. Jeho motivací však může být to, že postupně začíná při pohybových aktivitách stačit svým kamarádům, má větší možnosti výběru oblečení, snáze naváže přátelství s vrstevníky.

↑ nahoru

Důležité jsou i představy rodičů o možnostech a schopnostech dítěte. Ani u školáka nemůžeme předpokládat, že bude odolávat zásobám nevhodných potravin v lednici a v komoře („Tatínek, sourozenci jsou na to zvyklí a tobě přece pořád říkáme, že si to nesmíš brát.“). Pokud se tedy rodiče (ideálně i s dítětem) rozhodnou s přebytečnými kilogramy bojovat, mělo by jejich úsilí vyústit ve změnu životního stylu celé rodiny.

Základem léčby je tedy především změna myšlení rodiny i dítěte. Léčba se opírá o různé psychologické přístupy, například využívá metod takzvané kognitivně behaviorální terapie (tato terapie stojí na principu, že praktické změny v životě vedou k rozvoji nových, prospěšnějších mentálních vzorců). Další součástí léčby je pak změna životního stylu dítěte, tedy úprava stravovacích návyků a zvýšení podílu pohybové aktivity. Do léčby obezity dítěte se musí zapojit opravdu všichni rodinní příslušníci. Nelze spoléhat na to, že dítěti dáme určité návody, ale musí si s problémem poradit samo. Rodič by měl jít příkladem a být dítěti na této dlouhé cestě rádcem, kamarádem i pomocníkem.

Současně je vždy nutné klást si v léčbě reálné cíle. Tím není rychlý hmotnostní úbytek během několika týdnů. Toho je možné zpravidla dosáhnout příliš restriktivní (omezující) dietou. Je důležité si uvědomit, že přílišné omezení příjmu energie či jednotlivých složek potravy může v tomto věku závažným způsobem narušit růst a vývoj dítě! Je proto vždy lepší nemluvit s dítětem a rodiči o dietách, ale spíše o „nácviku zdravého stravování či jídelníčku“. V období růstu často postačí pouze udržet dosavadní váhu dítěte. Tím, že dítě roste, docházík poklesu hmotnosti vzhledem k výšce (hmotnostně-výškového poměru, BMI). 

↑ nahoru

Výživa v léčbě obezity

Důležité pravidlo, které platí ve výživě obézního dítěte, lze vyjádřit větou: „Nedržíme žádnou dietu, učíme se zdravěji a lépe jíst.“ Pravidlo, které platí bez rozdílu pro všechny – ty štíhlé i ty silnější. Strava musí být především vyvážená a pestrá a musí obsahovat dostatečné množství jednotlivých živin, zejména:

  • kvalitních bílkovin
  • komplexních sacharidů
  • vlákniny
  • vitaminů
  • minerálních látek
  • stopových prvků
  • i přiměřené množství tuků (přednost dáváme rostlinným tukům před živočišnými)

Ve výživě dítěte by mělo být přiměřeně zastoupeno mléko, mléčné výrobky, dostatečné množství zeleniny, ovoce a cereálních výrobků. Ovoce a zelenina by měly v ideálním případě tvořit pět porcí denně. Nejlepší je přidat je ke každému jídlu. Na druhou stranu je nutné omezit příjem soli. Hotové pokrmy není vhodné již dále dosolovat. Solené pochutiny dětem pokud možno nepodáváme vůbec nebo jen zcela výjimečně.

Opatrně zacházejte i se sladkostmi. Jako občasné zpestření jídelníčku sice neuškodí, mají však vysokou energetickou a nízkou nutriční hodnotu. Pokud je dítě dostává namísto pravidelné porce jídla, zasytí se a nebude mít již chuť na jinou, kvalitnější potravinu. Dodržování pitného režimu je velmi důležité, sladké nápoje jsou však zcela nevhodné.  

Kde hledat výživová doporučení

Současná doporučení pro příjem jednotlivých živin pro dětskou populaci můžete nalézt například na webových stránkách www.vyzivadeti.cz. Pomoct může i doporučená pyramida výživy, naleznete ji například na webové stránce: pav.rvp.cz/filemanager/userfiles/Pyramidy_pohybu_a_vyzivy/PYRAMIDA-VYZIVA.jpg).

↑ nahoru

Důležitá je nejen správná skladba jídelníčku, ale i pravidelný stravovací režim. Ideální je, pokud má dítě 5–6 menších porcí během dne. Příjem energie se tak rozdělí pravidelně během dne a organismus nemá potřebu ukládat její část do zásob. Pokud dítě některé porce vynechává, organismus se naučí šetřit energii „na horší časy“. Den by měl pro dítě vždy začínat snídaní. Ta má tvořit cca 20–25 procent energetického příjmu, dopolední svačina 5–10 procent, oběd 30–35 procent, odpolední svačina 5–10 procent a večeře 30 procent.

Zásady zdravé výživy u dětí pěstujeme již od nejútlejšího věku. První stravovací návyky dítě přejímá od rodičů, proto byste měli jít svým dětem vždy příkladem. Těžko dítě přesvědčovat o tom, že by mělo jíst ovoce a zeleninu, pokud ji rodiče vůbec nekonzumují.

Pohybová aktivita v léčbě obezity

Úprava stravovacích návyků a jídelníčku musí být vždy provázena i zvýšením pohybové aktivity. Fyzická aktivita by měla být nedílnou a hlavně přirozenou součástí života každého dítěte, štíhlého i toho silnějšího.

Kolik sportu děti potřebují

Uvádí se, že dítě by mělo trávit středně intenzivní až intenzivní pohybovou aktivitou alespoň jednu hodinu denně. Z výsledků mezinárodní studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children), do které se Česká republika zapojila, vyplývá, že tři čtvrtiny českých dětí toto doporučení nesplňují. Asi jen polovina dětí sportuje pravidelně několikrát týdně a 14 procent dokonce udává, že fyzickou aktivitu nemají vůbec nebo jen v rámci školní tělesné výchovy (zdroj: projekt Žij zdravě).

Aby dítě lásku ke sportu získalo a pohyb přijalo jako naprosto běžnou a radostnou součást života, musí být k němu vedeno od nejútlejšího věku. Již v kojeneckém věku je vhodnými podněty stimulováno k lezení, objevování okolního světa, naučí se své první krůčky. Cílem nemusí být výchova vrcholového sportovce, přesto by se batole mělo seznámit s míčem, může ho kutálet, pokoušet se do něj poprvé kopnout. Později se dítě naučí jezdit na tříkolce, na kole, postaví se poprvé na brusle.

Obézní dítě často nemívá od počátku příliš kladný vztah k pohybu a s narůstajícími kilogramy se dostává do začarovaného kruhu. Je stále méně výkonné, rychleji se zadýchává, vrstevníkům přestává stačit a jeho chuť vyvinout jakoukoliv větší námahu se zpravidla dále snižuje. Je tedy velmi důležité znovu ho postupně přitáhnout k pohybu a sportu. Nezáleží příliš na tom, jakou fyzickou aktivitu zvolíte, pro dítě by měla být především zábavná.

Na sportovní vybavení je nenáročná chůze, dá se přitom provádět kdekoliv. Dítě ale s největší pravděpodobností nezlákáte k dlouhé procházce, pokud nebude mít nějaký zajímavý cíl. Tím může být návštěva hradu, zoologické zahrady nebo například účast na turistické hře geocaching, kdy děti pomocí GPS navigace hledají uschované předměty. Lze si jen těžko představit, že by dítě zaujal běh bez cíle kolem bloku domů pod dohledem rodiče stojícího ve dveřích. Vhodné je vyzkoušet různé aktivity a sporty. Jen tak vy i dítě zjistíte, co by ho skutečně bavilo.

U obézního dítěte hrozí zvýšené riziko poškození nosných kloubů dolních končetin přetížením. Pokud tedy doposud vůbec nesportovalo, je dobré volit pro začátek především pohyb s odlehčením těžiště (například chůze, plavání, jízda na kole, tanec, bruslení). Později pak můžete zařadit i míčové hry, stolní tenis, tenis a podobně.

Častou námitkou rodičů je nedostatek času. Pravdou je, že v dnešní době jsou rodiče zpravidla pracovně velmi vytížení a na rodinné sportovní aktivity příliš času nezbývá. Lze však využít různých možností organizované pohybové aktivity, ať už různé kroužky ve školách, kulturních centrech, hobby centrech nebo sportovních klubech. Nezapomínejte ale na to, že rodič je vždy nejlepším příkladem. Pokuste se vyhradit si alespoň o víkendech a dovolených několik hodin času, oprášit své sportovní vybavení a vyrazit se svými dětmi do přírody nebo na nejbližší sportoviště.

Důležitá prevence

Říká se, že nejlepší léčbou je prevence – nemocem předcházet než již vzniklé léčit. Beze zbytku to platí i v případě dětské obezity. Pokud od útlého věku dítěti vštěpujeme zásady zdravého životního stylu, stanou pro něj naprosto přirozené a normální. Nebude se pak muset nevhodné návyky s obtížemi odnaučovat. Zabráníme tak nežádoucímu nadměrnému vzestupu hmotnosti a tím významným způsobem snížíme riziko některých závažných chorob v budoucnosti.

Kde hledat pomoc:

Obezitologická pracoviště v České republice

Tipy na související literaturu:

ALDHOON HAINEROVÁ, I.: Dětská obezita. Praha. Maxdorf, 2010.

FRAŇKOVÁ, S., PAŘÍZKOVÁ, J., MALICHOVÁ, E. a kol.: Dítě s nadváhou a jeho problémy. Praha. Portál, 2015.

PASTUCHA, D. a kol.: Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. Praha. Grada, 2011.

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Internetové zdroje:

www.hravezijzdrave.cz

www.vyzivadeti.cz

www.zijzdrave.cz

↑ nahoru

Autorka článku

MUDr. Jitka Kytnarová

Od roku 1988 působí na Klinice dětského a dorostového lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Dlouhodobě pracuje na lůžkovém oddělení i ve specializované ambulanci pro dětskou endokrinologii, diabetologii a obezitologii. Podílí se na pregraduální i postgraduální výuce v oboru pediatrie a endokrinologie. Je autorkou a spoluautorkou originálních publikací v zahraničních i domácích periodicích. Členka České obezitologické společnosti (ČOS), která působí v rámci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Předsedkyně Sekce pediatrické obezitologie ČOS. Je i členkou dalších odborných společností České lékařské společnosti (pediatrické, endokrinologické, diabetologické).

Publikační aktivity MUDr. Jitky Kytnarové najdete v naší Odborné knihovně.

Zpět na téma Děti s jiným závažným zdravotním znevýhodněním

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS