Zobrazit menuSkrýt menu

Tráví dítě pět až šest hodin denně na internetu? Pozor na vznik závislosti

Publikováno: 29. 1. 2016, aktualizováno: 5. 2. 2019 | Kategorie: Téma měsíce

Každé čtvrté dítě, které vyhledá pražskou ambulanci pro léčbu závislostí, chce pomoct s nadměrným užíváním počítače či mobilního telefonu. I to svědčí o tom, jak velkým se tento problém v současnosti stává. Nejen drogy, alkohol či cigarety, ale i sociální sítě nebo hraní on-line her mohou negativně poznamenat osobnost dítěte, jeho vztahy s jinými lidmi, školní výsledky či zdravotní stav.

Obsah článku:

Komu nejvíce hrozí závislost

Důležité hranice ve výchově

Dopady závislosti na život dítěte

Jak se může projevit závislost na počítači či mobilu

Kde ditěti pomohou 

Anketa

Když se řekne závislost, většina lidí si představí zneužívání návykových látek, jako jsou drogy či tabák. Zničující vliv na život dítěte však mohou mít i závislosti, kterým se říká nelátkové a patří do nich i nadměrné používání moderních informačních technologií.

Vyšší riziko je přitom spojeno zejména s interaktivními technologiemi, které umožňují komunikovat s jinými lidmi – mobilní telefony, internetové aplikace, jako jsou sociální sítě nebo chatování, e-mail či online hry. Dále pak i tradiční počítačové hry bez online připojení.

Skutečnou závislostí trpí poměrně málo dětí, mnohem častěji jde o takzvané problémové užívání komunikačních prostředků a výchovné potíže. Rizikoví uživatelé tráví u internetu asi třikrát více času, než je běžné. Často se jako nebezpečná hranice uvádí 36–40 hodin zábavy a komunikace na internetu týdně, to znamená 5–6 hodin denně.

Jak vyplývá ze studie Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let, kterou realizoval Národní institut dětí a mládeže, pětina třinácti- až patnáctiletých školáků tráví na internetu každý den v průměru hodinu a půl až dvě hodiny. Více než tři hodiny „zabije“ v online prostředí už desetina dětí tohoto věku.

Pro děti jsou aktivity spojené s informačními technologiemi lehce dostupné a velmi atraktivní: umožňují jim odehnat nudu, zažít vzrušení, odreagovat se, zaplašit smutek. Když pak mají osobnostní či vrstevnické problémy nebo je rodiče nedokážou dobře výchovně vést, není nic jednodušší než si nepříjemné stavy kompenzovat něčím, co přináší iluzi spokojenosti, dokonce štěstí.

↑ nahoru

Komu nejvíce hrozí závislost

Vznikem technologických závislostí jsou ohrožené již děti kolem desátého až dvanáctého roku. Předpoklady k tomu však vznikají mnohem dříve. Děti dnes často začínají s tablety a technologiemi hned při vstupu na základní školu. V tomto mladším školním věku je klíčové, jak rodiče nastaví zacházení s technologiemi a jaký vzor pro dítě v této oblasti sami představují. U školáků přicházejících do puberty to už tak jednoduché není, a co funguje spolehlivě u těch menších, u starších začíná drhnout. Pokud nedostaly dobré základy v podobě láskyplné, ale pevné výchovy s jasnými hranicemi a pravidly, mohou lehce sklouznout do nežádoucího, a tedy i závislostního chování.

Nejvíce rizikovým pro vznik vážnějších komplikací je věk mezi 12. až 19. rokem. Dříve se předpokládalo, že z hlediska pohlaví jsou na tom hůře chlapci, protože častěji hrají počítačové hry. Nelátkové závislosti ale hrozí stejnou mírou i dívkám. Ty zase mohou „ujíždět“ na aktivitách, které souvisejí s mezilidskou komunikací – to jsou hlavně sociální sítě či chatování. Jak píše klinická psycholožka Petra Vondráčková z pražské Kliniky adiktologie ve svém článku pro časopis Česká a slovenská psychiatrie, ve věku puberty (11–15 let)adolescence (15–20 let) mohou nelátkové závislosti ohrožovat až osm procent dětí. Některé odvážnější odhady mluví dokonce o dvaceti procentech.

Související články na portálu Šance Dětem:
Jak internet ovlivňuje život dětí a dospívajících?
Děti a rizika sociálních sítí

↑ nahoru

Důležité hranice ve výchově

Ilustrační foto: děti hrají počítačovou hruPodle přednosty Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze prof. PhDr. Michala Miovského, Ph.D., je nadměrné používání komunikačních prostředků velmi často důsledkem nezvládnuté výchovy, ve které dítě nemělo dostatečně jasné mantinely pro své chování. „Velké množství dětí má výchovný hendikep v tom, že jejich rodiče nejsou schopní vytvářet dostatečně zřetelné a pro děti čitelné hranice, vyžadovat jejich dodržování a vést děti k tomu, že některé věci nejsou dosažitelné vždy nebo hned. Rodiče často v této oblasti selhávají a pak jsou překvapeni, že taková výchova může vést například až k problémům s počítačem či telefonem,“ uvádí odborník, který zároveň na klinice vede ambulanci dětské a dorostové adiktologie.

„Jako rodiče nechceme často slyšet, že děti jednoduše dělají to, co vidí doma. Kopírují od nás, jak sami zacházíme s telefonem, počítačem či tabletem, kolik času těmto technologiím věnujeme,“ říká.

Ne vždy ale za nezdravé návyky může jen výchova či špatný příklad rodičů. Záleží také na osobnosti dítěte. Jsou děti, které mají ke vzniku závislostí větší sklon než jiné například proto, že ve svém životě vyžadují a vyhledávají více vzruchů nebo trpí hyperaktivitou. Výskyt těchto i dalších komplikací (tedy nejen problémů se samotnými technologiemi) je pro pacienty pražské ambulance typický. Ke vzniku závislostí jsou náchylnější i dětí, které mají psychické potíže, jedná se například o sklon k depresím, poruchy osobnosti, sociální fobie a podobně. Hraní PC her či chatování s neznámými lidmi jim od těchto problémů ulevuje.

Podrobněji o jednotlivých nelátkových závislostech si můžete přečíst v našem tématu Rizika závislostního chování u dětí a dospívajících a jejich prevence. Najdete v něm i test, který pomůže odhalit, zda je dítě ohrožené vznikem závislosti na počítači či mobilu.

↑ nahoru

Dopady závislosti na život dítěte

Když dítě tráví neproduktivně s informačními technologiemi několik hodin denně, rodiče se mohou právem obávat, zda již nevykazuje známky závislosti. Jedna či dvě hodiny strávené s počítačem však nemusí představovat velké riziko, zejména pokud jsou smysluplné, například dítě si na netu vyhledává informace důležité pro studium.

„Stanovovat kritéria, co je a co už není normální, je vždy ošemetné. Jde hlavně o proporce. Pokud má dítě kromě virtuálního světa i běžné sociální vztahy a kamarády, je schopno normálně komunikovat, jde se každý den provětrat ven, hýbe se a zdravě jí, rodiče se většinou nemusejí obávat. Rozhodující je, zda aktivity spojené s informačními technologiemi zdravě kompenzuje,“ uklidňuje Michal Miovský. Rizika spatřuje především v extrémní nerovnováze mezi závislostním chováním a normálním životem a v chronickém nedodržování běžných pravidel zdravého životního stylu.

Problém vzniká, když se dítě do činnosti ponoří tak, že nemá čas, chuť ani energii na jakékoliv další aktivity – do tří do rána hraje počítačové hry, nepřipravuje se do školy, v hodině usíná, ztrácí zájem o skutečný svět. „V těchto případech již často začínají selhávat veškerá výchovná opatření a intenzita používání technologií je tak obrovská, že začíná destruktivně působit v mnoha oblastech života dítěte,“ varuje přednosta adiktologické kliniky.

Jak uvádí Mgr. Jaroslav Vacek z Kliniky adiktologie ve svém článku na webu kliniky, nelátkové závislosti jsou „v podstatě patologickým způsobem chování, který má z klinického hlediska negativní vliv na zdraví člověka, ať už v oblasti somatické (tělesné), psychické (duševní), sociální (společenské) nebo spirituální (duchovní). Mechanismus jejich vzniku a účinku je v řadě aspektů podobný jako u drogových závislostí, i když zpravidla přímo nepoškozují tělo člověka, jak se děje v důsledku akutní či dlouhodobé intoxikace psychoaktivní látkou. A stejně jako látkové mohou mít i nelátkové závislosti fatální následky.“

Rozhovor s adiktologem Michalem Miovským

↑ nahoru

Jak se může projevit závislost na počítači či mobilu

1. Osobnostní problémy

Ví se, že užívání drog či alkoholu může měnit osobnost závislého člověka například směrem k větší agresivitě, impulzivitě, konfliktnosti či naopak apatii, depresivnosti. Takové změny lze pozorovat i u lidí, kteří trpí závislostí na informačních technologiích.

2. Omezení sociálního života

Dítě se přestává setkávat s kamarády, omezuje komunikaci i s členy rodiny. Význam pro něj mají jen kontakty navázané ve virtuálním světě. Reálný svět mu připadá neskutečný a nedůležitý. Jeho vztahy k lidem se pohybují v extrémech: buď lhostejnost, nebo naopak zvýšená konfliktnost.

3. Propad ve škole

Nezájem o školu a školní výsledky, to je další typický projev závislostního chování. Dítě se přestává připravovat na vyučování, rapidně se mu zhoršují známky. Objevují se pozdní příchody, nesoustředěnost, snížená výkonnost.

4. Zdravotní následky

Zdravotní následky rizikového požívání drog či alkoholu jsou dobře známé, vliv na zdraví však mají i nelátkové závislosti. K nejčastějším patří chronické bolesti zad, šíje a hlavy, zvýšená únava, napětí očí. Nedostatek pohybu vede zase k nadváze až obezitě. Poměrně velký rizikem je také vyšší úrazovostnehodovost.

„Abstinenční“ příznaky: Když se okolí pokusí nežádoucí vášeň dítěte omezit, setká se s projevy, které jsou podobné abstinenčním příznakům u závislých na alkoholu či drogách. Mezi takové projevy patří podrážděnost, útočnost až agresivita, nesoustředěnost, změny nálady, melancholie, či dokonce deprese a podobně. Ve výjimečných případech se objeví také fyzické symptomy, jako jsou bušení srdce, třas, problémy se spánkem.

Čtěte také:
Závislostní chování
Rizikové chování dětí na internetu
Děti médiím rozumějí - ale jinak! Mediální výchova v rodině

Když rodina nechce spolupracovat…

Z praxe adiktologa Michala Miovského

Jednu skupinu pacientů tvoří rodiny, kde je problém teprve na začátku a dá se poměrně dobře zvládnout, ale nakonec na řešení nemají zájem ani rodiče, natož pak děti. Příkladem může být úplná rodina se dvěma dětmi: starší syn (třináct let) s mladší sestrou (sedm let). Rodiče tvrdí, že chlapec nezvládá hry a sítě. U počítače tráví přibližně šest hodin denně, o víkendu i osm a více. Je uzavřený a přátele má víceméně jen ty, se kterými hraje. Rodina má obecně problém s hranicemi a dodržováním pravidel. Chlapec je zvyklý mít, nač si vzpomene, a rodiče rád „pozlobí“ tím, že má „svou hlavu“.

Po úvodním setkání je zřejmé, že je třeba přenastavit pravidla zacházení s počítačem, přenést větší díl zodpovědnosti na chlapce a současně jej zapojit do dalších povinností v rodině a domácnosti. Je také potřeba přijmout pravidla, která budou dodržovat rodiče i chlapec. Rodina ale po návrhu terapeutického plánu ukončuje kontakt s ambulancí, protože na žádnou terapii vlastně nemají čas a každé setkání se „kříží“ s dalšími činnostmi. Dvakrát syna omluví údajně kvůli nemoci a víckrát již nedorazí. Nejedná se o nijak výjimečný případ. Bohužel prognosticky podobné případy často vedou k progresi a zhoršení. Když se problém objeví v šestnácti či sedmnácti letech dítěte, nemá už jednoduché řešení a po dovršení osmnácti let bývají rodiče zaskočeni tím, jak málo toho proti vůli svého potomka zmohou.

Kde dítěti pomohou

Ilustrační foto: dítě závislé na počítačiKlinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze otevřela v polovině roku 2014 ambulanci dětské a dorostové adiktologie, která je v České republice ojedinělá. Již každý čtvrtý klient sem přichází s prosbou, aby zdejší odborníci dali jeho vztahu k moderním technologiím znovu zdravější rámec. Další možnosti takové specializované ambulantní péče o děti a dospívající ohrožené závislostmi všeho druhu v Česku zatím nejsou, a to ani na krajské úrovni. Co tedy dělat v případě, kdy je nutná odborná pomoc?

S problémem nezvládání internetu či mobilu se dítě a jeho rodina mohou obrátit na jakéhokoliv dětského psychologa, dětského psychiatra či pedagogicko-psychologickou poradnu. Nejdříve se doporučuje vyhledat obvodního pediatra, který pomůže s navigací, kam dále. Zejména dětských psychiatrů je však v Česku velmi málo a v některých regionech zcela chybějí. Jak upozorňuje profesor Miovský, může se pak stát, že vzhledem k přeplněnosti ordinací a závažnosti jiných psychiatrických diagnóz, které odborníci řeší, pacienta přicházejícího „jen“ s problematickým vztahem k počítači do léčby nevezmou. Pokud by se závislostní chování dítěte vyhrotilo a vznikla by potřeba akutní pomoci, řešením by v některých případech mohla být hospitalizace na lůžkovém oddělení dětských psychiatrických nemocnic.

Jak vypadá léčba nelátkových závislostí v dětské adiktologické ambulanci v Praze: Terapie by měla probíhat za účasti celé rodiny, protože dítě nežije ve vzduchoprázdnu. Problém nemá jen ono samo, ale i jeho blízcí. „Postoj rodičů však někdy není pro terapii konstruktivní, myslí si, že problémy jejich dítěte s nimi nesouvisejí a netýkají se jich. Je nutné podívat se například na pravidla, v jakých rodina funguje, a to i v používání informačních technologií,“ popisuje Michal Miovský. Často se pak ukáže, že i rodiče to s používáním mobilu či internetu sami přehánějí a zároveň někdy nechtějí nic měnit, ani stanovovat potomkovi hranice. To pak velmi ztěžuje celou terapii.

Kromě rodinné terapie probíhá i individuální psychoterapie, kde se řeší, proč problém vznikl a co může dítěti pomoct, aby se závislosti zbavilo. Kromě psychoterapeutických sezení jsou důležitá i režimová opatření, která by měl pacient i jeho rodina důsledně dodržovat. Patří mezi ně omezení používání informačních technologií, stanovení pevného režimu dne nebo zařazení jiných smysluplných aktivit, které mohou vyplnit volný čas. „Není to jednoduchá ani krátká cesta,“ upozorňuje přednosta adiktologické kliniky. Od pacienta si léčba vyžaduje odhodlání i trpělivost. Od celé rodiny pak souhru a podporu.

↑ nahoru

Jak předejít problémům

Věnujte pozornost tomu, kolik času dítě tráví u počítače či mobilu. Mluvte s ním o tom, že informační technologie jsou sice dobrým sluhou, ale je nutné jejich používání omezovat a vybírat si v nich zejména takový obsah, který přináší užitek.

Ilustrační foto: matka a dítě si prohlíží tabletUrčete, jak dlouho se děti mohou věnovat zábavě před displejem mobilu či obrazovkou počítače. Nemělo by to přesáhnout zhruba hodinu denně.

Pokuste se některé aktivity dělat společně, například hraní počítačových her či surfování na internetu. Budete mít nejen přehled o tom, co dítě dělá, ale také jeho chování usměrníte žádoucím směrem a ukážete mu, jak zacházet s technologiemi i vlastním časem. Touto formou můžete zároveň s potomkem sdílet zážitky podobně jako v kině nebo divadle.

Postarejte se o to, aby dítě mělo dostatek dalších zajímavých volnočasových aktivit, a to nejen organizovaných, ale i takových, kterým se může věnovat volně (například pobyt v přírodě).

Věnujte dítěti dostatečnou pozornost, zajímejte se o jeho prožívání. Povídejte si s ním, provádějte společné aktivity, ujistěte ho, že se vám může kdykoliv s čímkoliv svěřit. Důležité je vědomé budování důvěry a pouta mezi rodičem a potomkem. Jak upozorňuje profesor Miovský, děti závislé na počítači či mobilu nemají se svými rodiči často vytvořenou dostatečně pevnou a láskyplnou vazbu. 

  ↑ nahoru

Kde hledat pomoc:

Ambulance dětské a dorostové adiktologie na Klinice adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Dětské psychiatrické nemocnice a dětská oddělení psychiatrických nemocnic

Kontakty na pedagogicko-psychologické poradny

Rodičovská linka

Linky důvěry 

Pokud byste se chtěli v souvislosti s tématem nelátkových závislostí na cokoli zeptat renomovaného odborníka, pošlete svoji otázku na e-mail nazory@sancedetem.cz. Odpověď odborníka pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna i na portálu Šance Dětem.

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Doporučená literatura:

KALINA, K. a MIOVSKÝ, M.: Psychoterapie v léčbě závislostí. In: Základy klinické adiktologie. Praha. Grada Publishing, 2008.

ŠMAHEL, D.: Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. Praha. Triton, 2003.

POSTMAN, N.: Ubavit se k smrti. Praha. Mladá fronta, 1999.

Použité internetové zdroje:

Článek Mgr. Jaroslava Vacka: Behaviorální závislosti

Článek Mgr. Petry Vondráčkové: Závislostní chování na internetu – případová studie

Studie: Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let 

Text připravila Mgr. Gabriela Bachárová ve spolupráci s prof. PhDr. Michalem Miovským, Ph.D. 

Odborný konzultant

prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.

Adiktolog, klinický psycholog. Přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Vedoucí ambulance dětské a dorostové adiktologie na této klinice. Proděkan 1. lékařské fakulty pro nelékařské zdravotnické obory. Hlavní oblast jeho vědeckého zájmu tvoří výzkum užívání a uživatelů návykových látek a prevence rizikového chování. Autor knih a monografií zejména o různých druzích závislostí.

Publikační aktivity prof. PhDr. Michala Miovského, Ph.D., najdete v naší Odborné knihovně. 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS