Buďte průvodcem, ne cenzorem: media parenting

• Postupné seznamování s technologiemi
• Posilování psychické odolnosti
• Rodič jak vzor

Pomáhejte dětem objevovat virtuální svět a postupně je do světa technologií uvádějte. Dříve či později se k nějaké obrazovce stejně dostanou. Někdy díky nápodobě, protože se všemi možnými obrazovkami nás denně vidí, jindy naším přičiněním, když si od dětí chceme odpočinout. Barvy, zvuky, hýbající se obrázky, to jsou podněty velmi rychle přitahující pozornost dětí. Povede je tedy i zvědavost.

Postupné seznamování s technologiemi

Obrázek

Před monitory a displeji děti neochráníte, jsou všude. Je jen otázkou času, kdy se stanou běžnou součástí jejich života. Proto je třeba začít co nejdříve. Ale určitě bychom neměli nechávat děti s obrazovkami samotné. Pro začátek by měly být pod naším dohledem, později v zorném poli (PC například umístěte v bytě či pokoji tak, abyste měli co největší přehled). Kromě toho, že budete vědět, čemu se věnují, navyknou si i na vaši přítomnost. Samozřejmě to neznamená, že jim budete koukat přes rameno. Některé aktivity můžete navíc dělat společně. Pokud dětem pustíte pohádku, dívejte se (alespoň nějakou dobu) s nimi. A pak si o ní povídejte. To samé lze uplatnit i s písničkami a později s hrami. Pomáhejte dětem budovat základní mediální návyky a správný vztah k digitálním technologiím. Ať už se to týká obsahu anebo stráveného času. Rozhodně by se měly naučit technologie aktivně využívat, a ne s nimi zabíjet nudu. Aby jim sloužily, a ne škodily. Pokud nepochopí, že technologie jsou „dobrým sluhou, ale zlým pánem“, mohou se později dostat do potíží. Nechají se jimi ovládat, přestanou mít zájem o skutečný svět, snadno se odtrhnou od reality. To vede k narušení vztahů, promítá se do způsobu komunikace i do kvality sociálních dovedností. Nezřídka i k závislostem. Nastavte adekvátní pravidla užívání, včetně důsledků za jejich porušení (jak dlouho, jak často, čemu se mohou věnovat, zda sami, nebo s někým apod.). Dbejte na to, aby děti neměly pocit, že vše je řízeno vámi. Například je nechte vybrat konkrétní čas, kdy budou se zařízením pracovat. Veďte děti k zodpovědnosti za své činy, ale nezapomeňte být důslední. Veškerá pravidla ztrácejí smysl, pokud při jejich porušení nepřijde dříve avizovaný trest.

Ukazujte dětem bezpečné stránky a weby, seznamujte je se všemi riziky i výhodami, učte je chránit si své soukromí, aby pochopily, jak je cenné a snadno zneužitelné. Vše ilustrujte na příkladech z reálného života. Chcete-li podporovat otevřenou komunikaci a posilovat dětskou důvěru, nesmí jít o jednosměrný proces. Diskutujte o obsahu, který děti vidí, zodpovídejte jejich otázky, ptejte se na emoce, které v nich dění na obrazovce či na internetu vyvolává. Užitečným pomocníkem může být webová hra Interland od Googlu, která děti učí bezpečně používat internet nebo Buď safe online od Avastu. Důležitý je nedirektivní přístup. Buďte spíše průvodcem než cenzorem. Ptejte se dětí, s čím se setkávají online, požádejte je, aby vás seznámili s aplikacemi, které používají, s hrami, které hrají apod. Zajímejte se, koho a proč sledují, seznamte se s tím, co zveřejňují. Ale nezapomeňte sdílet i vlastní zkušenosti. Mluvte o tom, co vás na internetu překvapilo, zaskočilo nebo jak snadné bylo získat nějaké citlivé údaje. Ukažte, co zveřejňujete vy, anebo naopak, co byste nikdy neudělali. Ale vždy vysvětlete proč.

Obrázek

Jedním z klíčových úkolů rodičů je zřetelné vymezování hranic mezi virtuální realitou a skutečností. A učit je děti chápat a hlavně oddělovat. Uvádějte na pravou míru jejich bezmeznou důvěru, nekritičnost a mylný pocit anonymity. Vštěpujte jim pravidlo: nedělej ve virtuálním světě nic, co bys neudělal v tom reálném. Dát někomu PIN své karty by nás nenapadlo, ale přístupová hesla a nemalé množství osobních údajů bez obav sdělujeme (i když ne přímo či konkrétní osobě). Umístěním na internet ztrácíme kontrolou nad tím, kdo se ke zveřejněné informaci dostane. Cokoliv na internet dáme, tam navždy zůstane, i když to později odstraníme. Anonymita neexistuje, byť to tak vypadá. Nikdy nevíme, kde se naše údaje objeví a kdo nebo na co je použije. Žijí si vlastním životem. Stejně jako nás nenapadne ukazovat fotky úplně cizím lidem na ulici anebo je vyvěšovat někde veřejně (na náměstí, na chodbě domu), neměli bychom to dělat ani v digitálním světě. Proč by měl být neznámý člověk na internetu méně nebezpečný než kdokoliv cizí před domem? Pokud děti chápou, že se nemají bavit z cizími lidmi, nic si od nich brát, ani s nimi odcházet, měly by chápat, že to samé platí i ve virtuálním prostoru. Seznamte je s tím, co je to kybergrooming a jaké může mít (tragické) následky. A proč je důležité nikomu nesdělovat a neposílat žádné osobní údaje, natož se s internetovou „známostí“ setkat. Falešný pocit bezpečí může děti vést ke sdílení citlivých nebo bolestivých věcí, které by ve skutečnosti nikomu neřekly. Tím se stávají nejen zranitelnými, ale také snadno zneužitelnými.

Velmi oblíbenou aktivitou dětí je natáčení videí. Snaha získat pozornost, být úspěšný nebo napodobit nějakého populárního youtubera, je ale může snadno zaslepit. Nejde jen o to, co do éteru říkají, ale kolik dalších informaci (i nechtěných) zároveň poskytují. Děti často natáčí z domu, ze svého pokoje. Kdokoliv tedy může vidět, jak to v rodině vypadá, co všechno má. Mluvte s dětmi o tom, proč chtějí sdílet své fotky nebo video a co to pro ně může znamenat. Podporujte je v jejich zájmech, ale podněcujte děti k přemýšlení o soukromí, osobních hranicích a různých nástrahách digitálního světa. Domluvte se například, že vám video před jeho zveřejněním ukáží. Nezakazujte, spíše se snažte nasměrovat jejich kreativitu správným směrem a ukazovat pozitivní a konstruktivní využití. 

Posilování psychické odolnosti

Obrázek

Druhá rovina se týká osobnosti dítěte a kvality jeho života. Je třeba se zaměřit na posilování psychické odolnosti. Digitální generace to má těžké v tom, že kvalitu života/člověka posuzuje podle jiných měřítek než před dvaceti a více lety. Dostat či nedostat „like“, je zásadní. Klíčovou hodnotou je počet přátel, sdílení, odběratelů a sledujících. Rodiče by měli dětem pomáhat posilovat jejich sebevědomí a sebedůvěru. Že nejsou lidé druhé kategorie, pokud nežijí sociálními sítěmi každý den, netráví s nimi dlouhé hodiny a nebo nereagují hned. Ustát tlak a ovládnout nutkání neustále kontrolovat svůj profil, příspěvky apod., je opravdu velká výzva. Stejně jako odolat hatingu a trollingu a přijmout, že ne každý má stejný názor, anebo se mu musí můj příspěvek líbit. 

Součástí motivace dětí ke smysluplnému používání technologií je dostatečná nabídka alternativ v reálném životě. Velice často děti ve virtuálním světě hledají to, co v tom skutečném nemají. Proto je nutné zjistit, co od technologií očekávají a proč s nimi tráví tolik času. A snažit se to adekvátně vyvažovat ve skutečném světě. Hledají uspokojení svých potřeb? Cítí se osamělí? Mají málo kamarádů? Anebo jen „zabíjí“ nudu? Nenaplněné potřeby jsou silným motivem. Ukazujte, jak je děti mohou saturovat i bez technologií. Proč se např. necítí bezpečně? V čem najdou jistotu a stabilitu? Jak uspokojí svou potřebu uznání a ocenění? Mají dostatek lásky, cítí se přijímané? Silným lákadlem je být někým jiným. Díky technologiím je velmi snadné upravit svou identitu anebo vytvořit novou. Můžeme dělat všechno, co bychom si ve skutečném světě nedovolili. A to láká nejen děti, ale i dospělé. Ptejte se, proč je virtuální život jednodušší a ukazujte jim, jak být tím, kým chtějí, i ve skutečnosti. Někdy to děti jen nevidí.

Nezapomínejte na náplň volného času – digitální generaci nemůžeme upírat virtuální svět, potřebují ho. Ale současně jim musíme nabízet i dostatek tzv. offline aktivit. Pokud děti již od malička nepovedeme k vyváženosti a neukážeme jim, jak lze trávit volný čas, budou vydány napospas obrazovkám. Bez pomoci rodičů to nezvládnou. Vymýšlejte společné aktivity, inspirujte je, jak trávit čas s kamarády, ale i o samotě. V programu by neměl chybět fyzický pohyb, cvičení, procházka v přírodě nebo relaxace. Ukazujte jim další alternativy. Učte je namísto aplikací v mobilu používat skutečné budíky, kalkulačky či fotoaparáty a využívat i jiné zdroje než internet (slovníky, encyklopedie, časopisy apod.).

Rodič jak vzor

Obrázek

Především rodič sám by měl být dobře obeznámen se světem digitálních technologií, protože děti o něm často vědí mnohem více než dospělí. Udělejte si představu o jejich fungování, vyzkoušejte je, zkontrolujte podmínky používání. Pokud chcete být dobrými průvodci, musíte mít sami přehled a hlavně – jít vlastním příkladem! Buďte dětem inspirací. Když váš potomek uvidí, že se ve virtuálním světě chováte nezodpovědně, nebo že trávíte s obrazovkami spoustu času, těžko po něm můžete požadovat opak. A vysvětlovat jim, že vy můžete, kdežto oni nemohou, je krok zpátky. Nehledě na to, že používání digitálních technologií významně ovlivňuje rodinné interakce, omezuje osobní kontakt mezi členy rodiny a narušuje komunikaci. Pokud však rodina funguje jako vyvážené společenství lidí různých generací (děti, rodiče, prarodiče, sourozenci, bratranci apod.) a poskytuje oporu i porozumění, zvyšuje šance, že dítě bez problémů zvládne tlak digitální doby a virtuálního prostředí.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!