Zobrazit menuSkrýt menu

Bolesti břicha u dětí a dospívajících

Publikováno: 21. 11. 2016, aktualizováno: 4. 1. 2019

Holčička

Obsah článku:

Bolesti břicha u dětí patří k jednomu z nejčastějších příznaků, pro které jsou tito pacienti vyšetřováni v dětských ambulancích nebo ve specializovaných poradnách. V článku jsou rozebrány příčiny akutních a chronických bolestí břicha u dětí a dospívajících. Kromě klinických projevů je nutno se zmínit o jejich charakteristice. Z patofyziologického hlediska dělíme bolesti břicha u dětí na viscerální a parietální. Viscerální bolest je charakterizována jako tupá, neurčitá, kolikovitá, měnící se bolest. Parietální bolest vzniká drážděním parietálního peritonea, je dobře lokalizována, ostrá, bodavá a její intenzita narůstá.

S bolestmi břicha u dětí a dospívajících se každý z nás setkává během života nejednou. Příčiny jsou v naprosté většině případů banální a často odeznívají i bez léčby a nutnosti podrobného vyšetřování. Bolest břicha je však velmi nespecifický příznak, který může být vyvolán dlouhou řadou onemocnění. Některá z nich mohou být závažná a vyžadují neodkladnou a důslednou léčbu. Proto je nutné takové bolesti věnovat pozornost a vždy ji důkladně diferenciálně diagnosticky vyšetřit. Je důležité si uvědomit a v dětském věku zvlášť, že některé z příčin bolestí břicha nemusí být lokalizovány přímo v dutině břišní. Typickým příkladem je angína, která je bolestmi břicha a pocitem na zvracení velmi často doprovázena. Míra bolesti břicha u dětí rovněž nemusí přímo odpovídat závažnosti nemoci, která ji způsobuje. Silné bolesti břicha mohou být způsobeny obyčejnou zvýšenou plynovou náplní střev nebo virovou infekcí, zatímco i jen mírné a nenápadné bolesti břicha mohou signalizovat náhlé příhody břišní.

Prvním, kdo přichází do kontaktu s nemocným dítětem, jsou rodiče. Ti se musí snažit rozpoznat, zda se jedná o zcela banální situaci, kterou lze zvládnout obyčejnou dietou nebo obkladem, nebo zda je nutné vyhledat dětského lékaře. Pokud vyhledáme pomoc dětského lékaře, je vždy nutné provést důkladnou anamnézu za přítomnosti rodiče, a to i u dospívajících pacientů. Rozhodně se nesmíme spoléhat jenom na vyjádření samotného dítěte, ale na druhou stranu je třeba dítěti pečlivě naslouchat a jeho stesky správně zhodnotit. Kromě pečlivě odebrané anamnézy musíme pacienta důkladně klinicky i laboratorně vyšetřit. Musíme si však uvědomit, že některé diagnózy spojené s bolestmi břicha patří v medicíně k velmi obtížným. 

MiminkoZ patofyziologického hlediska dělíme bolesti břicha u dětí na viscerální a parietální. Viscerální bolest je charakterizována jako tupá, neurčitá, kolikovitá, měnící se bolest. Většinou se začíná šířit ze střední čáry, což je dáno vývojem inervace nitrobřišních orgánů, ve kterých jsou receptory senzorických nervů. Škodlivé podněty vyvolávající bolest mohou však působit u nitrobřišních orgánů bezbolestně. Například většina těchto orgánů je necitlivá na tlak, popálení, bodnutí nebo říznutí. Citlivost viscerálních receptorů je ovlivněna jejich stavem. Tlak nebo působení chemických látek na normální sliznici žaludku jsou obvykle nebolestivé, při postižení sliznice žaludku zánětem ale stejné podněty vyvolávají bolest. Významným podnětem pro vyvolání viscerální bolesti jsou fyzikální jevy (natažení, rozpínání), které zvyšují napětí stěny trávicí trubice nebo pouzdra orgánů (2).

Parietální bolest vzniká drážděním parietálního peritonea. Je dobře lokalizována, na rozdíl od viscerální bolesti vzniká jako reakce na akutní změny pH nebo teploty při bakteriálním nebo chemickém zánětu. Parietální bolest je většinou vnímána jako ostrá, bodavá a její intenzita narůstá.

Bolesti břicha u dětí a dospívajících

Bolesti břicha u dětí patří k jednomu z nejčastějších příznaků, pro které jsou tito pacienti vyšetřováni v dětských ambulancích nebo ve specializovaných poradnách. Příčiny jsou v naprosté většině případů banální a často odeznívají i bez léčby a nutnosti podrobného vyšetřování. Bolest břicha je však velmi nespecifický příznak, který může být vyvolán dlouhou řadou onemocnění. Některá z nich mohou být závažná a vyžadují neodkladnou a důslednou léčbu. Proto by je neměli ani rodiče, ani dětští lékaři podceňovat a malému pacientovi by se mělo dostat důkladného vyšetření. Jen tak lze vyloučit závažné příčiny a diagnostikovat například psychosomatické příčiny, které si budou vyžadovat spíše pomoc psychologa.

Je nutno si uvědomit, že bolest břicha u dětí patrně netvoří relativně samostatný, klinicky dobře oddělitelný jev, který by se dal snadno definovat a dobře změřit. Je složitě propojena s nepříjemnými zážitky, úzkostí a strachem dítěte. Čím je dětský organismus mladší, tím obtížněji u něj můžeme identifikovat bolest jako svébytnou kategorii, tím je nesnadnější ji oddělit od negativních emocí, od prožívaného stresu. Obecně přijímaná definice bolesti u dětí zdůrazňuje nepříjemnost bolesti, poškození jedince, vázanost bolesti na zkušenost, percepční aspekty bolesti, modulování a prožívání bolesti daným jedincem a možnost subjektivní výpovědi jedince o bolesti, kterou právě prožívá.

Na základě těchto poznatků je velmi důležitá diferenciální diagnostika bolestí břicha u dětí a dospívajících, a to z pohledu dětského lékaře i gastroenterologa. Důležitým faktorem je i rozlišení bolesti akutní, nebo chronické. Za chronickou považujeme bolest, která trvá nebo se periodicky opakuje alespoň 3 měsíce. Zatímco akutní bolest je bolest, která vzniká náhle, velmi často rychle progreduje. Tato bolest bývá velmi často uváděna pod termínem náhlá příhoda břišní a tyto stavy je nutné vždy řešit ve spolupráci s dětským chirurgem. Jak již bylo uvedeno dříve, můžeme se u dětských pacientů setkat i s bolestmi břicha, jejichž původ není v primárním postižení orgánů dutiny břišní, ale bolest je způsobena infekčním onemocněním (angína), kdy kromě nálezu v dutině ústní dochází k zánětlivým změnám v lymfatických uzlinách v břiše, které se mohou projevit jako akutní bolest břicha, která svými klinickými projevy může imitovat akutní apendicitidu. V těchto situacích je často velmi obtížné správně rozhodnout vlastní příčinu bolestí břicha, a proto není neobvyklé, že takový pacient skončí i v péči dětského chirurga. Z anamnestických dat je nutno u spolupracujících dětských pacientů odlišit lokalizaci bolestí břicha, její charakter (tupá bolest, kolikovitá bolest), propagace bolesti břicha, vyvolávající nebo naopak zklidňující faktory bolesti. Nesmíme zapomenout se cíleně ptát pacienta i rodičů po možných vyvolávajících příčinách bolestí břicha (potravinové alergie). Nikdy nesmíme zapomenout na otázku, zda dítě zvrací nebo má průjmy. Pokud se průjmy objeví, je nutno doplnit, zda je ve stolici přítomna krev, hlen nebo hnis. Na druhou stranu je třeba vždy si s rodiči vyjasnit otázku správné interpretace průjmu. Například u kojených dětí je řídká stolice zcela normální a nejedná se o typický průjem.

↑ nahoru

Akutní bolest břicha

Náhle vzniklá bolest břicha, která může velmi rychle progredovat a kdy je nutné rychle vyhledat dětského lékaře. Akutní bolest břicha je velmi často způsobena náhlou příhodou břišní (akutní apendicitida, zánět žlučníku, zánět slinivky, zánět peritonea, uskřinutá kýla.Tyto případy je vždy nutné předat do péče dětského chirurga, který zváží další diagnostický a terapeutický postup. Náhlá bolest břicha však může být u dětí způsobena i obyčejnou dietní chybou, kdy v dalším průběhu se objeví průjem nebo zvracení, ale i prostým přetížením dětského organismu fyzickou zátěží. Velmi časté infekční onemocnění u dětí jsou záněty ledvin a dolních močových cest, které bývají provázeny bolestmi břicha. Nejedná se o chirurgickou záležitost. Jejich diagnostika spočívá kromě pečlivého klinického vyšetření i ve vyšetření moči, krve (zánětlivé markery) a ledvin ultrazvukem. U větších pacientů, kteří udávají dysurické obtíže, nebývá správná diagnostika problémem. Jiné je to u kojenců, kdy v klinickém obraze dominují horečky bez jasných jiných klinických projevů. Vzhledem k tomu, že se většinou jedná o akutní septický stav, musíme odlišit i jiné jeho možné příčiny (otitida, bronchopneumonie, meningitida). U akutních bolestí břicha u dětí však nesmíme zapomenout i na psychogenní příčinu, která se většinou projevuje chronickou bolestí břicha, ale může mít i akutní průběh. V rozhodování diferenciální diagnostiky hraje samozřejmě roli i věk dítěte. U kojenců a batolat, kteří nám své problémy nesdělí, bývá diagnostika mnohem obtížnější než u dětí školního věku. O to více musíme být ve svém rozhodování opatrnější a je celkem pravidlem, že u dětí, kde si nejsme zcela jisti příčinou bolestí břicha, mnohem častěji volíme formu i krátkodobé hospitalizace dítěte s rodičem. Výhodou hospitalizace dítěte je, že máme možnost sledovat dynamiku obtíží pacienta včetně pravidelných kontrol laboratorních parametrů. Zatímco když je pacient v domácím ošetřování, jsme vždy odkázáni na schopnost rodičů poznat možné změny stavu dítěte, což není vždy jednoduché.

U diferenciální diagnostiky akutních bolestí břicha nesmíme zapomenout na infekční příčiny. Nejsou tak časté bolesti břicha u dětí, které by byly způsobené salmonelovou infekcí, ale dominují bolesti břicha s průjmy, které způsobují rotaviry. I když je možno v současné době proti této infekci kojence očkovat, není proočkovanost tak veliká, abychom se s touto infekcí nesetkali. Průjem bývá často velmi dramatický, opakované vodnaté stolice, kdy může dojít velmi rychle k dehydrataci dítěte. Diagnostika se provádí kultivačním vyšetřením stolice. V léčbě je velmi často nutná dehydratace dítěte pomocí infuzních roztoků, proto je nutné, aby rodiče přicházeli k lékaři včas. Těžká dehydratace u kojenců a batolat může vést k metabolickému rozvratu, který může ohrozit dítě i na životě. Samozřejmě, že se u dětí můžeme setkat i s jinými typy infekcí (campylobacter, yersninie, shigela), ale ty nejsou tak časté.

Samostatnou kapitolu bolestí břicha představují potravinové alergie. Postihují děti všech věkových kategorií od kojenců až po školní děti. Je pravdou, že většinou probíhají chronicky, ale můžeme se setkat i s akutním průběhem. Nejčastějšími alergeny jsou bílkovina kravského mléka, čokoláda, kakao, citrusové plody, jahody, vajíčka, ryby, ořechy. U kojenců jsou provázeny břišními kolikami, neklidem, pláčem dítěte. U větších dětí náhle vzniklé akutní bolesti břicha, které mohou imitovat náhlou příhodu břišní. Velmi často jsou tyto formy alergií provázeny i jinými klinickými projevy než z postižení gastrointestinálního systému. Pacienti mohou mít vyrážku, dýchací obtíže, pálení spojivek, rýmu. Nejlépe se k potravinovým alergiím diagnosticky přiblížíme pečlivou anamnézou, kdy nám již rodiče sdělí, po jaké potravině se u dítěte objevily obtíže. Vždy je nutné tuto domněnku verifikovat laboratorně, a to pomocí specifických protilátek proti jednotlivým typům alergenů. Léčba je dietní s eliminací prokázaného typu alergenu. Problém může nastat u dítěte, u kterého se prokáže polyvalentní typ alergie. V těchto případech je nutno kombinovat eliminační dietu a celkovou protialergickou léčbu  zyrtec, zaditen, nalcrom). V těchto případech předáváme dítě do péče dětského alergologa.     

↑ nahoru 

Chronické bolesti břicha

Chronické bolesti břicha u dětí jsou bolesti, které trvají delší dobu alespoň tři měsíce) nebo se opakují v krátkých časových intervalech. Setkáváme se s nimi spíše u dětí školního a dospívajícího věku. Opět je třeba zdůraznit, že v rámci diferenciální diagnostiky hraje velmi důležitou roli přesná anamnéza a podrobné klinické a laboratorní vyšetření. Příčina chronických bolestí břicha může být různorodá a souvisí i s věkem pacienta. U malých dětí jsou to spíše různé formy potravinové alergie nebo malabsorpce. U větších pacientů se mohou manifestovat nespecifické střevní záněty. Nepochybně významnou roli v oblasti chronických bolestí břicha zaujímají bolesti psychogenního původu. Jejich podíl představuje u školních nebo dospívajících jedinců až šedesát procent všech příčin bolestí břicha. Proto je nutné velmi často do péče o tyto pacienty zahrnout i dětského psychologa. Vyjmenovat zde všechny příčiny chronických bolestí břicha u dětí není možné. Jsou uvedeny relativně nejčastější včetně jejich diagnostiky a léčby (nespecifické střevní záněty, malabsorpce, potravinové alergie, kýly). 

Nespecifické střevní záněty

Nespecifické střevní záněty představuje Crohnova choroba a ulcerózní kolitida. Určitou přechodnou formou může být nediferencovatelná kolitida.

Crohnova nemoc (CN) je zánětlivé onemocnění postihující jakoukoli část gastrointestinálního traktu od dutiny ústní až po konečník, a to segmentárně nebo plurisegmentárně. Nejčastější je však lokalizace v oblasti terminálního ilea. Jedná se o chorobu autoimunitního původu, která většinou probíhá chronicky s obdobími zhoršení (relapsů) a zklidnění (remisí) a velmi obtížně se léčí (3). 

Ulcerózní kolitida (UC), rovněž označována jako idiopatická proktokolitida, je zánětlivé onemocnění sliznice tlustého střeva postihující vždy rektum a šířící se kontinuálně na různě rozsáhlou část tlustého střeva. Rovněž se jedná o autoimunitní onemocnění podobného klinického průběhu jako Crohnova nemoc.  Zajímavostí je, že v průběhu posledních let se změnily klinické projevy obou nemocí. Zatímco počátkem minulého století představovala ulcerózní kolitida smrtelné onemocnění, je její mortalita v současné době minimální. Podobně se změnil i průběh Crohnovy nemoci. Mnohem častější než v minulých letech jsou formy postihující tlusté střevo, formy s projevy mimostřevními nebo fistulující formy se závažnými následky v perianální oblasti. Naštěstí s těmito těžkými formami chronických zánětlivých onemocnění střevních se u dětí setkáváme velmi vzácně. Naopak v dětském věku častěji převažují mimostřední příznaky (zpomalení růstu, artritidy, kožní projevy). Udává se, že 25–30 % všech případů chronických zánětlivých onemocnění střevních je diagnostikováno před dosažením dvaceti let života (1). Progrese onemocnění vede k tvorbě abscesů, píštělí a striktur, jejichž léčba často vyžaduje chirurgický zákrok, ale s tím se setkáváme spíše u dospělých pacientů.

Diagnostika

Diagnostika idiopatických střevních zánětlivých onemocnění je u dětí a dospívajících často velmi problematická vzhledem k necharakteristickým klinickým projevům. Samozřejmostí diagnostického postupu je laboratorní, mikrobiologické, endoskopické a histologické vyšetření zažívacího traktu (gastroskopie, koloskopie). K zobrazení tenkého střeva se provádí MR enteroklýza (zobrazení pomocí magnetické rezonance).

Terapie

Základní terapie u dospělých i dětí je založena na protizánětlivém a imunosupresivním efektu glukokortikoidů (5). Použití těchto látek ale představuje u dětských a dospívajících pacientů zvýšení rizika toxicity, zastavení nebo výrazné zpomalení růstu a negativní ovlivnění celkového vzhledu (cushingoidní facies). V poslední době se začaly intenzivněji používat imunomodulátory, které se vzhledem k nežádoucím účinkům steroidů začínají aplikovat již v časnějších fázích terapie, a to především u dětí. Jednou z nových látek, která přispěla k účinné terapii NSZ při minimálních vedlejších účincích, je biologická léčba. Jejím základním představitelem je infliximab, chimerická monoklonální protilátka proti tumor nekrotizujícímu faktoru – a (TNF)(6,7,8). Po jejím zavedení byla biologická léčba indikována pouze u dospělých pacientů. V současné době je zcela běžná i u dětských pacientů, kdy je třeba, aby byla dodržována přesná indikační kriteria. Z vlastních zkušeností víme, že je to léčba velice účinná s minimálními vedlejšími příznaky.  

↑ nahoru

Malabsorpční syndrom

Malabsorpční syndrom zahrnuje všechny stavy, při nichž dochází k poruchám trávení a vstřebávání základních živin a ke vzniku chorobných stavů z nedostatku těchto látek. Potíže jsou navíc modifikovány poruchami motility (zvýšená omezuje kontakt tráveniny se sliznicí, snížená umožňuje osídlení střeva abnormálními bakteriemi) a sekrece (ztráty bílkovin, vody, minerálů) tenkého střeva (4).

Důležitými příznaky jsou zapáchající stolice, chronický průjem, neprospívání, úbytek tělesné hmotnosti a zpomalený růst. K podezření na závažnou malnutrici nás může upozornit i výskyt edému, rachitidy, nepřiměřené krvácení, úbytek svalové hmoty nebo vzedmuté bříško.

Porucha funkce gastrointestinálního traktu je samozřejmě jednou z možných příčin neprospívání, nicméně při vyšetřování dítěte by se měl lékař nejdříve zaměřit na vyloučení nedostatečného příjmu potravy nebo abnormální energetické spotřeby. Pečlivé odebírání anamnézy, detailní rozbor jídelníčku dítěte, prozkoumání životního prostředí a návyků rodiny a kompletní fyzikální vyšetření nám většinou pomůžou v rozlišení nejčastějších příčin neprospívání. Velmi často převládá mylná představa o tom, že děti s malabsorpcí mají chronický průjem. Naopak velmi často tyto děti mají pouze příležitostně řídkou stolici nebo vůbec průjem nemají. Děti, které mají vodnaté stolice, nemusejí mít jasnou gastrointestinální poruchu.  V rámci diferenciální diagnostiky můžeme odhalit dietní chyby nebo klinické nálezy, jako je například struma, hypertenze, rozvíjející se anémie, malý vzrůst nebo občasný průjem u pacientů s Crohnovou chorobou. Obecně lze říci, že funkce gastrointestinálního traktu závisí na jeho správném vývoji. U zralého novorozence je již relativně dostatečná. Novorozenci a mladší kojenci mají sníženou schopnost trávit tuky vlivem pozdějšího dozrávání pankreatických a hepatobiliárních funkcí. Důsledkem je viditelná přítomnost tuků ve stolici zdravých kojenců. Poruchy peristaltiky jsou časté u dětí předčasně narozených. S podobnými odchylkami se u dětí můžeme setkávat relativně často, a proto je velmi důležité umět včas klinický stav správně zhodnotit a rozhodnout o adekvátních vyšetřovacích metodách vedoucích k objasnění příčin malabsorpčního syndromu.

Podívejte se na video, jaký vliv na zdravotní stav dětí mohou mít psychosomatické příčiny

↑ nahoru

Celiakie

V dětském věku, ale i u dospělých pacientů, patří k nejčastějším příčinám malabsorpčního syndromu celiakie. Celiakie je onemocněním hlavně bílé populace a populace, která původně z Evropy emigrovala (Severní Amerika, Austrálie). Její incidenceprevalence je mnohem vyšší, než se do nedávné doby předpokládalo. Incidence v Evropě je asi 1:1000–1500, při sérologickém screeningu stoupá na 1:200–250 (Irsko 1:150). Velmi raritní je výskyt u afro-karibské populace. U děvčat se objevuje častěji než u chlapců, a to v poměru 2:1.

Klinický obraz celiakie

Příznaky nemoci jsou velmi pestré, závislé na rozsahu a stupni morfologického střevního postižení. Celiakie v dětském věku bývá diagnostikována obvykle až v prvním nebo druhém roce života (prodloužená doba kojení). Asi třetina dospělých jedinců s celiakií měla gastrointestinální obtíže již v dětství.  V současné době však může velká skupina pacientů unikat diagnostice pro necharakteristické příznaky (únavnost, ekzémy, bolesti kloubů).

Klasická CS (plně rozvinutá) se vyskytuje u 30–40 % nemocných. Typické symptomy jsou zapáchající průjmovité stolice (se steatoreou a s nestrávenými zbytky potravy), celková slabost, neprospívání, malý vzrůst, prominující břicho, otoky při hypoproteinemii. Mezi extraintestinální příznaky patří anémie při deficitu hematopoetických faktorů (železo, foláty, pyridoxin, vitamin B12). Mohou se manifestovat významné krvácivé projevy v důsledku snížení hladiny vitamin K dependentních koagulačních faktorů. U těžkých forem CS mohou být psychické poruchy (deprese) a neurologické poruchy (tetanie, svalová slabost). Metabolická osteopatie se manifestuje v důsledku komplexní poruchy absorpce vápníku, vitaminu D a aminokyselin.

Neaktivní (nediagnostikované) formy

Němá CS (silentní) – histologie z enterobiopsie je pro celiakii charakteristická, sérologické markery jsou pozitivní, klinicky je však asymptomatická.

Latentní CS – histologický obraz sliznice tenkého střeva je normální, sérologické markery celiakie jsou však pozitivní. Pacienti jsou rovněž asymptomatičtí. Diagnóza bývá většinou stanovena, až když se objeví komplikace nemoci.

Potencionální CS – pacienti, kteří neměli nikdy pozitivní biopsii, ale vykazují histologicky pozitivní některé imunologické abnormity onemocnění (zvýšený počet intraepiteliálních lymfocytů). Pacienti nejsou symptomatičtí. Častá je genetická predispozice, speciálně HLA-DQ2.

Častá forma projevu CS, a to především v období dospívání, je herpetiformní dermatitida

(Duhring). Kožní nález je typický – svědivé papulovezikulární eflorescence herpetiformního vzhledu, predilekčně nad extenzory končetin, na trupu, hýždích a ve kštici. Kožní změny ustupují velmi dobře po bezlepkové dietě. Většina pacientů nemá jiné klinické obtíže. Tyto pacienty je nutno podrobně poučit o povaze nemoci a významu trvalého dodržování dietních opatření.

Diagnostika     

Diagnostika CS je provedena na základě zhodnocení souborů údajů – klinických příznaků, pozitivity sérologických markerů celiakie (AGA, tTG, EMA), enterobiopsie a zřetelné klinické i sérologické odpovědi na bezlepkovou dietu. Tato kriteria byla vypracována Evropskou společností pro dětskou gastroenterologii a výživu (ESPGHAN).

Enterobiopsie

Průkaz celiakie se provádí enterobiopsií. Stupeň postižení tenkého střeva u neléčených osob určuje závažnost onemocnění. Maximum změn bývá v proximální části tenkého střeva, vzácně mohou být abnormity v žaludku nebo v rektu. U dětí, které mají nezralý slizniční imunitní systém, může pouhý infekční průjem navodit změny střevní sliznice, které se histopatologicky jen obtížně odlišují od celiakie.

Enterobiopsie – odebírá se enterobioptický vzorek z první kličky jejuna Crosbyho kapslí. Mikroskopicky lze u celiakie zjistit subtotální až totální atrofii a tvarové změny klků. Střevní sliznice je vyhlazená, krypty jsou hyperplastické a hluboké, často dosahují až k povrchu. Je patrný edém a lymfoplazmocytární zánětlivá infiltrace epitelu a submukózy (odpovídající zvýšené produkci imunoglobulinů). Histochemicky se prokáže redukce enzymatického vybavení enterocytů (disacharidáz).

Terapie                                        

Základním léčebným opatřením je celoživotní bezlepková dieta. Významná je skutečnost, že potravinové kodexy jednotlivých zemí připouštějí různé množství zbytkového glutenu v potravinách. Často docházelo k tomu, že až dvě třetiny pacientů na této dietě měly stále klinické projevy onemocnění. V současnosti prosazuje National Food Authority pro označení bezlepková potravina potravinu s nulovým obsahem glutenu. V praxi bývá velkým problémem dodržování bezlepkové diety u lehkých a asymptomatických forem onemocnění a hlavně u dětských pacientů. Přísná a trvalá bezlepková dieta je důležitým opatřením před vznikem závažných komplikací, zejména malignit.

Potraviny obsahující pšenici, žito, ječmen a oves musí být vyloučeny ze stravy. Bezpečné jsou sójové boby, rýže, kukuřice, brambory a speciální bezlepková mouka. Na začátku terapie je nutné omezit i mléčné výrobky. Současně totiž bývá přítomen i deficit laktázy. Je-li klinická odezva na dietu dobrá, je možné mléčné výrobky, pokud jsou dobře tolerovány, do jídelníčku znovu zařadit.

I když po dietě dojde ke stabilizaci klinického stavu, je nutné při pravidelných kontrolách monitorovat vývoj nutričních parametrů. Péče o pacienty s CS je dlouhodobá. Jedině tímto způsobem lze předejít komplikacím a život ohrožujícím přidruženým onemocněním.

↑ nahoru

Kýly u dětí

Kýla – proniknutí části některého orgánu dutiny břišní (nejčastěji střevo) do místa, kam nepatří. S kýlou se můžeme setkat již v útlém kojeneckém věku. Nejčastěji vzniká při pláči dítěte, kdy dochází ke zvýšení nitrobřišního tlaku, kdy se přes nedokonalou stěnu břišní vyklene část orgánu. Nejčastější jsou pupeční kýly, které mohou časem regredovat vlivem zatažení vaziva. Další typy kýl jsou tříselná, skrotální nebo i brániční kýla. Nebezpečí kýly spočívá v možnosti jejího uskřinutí, kdy se jedná o náhlou příhodu břišní, která se musí urgentně řešit chirurgicky. Většina kýl způsobuje spíše chronické bolesti. Jejich řešením však je vždy chirurgický zákrok.

Závěr

Bolesti břicha u dětí jsou velmi závažným problémem, a to jak u dětských pacientů, tak i u dospívajících. Důležitou roli v jejich včasné diagnostice i následné léčbě představují rodiče, kteří včas rozpoznají závažnost onemocnění a nutnost vyhledat dětského lékaře nebo dětského chirurga. Není to úloha vždy jednoduchá, protože velkou většinu bolestí břicha u dětí představují bolesti tzv. psychogenního původu, kde je zcela odlišný postup od bolestí břicha, které vystupují pod obrazem náhlé příhody břišní, což ještě více zdůrazňuje úlohu rodičů v diferenciálně diagnostickém postupu.

↑ nahoru

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Kde hledat pomoc:

Autor článku

MUDr. Vladimír Volf, Ph.D.

Autor tohoto článku je předním lékařem, který se věnuje léčbě gastroenterelogických onemocnění dětí a dorostu. V současnosti působí jako primář na Klinice dětí a dorostu 3. lékařské fakulty UK a FN Královské Vinohrady, Praha.

Publikační aktivity MUDr. Vladimíra volfa, Ph.D., najdete v naší Odborné knihovně.

Související literatura:

Poruchy metabolismu a výživy

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně

Literatura: 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS