Zobrazit menuSkrýt menu

Dospívání dětí je zkouškou rodičovské odolnosti

Publikováno: 1. 7. 2014, aktualizováno: 25. 1. 2019 | Kategorie: Téma měsíce

V čem je čas dospívání výjimečný a co to vlastně znamená dospívat? Co všechno stojí za obdobím zvaným „puberta“ a „adolescence“? Možná se to zdá na první pohled jasné, jenže proč tedy vzniká tolik konfliktů mezi rodiči a dospívajícími?

Je toho hodně, co se mění a co je pro dospívajícího jedince nové. Není se tedy co divit, že je to na jeho chování znát a vás to může pěkně potrápit. Vaše hodné, milé a poslušné dítě, ale i vaše zlobivé a svéhlavé dítě se najednou promění v osobnost, která je přecitlivělá, diskutuje vždy a o všem a má pádné argumenty, ptá se po smyslu pravidel a norem, ptá se dokonce i po smyslu života. Zatímco dřív bylo schopné brát většinu věcí tak, jak jsou, teď je zpochybňuje a hledá vysvětlení všude možně, i tam, kde se vám to zrovna moc nelíbí.

Jeho chování je najednou jaksi podivně extrémní, nepředvídatelné a jen těžko na první pohled pochopitelné. Navíc tráví více času mimo domov a je ovlivňováno nejrůznějšími kamarády. Je vystaveno mnoha pokušením, která se ho dříve v podstatě nedotýkala – venku číhají drogy, alkohol, cigarety, lidé, kteří mohou chtít dítě zneužít, a podobně.

Mezi typické projevy v pubertě (období od deseti či jedenácti zhruba do patnácti let) patří:

  • zvýšená kritičnost, zejména ve vztahu k autoritám,

    Anketa

  • potřeba zpochybňovat zažité normy a hodnoty a diskutovat o nich,
  • hledání vlastní, lepší pravdy,
  • časté přemýšlení o sobě,
  • hledání sebe sama,
  • zvýšená nejistota a pochybnosti o sobě, o vztazích, o světě,
  • potřeba někam patřit, najít si své místo ve světě,
  • zvýšený zájem o vlastní vzhled a s tím spojená potřeba líbit se, nosit hezké oblečení, malovat se, barvit si vlasy a podobně,
  • potřeba samostatnosti a uznání osobní autonomie a svobody.

Na pubertu navazuje období adolescence (zhruba od patnáctého do dvacátého roku věku), kdy se naplno projevuje konflikt rolí – být zodpovědný a dospělý versus poslouchat a respektovat pravidla rodiny. Středoškoláci už jsou bráni více méně jako dospělí, ale zpravidla ještě zůstávají závislí na rodičích nebo pečovatelích.

Ach, ty hormony…

V souvislosti s tělesnými a hormonálními změnami se v období puberty objevuje velká rozkolísanost emocí, dospívající může nálady střídat bez zjevného důvodu, nepředvídatelně, zdánlivě nepochopitelně. Jeho reakce můžou být dost nepřiměřené a vás, rodiče, to pak může dost rozčilovat, protože se vám nedaří dítě „číst“, porozumět jeho chování.  

Možná jste už doma také prošli situací, kdy vaše dítě zažilo nějaký úspěch, příjemný den nebo zkrátka cokoli pozitivního, a přesto jste ho po chvíli našli v jeho pokoji v slzách. Je dobré to nepřehlížet a neuzavřít to s tím, že mu zase „straší hormony“. Stejně tak je ale dobré za tím nehledat nějaký průšvih. Zlatá střední cesta je nejlepší recept. Věnujte plačícímu dítěti pozornost, obejměte ho a zeptejte se, co ho trápí. Možná vám nebude umět odpovědět, ale to nevadí, nenaléhejte. Dejte mu najevo, že jste s ním, že máte o jeho pocity zájem a že jste tady, když vás bude potřebovat. I když vás trápí obavy o to, jestli se něco vážného neděje, dejte dítěti volnost v tom, jestli se vám svěří, nebo ne. Pokud se stal nějaký průšvih, stejně se to projeví. Vaše podpora a důvěra jsou to nejdůležitější.

Čtěte také:
Poruchy příjmu potravy u dětí  a dospívajících
Agrese, šikana a jiné formy násilného chování
Krize u dětí a možnosti krizové intervence

Už zase někde lítá

Velkou zkouškou důvěry je také narůstající potřeba vašich dětí trávit čas mimo domov, s kamarády. Jejich vliv začíná být čím dál větší, zatímco ten váš slábne.  Možná vás to štve, ale tak to prostě musí být, aby se dítě mohlo postupně osamostatňovat a dokázalo stát víc a víc na vlastních nohou.

ilustrační foto: parta dětíMělo by od vás dostat prostor k tomu, aby mohlo dospívat, jen tak se může naučit být zodpovědné samo za sebe.  Stejně tak jsou ale důležitá pravidla a hranice. Dítě by mělo vědět, že volnost nerovná se „můžu si dělat, co chci“, a mělo by také vědět, proč to tak je. Domluvte se, že když bude chtít jít ven s kamarády, vždy vám řekne, kde bude, s kým bude a kdy přijde. Čas příchodu záleží na vašich normách a také na věku dítěte a jeho povinnostech. Mělo by vědět, že volný čas si může užívat až tehdy, když splní své úkoly a další povinnosti. Vysvětlete dítěti, jaký význam má to, že vás musí o sobě informovat a že musí přijít domů včas, i co by znamenalo, kdyby to nedodrželo a jaké by za to neslo následky.

A jak reagovat na situace, kdy dítě nedodrží domluvený čas příchodu domů? Určitě to nepřehlížejte, v dodržování pravidel a dohod je důležitá důslednost. Zeptejte se dítěte, jestli ví, co se stalo a proč se na ně zlobíte.  A pokud možno v klidu mu to vysvětlete. Řekněte mu, jak se cítíte a že jste o ně měli strach. Vysvětlete mu, že porušilo dohodu, kterou jste měli, a tím vlastně narušuje důvěru, která má zásadní význam pro to, aby mohlo mít volnost. Vyslechněte si také důvody, které dítě k pozdnímu příchodu mělo, a diskutujte o nich. Sami víte, v jakých případech se to dá omluvit a v jakých ne.

Podstatné je, aby dítě vědělo, že když z vážných důvodů nemůže přijít domů včas, musí se vám ozvat a říct vám, co se děje. Řekněte si, co je potřeba příště udělat jinak a jaká budou pravidla pro další volný čas mimo domov. Celá diskuze by měla mít jasný závěr, jednoznačné a vysvětlené důsledky a poučení pro příště.

„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul.

Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. A co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty.

Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“ 

Marek Eben

↑ nahoru

V hlavní roli láska, sexualita a… vaše zkušenosti

V období puberty se objevují také první lásky, vztahy a zkušenosti s vlastní, uvědomovanou sexualitou. Role muže/ženy, partnera/partnerky nabývá na velkém významu. Pro vás, rodiče, to znamená další novou obavu: „Co když se moje dítě nechá někým využít?“, „Co když se bude trápit?“, „Co když vlítne do průšvihu?“.  Ale čeho se vlastně bojíte?

Pokud jste s dítětem o sexu mluvili, povídali si s ním o tom, jaká jsou rizika, o antikoncepci nebo sexuálně přenosných nemocech, udělali jste dost pro to, aby se nic zlého nestalo. To, že vaše dítě v období dospívání zahájí sexuální život, je přirozená a zdravá věc. Pokud jste tohle téma doma neuzavřeli jako tabu a s dítětem ho probírali, je pro vás nejlepší volbou spoléhat na to, že to samo zvládne nejlépe, jak může. Klidně otevírejte debaty na téma sexu průběžně, kromě toho, že poznáte lépe postoje svého dítěte, může vás to i sblížit.

ilustrační foto: zamilovaný párV tomto kontextu je důležité také to, jak moc je dítě ovlivnitelné a jak silné je jeho sebevědomí. Podporujte ho a směrujte ho k tomu, aby věřilo vlastním názorům, přáním a myšlenkám. Tím ho ochráníte nejlépe.

Máte-li nějaké pochybnosti a víte, že jste něco zanedbali, pak to svému potomkovi klidně přiznejte a pokuste se otevřít diskuzi znovu. Důvěru a zájem vzbudíte zejména tehdy, když zapojíte své vlastní zkušenosti z mládí. Nebojte se být naprosto otevření a pravdiví. Vždyť přesně to vlastně po svých dětech chcete. Doba, kdy jste pro ně byli svaté nedotknutelné autority, je nenávratně pryč. Novou autoritu si nezískáte bojem o převahu, příkazy a zákazy. Jediné, co funguje, je být autentický, dávat důvěru a zároveň jasně, čitelně a smysluplně vymezovat a VYSVĚTLOVAT hranice, tedy podporovat zodpovědnost.

S prvními vztahy se samozřejmě také může objevit otázka, jestli vaše dítě může přivést partnera domů.  Rozhodně se tomu nebraňte, budete tak mít možnost ho poznat a udělat si lepší obrázek o životě svého dítěte. Navíc postavit se proti tomu, koho si vaše dítě vybralo, vás v jeho očích staví do dost negativní role. I když se vám pubertální lásky můžou zdát bezvýznamné, pro vaše dítě znamenají všechno. Berte je tedy vážně a neshazujte je, zajímejte se o to, jak je dítě prožívá, a buďte mu rádcem i oporou.

Může přijít i citlivější otázka – „Může u nás můj partner přespat?“, Můžu přespat já u něj?“. Samozřejmě, v tomto kontextu se nabízí téma intimností a věku, kdy jsou v pořádku a kdy nikoli. Když chce dítě přespat u kamaráda/kamarádky, zdá se vám to bezpečnější. Ale je to vždycky tak? V tomto případě je dobré spojit se s jeho/jejími rodiči a zeptat se, jestli o všem vědí a jestli je to pro ně v pořádku. Zakazovat to dětem není moc dobrý nápad, spíš se snažte přátele svých dětí poznat a být s nimi v kontaktu, pozvěte je k vám domů, nechte je přespat atd.

Když chce dítě přespat u partnera nebo on u vás, pak je dobré si s dítětem sednout, probrat to a domluvit si pravidla. Dítě by mělo pochopit, že když mu to povolíte, je to od vás vstřícný krok a od něj se očekává, že bude respektovat domluvená pravidla. Dejte pravidlům vážnost a apelujte na zodpovědnost svého dítěte. Dejte mu jako podmínku, že nejdřív musíte partnera osobně poznat. Už to, že přijde k vám do rodiny, je tak trochu důkaz toho, že má dobré úmysly. Ověřte si také, že rodiče toho dotyčného/dotyčné o všem vědí a souhlasí s tím.  

Pokud budete dítěti přespání zakazovat, může se stát, že vám bude lhát a příležitost si stejně najde. Pokud by se vám jeho partner vyloženě nezdál, pokuste se rozhodnutí trochu oddálit a poznat ho víc, lépe. I vaše dítě pak bude mít čas udělat si pořádný obrázek o tom, s kým je.

Nevidíte-li jinou možnost než to nedovolit, pak svůj zákaz pečlivě a trpělivě vysvětlete a řekněte dítěti, za jakých podmínek by to bylo možné. Nestavte se do pozice toho, kdo zakazuje všechno, vaše role by měla být rozumná, ochranitelská a otevřená.

Videorozhovor s psycholožkou Mgr. Milenou Novákovou o tom, jak zvládat dospívání dětí

↑ nahoru

Návod k sebepoužití

Dospívání je vlastně mezníkem nejen pro vaše děti, ale i pro vás. Klade na vás velký nárok a je zkouškou pro vaši psychickou odolnost. Zažíváte nejrůznější emoce od vzteku a zoufalství přes smutek, zklamání, strach, úzkost až po nadšení, radost a optimismus. Jak to všechno vzít za správný konec a zvládnout k oboustrannému prospěchu? Začněte u sebe, pracujte také se svou psychikou, nepropadněte pocitu, že všechno visí jen na tom, jak obstojí v této zkoušce vaše dítě.

Pomoci vám v tom může naše „devatero rodiče dospívajícího dítěte“:

  1. Mluvte o svých emocích s někým, komu důvěřujete, sdílejte své starosti s rodinou a nebraňte se jiným pohledům na věc. Snažte se nebrat si projevy vašeho dítěte příliš osobně, berte je tak, že z nějakého důvodu je dítě potřebuje. Navíc některé věci, které vás vytáčejí, můžou být také o vás a o něčem, co vy sami nemáte vyřešené. Zeptejte se sami sebe, jestli jste dostatečně otevření světu a jeho rychlému vývoji a jestli pro vás obecně nepředstavují změny a novinky zvýšený problém.
  2. Buďte otevření, nikdy nevíte, co zajímavého a přínosného se od dítěte můžete naučit. Období dospívání vašeho dítěte vám může také hodně přinést – vytrhne vás ze stereotypu, a pokud dítě nebudete odsuzovat, můžete se naučit mnoho nového. Zajímejte se tedy o dítě a jeho svět, o to, co zajímá je. Berte jeho názory v potaz a zkuste o nich diskutovat.
  3. ilustrační obrázekSnažte se jeho projevy neshazovat a nebrat je stylem „no jo, ono tě to za pár let přejde, snad to všichni přežijem“. Období dospívání je pro další život dítěte velmi důležité, nejde jen o to, že přežije pár divokých let a pak to bude zase dobré. Je jasné, že pro vás může být velice těžké brát vážně některé extrémy, na druhou stranu v dnešním světě jde vývoj velmi rychle a upřímně – někteří dospívající o různých novinkách a vymoženostech vědí víc než my. Dejte mu najevo zájem a uznejte jeho schopnosti a vědomosti. Pokud se vám nelíbí jeho názor, zkuste ho přesto přijmout jako variantu a nabídněte mu lepší, který vysvětlíte s co nejvíce argumenty.
  4. Neberte si osobně, pokud je dítě příliš kritické k vašemu názoru. Stačí mu říct, že jste si k němu došli na základě mnoha zkušeností a že se o ně chcete podělit. Respektujte ale to, že dítě potřebuje utvářet své vlastní postoje stejně jako vy, tedy na základě svých vlastních jedinečných zkušeností.
  5. Chraňte ho tím, že ho upozorníte na rizika a podrobně mu je vysvětlíte. Je pochopitelné, že se o něj bojíte a myslíte to s ním dobře, ale tímhle si prostě musí projít, aby v budoucnu dokázalo stát na vlastních nohou, důvěřovalo si a jeho názory, postoje i hodnoty byly pevné.
  6. Buďte otevření a tolerantní, ale důslední. Dejte mu svobodu, ale s pevnými, jasně domluvenými hranicemi.
  7. Důvěřujte jemu i sobě. Je lepší si s dítětem co nejvíc povídat, nevyčítat a upřímně se o něj zajímat než naléhat na to, aby vám všechno řeklo, a zakazovat mu poznávat svět. Jednou se to tak či tak stane… Opije se, nejspíš zkusí „trávu“, s někým se vyspí. Ono to k životu patří, ale důležité je, aby dítě vědělo, že v něj věříte a jde vám skutečně o jeho dobro, ne jen o to, mít ho pod kontrolou. Nepředpokládejte, že dítě má automaticky v úmyslu vás oklamat a hledat zakázané ovoce. Ne každý dospívající chce brát drogy a ne každý se chce opíjet.
  8. Snažte se zůstávat v obraze v tom, co dítě aktuálně prožívá, co ho trápí a co si přeje. Komunikace s ním může být opět pro vás celkem náročná, není snadné dostat se do jeho vnitřního světa. Rozdíl je v tom, že i když jste stále jeho rodiči a jste v pozici autority, mluvíte už s rovnocenným partnerem, který má myšlení na dospělé úrovni. Sice je zatím jen málo dotčené zkušenostmi, ale o to víc je otevřené, pružné a kreativní. Nebojte se tedy trochu vybočit ze starých zaběhaných norem a přesvědčení, pokuste se naslouchat a porozumět tomu, čím může být daná věc pro vaše dítě zajímavá, přínosná a přitažlivá. Když přijmete to, co vám dítě říká, a dáte tomu vážnost, pak máte mnohem lepší výchozí pozici pro to, abyste ho ovlivnili svým názorem.
  9. Netlačte na zodpovědnost a poslušnost zároveň. Mladí lidé v období adolescence od rodičů často slýchají, že by měli mít rozum, protože už jsou dospělí, na druhou stranu jim v hlavě stále zní věta „dokud tě živím, tak mě budeš poslouchat“. Jak se v tom vlastně mají vyznat? A jak to máte uchopit vy?
    Obojí je pravda. Dospívající člověk už má rozum a ví, co je zodpovědnost. Na druhou stranu mu chybí zkušenosti. A hlavně, je stále v pozici závislosti, takže mu vlastně chybí motivace. Zkuste to rozlišit i vy. Nemělo by to být o tlaku na zodpovědnost a poslušnost zároveň, spíš o tom, že „čím víc chceš volnosti, tím víc musíš mít zodpovědnosti“.  To je jako v práci. Když budete v pozici podřízeného, který jen plní úkoly, nebude vaše zodpovědnost za tvorbu projektů trochu oslabená? A když budete zodpovědný ředitel, jak na tom budete s poslušností? Diskutujte o tom a vysvětlujte, co všechno obnáší samostatnost. Vysvětlete dítěti, že pokud se nebude chovat zodpovědně, ubude mu i volnost a přibude kontrola. Je to dobrá škola do života, tenhle princip by si mělo zapamatovat.

↑ nahoru

ilustrační foto: máma, táta a dospívajcíí dceraSlovo závěrem

Tento text si kladl za cíl povzbudit vás, rodiče, k tomu, abyste neměli z dospívání svých dětí strach. Věřte jim, věřte sobě. Víte, co jste jim v životě předali, a sami jste ti, kdo je zná nejlíp. Důležité je, abyste jim dovolili dospět, nechali je vyletět z hnízda a zároveň jim zůstali nablízku. Je to podobné, jako když se učily chodit. Také potřebovaly, abyste je pustili z náručí a nechali je pokusit se o první krok. Stáli jste sice opodál a dávali na ně pozor, ale nechali jste je jít. Tak je to i teď, i když je to složitější.

Tím, že se vám vaše děti vzdalují, až extrémně se vůči vám i světu vymezují a jsou kritické, ve vás mimo jiné vyvolávají potřebu posílit vaši autoritu a převahu. Ale buďte ti zralejší a zkuste se nebrat tak vážně. Vždyť je to nová, krásná role  poznávat svoje dítě jako partnera v diskuzi.  Nemusíte se víc vymezovat a ukazovat svou sílu, dítě vás už zná a ví, jací jste. Nepotřebuje zvýšenou míru direktivity, potřebuje, abyste při něm stáli, ale nechali ho dýchat, abyste mu naslouchali, ale neodsuzovali ho, abyste ho provázeli, ale nevnucovali mu svou pravdu.

Jistě, stále na vás leží zodpovědnost za dítě a bojíte se o ně. To je v pořádku, nevylučuje se to. Udržování hranic a vysvětlování jejich významu ve spojení s nasloucháním a přijímáním autonomie dospívajícího a respektem k jeho objevování světa je tou nejlepší kombinací pro zdravé a vyvážené zvládnutí dospívání jak vámi, tak dítětem.

 KDY A KDE HLEDAT POMOC

Může se stát, že se jako rodiče dostáváte do situací, kdy máte pochybnosti o tom, zda je s vaším dítětem vše v pořádku. Za podstatný ukazatel se v takovém případě považuje, jestli je dospívající dítě schopno běžně fungovat v rodině i ve škole (samotné zhoršení prospěchu u středoškoláků ale nelze považovat za tragédii).

Jestliže dítě neplní své domácí povinnosti, nedá se s ním na ničem domluvit, dělá si, co chce, aniž by respektovalo jakákoli pravidla, nekomunikuje s vámi vůbec nebo pouze hrubě a odmítavě a zažíváte doma často dramatické konflikty, neváhejte s vyhledáním odborné pomoci. Stejně tak pokud zjistíte užívání jakékoli drogy, máte podezření, že dítě je pod vlivem závadové party, nebo zjistíte, že krade.

Pomoci vám mohou na těchto místech:

Máte-li důvěru ve školního psychologa či výchovného poradce, můžete se s problémy svěřit také jemu. 

Pokud byste se chtěli v souvislosti s dospíváním dětí na cokoli zeptat renomovaného odborníka, pošlete svoji otázku na e-mail nazory@sancedetem.cz. Odpověď odborníka pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna i na portálu Šance Dětem.

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

Mgr. Milena Nováková

Psycholožka a psychoterapeutka. Vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a věnuje se především práci s dětmi, dospívajícími a rodinami. V současné době působí v neziskové organizaci NEO CZ, o. s., která se zaměřuje na psychologické poradenství na základních školách a v soukromé psychologické praxi. Jako psycholožka pracovala i pro Fond ohrožených dětí a v Dětském krizovém centru. Dále spolupracuje s Českým rozhlasem na vysíláních pro děti a s Vyšší odbornou školou sociálně právní v Praze na rozvojových projektech. 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS