Zobrazit menuSkrýt menu

Obecné principy výchovy k psychické odolnosti

Publikováno: 2. 5. 2014, aktualizováno: 9. 1. 2019

ilustrační foto: dívka sedící na mostěPředchozí článek k tématu:

Dítě se vyvíjí a v každém období potřebuje trochu jiný přístup, trochu jiné zaměření, trochu jinou míru vedení a podobně. Přesto existují určité obecné principy, které platí vlastně kdykoli.

Jde o to, že v průběhu našeho života už od začátku vlastně měří síly dva protiklady – naše silné, ochranné stránky a události, a naopak ty rizikové, ohrožující, náročné. Celý princip výstižně popisují autorky Horáková Hoskovcová a Suchochlebová Ryntová v knize Výchova k psychické odolnosti, když obě stránky přirovnávají k miskám vah, na které si různě nakládáme, případně je nám nakládáno, a podle váhy každé ze stran se pak různě vychylujeme z rovnováhy.

Na jedné misce, která představuje rizika, mohou být závaží dvojího druhu – vnitřní a vnější. Vnitřní rizika jsou ta, která jsou zakotvená v jedinci samotném. Může jít například o rizika v genetické výbavě, o neklidný problematický temperament dítěte, který vyvolává negativní reakce okolí, o sníženou schopnost řešit problémy, tedy o sníženou inteligenci, a podobně. Tato rizika můžeme vyvažovat ochrannými závažími, a to především přijetím dítěte takového, jaké je, a vyladěním se na jeho temperament a potřeby, aniž bychom se na něj za jeho dispozice zlobili a trestali ho.

Mezi vnější rizikové faktory, tedy na příkladu vah závaží, patří různé nepříznivé události v životě dítěte, traumatické zážitky, disfunkční rodina, problematická výchova, přílišné nároky nebo naopak zanedbávání dítěte a podobně.

Druhá miska vah představuje ochranné faktory, to, co pomáhá, posiluje, chrání a podporuje v překonávání problémů. I ochrany jsou dvojího druhu – vnitřní a vnější. Zevnitř, tedy z osobnosti dítěte, dítě ochraňuje například příznivý temperament dítěte, úzký vztah k jedné osobě (ten je na pomezí vnitřního a vnějšího faktoru), otevřená, komunikativní povaha a schopnost navazovat vztahy s lidmi, talent, nadání na určitou činnost, schopnost řešit problémy, tedy určitá úroveň inteligence (příliš vysoká inteligence může být v určitých případech také rizikem), zdravé sebevědomí a důvěra ve vlastní schopnosti. Z venku může přicházet ochrana v podobě dobrého rodinného zázemí, dobrých vztahů s lidmi, rozvíjející a podporující výchovy, opory rodiny nebo jiných důležitých osob.

Na obou miskách tedy máme od začátku nějaká závaží. S vnitřními, danými faktory nic moc neuděláme, ale jako rodiče nebo vychovatelé rozhodně můžeme ovlivnit ty vnější, přidat v těch ochranných a minimalizovat ty rizikové. I když má dítě karty rozdané nepříliš dobře, nic není ztraceno, protože i se špatnými kartami může dítě s podporou pečující a milující osoby zahrát vynikající hru. A jak to konkrétně udělat, o tom je vlastně tento článek. V další kapitole najdete tipy na to, jak postupovat v jednotlivých vývojových obdobích, na co si dát pozor, čeho si všímat, jak řešit některé situace.

Videorozhovor s psycholožkou Mgr. Milenou Novákovou o psychické odolnosti u dětí

Čtěte také:
Děti a rizika sociálních sítí
Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí
Agrese a šikana u dětí: Mohou za to média, rodičovská výchova, nebo geny?

↑ nahoru

Tři základní stavební kameny

V základech psychické odolnosti stojí tří základní stavební kameny.

Jsou to za prvé vrozené dispozice dítěte, které jsou víceméně dané a jen těžko ovlivnitelné. Můžeme je však podpořit v těhotenství, a to pozitivním přístupem, radostí a optimistickým očekáváním. Dalším stavebním kamenem je přijetí temperamentu dítěte a naladění na něj. Třetím je unikátní citové pouto mezi dítětem a osobou, která o něj od začátku pečuje (zpravidla matka, ale může to být i jiná osoba). Jde o takový vztah k dítěti, který by v něm měl vyvolávat pocit bezpečí a jistoty.

Na těchto třech kamenech můžeme dále stavět a rozvíjet psychickou odolnost dítěte pomocí nejrůznějších prostředků. Ty nejzákladnější můžeme popsat takto:

1. Dopřát dítěti pocit kontroly a vlastního vlivu a aktivity v nejrůznějších situacích. To znamená, že dovolíme dítěti, aby mohlo ovlivňovat svět kolem sebe a pozorovat, co se děje, když něco udělá. Konkrétně jde o to, nechat dítě zkoušet věci samo a nedělat všechno za něj, dávat mu na výběr mezi různými variantami a zapojit ho do rozhodování o různých, třeba i rodinných věcech. I když máte pocit, že dítě je ještě na něco moc malé, nechte ho, ať vyjádří své přání, ať vyzkouší i to, o čem si myslíte, že to neumí.

2. Umožnit dítěti, aby porozumělo situaci a dění okolo něj. Pro pocit bezpečí dítěte je velmi důležité, aby chápalo, co se kolem něj děje. Proto je potřeba, abyste mu přiměřeně jeho věku věci vysvětlovali a byli trpěliví, když vám klade otázky. I když to někdy zní tak, že se dítě ptá na zbytečnosti, věřte tomu, že je to pro něj opravdu důležité a pomáhá mu to cítit se ve světě dobře.

3. Zprostředkovat dítěti poznání smyslu činností. Dítě potřebuje vidět a znát smysl toho, k čemu ho vedeme, co po něm chceme a co společně děláme. Nestačí dítěti něco nařídit nebo ho o něco požádat. Je potřeba mu vysvětlit, proč má dělat to či ono, k čemu je to dobré a případně co se bude dít, když to neudělá. Opět mu to pomáhá k pocitu bezpečí a jistoty tím, že zjišťuje, že svět má nějaký řád, nějaká pravidla a to, co se děje a co lidé dělají, dává nějaký smysl. Dítě postupně poznává, že všechno se děje z nějakého důvodu, vnímá příčinu a následek a lépe tak chápe i předvídá, co se kolem něj děje.

4. Pomáhat dítěti zažívat úspěch. Zážitek úspěchu v něčem, co dělá dítě samostatně, je velmi podstatný pro rozvoj zdravého sebevědomí, motivace, vůle a aktivity, tedy i psychické odolnosti. I když je vaše dítě třeba méně nadané nebo nějak handicapované, pomozte mu tím, že pro něj najdete takové činnosti, ve kterých úspěch může zažít. Nemá smysl dítě podceňovat a dávat mu příliš lehké úkoly, ale stejně tak není dobré ho přetěžovat a chtít po něm něco, čeho z nějakého důvodu nemůže být schopné. Přijměte své dítě takové, jaké je, se jeho dovednostmi i slabými místy, tím mu nejvíc pomůžete k tomu, aby se rozvíjelo, zlepšovalo a obstálo v životě co nejlépe.

Pokračování tématu:

Vyrovnávání se s nároky života

Vývoj psychické odolnosti: Kojenecké období (do 1 roku věku)

Vývoj psychické odolnosti: Batolecí období (věk 1–3 roky)

Vývoj psychické odolnosti: Předškolní období (věk 4–6 či 7 let)

Vývoj psychické odolnosti: Školní období a změny v období puberty a dospívání

Shrnutí: Základní principy výchovy k psychické odolnosti

Tipy na související literaturu a další zdroje informací

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

Mgr. Milena Nováková

Psycholožka a psychoterapeutka. Vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a věnuje se především práci s dětmi, dospívajícími a rodinami. V současné době působí v neziskové organizaci NEO CZ, o. s., která se zaměřuje na psychologické na základních školách a v soukromé psychologické praxi. Dále spolupracuje s Českým rozhlasem na vysíláních pro děti a s Vyšší odbornou školou sociálně právní v Praze na rozvojových projektech. 

Zpět na téma Rodina dítěte se zdravotním postižením

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS