Zobrazit menuSkrýt menu

Předškolní období (věk 4–6 či 7 let)

Publikováno: 2. 5. 2014, aktualizováno: 9. 1. 2019

ilustrační foto: malá holčička s pomalovaným obličejemPředchozí články k tématu:

Právě toto období se většinou považuje za nejdůležitější pro vývoj psychické odolnosti. Je to období, kdy se většina dětí začíná pohybovat a samostatně fungovat i mimo bezpečné a známé rodinné zázemí, většinou v mateřské školce. To znamená, že nárok na jeho samostatnost a na schopnost zvládat určité nároky narůstá, dítě musí zvládat různé situace i bez přítomnosti rodičů.

Začíná se také více pohybovat mezi ostatními dětmi a musí se s nimi dělit o věci i o pozornost. To mimo jiné znamená, že se dítě musí více omezovat, respektovat pravidla a hranice, brát ohledy na ostatní děti. Učí se také vnímat, jak se ostatní děti cítí, a reagovat na to. Musí také zvládat plnit pokyny i přes to, že je nedostává ono samo, ale celý kolektiv dětí.

Pro úspěšné zvládnutí mateřské školky dítě potřebuje také mnoho praktických dovedností. Mělo by se umět obléct, najíst, zvládnout základní hygienu, a především by mělo být vybavené základními sociálními dovednostmi – tedy domluvit se s ostatními dětmi a přiměřeně reagovat na různé situace. Pokud totiž nemá dostatek sociálních kompetencí, můžou být jeho reakce nepřiměřené a následně na něj můžou ostatní děti reagovat negativně. A nejčastěji si toho můžeme všimnout tehdy, když se dítě chová agresivně nebo bezohledně – často je to proto, že nechápe situaci a neumí jednat jinak. Zdá se toho být na jednoho mrňouse dost, že? Je to tak, ale na druhou stranu – dítě se učí mnohem rychleji než my dospělí a v podstatě na to má zatím veškerý svůj čas a energii.

V tomto období se vlastně dítě ocitá mezi dvěma póly: přizpůsobení se versus svoboda, tedy přizpůsobit se okolí, respektovat normy a vycházet druhým vstříc versus udržet a užívat si svou spontaneitu, radost z činností, projevit sebe samé takové, jaké je. V tomto ohledu by i výchova měla být v rovnováze mezi oběma póly: dovolit dítěti být samo sebou a projevovat své emoce a přání, ale zároveň ho učit hranicím. Je to proto, že pokud dítě hranice nemá a nerespektuje je, může se sice projevovat svobodně, ale na hranice bude mimo rodinné prostředí narážet a možná nebude rozumět, proč tomu tak je. A to může vést k narušení pocitu jistoty, bezpečí a důvěry v sebe sama.

↑ nahoru

Při výchově proto určitě dítě podporujte v jeho vlastních pocitech, přáních a aktivitách, ale vysvětlujte mu, co kdy a jak má dělat, aby to bylo v pořádku i pro ostatní.

Předškolní období je také období učení se různým rolím – ve hře se to projeví tím, že děti si rády hrají na někoho – na pana doktora, na mámu a tátu, na prince a princeznu. Osvojují si mužskou a ženskou roli a formuje se i role rodičovská. Učení se rolím většinou probíhá prostřednictvím nějakého modelu. Tím modelem jsou především rodiče, ale i další známé osoby, mezi kterými se dítě pohybuje nebo se s nimi nějak setkává. Pokud dítěti chceme něco vysvětlit, může nám právě nějaký model pomoct. Můžeme situaci například přehrát prostřednictvím loutek, panenek, plyšáků a podobně nebo mu ji můžeme prostřednictvím nějakých postav, které má dítě rádo, popsat.

Z hlediska učení se rolím je podstatný a neopomenutelný vliv dalších komunikačních kanálů, se kterými se dítě setkává. Je to především televize a internet. Pro dítě jsou už postavy v příbězích modelem chování, ne pouze pohybující se obrazy, a tak je dobré přemýšlet o tom, které pořady bude sledovat.

Dítě se nyní začleňuje do společnosti na nové, mimorodinné úrovni a začíná pro něj být důležité také morální hodnocení situací. Je velmi citlivé na to, co je dobré a co je špatné. Pro vychovatele je dobré si toto uvědomit a soustředit se nejen na směřování dítěte, ale také na sebe samé. Jak jsme si již řekli, v tomto období se dítě učí sociálním rolím a velký význam pro něj mají vzory, tedy především rodiče nebo pečovatelé, kteří stále ještě jsou vždy přijímáni a obdivováni. Proto právě to, jak se z hlediska morálního uvažování a hodnocení dítěte chováte vy, má klíčový význam.

Dítě ještě není schopné domýšlet detaily a výjimečnosti situací, ale je velice citlivé na černobílý kontrast, tedy na jasné rozlišení toho, co je dobré a co není. Dítě si vštěpuje nejen to, co mu říkáme, ale především to, co mu ukazujeme svých chováním. Je důležité začít u sebe a zamyslet se nad tím, jestli chování, které dítě může sledovat u nás, je opravdu takové, jakému chceme, aby se učilo. Dejme si pozor hlavně to, abychom se nechovali nekonzistentně a ambivalentně. To znamená, aby nebyl rozdíl mezi tím, co dítěti říkáme a co děláme. Když mu například řekneme, že je špatné lhát a vymýšlet si, a vzápětí nás přistihne při lži, nejspíš si z toho vezme, že až zas tak špatné to lhaní asi nebude, když ho používá i maminka/tatínek. Příkladem může být, když dítě vyslechne, jak voláte do práce, že máte chřipku, a přitom vidí, že jste naprosto zdraví. Nebo pokud dítěti říkáte, že správné je půjčovat dětem hračky, potřebuje vidět, že i vy dokážete svým přátelům věci půjčovat a být v klidu.

↑ nahoru

Další velmi důležitou oblastí, která se zásadním způsobem formuje v předškolním věku, je vnímání úspěchu a neúspěchu a s tím související srovnávání se s vrstevníky. Není to jen postup vývoje, který dítě k takovému uvažovaní a hodnocení tlačí, je to i prostředí, ve kterém se pohybuje a nastavení celé řady her a aktivit. Důležité je, abychom dítě uměli dobře provázet a podporovat ho jak v situacích úspěchu, tak neúspěchu. Není potřeba dítěti uměle vytvářet soutěživé situace a není potřeba ho vést k tomu, aby se srovnávalo s těmi nejlepšími. I když je někdo v něčem nejlepší, v něčem jiném třeba zase zaostává. Pokud budete vaše dítě srovnávat vždy ve všem s těmi nejlepšími, sice mu tím vytváříte vysoké cíle, ale kladete na něj nereálný nárok a tím ho přetěžujete. Nikdo není nejlepší ve všem a vaše dítě by nemělo mít pocit, že jen pokud takové bude, bude skutečně dobré a bude si samo sebe moci vážit. Největší motivaci přináší spíš to, když má dítě rovnocenného soupeře. Navíc soutěž není vždy ten nejlepší přístup k situaci, spíš jde o to, abyste pomohli dítěti najít jeho silné stránky, to, v čem je dobré, a vedli ho k tomu, aby je umělo v každé situaci využít ve prospěch nejen svůj, ale i ostatních.

Například když dítě není nadané na sport a účastní se nějakých závodů, může mít roli povzbuzovače, baviče, podporovatele. Nemusí být nejlepším běžcem, aby přineslo nějakou hodnotu.

Provázení úspěchem dítěte je snadnější, znamená především umět pochválit a radovat se spolu s ním. Co však dělat, když dítě zažívá neúspěch? Především je potřeba držet se těchto pravidel:

  • Pochválit a vyzdvihnout snahu dítěte.
  • Ohodnotit výkon pravdivě, tedy neříkat, že je to dokonalé, když realita je jiná.
  • Ohodnotit konkrétní výkon teď a tady – nehodnotit dítě, ale jeho aktuální výtvor: „Dnes to ještě není úplně ono, ale zítra to zkusíme znovu a určitě se ti to podaří, jsi šikovný/šikovná“.
  • Ohraničit neúspěch v čase – to, že se dnes dítěti něco nepovedlo, neznamená, že zítra to nebude lepší. Je potřeba dát dítěti najevo svou důvěru v to, že se bude zlepšovat, a uklidnit ho, že jeden neúspěch nic neznamená a nevypovídá o jeho kvalitách.
  • Naznačit možné řešení situace, nabídnout cesty, jakými k úspěchu příště může dítě dojít.
  • Nedělat za dítě úlohy, které se mu nedaří. Je dobré mu nabídnout radu a pomoc, ale ne za něj činnost udělat. Dítě velmi dobře rozumí tomu, jakou zprávu mu tím dáváte – nedůvěru, že to zvládne samo.

Pokračování tématu:

Vývoj psychické odolnosti: Školní období a změny v období puberty a dospívání

Shrnutí: Základní principy výchovy k psychické odolnosti

Tipy na související literaturu a další zdroje informací

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně pod pojmy "předškolní" a "psychická odolnost".

Autorka článku

Mgr. Milena Nováková

Psycholožka a psychoterapeutka. Vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a věnuje se především práci s dětmi, dospívajícími a rodinami. V současné době působí v neziskové organizaci NEO CZ, o. s., která se zaměřuje na psychologické na základních školách a v soukromé psychologické praxi. Dále spolupracuje s Českým rozhlasem na vysíláních pro děti a s Vyšší odbornou školou sociálně právní v Praze na rozvojových projektech.

Zpět na téma Rodina dítěte se zdravotním postižením

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS