Zobrazit menuSkrýt menu

Vánoce bez jednoho rodiče

Publikováno: 7. 12. 2018, aktualizováno: 28. 5. 2019

Společné pečení cukroví, zdobení stromečku, vyhlížení Ježíška. Vánoce jsou plné rozmanitých rituálů, které si každá rodina šije sobě na míru. Podporují soudržnost, pocit jistoty a stabilního zázemí. Mohou být ale zdrojem rodinné krize, pokud z nejrůznějších důvodů neprobíhají jako svátky klidu a pohody. Pro děti mohou být Vánoce také školou rodinných tradic a hodnot. Ne vždy je ale mohou prožívat s oběma rodiči společně.

Význam Vánoc pro dítě

Rituál Vánoc v celé šíři jeho významu chápe asi jen vzdělaný dospělý. Děti chápou a prožívají Vánoce vždy adekvátně svému věku. Už kojenec vnímá atmosféru Vánoc s vůní purpury, světýlky (která ho přímo okouzlují) na stromečku a příjemným zvukem koled.

Za nejlepší dárek mu klidně poslouží jen šustivý červený papír, se kterým může manipulovat. Naopak už v tomto věku dítě rozpláče, když se lidé v jeho okolí hádají, ačkoliv se ho to bezprostředně netýká.

Rituál Vánoc je důležitý pro dítě od počátku jeho života. Klíčový je vliv rodiny a jejích členů, který je také významnější než to, jak vánoční rituály chápe a popisuje širší okolí, instituce, televize nebo kamarádi.

Vánoce po rozchodu rodičů

Pokud je to možné, je především u malých dětí dobře, když jsou rodiče i po rozvodu schopni trávit společně určité důležité dny a svátky. Jsou-li rozvedení rodiče schopni vzájemné kvalitní a pozitivní komunikace, je vždy lepší situaci řešit podle konkrétních potřeb všech zúčastněných. Vánoce jsou především kouzelnými svátky pro děti a to by rodiče měli vnímat. Dítě má být tam, kde se bude cítit dobře. Jedná-li se o dítě alespoň ve školním věku, které dokáže své přání vysvětlit, rodiče by měli jeho přání zohlednit.

Rodiče by také měli vědět, co si dítě přeje. Dětské přání se může od rodičovské představy toho, co je pro něj nejlepší, lišit. Konkrétní podoba Vánoc závisí na věku dítěte, ale i na dalších možnostech rodičů. Je dobré trávit čas společně, pokud to nepovede k nějakým otevřeným hádkám a vyřizování účtů. Rodiče by se neměli předhánět v tom, kdo pořídí dítěti hodnotnější dárek. I tady platí pravidlo, že krásné Vánoce nejsou drahé Vánoce. Nebude ale dítě zbytečně očekávat, že se díky společně stráveným Vánocům rodiče vrátí k sobě? V tomto směru děti umí dobře rozlišovat. Nehledě na rodinnou situaci, budou pro dítě rodiče rodiči až do smrti. Více než jedny společné Vánoce je matou další změny v rodinných vztazích.

Když je rodič nemocný

Situace, kdy jeden rodič musí trávit Vánoce v nemocnici, je velmi náročná na vyvážení potřeb, přání a možností dítěte, i nemocného. Dítě velmi dobře vycítí napětí a strach svých blízkých. Ti by s ním měli o celé situaci mluvit a vše mu vysvětlovat. Téma nemoci by nemělo být jediným tématem v rodině. Rodina by měla dovolit dítěti prožívat také radost, jakou děti o Vánocích prožívají. Nesmí mít pocit, že se zpronevěřuje svému vztahu s nemocným rodičem kdykoliv se raduje, usmívá a zpívá. Podle konkrétní situace lze trávit svátky v nemocnici společně. Rodiče si také mohou udělat společnou oslavu a děti se zbytkem rodiny nechat doma, kde budou méně zasaženi nemocí.Vždy je otázkou, čí zájmy upřednostnit. Pokud je v nemocnici někdo vážně nemocný, je asi na místě přizpůsobit se jeho představě Vánoc. Jedná-li se pouze o přechodný problém, je lepší zohlednit dítě. Často také rozhodují zcela pragmatické věci, jako dojíždění, finanční možnosti a další.

Když je rodič ve vězení

Pokud jeden z rodičů tráví Vánoce ve vězení, situace se oproti pobytu v nemocnici samozřejmě liší. V případě dobrých rodinných vztahů by ho rodina měla, pokud možno, společně navštívit. Dopřát mu, alespoň v materiálním slova smyslu, možnost podílet se na rodinných Vánocích ( dostane cukroví, vánočku, kapra, salát, dárky). Jednoznačně by se ale měly upřednostnit zájmy dalších členů rodiny, a to především dětí. Záleží také na míře provinění, kvůli kterému rodič ve vězení je. Někdy, například u agresivních lidí (často navíc alkoholiků), může být jejich nepřítomnost pro rodinu úlevou. Je ale třeba si uvědomit, že i když jde mnohdy o pachatele závažných činů, mohou být dobří rodiče. A dětmi jsou milovaní, protože zvláště v nízkém věku nevnímají, co páchají. Vyspělé země umožňují společné trávení Vánoc v určitých prostorách. Také v Česku se snaží řada věznic rodinám vyjít vstříc.

Když jeden rodič zemře

První Vánoce po smrti jednoho z rodičů jsou emocionálně velice náročné. Právě v tradicích a rituálech totiž srovnáváme co je, a co bylo, více než jindy. V případě úmrtí jednoho z rodičů, může pozůstalým v rodině prospět upustit od dříve udržované tradice. Místo toho mohou například odjet slavit k někomu na návštěvu, nebo na hory. Někdy pomůže malá změna vánočního scénáře: jiné ozdoby na stromečku, jiný stromeček než obvykle, jinak uspořádaná večeře, pozvání dalších členové rodiny ke stolu. Je dobré nechat propuknout emoce, vzpomenout společně na chybějícího. Právě takové situace dokážou zbytek rodiny stmelit, a uvolněné emoce pomohou ztrátu dítěti překonat.

Rodič musí vždy jednat srozumitelně vzhledem k věku dítěte. Malé dítě paradoxně nedokáže samo plně pociťovat smutek. A to ani ve spojení s ritualizovanou událostí, jakou jsou Vánoce. Svým smutkem ho ovlivní pozůstalý rodič. Zesnulý rodič mu určitě chybí, ale zejména během konkrétních aktivit, do kterých byl zapojen. Například pravidelného koupání. Ty mu chybí každý den, nejen o Vánocích.

Dítě školního věku už musíme nechat o ztrátě mluvit, vzpomínat s ním vesele i smutně na toho, kdo nás opustil. Vysvětlovat mu, jak se sami vyrovnáváme se ztrátou, pomáhat mu, být mu nablízku. Hodně pomáhá živý kamarád, který nemluví- křeček, pejsek, kočička.Ten může být vhodným vánočním dárkem.

Velmi těžká je komunikace s dospívajícími. Je problematická i bez rodinné tragédie. Dokážou nabourat dokonale připravenou atmosféru Vánoc – třeba jen snahou se zviditelnit, protestovat, negovat zvyky. V případě smutku, za který se často stydí nebo si s ním neví rady, je vše ještě složitější. Dospívající také často nechce znovu zraňovat pozůstalého rodiče, a tak o svém smutku nemluví a neprojevuje ho. Často pomůže někdo ze širší rodiny nebo rodinný přítel, se kterým se dospívající bude cítit méně svázaný.

I ve ztížených podmínkách, ať rodinných nebo finančních, by si měli rodiče s dětmi Vánoce hlavně užít. Vychutnat si vzájemnou blízkost, zklidnění, pohodu a kouzlo vánočního času. Svým dětem tím totiž budují základy pro to, jak budou ony samé v dospělosti Vánoce vnímat a slavit. 

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Autor článku

Prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc.

dětská psycholožka, vysokoškolská pedagožka a členka řady odborných společností

Vystudovala klinickou a sociální psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze. Působila mimo jiné v poradnách, jako psycholog pro děti v náhradní péči, provozuje soukromou psychologickou poradnu a vyučuje psychologii na Filozofické fakultě UK.  

 

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS