Zobrazit menuSkrýt menu

Základem mediální gramotnosti je i dovednost nespěchat a vzdát se lajků

Publikováno: 26. 9. 2019, aktualizováno: 11. 12. 2019

Je dávnou minulostí, kdy učitel mediální výchovy přišel do třídy a společně s žáky rozebíral obsah článků. Dnes se informace šíří především síťovými médii, kde se mnohým stírá rozdíl mezi soukromou či novinářskou zprávou. A kde zpráva žije svým životem ve formě komentářů, dalšího sdílení či interakcí mezi uživateli sociálních sítí. Vedle posouzení obsahu je součástí dnešní mediální výchovy i dovednost kultivovaně argumentovat, ochrana soukromí, on-line bezpečnost či péče o digitální identitu. Mediální gramotnost tak nelze rozvíjet bez té digitální.

Obsah článku

Pokud se škola věnuje mediální výchově, je to nejčastěji formou průřezového tématu. Prakticky to znamená, že se témata spojená s médii rozdělí do více předmětů. Roste však počet základních škol a gymnázií, která zavádějí mediální výchovu i jako samostatný předmět. Některé školy zajišťují mediální výchovu přes externisty či si zvou do škol novináře. Mezi rozvojové aktivity ale patří i vedení školního časopisu, rozhlasu či televize.

Mediální výchova ve škole

Mnozí politici varují před mediální výchovou jako novodobou formou politické indoktrinace. Mediální výchovu často představují jako rozdávání seznamů s povolenými a zakázanými weby, či sdělení, „co si mají děti myslet“. Bohužel nikdo z nich se nepodívá do školských dokumentů, co je obsahem mediální výchovy. Výukový obsah je popsán v Rámcových vzdělávacích programech, kde v doporučených vzdělávacích cílech pro první stupeň najdete například:

  • sdělí, která média a jakým způsobem provázejí jeho den („moje každodenní mediální biografie“, média jako součást rodinného prostředí)
  • na příkladu (členů rodiny aj.) demonstruje rozdíly ve způsobech konzumace médií a v přístupech k mediálním sdělením – na konkrétních příkladech vysvětlí rozdíl
  • rozlišuje rozdíly v expresivním a citovém zabarvení ve významově blízkých slovech užívaných ve zpravodajství (např. „přiznal“ či „připustil“ místo „řekl“)
  • na příkladech vysvětlí, jak volba záběru (např. u fotografie) směřuje diváka ke konkrétnímu výkladu sdělení
  • rozezná rozdíly mezi „seriózním“ a „bulvárním“ zpravodajstvím a výrazové prostředky, které jsou pro ně příznačné

 Na druhém stupni mezi příklady dovedností patří:

  • rozlišuje jednotlivá mediální sdělení podle toho, jestli mají charakter „faktu“, nebo „fikce“
  • rozeznává v mediálním sdělení stereotypy a na příkladech uvede jejich zjednodušující a paušalizující vztah ke skutečnosti
  • na konkrétních ukázkách analyzuje produkci pro svou věkovou skupinu (časopisy pro mládež, reklamy pro mládež, televizní pořady a webové stránky pro mládež)
  • vnímá vztah médií a svobody projevu a význam tisku pro demokratické společnosti, chápe i rizikové stránky tohoto vztahu
  • zhodnotí přednosti a rizika získávání informací z internetových zdrojů (např. z Wikipedie) a umí takto získané informace ověřovat

Pro střední školy se s mediální výchovou moc nepočítá. Na učilištích při rytmu týden škola, týden praxe, pro mediální výchovu nezbývá čas vůbec. Pro gymnázia jsou příklady dovedností:

  • uvede práva, která může uplatňovat vůči médiím (právo na odpověď, opravu, ochranu osobnosti), a rozumí základním principům mediální legislativy ČR a zná orgány pro regulaci (RRTV) či samoregulace (Rady pro reklamu)
  • analyzuje vybrané mediální kauzy a na jejich příkladu zhodnotí, čí (resp. které) zájmy média hájila (např. v prezentaci vládní politiky či v předvolebních kampaních)
  • rozpozná výrazové prostředky snažící se vyvolat emoce či ovlivnit jeho postoje a chování, identifikuje základní argumentační a manipulační postupy
  • rozpozná mechanismy, jimiž je ke konzumaci médií manipulován nebo jimiž sám ostatní manipuluje (kupříkladu hrozbou sociálního vyloučení)

Vzdělávací obsah mediální výchovy se nyní upravuje, stejně jako celá oblast průřezových témat. Zároveň se bude měnit i koncept informatiky a rozvoj digitálních dovedností, jejichž součástí je internetová bezpečnost a zabezpečení či využívání technologií pro praktický život. Bez digitálních dovedností je totiž těžké si představit, že se zlepší ty mediální. Pokud žáci ví, jaká nebezpečí na internetu jsou, jak se tvoří digitální obsah a jak ho lze šířit či sdílet, budou schopni obsah lépe posoudit.  

Mediální výchova začíná u večeře

Mediální výchova začíná ovšem už doma. Dříve to byly diskuse, na jakém kanále se bude sledovat zpravodajství. Dnes však děti tráví čas s médii mnohem intenzivněji a mnohem dříve, než když jsme žili v době masmédií. Děti jsou vystaveny působení médií v mnoha rodinách od chvíle, kdy jsou schopné samy sedět, tedy někdy kolem desátého měsíce, kdy jim rodiče dávají do rukou mobil. Navíc vztah k mobilu se umocní tím, že jej většina rodičů dává jako dar k narozeninám či k Vánocům. Pak se nezřídka diví, že děti mobil považují za zdroj zábavy, a nikoli usnadnění práce. Velký vliv na výchovu má i to, jak rodiče s digitálními zařízeními zacházejí. Zda tráví čas s dítětem, aniž by společné chvíle přerušovali nahlížením do mobilu, či zda se sleduje mobil i během večeře. 

Pokud chce mít rodič důvěru dítěte, neměl by se zásadně vyjadřovat o mediálním obsahu, který má dítě rádo. Je dost možné, že se později stane obětí kyberagrese, nebo naopak bude agresorem. Rodič by měl proto vzbuzovat u dítěte důvěru, protože až se dostane do problému, nesmí jej odradit ponižující „já jsem ti to říkala, to máš z toho vysedávání na mobilu nebo počítači“. Rodiče by měli vědět, čím se jejich dítě baví a co nejraději sleduje. A někdy si k počítači také sednout a nechat si dítětem komentovat, co se mu líbí. Pokud nemá dítě důvěru v rodiče, mělo by mít v blízkosti někoho poučeného, komu se neostýchá svěřit. Pokud je dítě odkázáno jen na rady vrstevníků, je velké riziko, že udělá chybu – může se nechat vylákat na setkání s dospělým, bude obětí stalkingu, pošle fotografie svých intimních partií apod. Stejně tak může být překvapivé zjištění, že se dítě v on-line diskusích dostalo do pasti nenávisti a vyhlazuje po sociálních sítích celé národy. Do budoucna si tak dítě může na základě své digitální stopy zkomplikovat život. Mnohým rodičům se líbí, když vidí své dítě doma u počítače a nemusí se bát, že venku vede nebezpečný život. On-line prostředí je ale stejně nebezpečné, jako to reálné.

Není hranice mezi on-line a off-line prostředím

Již prvostupňové děti znají Instagram, WhatsApp a mnohé z nich mají oblíbené pornostránky. Tráví čas sledováním videí na YouTube či rozšiřujícím se TikToku. Poslední jmenovaná sociální síť vznikla v Číně a vyznačuje se krátkými videi, které si oblíbila nastupující generace alfa, tzv. screenageři. To je generace, které dělaly chůvy dotykové mobilní telefony a vyrostla v plně digitálním prostředí.

Děti nerozdělují svět na on-line a off-line. Digitální prostředí je pro ně stejně reálné jako skutečnost. Když odeberete dítěti či teenagerovi mobil, neberete mu jen telefon, ale sociální kontakt s ostatními. Pro současnou mladší generaci je taktéž typické, že děti mají mnohem více kamarádů, ale jejich vztahy nejsou tak intenzivní. Sociální sítě a komunikátory jim totiž dovolují udržovat kontakt i s těmi, se kterými se setkali jen jednou před mnoha lety. Protože děti udržují své vztahy především v on-line prostředí, píší mnohem více než dospělí. Pro chaty a sociální sítě používají vlastní jazyk, ve kterém se často používají fotografie, emotikony, memy, gify nebo zkratky. Málokterá babička by pochopila sdělení, které si děti posílají mezi sebou, zvlášť když obsahují zkratky jako LOL, WTF či OMG. Sdílí se vše: pocity, objevy i nuda. Když chtějí zaujmout protějšek, nepíší milostný dopis, ale vyrobí mem. To vyžaduje úplně jiné „balící“ dovednosti – je nutné umět fotit, být audiovizuálně kreativní a navíc být i vtipný. Každý rodič či učitel, který si klepe na čelo nad pokleslou zábavou dnešní mládeže, by si měl vzpomenout, jak společnost reagovala na dívky v kalhotech či rozmach  elektronické hudby před více jak třiceti lety.

Pokud neumím ověřovat zprávy, stačí nekvaltovat

Podle výzkumů se ukazuje, že mladí – a to nejen oni – nerozeznávají osobní sdělení od faktů, autentická sdělení od profesionálního zpravodajství a nedokáží si moc představit pod pojmem veřejnoprávnost. Bohužel v orientaci v mediálním prostředí není mezi mladými a dospělými příliš velký rozdíl. Děti i dospělí mají rádi lajky, ale je nutné si uvědomit, že pozornost na přesyceném trhu informací se nezískává silnými názory na témata, která polarizují společnost (EU, Rusko, migrace apod.) nebo zveřejňováním velmi emočních nebo intimních statusů a fotografií. Mnoho dezinformací a fake news je vytvářených profesionálně a mnohdy je těžké informaci ověřit. Proto by měla být součástí mediální i digitální gramotnosti zdrženlivost, dovednost nespěchat a počkat, až bude informace ověřená. Pak ji je možné sdílet. V současnosti je nejrychlejším zdrojem na ověření www.manipulatori.cz, u výroků politiků je to web www.demagog.cz. Více o mediální výchově najdete na rozcestníku k mediální výchově Svět médií.info. Na webu najdete popis mediální výchovy z pohledu školy nebo zdroje k mediální výchově.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně. 

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

  

Autor článku

Mgr. Michal Kaderka

Michal Kaderka vyučuje mediální výchovu na pražském Gymnáziu Na Zatlance a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je autorem webu, který se zabývá mediální  výchovou www.svetmedii.info

 

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS