Zobrazit menuSkrýt menu

Máme doma levoruké dítě

Publikováno: 21. 2. 2017, aktualizováno: 10. 8. 2017

Obsah článkupampeliška

Je vaše dítě skutečně levoruké?
Co to je lateralita a jak je na tom vaše dítě?
Naše dítě je levák - co teď?
Jak fixovat správné grafomotorické návyky?
A co to ostatní?
Je levorukost i výhodou?

Na téma levorukost lze v současné době najít na trhu celou řadu různých publikací. Ve svém článku se proto zaměřím na nejdůležitěší postřehy a praktické tipy, ke kterým jsem dospěla zejména ve své poradenské praxi.

Je vaše dítě skutečně levoruké?

Někdy je zcela zřejmé, že dítě preferuje při různých činnostech levou ruku, a není o tom žádné pochyby. Ale vždy to nemusí být takto černobílé – to se týká zejména předškolních dětí. V tomto případě je dobré zaměřit cíleně pozornost na to, zda dítě skutečně preferuje vždy jen levou ruku, případně při jakých činnostech. Zda někdy ruce nestřídá nebo některé činnosti provádí pouze levou rukou, jiné naopak pouze pravou. Pro tento účel je dobré sestavit si tabulku a výsledky svého pozorování dítěte při běžných činnostech do tabulky zaznamenávat. Pozorování je nutné provádět opakovaně a dlouhodobě, nejméně jeden měsíc. Níže uvádím tabulku s příklady různých činností (pokud vyžadují zapojení obou rukou, zaznamenáváme, která ruka je důležitější, vedoucí). Při nepochybném provádění pravou rukou zaznamenáme do tabulky + pod písmeno P, v opačném případě pod písmeno L. Pokud dítě ruce v průběhu činnosti střídá nebo používá obě ruce stejně, zaznamenáme + pod písmeno A.

Činnosti L P A
kreslení tužkou, pastelkou        
míchání lžící, měchačkou      
trhání papíru      
stříhání      
odemykání dveří      
podávání různých předmětů      
stavění z kostek      
otevírání kliky u dveří      
uchopování hraček při hraní      
česání      
čištění zubů      

Po vyplnění tabulky můžete zjistit, že dítě preferuje jednoznačně levou ruku (pak hovoříme o vyhraněné levorukosti) nebo používá levou i pravou ruku, ale levou přece jen více (méně vyhraněná levorukost, sklon k leváctví) nebo vyjde preferování levé a pravé ruky „nastejno“ (nevyhraněnost ruky). Může se stát, že vaše dítě patří mezi tzv. ambidextry („obouruké“) – tedy ty, kteří jsou stejně šikovní na obě ruce a zvládnou danou činnost stejně dobře levou i pravou rukou. Ještě je potřeba poznamenat, že i mezi dospělými je mnoho těch, kteří nejsou jen leváci nebo praváci, nejsou zcela vyhranění, mají jen sklon k leváctví nebo praváctví.

↑ nahoru

Co je to lateralita a jak je na tom vaše dítě?

Nejdříve si stručně vysvětlíme, co vlastně lateralita znamená (nás bude zajímat funkční lateralita). Týká se párových orgánů a znamená přednostní užívání jednoho z nich (ruky, nohy, oka, ucha…). Kromě vyhraněnosti (uvedla jsem již výše – jasná vyhraněnost, menší vyhraněnost až nevyhraněnost, ambidextrie) rozlišujeme, zda je lateralita souhlasná (dítě preferuje například levou ruku a levé oko), nesouhlasná, zkřížená (dítě preferuje například levou ruku a pravé oko) nebo neurčitá (není jasná vyhraněnost ruky, oka…).

Máme doma opravdu leváka?

Někdy je naprosto zřejmé, že dítě od malička preferuje při různých činnostech levou ruku. Ale zejména u předškolních dětí to nemusí být tak jednoznačné.V tomto případě je dobré zaměřit cíleně pozornost na to, zda dítě skutečně preferuje vždy jen levou ruku, případně při jakých činnostech. Zda někdy ruce nestřídá nebo některé činnosti provádí pouze levou rukou, jiné naopak pouze pravou. Pozorování je nutné provádět opakovaně a dlouhodobě, nejméně jeden měsíc.

U malých dětí se není třeba pozastavovat nad tím, když při činnosti střídají ruce, přendávají předměty z jedné ruky do druhé. Samy si tak postupně hledají šikovnější ruku. Někdy mají rodiče (nebo i prarodiče) tendenci vyvíjet tlak na utvrzení dominance ruky, což může situaci jen zhoršit. Naopak je důležité respektovat přirozený vývoj laterality, nechávat dětem dostatečný prostor a čas. Důležitá je i zásada „neutrálnosti“ (například pokládání příboru, tužek a pastelek, nůžek, hraček do stejné vzdálenosti od obou rukou nebo před dítě na střed, aby pokládáním předmětů například na pravou stranu neinklinovalo dítě k preferenci pravé ruky i přesto, že není dominantní). U dětí, kde je lateralita nejednoznačná, nevyhraněná, dochází k vyhranění většinou do pěti let věku dítěte.  Je ale potřeba brát v potaz, že dítě s nevyhraněnou lateralitou levé ruky (u vyhraněných leváků je to nepravděpodobné) může být ovlivňováno pravorukým prostředím (zejména v mateřské škole, kde je obklopeno většinou jen pravorukými dětmi) a napodobovat ostatní (třeba i nevědomě).  Rodiče i pedagogové by proto měli vést dítě k tomu, aby využívalo ruku, kterou se mu činnost provádí lépe, případně aby si vyzkoušelo obě ruce a samo si vybralo.

↑ nahoru

V době zahájení školní docházky dítěte už by mělo být jasné, která ruka bude pro dítě dominantní. Pokud ale ještě před nástupem do první třídy není dítě rozhodnuté, kterou ruku bude při psaní preferovat, je nutné obrátit se na odborníky, například v pedagogicko-psychologické poradně, kde vám poradí. Pokud budete chtít orientačně zjistit, jaká je lateralita vašeho dítěte, můžete využít následující postupy:

holčinyLateralita ruky – její vyhraněnost můžeme zjistit například pozorováním dítěte při různých činnostech (viz například tabulka výše). V nejednoznačných situacích vždy posuzujeme, která ruka je „šikovnější“, povídáme si s dítětem o tom, kterou rukou se mu pracovalo lépe a podobně. Činnosti, při kterých dítě pozorujeme, by měly být běžné, typické. Je lepší, když je dítě provádí samo, bez spolupráce dalších členů rodiny, kolektivu ostatních (většinou jen pravorukých) dětí. Snažíme se tak omezit případný dopad na spontaneitu dítěte a tendenci k nápodobě, kdy dítě inklinuje k napodobování pohybů, které vidí ve svém okolí. To může mít vliv na zkreslení toho, která ruka je u dítěte skutečně dominantní.

Ve své praxi jsem se setkala například s pětiletým chlapcem, který preferoval pravou ruku. Rodiče mě navštívili pro výrazné grafomotorické obtíže chlapce. Při vyšetření, kdy chlapec mimo jiné střídal při různých činnostech obě ruce nebo prováděl danou činnost oběma rukama zároveň, jsem zjistila, že levá ruka je i přesto, že ji chlapec až doposud prakticky nevyužíval, „šikovnější“ než pravá ruka. Chlapec se pravděpodobně podvědomě na základě nápodoby a v kombinaci s ne zcela vyhraněnou lateralitou přizpůsoboval pravoruké matce (otec byl levoruký). Při následné konzultaci již bylo vše jinak – u chlapce poté, co začal více „zkoušet“ levou ruku, obtíže v grafomotorice ustoupily. Z uvedeného příběhu vyplývá, že i přestože se dítě již narodí se sklonem k leváctví či praváctví, svou roli může za určitých okolností sehrát i vliv prostředí.

Lateralita oka – je důležité ji určit zejména proto, abychom věděli, zda má dítě lateralitu souhlasnou, zkříženou nebo neurčitou. Tento údaj je důležitý i při zvažování preference ruky, pokud je nevyhraněná i před nástupem do školy. Zkřížená lateralita s sebou také často přináší různé problémy, kterým je možné částečně předejít, eliminovat je. Stejně jako u ruky, i u oka platí, že jeho lateralita může být zcela jednoznačně vyhraněná, méně vyhraněná nebo nevyhraněná. Dominance oka je vrozená.

↑ nahoru

Setkala jsem se i se situacemi, kdy dítě z nějakého důvodu preferovalo jiné oko, než bylo jeho skutečně dominantní. Následné oční vyšetření většinou objevilo doposud nerozpoznanou, neléčenou oční vadu. Jak ale zjistit, které oko je u dítěte skutečně dominantní? Můžete vyzkoušet, jakým okem se dítě dívá do krasohledu, kukátka, klíčové dírky, jakým okem míří a podobně – toto oko však ve výjimečných případech nemusí být vždy dominantní, ale pouze preferenční (viz příklad výše). Jako nejspolehlivější se mi osvědčila pomůcka, kterou si můžete sami snadno vyrobit a vzápětí zjistit, jak na tom vaše dítě skutečně je. Vytvořte širší „kornout“ z papíru (s otvorem i ve špičce) a podejte jej dítěti. To uchopí kornout oběma rukama širším otvorem směrem ke svým očím a dívá se oběma očima najednou na obrázek, který držíte ve výši svého nosu proti dítěti. Řekne vám, co na obrázku vidí. Poté jedno oko zavře a řekne vám, zda obrázek vidí stále a na stejném místě. Oko pak vystřídá. Dominantní je to oko, kterým dítě obrázek stále vidí, a to na stejném místě. U ne zcela vyhraněné laterality oka se obrázek dítěti posune, u nevyhraněného oka dítě nevidí obrázek vůbec. Pokud má dítě problém se zavíráním pouze jednoho oka, můžete mu je zakrýt sami třeba neprůhlednou deskou, kterou dáte dítěti před oko. Ověřování dominance oka je lepší provést opakovaně.

Lateralita nohy – za nejvíce vypovídající se považuje například kopnutí do míče, který leží na středu před dítětem, nebo posouvání předmětu ležícího na podlaze jednou nohou před sebou dopředu. Dítě také může skákat po jedné noze, vystoupit na židličku a podobně. Uvádí se, že cca devadesát procent lidí s dominantní pravou rukou má dominantní i pravou nohu.

Lateralita ucha – dítě si má například poslechnout tikající hodinky (sledujeme, k jakému uchu je přiloží), vyhledat ukrytý tikající budík (někdy má tendenci natáčet hlavu za ozvučeným předmětem na tu stranu, které ucho je dominantní) – je to ale hrubě orientační a pro naše účely ne až tak důležité.

↑ nahoru

Naše dítě je levák - co teď?

Někdy bývají zejména rodiče, kteří jsou oba pravorucí a ani nikdo v jejich příbuzenství není levoruký, zaskočeni, když zjistí, že je jejich dítě levoruké, a ptají se, jak to vzniklo a co s tím mají dělat. Je potřeba zdůraznit, že lateralita je vrozená a leváctví je zcela fyziologický jev, nejedná se tedy o žádnou patologii. Nevýhodou může být, že rodiny s levorukými dětmi mají přece jen omezenější možnost sdílení – například mezi rodiči v mateřské škole, známými, někdy i příbuznými… (uvádí se zhruba deset až patnáct procent leváků v celkové populaci, z toho minimálně u šedesáti procent hraje roli dědičnost).

Odpověď na otázku „Co s tím?“ je poměrně jednoduchá – nic zcela zásadního. Pryč jsou naštěstí doby, kdy se levoruké děti z různých důvodů přecvičovaly třeba proto, aby se neodlišovaly, aby se povinně, pod tlakem přizpůsobily převažující pravoruké kultuře. Dítěti je dobré vysvětlit, že všichni máme jednu ruku šikovnější – u někoho je to pravá, u někoho levá (děti si svoji odlišnost většinou uvědomí až na konci mateřské školy).

  • Rodiče (ale i prarodiče) a škola by měli v zájmu dítěte postupovat jednotně.
  • Při předvádění různých manuálních činností je důležité ukazovat jejich provádění i levou rukou (například stříhání nůžkami) nebo se postavit za dítě zezadu, aby si nemuselo pohyby stranově převracet (například u stříhání).
  • Důležité je i uspořádání pracovního místa – vytvoření dostatečného manipulačního prostoru v okruhu levé ruky, možnost mít položené předměty a pomůcky po levé straně, pokládat je vlevo a podobně.
  • Dítě by mělo mít k dispozici v rozumné míře i předměty pro leváky (nejlepší je, když jsou k dispozici předměty pro praváky i leváky a dítě si může samo zvolit). Malé děti většinou zpočátku preferují předměty pro leváky, s narůstajícím věkem ale začínají (většinou spontánně) využívat oboje. Zkušenosti totiž ukazují, že většinu pomůcek pro leváky používají dospělí leváci jen minimálně.
  • Při pohybových aktivitách a pracovních úkonech je potřeba si uvědomit, že leváci se většinou otáčejí za svou levou rukou, dopadají nalevo a podobně – je tedy nutné omezit i nebezpečí případného zranění.
  • Obecně platí, že v počátečních fázích činností – zejména nových, nezautomatizovaných – je důležitější větší dohled. To však neznamená, že dítěti budeme vnucovat své postupy.
  • Levoruké děti si už od dětství většinou samy nebo s počáteční dopomocí nacházejí nejvhodnější způsoby provádění různých praktických činností – i proto jsou přizpůsobivější a ve srovnání s praváky většinou i šikovnější na obě ruce. Vlastnoručně nalezené a zažité způsoby řešení se pak jeví jako nejoptimálnější. Proto je někdy diskutabilní tyto postupy zobecňovat pro potřeby ostatních.

↑ nahoru

Jak fixovat správné grafomotorické návyky?

V grafomotorické oblasti se zaměřujeme zejména na správný úchop kreslicího a psacího náčiní, na sezení, na polohu ruky a papíru nebo sešitu při psaní. Úchop kreslicího a psacího náčiní je u levorukých dětí stejný jako u pravorukých, ale stranově obráceně. Je to špetkový úchop, na kterém se podílí:

  • palec (dotýká se bříškem psacího náčiní z pravé strany, je pokrčený, bříško palce leží proti bříšku ukazováčku nebo jen mírně výš nebo i mírně níž);
  • ukazováček (asi 2–3 cm od hrotu, z levé strany, od konečku prstu ke druhému kloubu by měl být prakticky rovný nebo jen mírně pokrčený);
  • prostředníček („opěrka“ psacího náčiní – pomůže nakreslit na opěrné místo prostředníku „bubáka“ /skvrnu/, ten musí být při psaní stále „schovaný“);
  • prsteníček a malíček (jsou mírně ohnuté směrem k dlani – zpočátku můžeme pomoci přidržováním papírové nebo vatové kuličky v dlani)
  • malíková hrana (lehce se dotýká podložky – články prstů s výjimkou posledního – nehtového, ten směřuje do dlaně).

Jako motivace můžeme využít přirovnání panáčka v kolébce: panáčka pohoupeme, přidáme polštář a peřinu – to je palec a ukazováček, peřinu (ukazováček) nemačkáme na panáčka.

čteníSezení při psaní – při nácviku se zaměřujeme na polohu jednotlivých částí těla v tomto pořadí: nohy, hrudník, paže, hlava. Deska stolu má být ve výši žaludku dítěte, může být ve vodorovné poloze nebo mírně nakloněná (ideální je, aby paže dítěte svírala pravý úhel). Výška sedáku musí být taková, aby se chodidla dotýkala podlahy celou plochou. Stehno a lýtko by měly svírat pravý úhel (nebo trochu menší). Délka sedáku by měla odpovídat zhruba 75 % délky stehna. Hrudník je při psaní mírně předkloněný. Obě předloktí se lehce opírají o podložku. Ramena by měla být při psaní ve stejné výši. Někdy má dítě tendenci zvedat nebo vychylovat při psaní rameno dominantní ruky (pak je vhodné položit naši ruku na rameno dítěte – snadno tak zjistíme, jak rameno „pracuje“, zda je uvolněné, v přirozené poloze). Pokud má dítě problém s uvolněním ramen, činnost raději krátce přerušíme a zařadíme jednoduchý a časově nenáročný cvik – zvednout ramena co nejvýše a vzápětí je nechat volně „spadnout“; cvik dítě zopakuje několikrát za sebou a ve fázi, kdy má uvolněná ramena, může opět pokračovat ve psaní (při větších obtížích je potřeba uvolnění ramen věnovat čas i mimo psaní). Hlava je mírně vpředu v prodloužení hrudníku. Nemá se vychylovat do stran. Vzdálenost očí od podložky by měla být 25–30 cm. U stolku nebo v lavici by mělo levoruké dítě sedět buď vedle levorukého dítěte, nebo mít pravoruké dítě po pravé straně.

Poloha ruky a sešitu při psaní – zde se v současné době střetávají různé názory. Shodují se ale v tom, že psaní levorukého dítěte z boku je zcela nevhodné – problémem je zejména značně omezená možnost průběžné kontroly napsaného textu. V pohledu jim překáží nejen poloha ruky nebo její sklon, ale často i samotné psací náčiní. Navíc pokud píší plnicím perem, mohou si již napsaný text rozmazávat – tím trpí jak kvalita, tak i úprava písemného projevu.

Co se týče polohy ruky při psaní, převládají dva nejčastější názory:

  • psaní zdola, kdy je úchop náčiní stejný jako u pravorukého dítěte, pouze je stranově obrácený včetně polohy sešitu. Dítě tak píše „z kopečka“– na rozdíl od praváka (ten píše „do kopečka“). To mívá často negativní dopad na sklon písma – proto by měl být hodnocen tolerantně;
  • psaní shora, kdy ruka leží nad řádkem tak, že si dítě nestíní na řádek. Zápěstí by ale nemělo být vytočené (a tudíž křečovité), ruka by se měla jen mírně stáčet nad řádkem. Někdy je proto nutné i mírně předsunout vpřed levé rameno. Dítě tak vidí téměř na celý řádek. Sešit (papír a podobně) by měl být položen nalevo od osy hrudníku dítěte tak, aby pravý horní roh sešitu byl výš (tedy stejně jako u pravorukých dětí). Dítě by nemělo sešit při psaní natáčet více jak o třicet stupňů (ve směru hodinových ručiček).

hraníPři práci s předlohou by měla být předloha umístěna nalevo od dítěte. Při práci s písankami a podobně je vhodné vybírat ty, které mají vzory i v pravé části řádků, případně je vhodné vzory doplnit. Levoruké děti potřebují zpravidla více času na psaní, nestresování nepřiměřenými časovými limity, preferenci obsahové správnosti před kvalitou provedení a množstvím napsaného. Přístup k hodnocení písma (někdy i kreslení, rýsování) by měl být tolerantnější.

↑ nahoru

A co ostatní?

Jistě víte, že v současné době jsou pro leváky uzpůsobeny například školní potřeby, ale i kuchyňské nástroje (otvíráky, naběračky s „hubičkou“ a jiné), hudební nástroje (třeba kytary), sportovní náčiní (například hokejky), klávesnice k počítači a podobně. Ale celá řada nástrojů nebo i auta jsou sestrojeny pouze pro praváky. Proto je důležité, aby si leváci osvojovali způsoby, jak si s těmito pomůckami, náčiním a podobně poradit, navíc většinou nemají pomůcky pro levoruké stále k dispozici. Specializované náčiní pro leváky pořizujeme, jen když je to opravdu nezbytné (s výjimkou psacího a kreslicího náčiní).

Leváctví dítěte je důležité vzít v potaz i při zařizování domácnosti. Uspořádání nábytku by mělo být takové, aby to vyhovovalo potřebám dítěte – na stolku by měl být prostor pro odkládání věcí nalevo i napravo, klávesnici a myš k počítači je někdy lepší mít po levé ruce, osvětlení by mělo být umístěno v pravé části pracovní plochy (denní světlo může dopadat i zepředu). Otevírání skříněk je výhodnější vyklápěním dvířek nahoru. V koupelně je vhodné umožnit ukládání věcí nalevo od umyvadla – například zubní kartáček, mýdlo, ručník. V kuchyni více preferujeme nástroje, které jsou neutrální, oboustranné (například škrabky, nože, otvíráky, oboustranně nebo neutrálně tvarované rukojeti). U sporáku je bezpečnější poloha ovládacích prvků na předním svislém panelu, rozhodně ne na vrchní desce vpravo. Hodně diskutované je držení příboru – u malých dětí je vhodné preferovat způsob, který je pro dítě přijatelnější. Lepší ale je, když si časem osvojí oba způsoby – to je i způsob držení příboru praváky (v souladu se současnou společenskou etiketou).

Je levorukost i výhodou?

Levorucí jsou díky četným životním zkušenostem přizpůsobivější, často se dokážou lépe vyrovnávat s překážkami, překonávat je. V manuálních činnostech jsou často schopni využívat obě ruce, přizpůsobit se pravorukému, pravostrannému prostředí. Ale to není všechno: díky převládající dominanci pravé mozkové hemisféry bývají i více kreativní, emotivnější. Proto najdeme hodně levorukých třeba i mezi umělci a vědci v různých oblastech (např. Michelangelo Buonarroti, Paul McCartney, Marie Curieová, Charlie Chaplin, Bill Gates). Za přečtení určitě stojí například kniha Slavní leváci v dějinách lidstva (Ed Wright, nakladatelství Fortuna Libri).

V mnohém tedy záleží i na nás, zda se levorukost dítěte stane negativem, nebo pozitivem.

Související literaturu a další informace najdete v naší Odborné knihovně.

Kde hledat pomoc

Leváci a leváctví
Asociace klinických psychologů
Asociace školních psychologů
Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden

Autor článku

PaeDr. Drahomíra Jucovičová

Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a je odbornicí v oblasti speciální pedagogiky. Dlouhodobě se zabývá problematikou dětí, dospívajících i dospělých se specifickými poruchami učení a chování. Pracuje v pedagogicko-psychologické poradně, ambulanci klinické psychologie (Fakultní nemocnice Bulovka), je lektorkou, externě přednáší na Pedagogické fakultě UK v Praze. Je autorkou interaktivních pomůcek a spoluautorkou interaktivních učebnic českého jazyka pro ZŠ, pracovních materiálů pro mateřské školy, řady odborných publikací a článků, spolupracuje s médii ve prospěch lepší informovanosti veřejnosti o této problematice.

Publikační aktivity PaeDr. Drahomíry Jucovičové najdete v naší Odborné knihovně.

Související literatura:

Ambidextrie a její reedukace v předškolním a mladším školním věku
10 faktů o levácích, které jste netušili
Je naše dítě zralé na vstup do školy?
Leváci a jejich výchova
Záhady levorukosti
Nechte leváky drápat
Slavní leváci v dějinách lidstva


 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS