Zobrazit menuSkrýt menu

Nebezpečné závislosti v období karantény

Publikováno: 27. 3. 2020, aktualizováno: 14. 4. 2020

O rizicích spojených se závislostním chováním, která současná situace přináší, jsme mluvili s Mgr. Michaelou Štáfkovou, vedoucí dětské adiktologické ambulace a psychologické poradny pro dorost v Kladně.

Obsah článku:

Hrozí v souvislosti s aktuálními omezeními a nouzovým stavem vyšší riziko, že se může u dětí a dospívajících rozvinout nebo prohloubit nezdravé užívání technologií – např. hraní her nebo využívání internetu?

Co se týká nelátkové závislosti, je riziko velmi vysoké - z prostého důvodu, že děti i dospělí jsou omezení v činnostech, které mohou vykonávat. Jedna z rad, kterou dáváme je najděte si koníček, sportujte, dělejte něco, co vás dřív bavilo, vyrábějte, choďte do společnosti. To jsou věci, které vesměs v rámci karantény nejdou dělat. Takže ano, tohle bude problém. Obávám se, že zhruba za tři neděle až měsíc až opadne ta první, až skoro bych řekla hysterie, lidé zjistí, že nemají co dělat, nudí se a čas strávený prostřednictvím digitálních technologií bude hodně vysoký, především u dětí od 9 do 16 let.

Jak by podle vás měli rodiče k současné situaci přistupovat? Tedy, jak u dětí nadměrné užívání technologií limitovat?

Pro mnoho rodičů je to těžké, protože potřebují v první řadě zajistit rodinu po finanční stránce, mají problémy tzv. sami se sebou. Potýkají se s velmi radikální změnou, ať už je to vaření obědů, kontrolování úkolů a podobně. První rada tedy nesměřuje ani tak k dětem, jako k rodičům. Měli by se udržovat v co největší psychické pohodě, hledat svoje úniky, psychohygienu. Kdo má doma děti, ví, že je tahle změna náročná pro celý rodinný systém.

Rada směrem k dětem je, buďte co nejvíc spolu. Byť je to náročné, neumíme to, nedělali jsme to dosud. Rodiče byli v práci, děti ve škole, případně děti na kroužku a rodiče na svých aktivitách. To nevadí, pojďme se to učit, budeme postupně zlepšovat naše kontakty a pak zjistíme, co nám dělá dobře. Těch aktivit, co by děti mohly dělat, je ohromné množství, stačí se třeba vrátit k tomu, co je bavilo o pár let zpátky. Zkusit začít malovat, hrát společenské hry, plánovat, co budeme dělat v létě, můžeme vymýšlet, vyprávět, prohlížet fotografie z dětství, vyprávět si historky jaké to bylo, když byly děti malé, roztřídit šuplíky. Je fajn cokoli si plánovat, ráno se domluvit. Někomu vyhovuje rozplánovat den hodinu po hodině, někomu na dopoledne a odpoledne, ale plánování je důležité, protože když budeme mít rozplánovaný den, nebudeme mít tolik myšlenek na to, abychom strávili čas na digitálních technologiích nebo s jinou drogou, která funguje jako pomoc pro špatnou náladu.

Jak rodič pozná, že už má jeho dítě vážnější problém, na který sama rodina nestačí? Tedy, kdy je vhodné obrátit se na odbornou pomoc?

Jedná se symptomy, které se vyskytují u závislostí obecně. Dítě začíná být nervózní, velmi podrážděné, nedokáže se vzdálit od digitálních technologií a pak přechází až k agresivitě. Neplní domácí úkoly, není na něj spolehnutí, nedokáže se soustředit na nic jiného a vyžaduje stále dokola jednu a tu samou aktivitu. Ono je fajn, aby digitální technologie, které děti používají měly ve svém životě, žijeme v 21. století. Co si budeme povídat, je to vlastně docela fajn, můžeme se jejich prostřednictvím vzdělávat i bavit, takže proč ne. Ale je zároveň potřeba stanovit limity a hranice. To je největší problém, se kterým se rodiče potýkají. Často proto, že rodiče říkají, že nejsou doma, vrací se pozdě a nemohou děti kontrolovat. A děti dělají to samé co my, s tím rozdílem, že my jsme zahodili aktovku do kouta a běželi ven, ale ony sednou k počítači. Tohle je vhodná doba využít ten čas k přenastavení rodinného režimu tak, aby to všem vyhovovalo. Naplánujte do toho dne digitální technologie, klidně si s dětmi nějakou hru zahrajte, ale ať je to vykompenzované i jinou činností.

Kam konkrétně se mohou rodiče a děti v této době obrátit?

V době, kdy ambulantní služby nefungují tak, jak fungovaly - to znamená, že rodiny chodily na individuální a rodinné terapie - mohou rodiče využít telefonní a skypový kontakt s ambulancemi, které se adiktologií zabývají. Mnoho služeb najdete např. na stránkách www.dada-info.cz, což jsou webové stránky, které se přímo zabývají adiktologickými službami pro děti a mládež. V dnešní době koronaviru takké skupina odborníků vytvořila portál www.delamcomuzu.cz, kde je nyní zhruba přes 120 odborníků, psychologů a terapeutů, kteří poskytují zdarma krátkou, cca půlhodinovou krizovou intervenci. Tam se rodiče mohou poradit o postupu. Ale základní princip je udržovat a opečovávat vztahy v rodině. Protože rady na internetu najdete, ale jedna věc je přečíst si, co mám dělat, a druhá zařadit to do rodinného systému. Protože rodiny mají svoje návyky, někdy až stereotypní, a přebudování těchto návyků je něco, co bolí a je nepříjemné nejen pro rodiče, ale samozřejmě i pro děti.

Jak je to s látkovými závislostmi, které se týkají především dospělých, ale i dospívajících?

U látkových závislostí je více rizik. Zkusím je rozdělit na sociální a zdravotní. Ty zdravotní jsou určitě obrovská z toho důvodu, že užívání návykových látek, například opiodů nebo metamfetaminů způsobuje tělesné problémy, poškozuje plíce, působí v mozkovém kmeni tak, že zpomaluje dýchání, a tedy omezuje činnost plicní. Pro takového člověka je obtížnější vypořádat se s jakoukoli infekcí, natož s koronavirem. Další problém je, že návykové látky zužují cévy a snižují hladinu kyslíku v krvi. Pro tyhle lidi je velmi nebezpečný vůbec pohyb venku, protože by pro ně nákaza mohla znamenat těžké zdravotní ublížení, případně by mohlo dojít i k nejhoršímu. Lidé závislí na těchto látkách se mohou nechat hospitalizovat, to znamená, že to nezvládnu sám a nechám si pomoci. Psychiatrické nemocnice a terapeutické komunity fungují v omezeném stavu, ale fungují. Je to lepší varianta, než zůstat doma a být na to sám. Protože ta touha po droze je obrovská a v době omezených sociálních kontaktů ještě roste. Pak jsou tu sociální aspekty. Mezi ně patří omezení práce a příjmů. Pobyt doma pak způsobuje tendenci lidí zvyšovat dávky. Proto se obáváme, že po skončení nouzového stavu bude procento závislých daleko vyšší, než je teď.

Co třeba rozšířené pití alkoholu?

Pití alkoholu je určitě rizikovým faktorem. Rozumím tomu, že rodiče budou říkat, ale to je jediná moje příjemná aktivita, alespoň večer si sednout a dát si tu sklenku vína na uklidnění. Nicméně pořád je pití alkoholu rizikové a pořád se na tom nic nemění. Dnes už se ví, že pití alkoholu vyvolává několik druhů rakoviny, ostatní zdravotní záležitosti asi nemá cenu uvádět. Já se obávám jediné věci, a to je návyk. Když si rodič občas zpříjemní chvilku alkoholem, proč ne, ale v téhle extrémní době by se mohlo stát, že pravidelné užívaní povede k tzv. návyku a návyk povede k závislostnímu škodlivému užívání. Ten vede k syndromu závislosti, což je závažné onemocnění. Pokud si tedy rodič, dítě nebo dospívající vytvoří v karanténě návyk, bude pro něj o to těžší vrátit se k běžnému normálnímu režimu.

Má rada by mohla znít, snažte se žít normálním životem. I když jsme omezení tímhle způsobem, zkusme dělat věci tak, jako bychom žili normálně. Ráno vstaneme, oblíkneme se, upravíme se, ženy se třeba nalíčí. Rozumím tomu, že jsou doma, ale  jakmile si po měsíci (vytvoření návyku trvá zhruba 21 až 31 dní) navykneme na něco jiného, bude se nám těžko vracet do běžného života.

Související články na portálu Šance Dětem

Může se stát, že se v domácí izolaci projeví drogová závislost někoho rodiny, o které ostatní členové dříve nevěděli? Pokud ano, proč právě v tuto chvíli?

Je pravda, že někteří rodiče volají v rámci telefonických intervencí, že si všimli. Obnovili zaplaťpánbůh takovou tu všímavost, kterou jsme v posledních letech ztráceli. A tím, že jsou více doma, mají možnost si více všímat. Takže ano, u dospívajících se může objevit rizikové chování, kterého si rodiče dříve nevšimli. Rozhodně doporučujeme kontaktovat v takovou chvíli odborníka. Není dobré panikařit, jít do druhého extrému a začít zakazovat, zabavovat, křičet. To nikomu nepomůže. Když to půjde, pokud možno zachovat klid, společně si sednout s celou rodinou i se sourozenci a popsat, co se děje. Kontaktovat odborníky, kteří po telefonu poradí, jak dál s teenagerem a vůbec v tom rodinném systému komunikovat. Víme, že zákazy vyvolávají obrovskou chuť je porušovat a cílem není dítě přivést do stavu, kdy rodičům musí lhát, ale znovu vybudovat důvěru, aby pochopilo, že mu máma s tátou chtějí pomoct.

Takže celou situaci kolem karantény lze chápat také jako svým způsobem příležitost?

Já celou tuhle karanténu vnímám jako obrovskou příležitost právě k tomu, abychom byli více všímaví, abychom byli laskaví, protože laskavost je úplně nejlepší investice do životní spokojenosti a do naší vlastní spokojenosti. Je to doba, kdy můžeme, dokonce musíme, být více spolu, znovu se učíme opečovávat vztahy, vnímat jeden druhého a nejen druhé lidi kolem sebe, ale i sami sebe. Je to úžasná chvilka k zastavení a sebereflexi. Zda jsme spokojení, jsme tam, kde jsme chtěli být a zda jsme si splnili přání. My tomu říkáme osobní revize a kdy jindy, než teď, když je na to čas.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS