Publikováno: 14. 12. 2017, aktualizováno: 30. 1. 2018
Nejdůležitější je zachovat klid
Volání záchranné služby
Pomoc při bezvědomí
Zástava dechu
Ucpání dýchacích cest cizím předmětem - dušení
Velké krvácení
Drobné rány a odřeniny
Úrazy hlavy
Zlomeniny
Popáleniny
Každý rodič už se někdy ocitl v situaci, kdy musel reagovat a pomoci svému dítěti, které se zranilo, nebo se náhle zhoršil jeho zdravotní stav. Co kdyby ale došlo k něčemu horšímu? Jedna z nejděsivějších představ každého rodiče je vážný úraz dítěte. V následujícím článku si můžete přečíst základní pokyny a rady, jak postupovat.
Ačkoli zde píšeme o první pomoci dětem, dokonce nejčastěji těm vlastním, nejdůležitější při poskytování první pomoci je bezpečnost zachránce. Snažíme se, abychom jako zachránci nebyli ohroženi, naše bezpečnost by měla být prioritou. Zraněný zachránce nepomůže a váže síly dalších zachránců či profesionálních záchranářů. Na vlastní bezpečnost dbáme tedy především v případě požáru, tonutí, při dopravní nehodě nebo v nebezpečném terénu. A maminky, vzpomeňte si na tuto poučku také v letadle – dýchací masku nejprve sobě, pak dítěti. Druhé (nezraněné) dítě by nás mělo v rizikové situaci zajímat také (kde je, co právě dělá, zda neskončí jako jeho sourozenec apod.). Zkontrolujeme, kde se nachází, zavoláme nebo vydáme pokyn, aby zůstalo na místě.
„Při poskytování první pomoci zachováme klid“ praví zlatá poučka. Jak na to, je velmi individuální a těžké na provedení. Důležité je znát správné postupy, mít je naučené a zautomatizované. V krizové situaci člověka nejprve zachvátí panika, ale pokud víme, co udělat, prostě jen použijeme daný jednoduchý postup. Rodičovské instinkty jsou úžasná věc a často rodiče s dítětem v ohrožení dokáží neuvěřitelné věci. Takže se není třeba bát, když je nejhůř, vaše tělo a mozek budou fungovat na plné obrátky.
V našich podmínkách při potřebě přivolat zdravotnickou záchrannou službu voláme na číslo 155. Tísňovou linku 112 využijeme v cizině, při volání ze zamčeného telefonu a při neštěstích většího rozsahu (požár, rozsáhlejší dopravní nehoda apod.).
Záchrannou službu voláme v těchto případech:
Operátorce nahlásíme své jméno, místo, kde se nacházíme, co se stalo, věk dítěte a v jakém je stavu. Není nutné nahlásit přesnou diagnózu, spíše popíšeme, jak na tom dítě je – při vědomí nebo v bezvědomí, kde udává bolest, jaké má obtíže atd. Hovoru není třeba se obávat, operátorky se dotáží na důležité informace, rodiče uklidní a poskytnou rady, co udělat do příjezdu záchranářů. Myslíme také na volný přístup záchranářů k zraněnému (odemčené vchodové dveře, pes nepobíhá po zahradě apod.). Pro usnadnění lokalizace, hlavně v terénu, je dobré nahrát si do telefonu aplikaci Záchranka, která ohlásí záchranné službě automaticky vaši polohu.
Nejčastějšími úrazy, které děti potkávají, jsou odřeniny, zhmožděniny a drobné ranky. S těmito drobnými poraněními si naštěstí poradíme většinou sami a k jejich ošetření si vystačíme s prostředky z domácí lékárničky. Nicméně bychom je neměli podceňovat, protože se z nich mohou vyvinout vážnější zdravotní komplikace. V případě, že si nejsme například jisti zvolenou léčbou nebo se nám zdá, že se rána dobře nehojí, neodkládáme návštěvu lékaře.
Ztráta vědomí je závažný stav, který může ohrozit život dítěte. Je důležité, aby pomoc byla rychlá a efektivní. Přitom základní postupy nejsou složité. Bezvědomí může nastat jako důsledek úrazu (nejčastěji hlavy), zhoršení zdravotního stavu (epilepsie, cukrovka, horečky) nebo otravy. Příčin je velká řada a pro správné poskytnutí první pomoc není nutné zjistit, o kterou z nich se jedná. Dítě v bezvědomí nereaguje na vnější podněty, bezvládně leží a nevnímá své okolí.
Jak postupovat?:
Záklon hlavy slouží k uvolnění dýchacích cest. Díky němu zabráníme ucpání dýchacích cest kořenem jazyka. Provedeme ho tak, že dítě v leže na zádech chytíme prsty jedné ruky pod bradou a druhou rukou za čelo. Bradu táhneme vzhůru a čelo tlačíme dolů.
Dýchání zjišťujeme, abychom se rozhodli, jak budeme postupovat dále. Dítě musí mít zakloněnou hlavu, aby byly volné dýchací cesty. Pozor, u bezvědomého musíme záklon hlavy držet. Podíváme se na hrudník dítěte – pokud se pravidelně zvedá a klesá, dítě dýchá. Také je možné přiložit své uchu k nosu a ústům dítěte – cítíme vydechovaný vzduch. Pokud dítě dýchá, udržujeme záklon hlavy a sledujeme jeho dýchání do příjezdu záchranné služby. Když nedýchá, ihned zahájíme resuscitaci.
Do zotavovací (podle dřívější terminologie stabilizované) polohy uložíme bezvědomého, který dostatečně a normálně dýchá, a to v těchto případech:
I v zotavovací poloze kontrolujeme dýchání. Pokud dítě přestane dýchat, ihned jej otočíme na záda a resuscitujeme. Doporučujeme podívat se na edukační video demonstrující nejčastější použití zotavovací polohy.
Pokud dítě v bezvědomí nedýchá nebo dýchá nedostatečně, hrozí mu nedokysličení těla, především mozku, a tím pádem trvalé postižení nebo úmrtí. V takových situacích musíme postupovat rychle a správně.
Resuscitace u dítěte staršího než 1 rok
Dítě po záklonu hlavy nedýchá nebo nedýchá normálně. Pokusíme se přivolat dalšího člověka, který nám může pomoci (například zavolá záchrannou službu). Zakloníme hlavu dítěte, držíme jeho nos zacpaný a přiložíme svoje ústa na ústa dítěte. Pak provedeme umělý vdech. Vdech je správný a dostatečný, pokud se zvedne hrudník dítěte;
Správné provedení resuscitace je ve stresové situaci obtížné. Dispečerka záchranné služby vás bude celou dobu telefonicky navádět a podporovat. I přesto je ale lepší si ji vyzkoušet na figuríně na kurzu první pomoci.
Resuscitace dítěte do 1 roku
Provádíme podobně, s těmito odlišnostmi:
Dušení u malých dětí je velkým nebezpečím, kterému bychom se měli především snažit předcházet. Pokud už k němu dojde, musíme jednat rychle. Postupy přitom nejsou moc složité. Dusící se dítě je obvykle rudé v obličeji nebo začne promodrávat. Dítě může kašlat, sípat, chrčet nebo (v nejhorším případě) neslyšíme nic, dítě jen gestikuluje.Pokud to jde, vyzveme dítě ke kašli, pomůžeme například vhodnou polohou;
K vyražení dechu dojde při nárazu na hrudník, zepředu či zezadu. Dítě je při vědomí, ale nedýchá a nemůže mluvit. Vyražený dech je způsoben křečí bránice, stav se sám o sobě zlepší, protože se bránice odkysličí a křeč povolí. Není třeba dělat nic, dítě uklidníme a vyčkáme, během krátké chvíle křeč povolí a dýchání se obnoví
Ke krvácení může dojít při různých ranách ostrými předměty. Při velkém krvácení je přímo ohrožen život dítěte. Není třeba rozlišit, zda se jedná o tepenné nebo žilní krvácení, je třeba pomoci rychle:
Drobné rány patří mezi běžné úrazy, které obvykle ošetřujeme doma. Proto je třeba jim věnovat dostatek pozornosti:
Než se dítě naučí chodit, jezdit na kole, lézt po stromech a další užitečné dovednosti, stojí ho to mnoho pádů. Nebezpečné jsou především ty, kdy je zasažena hlava. Ne každé násilí směřované na hlavu vede k otřesu mozku. Všímáme si těchto nebezpečných příznaků:
V případě, že se vyskytnou příznaky otřesu mozku, ihned přivoláme záchrannou službu:
Zlomeniny patří k častým úrazům dětí, ať už při sportu nebo v domácnosti. Někdy bývá těžké zlomeninu s jistotou rozpoznat. Tu získáme až rentgenologickým vyšetřením. Zlomeniny se obvykle projevují bolestí, otokem, krevním výronem a snížením pohyblivosti končetiny. Nebezpečné jsou tyto příznaky:
Základem první pomoci je znehybnění zlomeniny. Často pozorujeme u dětí, které utrpěly zlomeninu, že zůstanou v původní poloze a pohybují se co nejméně. Znehybnění zmenší bolest a zabrání dalšímu následnému poškození. Dlahování pomoci klacků, lyžařských hůlek apod. se v našich běžných podmínkách nedoporučuje:
Popáleniny jsou způsobeny vysokou teplotou. Projevují se bolestí, začervenáním, puchýři, v nejhorších případech zuhelnatěním tkáně:
Postupy první pomoci u dětí nejsou nic složitého a náročného. Jen přečtení pouček a návodů je ale nestačí. Je lepší si postupy nacvičit na některém z kurzů první pomoci, například těch, které pořádá Červený kříž. Pak nebudete v dané situaci zaskočeni a aspoň trochu se vyhnete stresu. Přejeme vám, aby se vám úrazy vyhýbaly a abyste tento článek založili v paměti pouze „pro strýčka příhodu“.
Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.
První pomoc pro každého
První pomoc
Příručka první pomoci
© Obecně prospěšná společnost
Sirius, o.p.s. 2011–2018
Šance Dětem, ISSN 1805-8876
Sdělte nám svůj názor na portál
Šance Dětem prostřednictvím
on-line dotazníku.