Zobrazit menuSkrýt menu

Poprvé mluvíme s dítětem o zplození a narození

Publikováno: 25. 4. 2018, aktualizováno: 19. 7. 2018

Obsah článku

Kdy začít s dítětem hovořit o zplození a narození? Jakým způsobem dětem vysvětlit vznik nového života a záležitosti týkající se sexu? I když univerzálně ideální věk pro zahájení sexuální výchovy neexistuje, s jistou nadsázkou lze říci, že sexuální výchova by měla být součástí výchovy v rodině vlastně už od narození dítěte.

Sexuální výchova jako součást výchovy v rodině

Ačkoliv sexuální výchova bývá součástí rodinné výchovy ve školních osnovách, odborníci se shodují, že základy by dítě mělo získat v rodině. Rodiče tak mají jedinečnou příležitost předat informace týkající se zplození a narození svým dětem vhodným a citlivým způsobem, což ze strany vrstevníků rozhodně nemusí vždy být. Další informace tohoto druhu, se kterými se později v životě dítě potká, pak už může zasadit do kontextu a souvislostí komunikace, kterou si nese z rodiny. To se zdá být čím dál důležitější v době, kdy mají děti mnohem snazší přístup k informacím, ale například i k pornografickým materiálům a podobně.

Prostřednictvím oboustranně otevřené komunikace se také posiluje vzájemný vztah a důvěra mezi rodičem a dítětem a vytváří se tak kvalitní zázemí a terén pro případné další hovory na toto téma v budoucnu. Začít tuto důvěru budovat až v období puberty už může být v mnoha případech pozdě, nehledě na to, že jakákoliv konverzace o intimních tématech bývá mnohem obtížnější jak pro rodiče, tak pro potomky v tomto věku. Adekvátní sexuální výchova v rodině spolu s vedením dítěte k respektu k jeho tělu a tělesným hranicím je navíc účinnou prevencí zneužití dítěte.

↑ nahoru

Kdy je ten správný čas?

Již děti v batolecím věku začínají zkoumat svá těla včetně intimních partií, například při koupání či přebalování, a mimoděk zjišťují, jaké doteky a na kterých místech jsou jim příjemné. Už v takto útlém věku se batolata mohou sebeuspokojovat a rozhodně není vhodné v tomto chování dítěti bránit nebo je dokonce trestat. Zhruba od věku dvou let bychom dítě měli postupně vést k tomu, že takové aktivity jsou sice zcela normální a přirozené, ale patří do soukromí. Citlivá rodičovská reakce může již v tomto věku podpořit utváření zdravého vztahu k vlastnímu tělu a sexualitě bez zbytečného vzbuzování pocitů viny či studu.

Zhruba v období dvou až pěti let si v kontextu osvojování sociálních a pohlavních rolí děti začínají přirozeně všímat rozdílů mezi chlapci a dívkami. I v tomto ohledu je ideální přirozená a upřímná reakce rodičů ̶ obvykle stačí vysvětlení, že kluci mají „pindíky" a holčičky „pipinky", přičemž konkrétní pojmenování samozřejmě každá rodina volí podle svých tradic a zvyklostí.

matka

V předškolním období, tedy ve věku tří až šesti let, přibývají dotazy na téma, jak se rodí miminko, jak se miminko dostane do bříška a jak se pak dostane z bříška ven a podobně.

Nejen v případě prvorozených dětí to bývá doba, kdy se rodina rozrůstá o malého sourozence, a tyto zvídavé a většinou velmi přímočaře formulované otázky se tak zcela přiměřeně věku a okolnostem mohou konkrétně vztahovat k maminčinu kulatícímu se bříšku. Běžné jsou v tomto věku také různé variace na „hry na doktory", které jsou především výrazem dětské zvědavosti. Ze strany rodičů je dobré nepromarnit tuto jedinečnou příležitost pro komunikaci s dítětem na toto téma.

 

↑ nahoru

Najít si svůj způsob

Každý člověk je jedinečný a jedinečné jsou i osobnosti rodičů, jejich hodnoty, postoje a potažmo celkový pohled na svět. Proto se pochopitelně lišíme nejen v postojích k sexu, ale i v míře otevřenosti, se kterou jsme ochotni hovořit o intimních záležitostech. Každý z nás prošel jinou výchovou a má jiné životní zkušenosti. Zatímco v některých rodinách je konverzace o sexu a jiných intimních tématech naprosté tabu, v jiných rodinách se o těchto záležitostech hovoří otevřeně a nenuceně a například i nahota rodičů a dětí je vnímána jako přirozená.

Když se tedy jako rodiče ocitneme tváří tvář situaci hovořit s potomkem na téma zplození a narození dítěte, a tyto situace většinou přicházejí nečekaně a bez varování, naše první a nejdostupnější reakce většinou odpovídají postoji, který jsme si vybudovali v průběhu vlastního dětství, dospívání a posléze v dospělosti. Mohou se objevit různé zábrany, rozpaky a pocity studu, ale i upřímné pobavení, hrdost a radost ze zvídavosti dítěte a jeho vývoje. Pokud jsme jako rodiče otázkou potomka natolik zaskočeni, že nás v danou chvíli nenapadá vhodná odpověď, je možné rozhovor na toto téma odložit a slíbit dítěti, že se k jeho otázce později vrátíme - a svůj slib samozřejmě dodržet. Získáme tím určitý odstup i vzácný čas, kdy si můžeme svoji odpověď promyslet či probrat s partnerem.

deti

Jako v kterékoliv jiné situaci, které každodenně rodičovství přináší, se můžeme rozhodnout, zda naše reakce bude kopírovat způsob, jakým například reagovali v konfrontaci s naší přirozenou dětskou zvědavostí naši rodiče či jiní důležití lidé v našem životě. Možná nám způsob, jakým s námi rodiče hovořili o intimních záležitostech, v dětství vyhovoval, a máme tedy k dispozici model, který můžeme předávat dál svým dětem. Pokud nám pojetí sexuální výchovy v původní rodině nevyhovovalo, můžeme se pokusit najít jiný způsob, který bude lépe sedět našim aktuálním hodnotám a potřebám. I přestože jsme například vyrůstali v prostředí, které bylo v tomto ohledu spíše uzavřené, a téma sexu bylo naprosté tabu, můžeme svým potomkům zprostředkovat odlišný postoj.

↑ nahoru

Je však zároveň dobré vnímat a respektovat vlastní pocity a nesnažit se za každou cenu jít proti vlastním léta budovaným postojům. Podobně jako v jiných výchovných situacích může však pomoci si svoje postoje uvědomit a pokusit se je modifikovat tak, aby lépe odpovídaly současné situaci.

Bývá užitečné, když si o tomto tématu otevřeně pohovoříme s partnerem. I když v otázce sexu může panovat mezi partnery soulad, co se týče sexuální výchovy v rodině, mohou se postoje obou partnerů i poměrně znatelně rozcházet, protože každý z nich si do rodiny přináší vlastní zkušenosti a výchovné postoje. V roli rodičů jsou však oba partneři na jedné lodi a je dobré si vyjasnit nejen to, jakým způsobem a od jakého věku vlastně chceme o sexu s dětmi hovořit, ale především jaký postoj bychom svým dětem jako rodiče rádi předali. Největší šanci na úspěch mívá takový způsob komunikace, který bude pro rodiče komfortní a přirozený a ve kterém se budou cítit sebejistě a autenticky.

Jak dětem vysvětlit vznik nového života  ̶  nosí děti čáp?

porodJakým způsobem tedy s dítětem poprvé mluvit o vzniku nového života a narození dítěte? Základní doporučení je vyvarovat se v komunikaci s dítětem lhaní. Například v případě tvrzení, že „děti nosí čáp", dospělý samozřejmě ví, že se jedná o staletí tradované rčení, ovšem dítě v předškolním a mladším školním věku bere každý takový výrok doslovně a mohl by být pro něj zbytečně matoucí.
Legenda o čápovi mimochodem údajně vznikla v době, kdy se ještě většina dětí rodila doma a starší sourozenci bývali stejně jako dnes přirozeně zvědaví, odkud se vzalo malé miminko a proč maminka leží po porodu v posteli.

Příchod miminka se dětem vysvětloval legendou o čápovi, který jej přinesl a při předávání děťátka klovl matku do nohy a ta začala krvácet. Takto rodiče dětem zdůvodňovali nejen příchod miminka na svět, ale i maminčin odpočinek v posteli a například i zakrvácené lůžkoviny při porodu v domácím prostředí. Tato legenda se rozšířila do světa z těch oblastí Evropy, kde čápi každoročně hnízdí na střechách domů, zejména z Německa, Holandska a určitých částí Skandinávie.

↑ nahoru

V dnešní době by však s povídáním o čápovi či vráně rodiče dlouho nevystačili. Dříve či později se dítě dozví pravdu od kamarádů či spolužáků a může se pak cítit zahanbeno. I pravda se dá však sdělit různými způsoby a rozhodně není třeba od nejútlejšího věku dítěte operovat s anatomickým pojmoslovím a detailním popisem sexuálního aktu.

Čáp - Jiří Žáček     rodina                                             

Čáp se chlubí:
Klapy, klapy, klapy,
nosím na svět jenom samé chlapy!
Holky nosí umouněná vrána,
kam se hrabe na mě - veterána.
Markétka mu říká:
- Ach, ty smíšku!
Děti přece rostou mámě v bříšku

Už s nejmenšími dětmi na hranici batolecího a předškolního věku však lze mluvit o tom, že tatínek má semínko a maminka vajíčko,jejichž spojením vzniká v maminčině bříšku (děloze) nový život. Větší podrobnosti většinou děti v tomto věku nevyžadují, i když další zvídavé otázky na sebe nenechají dlouho čekat. Podobně jako v jiných vývojových otázkách je i v této oblasti vhodné respektovat přirozené tempo vývoje dítěte, citlivě reagovat na jeho aktuální potřeby a nechat se vést dětskou zvídavostí.

Nejpozději před nástupem do školy by se dítě ze strany rodičů mělo setkat se základní informací o sexu, samozřejmě ve zjednodušené podobě přiměřené věku a rozumovým schopnostem dítěte. Podle některých odborníků by již v tomto věku mělo také znát přesná pojmenování pro pohlavní orgány a umět bezpečně rozlišovat, v jakých kontextech a jakým způsobem je vhodné mluvit o intimních tématech.

↑ nahoru

Pro děti v předškolním či mladším školním věku bývá takový hovor většinou úplně přirozený, jelikož ještě nejsou zatížené dalšími společenskými významy a případně i souvisejícími pocity studu, které později vstřebávají starší děti v dalším procesu socializace. I proto je výhodné začít s komunikací na toto téma již v předškolním věku dítěte. Opět je vhodné se v míře otevřenosti nechat vést osobností dítěte a jeho zájmem. Klíčovým sdělením pro děti nejen v tomto věku by mělo být, že sex je jako součástí partnerského vztahu vyjádřením a vyvrcholením lásky mezi dvěma dospělými lidmi.

Podobně přirozeně, bez nepravd a předsudků je vhodné s dětmi hovořit také o porodu a o tom, jak se rodí miminko. Zejména matky dívek by si měly být vědomy, že způsob, jakým své dceři zprostředkují zkušenost narození dítěte, může silně ovlivnit její budoucí postoj nejen k porodu, ale i k vlastnímu tělu, ženství a podobně. Ke komunikaci na toto téma lze použít různé publikace, konkrétní tipy předkládáme v závěru článku. Pro rodiče i děti bývá rozhovor prostřednictvím obrázkové publikace přirozenější a jednodušší, děti nad obrázky komunikují otevřeněji, snáze a bezprostředněji.

Sexuální výchova jako prevence zneužití dítěte

dcera

Součástí sexuální výchovy v rodině by měla být také věku odpovídající edukace ohledně těla a jeho privátních zón. Dítě by mělo být od nejútlejšího věku vedeno k tomu, že jen samo rozhoduje o tom, kdo se bude jeho těla dotýkat, a že nemůže být k dotekům nikým nuceno. Zároveň je důležité vysvětlit dítěti výjimky (hygiena, zdraví), kdy se intimních partií dítěte může dotýkat druhá osoba (rodiče, lékař).

Přistiženi „in flagranti" aneb dítě jako nečekaný svědek

Nedílnou součástí komunikace s dítětem o intimních tématech je i otázka soukromí. Dítě by mělo vědět, že každý člověk má právo na své soukromí při hygieně, převlékání a podobně. Potřebu dítěte po soukromí, která přirozeně roste s věkem, bychom měli vždy respektovat. Respekt k soukromí by měl být pochopitelně vzájemný - stejně jako by rodiče neměli bez varování vtrhnout do dětského pokoje, tak i dítě by mělo vědět, že ložnice je privátním prostorem rodičů, kde se před vstupem klepe. Je to nejlepší prevence situací, kdy dítě nečekaně přistihne rodiče při sexu.

Pokud už se tak stane, je dobré pokusit se celou situaci zvládnout v klidu, byť je situace pro rodiče sebevíc nepříjemná. U nejmenších dětí většinou stačí odvést je zpátky do postýlky a uložit k spánku. Starším, zvídavým dětem můžeme v klidu vysvětlit, že takové aktivity dospělí lidé dělají, protože se mají rádi a jsou jim příjemné. Hlavním poselstvím by mělo být, že sex že je aktem vzájemné lásky rodičů a že je normální, když si takto lidé projevují náklonnost. Zároveň je dobré zdůraznit, že sexuální aktivity náleží pouze dospělým lidem. Takové vysvětlení dítě většinou bez problémů přijme.

↑ nahoru

Kde hledat inspiraci?

Na trhu existuje mnoho knih a publikací na toto téma a rodiče si mohou vybrat takovou, která bude nejlépe odpovídat jejich hodnotám a postojům. Kromě encyklopedicky zpracovaných knih najdeme i více poeticky pojaté publikace, nechybí ani knihy nabízející křesťanský pohled na téma sexu a narození dítěte.

Tipy na knihy, publikace a další zdroje:

 

  • Mluvme s dětmi o sexu (Linda Goldman, Portál, 2015)
    Praktická publikace poskytující cenné podněty pro sexuální výchovu v rodině, která pomůže rodičům mluvit s dětmi o sexu způsobem odpovídajícím jejich věku a rozumovým schopnostem.

  • Jak děti přicházejí na svět (Jana Martincová, Petra Kubáčková, Babyonline, 2011)
    Publikace nabízející odpovědi na první otázky dítěte (nejen) o sexu vznikla na základě skutečných hovorů matky s dětmi ve věku dva až pět let a je určena dětem od dvou do deseti let.

  • Jak s dětmi mluvit o sexu, manželství a rodičovství (Ilona Burdová, Kartuziánské nakladatelství, 2011)
    Kniha nabízející rodičům i pedagogům křesťanský pohled na sexualitu a rodičovství.

  • Bříško, bříško, kdo v tobě bydlí?(Miriam Pešková, Amenius, 2008)
    Citlivým a nenásilným způsobem, prostřednictvím krátkých básniček a poutavých ilustrací kniha popisuje vývoj miminka v bříšku maminky dětem zhruba od tří let.

  • Povídej mi, jak jsem se narodil(a) (Vlasta Jirásková, Papillon, 2014)
    Vyprávění o těhotenství a porodu, kojení a nošení miminka, které je možné pojmout jako dialog s dítětem a příběh si přizpůsobit vlastním zkušenostem a pohledu vypravěče. 

Autor článku

chalupnickovaPhDr. Lenka ChalupníčkováPsycholožka a terapeutka pracující s dětskými a dospělými klienty. Vystudovala psychologii na katedře psychologie Fakulty sociálních studií v Brně. V současné době působí v Brně jako psycholožka a terapeutka v soukromé psychologické praxi http://www.psychologos.cz/ a v azylovém domě pro matky s dětmi v tísni.

Publikační aktivity doc. MUDr. Jiřiny Chládkové, Ph.Dr., najdete v naší Odborné knihovně.

 

Kde hledat pomoc:

Rodičovská linka

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS