Prolomit tabu: Sexuální zneužívání v rodině může být i mezi sourozenci

Obsah článku:

• Základní fakta o sexuálním zneužívání mezi sourozenci
• Jaké podoby může mít sexuální zneužívání mezi sourozenci?
• Kazuistika: Případ Patrika
• Jaké jsou rizikové faktory sexuálního zneužívání mezi sourozenci?
• Důsledky sexuálního zneužívání mezi sourozenci
• Jak odlišit zneužívání od běžného dětského chování mezi sourozenci?
• Co dělat v případě podezření?
• Jaká je prevence?

Jedná se specifickou formou zneužívání dětí, která bývá tabuizována ještě výrazněji než jiné formy sexuálního násilí. Navzdory všeobecně panujícímu mýtu, že zneužívající osobou je neznámá, cizí osoba, podle statistik hrozí dítěti největší riziko zneužití ve vlastní rodině nebo od někoho, koho dítě důvěrně zná a ke komu má blízký vztah. Takovou osobou může být kromě rodičů, prarodičů a jiných dospělých příbuzných i vlastní či nevlastní sourozenec. Ačkoliv přesný údaj o výskytu sexuálního zneužívání mezi sourozenci není znám, podle různých výzkumů je častější než incest mezi dítětem a rodičem a může být dokonce třikrát až pětkrát častější než jiné formy sexuálního zneužívání v rodině.

Podobně jako v jiných případech zneužívání v rodině, mnoho případů zneužívání mezi sourozenci zůstává skryto a obětem se nedostane adekvátní pomoci. Samy oběti často z různých důvodů o zneužívání ze strany sourozence nemluví. Může pro ně být obtížné vůbec rozklíčovat a popsat takové jednání, ať už z důvodu nízkého věku, pocitů strachu, studu, viny nebo obav z odmítavé reakce rodičů a okolí. Mnohdy se zneužívání mezi sourozenci snaží zakrýt sami rodiče, kteří mohou tuto skutečnost sami vnitřně popírat, skrývat před okolím či neadekvátně zlehčovat. Důvodem může být snaha o udržení rodinné soudržnosti, pocity viny z rodičovského selhání, podvědomá snaha chránit oba sourozence, vlastní nezpracovaná traumatická zkušenost, obava z reakcí okolí, důsledků pro rodinu apod. Rozpoznání může bránit také ne vždy zcela jednoznačná hranice mezi běžným dětským experimentováním a zneužíváním se závažnými následky.

O sexuálním zneužívání mezi sourozenci mluvíme tehdy, je - li jeden sourozenec (zpravidla mladší nebo slabší) jakýmkoli způsobem donucen druhým sourozencem (obvykle starším nebo silnějším), aby se s ním podílel na sexuální aktivitě. S jinými druhy zneužívání má shodné zásadní rysy, a tím je především zneužití důvěry a moci a negativní důsledky pro oběť. Zneužívání se může rozvíjet v kontextu vlastních i nevlastních sourozeneckých vztahů.

Jaké podoby může mít sexuální zneužívání mezi sourozenci?

Nejčastější formou sourozeneckého incestu je sexuální vztah mezi sourozenci opačného pohlaví, typicky starším bratrem a mladší sestrou, ale může se objevit i mezi sourozenci stejného pohlaví. V některých případech jsou sexuální aktivity mezi sourozenci důsledkem sexuální zvědavosti jednoho nebo obou z nich, jindy jsou vyústěním hry či experimentování, které zašlo příliš daleko. Sexuální interakce mezi sourozenci se mohou rozvíjet v kontextu celkově dysfunkčního rodinného systému, kde dochází k soustavnému narušování sociálních rolí a hranic mezi jednotlivými členy rodiny. Mohou vznikat také v emočně zanedbávajícím prostředí a plnit tak funkci náhradního uspokojování citových potřeb dětí. V násilném rodinném klimatu může jít o uplatnění moci silnějšího sourozence, a to prostřednictvím užití jak fyzického, tak psychického násilí.

Podobně jako u jiných forem sexuálního zneužívání se zdaleka nemusí jednat pouze o přímý sexuální kontakt. Kromě kontaktních (dotykových) způsobů zneužití (pohlavní styk, orální aktivity, osahávání, nucená masturbace apod.) se může jednat také o bezdotykovou formu zneužití (nucení ostatních dětí, aby se navzájem podílely na sexuálních aktivitách, nucení ke sledování pornografických materiálů, sexuálně motivované sledování dětí při převlékání, v koupelně nebo na toaletě apod.)

Podobně jako u jiných způsobů zneužívání může sexuální zneužívání probíhat izolovaně, ale často se objevuje v kontextu psychického a fyzického násilí. Z hlediska psychického týrání se může jednat o dlouhodobé ponižování, vyhrožování, vydírání apod. Fyzické násilí může zahrnovat bití, svírání, dušení apod. Rodiče mají někdy tendenci takové jednání zlehčovat po ujištění staršího či silnějšího sourozence, „že to byla jen taková legrace" nebo, „že se spolu jenom poprali". Užitím násilí se zneužívající osoba často snaží přimět svoji oběť k mlčení.

Přinucení k sexuální aktivitě nemusí probíhat pouze prostřednictvím přímého fyzického nebo psychického násilí, ale také na první pohled méně zjevnými způsoby. Oběť bývá často vystavena manipulativnímu jednání, vzbuzování pocitů viny a studu či předávání zodpovědnosti za zneužívající chování na stranu oběti. Zneužívatel může oběť zahrnovat zvláštní pozorností, dárky apod. Samotné sexuální aktivity mohou oběti přinášet i libé pocity, jedná se o normální a přirozenou tělesnou reakci. Zneužívané dítě je tak vystaveno značně ambivalentním pocitům a situacím, které prožívá jako velmi matoucí, vnitřně konfliktní a stresující.

↑ nahoru

Jaké jsou rizikové faktory sexuálního zneužívání mezi sourozenci?

Patrikův příběh ilustruje hned několik rizikových faktorů na straně rodinného prostředí, které mohou přispívat k sexuálnímu zneužívání mezi sourozenci:

• Dítě bylo svědkem nebo obětí sexuálního zneužívání

Děti, které byly sexuálně zneužity, ať už členem rodiny nebo cizím dospělým, se mohou časem samy dopustit zneužívání, zvlášť pokud se jim nedostane adekvátní odborné pomoci. Proto je zřejmé, že odbornou pomoc potřebuje v tomto případě nejen oběť, ale také pachatel.

• Patrikův otec psychicky, fyzicky a sexuálně zneužíval svou manželku. Jako svědek takového jednání byl obětí psychického týrání a sexuálního zneužívání také samotný Patrik.

Tělesné či citové zanedbávání v rodině

Tělesně či citově zanedbávanému dítěti může imponovat široká škála sexuálních aktivit. Sexualizované chování může představovat nevhodný způsob, jakým tyto děti uspokojují jiné nenaplněné potřeby (např. citové). Sexuální aktivity mezi sourozenci, které jsou takto motivované, mohou zpočátku vypadat jako nevinné a vzájemné. Vzhledem k mocenským rozdílům mezi dětmi jsou však vzájemné zřídkakdy. To platí zvláště tehdy, když je jedno dítě chce ukončit a druhé nikoliv.

Také Patrik vyrůstal v rodinném prostředí, které kromě dalších problematických rysů zjevně nedostatečně saturovalo jeho základní citové potřeby.

Staršímu sourozenci je svěřeno příliš mnoho zodpovědnosti

Důležitou součástí výchovy dítěte v rodině je vedení staršího sourozence k přiměřené zodpovědnosti za mladšího. Stejně tak je však důležité děti učit, že tato zodpovědnost má své limity. Přiměřená míra zodpovědnosti sice umožňuje starším dětem činit určitá rozhodnutí úměrně jejich věku, rozhodně je však neopravňuje, aby mladším sourozencům „šéfovali", ponižovali je, nebo je zastrašovali. Rodiče musí starším dětem pomoci pochopit, že mít zodpovědnost neznamená dělat, cokoliv chceme.

Patrikův příběh je charakteristickým příkladem staršího bratra, který zneužil svěřenou zodpovědnost.

Neadekvátní sexuální výchova a negativní vzor v rodině

Děti a dospívající, kteří nejsou přiměřeně věku poučeni o svém tělesném a sexuálním vývoji a kteří mají v rodině vzor sexuálně násilného jednání nebo jsou vystaveni pornografickým materiálům, snáze sklouznou k násilnému sexuálnímu chování.

Patrikův otec svým jednáním ukazoval synovi, že je přípustné, aby se muž choval násilně ke zbytku rodiny. Patrik pak opakoval tento vzorec zneužívajícím chováním vůči sestře.

Nedostatečná socializace, restriktivní pravidla a izolovanost rodiny

Děti, kterým není dovoleno, aby si hráli se svými kamarády, a dospívající, kterým není dovoleno chodit na schůzky nebo se jinak stýkat s vrstevníky mimo domov, častěji zneužívají své sourozence.

Podobně jako Patrikovi jim scházejí klíčové sociální dovednosti a kompetence. Patrik zažíval nátlak ze strany spolužáků a ve snaze získat své místo ve vrstevnické skupině získáním sexuální zkušenosti zneužil svoji sestru.

Popření a sklon k bagatelizaci ze strany rodičů

Často máme sklon vidět svoji vlastní rodinu oproti jiným rodinám jako bezproblémovou a případné potíže přehlížet či zlehčovat. Pokud rodiče sexuální zneužívání mezi sourozenci bagatelizují, nebo předstírají, že se nic neobvyklého neděje, popírají realitu a dopouštějí, aby zneužívání pokračovalo. V některých případech mohou rodiče zneužívání v rodině popírat z důvodu, že jim samotným oživuje nezpracované vzpomínky na vlastní zneužívání v dětství.

Pocity přetížení na straně rodičů

Pokud se rodiče cítí být přetíženi vlastními problémy - psychickým stresem, nemocí či finančními potížemi - nemusí být schopní zneužívání zaregistrovat. Ačkoliv popření ani pocity přetížení nemohou způsobit sexuální zneužívání v rodině, mohou přispívat k jeho opakování a přetrvávání. Z obou důvodů může rodičům scházet kapacita takové jednání rozpoznat a začít řešit.

VIDEOROZHOVOR na téma sexuálního zneužívání dětí s MUDr. Radimem Uzlem, CSc.

↑ nahoru

Důsledky sexuálního zneužívání mezi sourozenci

Zneužívání mezi sourozenci má závažné důsledky pro vyvíjející se osobnost dítěte. Podobně jako jiné formy zneužití dítěte v rodině pro oběť často představuje větší psychickou újmu než zneužití cizím člověkem, protože se jedná o akt násilí ze strany blízkého člověka, kterému dítě důvěřuje. Studie zadržených mladistvých sexuálních pachatelů ukazují, že pachatelé zneužívající své sourozence se dopouštějí závažnějších provinění než ostatní mladiství sexuální delikventi. Pachatelé jsou totiž se svými oběťmi v dlouhodobém a častějším kontaktu a navíc bývají chráněni snahou rodiny o utajení takového jednání.

Konkrétní důsledky zneužívání ze strany sourozence mohou podobně jako jiné formy zneužívání zahrnovat širokou škálu projevů:

- emoční labilita, poruchy nálady
- neurotické potíže, úzkosti, fobie, obsese
- deprese, sebepoškozování, sucidální úvahy a pokusy
- posttraumatické příznaky
- disociativní příznaky, poruchy paměti, depersonalizace
- roztržitost, poruchy soustředění
- poruchy spánku, chronická únava
- nejistota ohledně vlastních (tělesných) hranic a negativní vztah ke své tělesnosti
- odpor k tělesné blízkosti druhého člověka a sexualitě obecně, sexuální dysfunkce
- zvýšená sexuální aktivita až promiskuitní chování
- u malých dětí předčasný zájem o sexualitu a sexualizované chování
- somatické a psychosomatické potíže, bolesti, poruchy příjmu potravy
- agresivní a rizikové chování, závislosti
- potíže v partnerských a intimních vztazích
- v případě dlouhodobého a opakovaného zneužívání celkově disharmonický vývoj osobnosti zneužívaného dítěte

↑ nahoru

Jak odlišit zneužívání od běžného dětského chování mezi sourozenci?

Sexuální zvědavost patří k normálnímu zdravému vývoji dítěte. Například čtyřletá dívka, která se dotýká přirození svého novorozeného bratra, zatímco jej matka převléká nebo vyměňuje plenky, projevuje normální dětskou zvědavost. Také pětiletý chlapec, který pozoruje pohlaví své sestry a podivuje se nad rozdíly mezi chlapci a dívkami, projevuje běžnou dětskou zvědavost.

Ne každá dětská „hra" je však neškodná. Předkládáme některé otázky, které si mohou klást rodiče či jiní lidé, kteří se setkají s podezřením na sexuální zneužívaní mezi sourozenci:

Odpověď na tyto otázky může rodičům pomoci identifikovat zneužívající jednání mezi sourozenci a vyhledat odbornou pomoc. Pokud si rodiče nejsou jistí, zda je určité chování mezi sourozenci ještě v rámci normy nebo už nikoliv, mohou se obrátit na dětského psychologa, krizové centrum, pediatra, anonymní krizovou linku apod.

Co dělat v případě podezření na sexuální zneužívání mezi sourozenci?

Přiznání, že v rodině dochází ke zneužívání mezi sourozenci, je pro rodiče bezpochyby velmi obtížné. Svěření se další osobě, může být pochopitelně ještě těžší. Je dobré si však uvědomit, že v každé rodině se vyskytne období, kdy jeden nebo více členů mají problém a potřebují pomoci. V rodinách, které si tento problém uvědomí a přiznají, existuje mnohem větší šance k vyhledání pomoci a aktivnímu řešení situace. Čím dříve se začne situace řešit, tím menší a méně závažné budou její následky.

K odkrytí zneužívajícího jednání často dochází náhodou, když rodiče sourozence přistihnou. V jiných případech rodiče registrují určité náznaky, ale nejsou si úplně jistí, co se vlastně děje. Jindy se oběť sama svěří rodičům nebo jiné důvěryhodné osobně.

Pokud dítě naznačuje nebo se svěří, že je sexuálně zneužíváno, reakce rodiče pro něj má velkou váhu a zásadní vliv na zvládání této zkušenosti. Ze strany rodičů je v takovém případě velmi důležité:

 Naslouchat dítěti, vyjádřit mu pochopení a důvěru. Obava, že dítěti nikdo neuvěří, bývá jednou z nejčastějších zábran svěřit se dospělému. Je tedy velmi důležité nezpochybňovat, s čím se dítě svěřuje, ale dávat naopak najevo, že mu důvěřujete.

 Nesoudit dítě, nenaléhat, vyvarovat se obviňování, vyhrožování a trestání. Důležité je zachovat pokud možno klid a bez nátlaku se pokusit zjistit do nejvíce informací. Nátlak či vyhrožování by mohly mít opačný efekt - dítě by se mohlo zaleknout a stáhnout se.

 Ubezpečit dítě, že situace se dá řešit a že mu v tom pomůžete. Dítě by mělo vědět, že není v dané situaci samo, že jste tu pro něj a pomůžete mu najít pomoc a podporu.

 Zastavit zneužívající jednání. V případě podezření na zneužívání mezi sourozenci je nezbytný zvýšený rodičovský dozor, oběť nesmí nadále zůstávat o samotě se zneužívajícím sourozencem.

 Vyhledat odbornou pomoc. Cílenou odbornou pomoc nepotřebuje pouze oběť, ale také zneužívající sourozenec a celá rodina.

↑ nahoru

GRAF - V jakém vztahu k dětem jsou pachatelé sexuálního zneužívání?

Kam je možné se obrátit o pomoc:

- Linky důvěry
- Krizová centra
- OSPOD
- Pedagogicko-psychologické poradny
- Pracoviště klinických psychologů
- Školní poradenská pracoviště
- Dětští lékaři
- Policie ČR

viz. Seznam míst, kam je možné se obrátit

A jaká je prevence?

Předpokladem zdravého vztahu dítěte k sobě samému a k druhým jsou zdravé rodinné vztahy, respektující, vřelá atmosféra a jasné hranice mezi členy rodiny. Klíčový je zájem rodičů o to, jak se dítěti daří, o jeho prožívání a vztahy s druhými, jak a s kým tráví volný čas, včetně času stráveného na internetu a sociálních sítích. Dítě by mělo vědět, že se může rodičům s čímkoliv svěřit, že jej rodiče vyslechnou a v případě potřeby pomohou.

Základní prevencí jakéhokoliv zneužívání je citlivá a věku přiměřená sexuální výchova v rodině, zaměřená na respekt k vlastním (tělesným) hranicím a hranicím druhého. Rodiče by měli s dětmi od útlého věku mluvit i o intimních tématech týkajících se tělesnosti, sexuality, osobních a intimních zón a o tom, kdo se jich smí dotýkat a za jakých okolností (prohlídka u lékaře, hygiena apod.). Dítě by mělo vědět, že jen samo může rozhodovat o svém těle a nikdo jiný nemá právo mu říkat, co má se svým tělem dělat.

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.