Zobrazit menuSkrýt menu

Obchod s dětmi do sexuálního průmyslu

Publikováno: 28. 1. 2015, aktualizováno: 14. 1. 2019

ilustrační foto: chlapec na uliciPředchozí články k tématu:

Obchodování s dětmi do sexuálního průmyslu je součást obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování. Zahrnuje jednání, kdy někdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá dítě k tomu, aby ho někdo použil k různým podobám sexuálního a komerčního sexuálního zneužívání.

Základními znaky tohoto obchodu s lidskými osobami jsou transport, donucení a vykořisťování. Transportem se myslí odloučení od obvyklé podpůrné sociální sítě, ať už se to děje přes hranice, nebo v rámci hranic jedné země. Místem, kde k vykořisťování dochází, může být země původu dítěte, země tranzitní či pak cílová. K donucení mohou pachatelé používat násilí, pohrůžek násilí či jiné těžké újmy nebo lsti, podvodu. Zneužívají i omylu, tísně, závislosti či pravomoci. Vykořisťování probíhá v sexuální oblasti (prostituce, pornografie).

V řetězci nábor–transport–nucená sexuální činnost může být dítě přepraveno nejdříve z místa svého bydliště do většího města a teprve pak do zahraničí, nebo rovnou přímo do ciziny. Na počátku mohou být inzeráty, nabídky agentur i od lidí z blízkého okolí dítěte, které slibují práci ve velkoměstě nebo v zahraničí a vyřízení všech potřebných náležitostí. V obou případech pachatelé nabízejí vyřízení a zařízení různých záležitostí za úplatu či „na dluh“, přičemž často vůbec neuvedou „dlužnou částku“. Ta stále narůstá a pachatelé ji dále využívají jako prostředek nátlaku nebo vydírání.

Oběti obchodu se dostanou do takzvaného dlužního otroctví, kdy jsou nuceny prostřednictvím sexuálních praktik splácet domnělý dluh nebo záruku za něj. Dlužní otroctví znamená, že oběť je vmanipulována do situace, v níž jako dlužník dává do zástavy coby záruku za svůj dluh sexuální praktiky nebo sexuální praktiky osoby, která je na ní závislá. Stanovená hodnota těchto praktik či „služeb“ nestačí k umoření dluhu a ani nemusí být omezené či určené jejich trvání nebo typ. Dítě může být i prostředkem směny mezi dospělými.

↑ nahoru

Prodej dítěte

Součástí sexuálního byznysu může být v různých fázích prodej dítěte. Tím se rozumí úkon či transakce, při které kdokoli, jednotlivec nebo skupina, předá někomu jinému dítě za úplatu či jinou protihodnotu. Dítě může být prodáno někým blízkým (včetně rodičů) či institucí obchodníkovi nebo obchodníkům. Ti jej zase mohou prodat dále. A až pak se může dostat ke konečnému kupci, jenž se nyní považuje za majitele dítěte. Ten ho zase může prodávat dál jiným obchodníkům či vykořisťovatelům.

Zkušenosti ukazují, že s dítětem se může obchodovat, aniž by v celém procesu došlo k jeho prodeji. K náboru tak dochází i bez násilí, únosu, podvodu, platby či protislužby za předání dítěte. Roli hraje dále i to, že stejný obchodník nebo obchodníci se mohou podílet na přepravě i na vykořisťování, jeden druhému proto nemusí bezpodmínečně dítě předávat za úhradu nebo jinou protislužbu.

V některých případech se obchod s dětmi a jejich prodej zase mohou prolínat. Oba způsoby ubližování dítěti mohou zahrnout znásilnění či sexuální nátlak. Přesto má rozlišování obou pojmů svůj význam, například pro trestní stíhání pachatelů, pro možnost návratu dítěte do rodiny, pro sledování faktorů, které k prodeji či obchodu vedly, a pro mapování mezer v systému ochrany dítěte, což může vést k účinnějšímu potírání těchto způsobů ubližování dětem a trestných činů.

K prodeji dítěte za účelem sexuálního vykořisťování lze řadit i takzvaná dočasná manželství, k nimž jsou dívky přinuceny v některých zemích. Dívka si musí vzít většinou staršího muže, který za to zaplatí. Po několika týdnech či měsících ji „manžel“ opustí a ona ztratí všechna práva, která manželstvím získala. Kromě psychického traumatu je ve společnosti a rodině stigmatizována.

Co na to říká zákon

Obchod a dětmi a jejich prodej rozlišuje i český trestní zákoník, když uvádí dva trestné činy. Obchodování s lidmi (§ 168 „Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá dítě, aby ho bylo jiným užito k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla… k jiným formám vykořisťování… spáchá-li takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci“) a trestný čin Svěření dítěte do moci jiného (§ 169, pro přesnější představu začíná takto: „Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný obdobný účel…“).

↑ nahoru

Další trestné činy

Trestní zákoník nezná trestný čin s názvem Komerční sexuální zneužívání dítěte, ale najdeme v něm různé trestné činy, které s tímto fenoménem souvisejí.

  • Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192 „Kdo přechovává, vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, anebo kdo kořistí z takového pornografického díla…“).
  • Zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193 až § 193b „Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede nebo zneužije dítě k výrobě pornografického díla nebo kořistí z účasti dítěte na takovém pornografickém díle…“).
  • Trestným činem Šíření pornografie (§ 191) je jednání, když někdo nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje dítěti písemné, fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo nebo jej na místě, které je dětem přístupné, vystavuje nebo jinak zpřístupňuje. Je zde řeč o pornografickém díle, „v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem…“.
  • Prostituce s dětmi ani dětská prostituce se samostatně nevyskytují mezi názvy trestných činů. Vykořisťování dětí v prostituci se tak skrývá v trestném činu Kuplířství (§ 189 „Kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným…“).
  • Slovo prostituce se objevuje v názvu trestného činu Prostituce ohrožující mravní vývoj dětí (§ 190), který stanovuje jako trestné jednání, když někdo „provozuje, organizuje, střeží nebo jiným způsobem zajišťuje provozování prostituce v blízkosti školy, školského nebo jiného obdobného zařízení nebo místa, které je vyhrazeno nebo určeno pro pobyt nebo návštěvu dětí“.

Tyto zmíněné trestné činy spadají do Hlavy III trestního zákona, jež je nadepsána celkově Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Trestné činy Obchodování s lidmi (§ 168) a Svěření dítěte do moci jiného (§ 169) jsou zařazeny do Hlavy II a jejího Dílu 1 Trestné činy proti svobodě.

Pokračování tématu:

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor článku

René Milfait

Autor publikace Komerční sexualizované násilí na dětech: prostituce, pornografie, obchod (2008). Byl koordinátorem mezinárodního sociálního projektu Vznik a rozvoj center podpory rodiny nebo vedoucím mezinárodního projektu Lidská práva osob s postižením, nevyléčitelně nemocných a umírajících na pozadí nacistických sterilizací. Postgraduálně kvalifikovaný v oboru Teologická etika, kterou částečně přednáší na Jaboku – Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické a na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1997 získal cenu za občanskou statečnost. 

b

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS