Důsledky sexuálního násilí a zneužívání

Autor/ka: Mgr. Eva Hurychová
Datum publikace: 24. 10. 2017, Aktualizováno: 13. 02. 2024

Tento článek je zaměřen na fenomény sexuálního násilí a zneužívání (§ 202 až § 203 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku). Obsahuje také kazuistiky, které popisují některé možnosti, poměrně typické, jak k těmto nežádoucím jevům v rodinách dochází, a to často i tam, kde by to nikdo nečekal. Z popsaných případů lze pak velmi dobře odvodit i následky zneužívání, které jsem většinou velmi závažné, často s celoživotními následky.

Sexuální násilí a zneužívání má mnoho prvků, jež často bývají skryté. Téma je však stále mnohem víc tabuizované, než by mělo reálně být. Obzvláště, když se týká dětí a nezletilých, kde navíc přetrvává vysoká latence. Na jaře roku 2017 jsem pro tento portál zpracovala příspěvek k základům školské sociální práce, u které se Asociace školské sociální práce v ČR, z. s., snaží, aby byla tato profesní pozice ukotvena i legislativně.

Význam práce školských sociálních pracovníků

V zahraničí školští sociální pracovníci představují důležitý element vzdělávacího systému, protože se zaměřují na co nejlepší prospěch a rozvoj žáků. V poslání školské sociální práce se nejvíc osvědčila unikátní a skutečná perspektiva s názvem „osoba v prostředí“, jinými slovy jde o školský ekosystém. Patří k němu všechna prostředí, kde se žáci vyskytují, a kde může být pácháno i sexuální zneužívání. Nelze z nich vyloučit ani školy jako instituce, školní výlety, tábory a jiné aktivity. Školský ekosystém má v celém rozsahu korelaci s každým prostředím žáků a studentů. Pouze odkrytím celku je možné odhalovat všechny faktory sociálního prostředí, u něhož musí být sociální kontext hlavní kategorií.

Ačkoli jsme každý jednotlivcem, současně vždy patříme k většímu společenství, v kterém existujeme. A přesně tak je třeba chápat každého žáka - je samostatnou osobností, kterou ale vždy ovlivňují všechna prostředí, vjemy i prožitky, ať mají kladnou či zápornou působnost. Při individuální pomoci žákům je nutné všechny tyto faktory, stavy a situace zohledňovat. Školští sociální pracovníci jsou ve světě uznávanými specialisty na sociální prostředí, v kterém školáci a studenti vyrůstají. V každém sociálním čili společenském prostředí se rodí různé problémy, jež svou působností ovlivňují prospěch, vývoj a rozvoj jedince. Jak v rodině, tak jinde se vyskytuje rozličná problematika, z které nelze vyřadit ani sexuální násilí a zneužívání. Možností pro páchání takových jevů je mnohem víc než ze zkušeností uvedených kazuistik, které přišly do mé schránky (evinaschranka@email.cz). Oběti do ní napsaly prožité příběhy, pro dodržení anonymity jsou údaje bez bližších dat, nebo zcela změněny. Vliv napáchaných skutků se všemi negativními dopady ale bohužel zůstává. 

Příběh č. 1: Kazuistika sexuálně zneužívané dospívající školačky

Dvanáctileté dívce, říkejme ji Jana, bylo jedenáct let, když se s matkou dostaly do složité životní situace. Otec dívky se s matkou neoženil, všichni tři jen jako rodina bydleli v jeho bytě. V posledním roce byl vztah otce s matkou čím dál víc napjatý, a jednoho dne se vyhrotil až tak, že si otec domů rovnou přivedl novou partnerku. Matku s Janou z bytu necitlivě vyhodil, do dvou dnů se musely vystěhovat, bylo mu úplně jedno, kam půjdou. Chtěl jen číslo účtu, kam bude na Janu posílat alimenty. Matce v bytě téměř nic nepatřilo, s Janou měly pouze oblečení a pár drobností. Co teď, zoufala si matka. Nakonec se rozhodla zavolat bratra, s kterým se sice moc nenavštěvovali, ale přesto ho požádala o pomoc. Souhlasil, že mohou přijet. Měl domek ve vesnici vzdálené asi 150 km, žil sám, před pár lety ovdověl. Padesátiletému osamělému muži přišla vhod ženská ruka, Janina matka byla pořádná a dobře vařila, což ve své zanedbané domácnosti uvítal. Přestěhovaly se k němu, všechno se rychle zaběhlo, a nový začátek vypadal idylicky.

Matka si hned našla místo jako servírka, což byla ale práce dlouho do večera. Strýc se nabídl, že se s Janou bude učit a pomáhat s úkoly. Sám pracoval ve městě necelých deset kilometrů od domku, takže svou neteř vozil ráno do školy a odpoledne domů. Matka si ho za veškerou pomoc vážila, protože měla jistotu, že na dceru dohlédne. Jana začala rychle dospívat a pod tričkem už se jí rýsovaly dost bujné vnady. Jednou odpoledne jí strýc pomáhal s matematikou, a začal jí lichotit, jak má pěkná prsa, jestli by se mohl podívat. Janu to zarazilo a mlčela, ale to už z ní strýc tričko rychle sundaval a pak už to šlo všechno ráz naráz. Strýc byl slovně i dost sprostý, jednou rukou jí držel ruce a druhou z ní stáhl legíny. Jana byla v naprostém šoku a úplně vyděšená, od strýce by nikdy nic podobného nečekala. I když se bránila, znásilnil ji a připravil o panenství. Sexuálně ji potom proti její vůli zneužíval pravidelně a často. Jana se vždy bránila, že to řekne mámě, strýc ale pohrozil, že všechno popře a bude z ní lhářka. A co bylo nejhorší, že už je u sebe nenechá bydlet.

Jana věděla, že nemají kam jít, tak si se zaťatými pěstmi nechala líbit, co po ní strýc chtěl. Tím pro ni začalo nejšílenější období v životě. Věděla, jak si matka bratra váží a navíc, kde by sehnaly jiný byt? Nedlouho po znásilnění dostala první menstruaci. Zkusila se na ni co nejvíc vymlouvat, protože v tuto době ji strýc naštěstí nechával být. Sexuální styk, který si na ni vynucoval pohrůžkami, byl ten nejhorší děs.Do své dospívající dušičky ho ukládala jako nejděsivější tajemství. Kolikrát měla stavy, že už to nevydrží, ale styděla se a bála, proto matce nic neřekla. Přitom se tolik chtěla někomu svěřit, přála si, že ji někdo vyslechne a neodsoudí. U žádné ze spolužaček si na to netroufla, u učitelky už vůbec ne, a kamarádek moc neměla. Nikoho, o kom by mohla uvažovat, nenašla, neměla za kým jít. Dohled strýce byl neustálý a trval tak dlouho, než odešla studovat a bydlet na internát. Později se od bratra odstěhovala i matka, která si našla nového partnera. Jana se do mé schránky svěřila až jako dospělá. Dnes je sama mámou, žije ale bez partnera.

Následky

Jana si pamatuje všechny věci, které na ní strýc páchal, a pocity, jimiž trpěla. To vše velmi ovlivnilo a vlastně dál ovlivňuje její život. Vybavuje se jí, kdy dokonce uvažovala, že strýce zabije. Pokud se dostane pod vliv těchto emocí, které tehdy měla v naprostém zoufalství, myslí si, že by se nakonec ve škole dokázala někomu svěřit. Ne ale učitelům nebo výchovnému poradci, kdo by to měl být, neví. I zde je viditelná absence školské sociální práce, kdy ve škole explicitně chybí nepedagogický pracovník. Školští sociální pracovníci nejsou ve světě pro žáky neznámými osobami, účastní se všech akcí školy, preventivních aktivit, třídních schůzek, a dle potřeb žáků iniciují vlastní třídní hodiny, kde se vytváří vzájemná důvěra. Mají k jejímu k pěstování na rozdíl od pedagogů mnohem víc času a ten je pro děti je dnes čím dál víc důležitým prvkem.

Kriminální aspekt problematiky

Sexuální násilí a zneužívání patří do trestné činnosti, jde o kategorii sexuální kriminality, jež zahrnuje taková sexuální chování, která nelze v lidské společnosti akceptovat.

Přestože Jana nyní žije v mezích možností normální život, zlé vzpomínky nezmizely. Někdy, pokud je jakkoli oslabená, s větší intenzitou vyplouvají na povrch a stále bolí. Jana je už navždy obětí, kterou se tenkrát stala, a byť dnes v této roli „zaklíněna“ jaksi tišeji a kdesi ve větší hloubce, napořád v ní zůstává a zůstane…

tabuPříběh č. 2: Kazuistika se sexuálním zneužíváním mezi sourozenci

Šestiletému chlapci, nazvěme ho Romanem, se narodili dva sourozenci, dvojčata. Dívce říkejme Jitka, hochovi David. Jitka rychleji rostla, dřív se naučila mluvit, kreslit, byla zkrátka od Davida pořád o něco napřed. Při třech dětech se jejich rodiče měli co ohánět rodinu uživit. Jakmile začala Jitka s Davidem chodit do školy, i matka si vzala další práci, aby bylo víc peněz. Kvůli dalšímu zaměstnání chodili rodiče domů pozdě večer, to už bylo Romanovi víc jak dvanáct, takže pomoc s dvojčaty mohli nechat na něm. U Jitky se po nástupu do školy objevila alergie, která jí způsobovala nemalé zdravotní potíže. V čem byl předtím David pozadu, ve všem ji rychle dohnal. Začal mít plno koníčků, aktivit, a najednou to byla Jitka, kdo potřeboval větší péči. Při vytížení rodičů zůstala tedy starost na Romanovi. Jitka byla hodně citlivá, musel ji často konejšit, a při tom začaly různé něžnosti. Nejprve byly nevinné, jenže Roman už byl v pubertě, projevovala se u něj sexualita. Postupně začal do sexu také zapojovat Jitku, samozřejmě s naprostým mlčením, kdy jí stále připomínal, že nesmí nikomu nic říct. Rád se s ní schovával pod dekou, jako že si hrají, to již ale provozovali sexuální hrátky v podobě mazlení. David si ničeho nevšiml, věnoval se hrám na počítači, a měl své zájmy.

Něžné hrátky Romana se sestrou se za čas rozvinuly až k sexuálním aktům. Došlo k nim, když bylo Jitce necelých 10 let. Pro její alergické problémy s ní často a obětavě zůstával doma, pokud jeli rodiče s Davidem na výlet, nebo někam šli. Nikoho by nenapadlo, co se mezi těmi dvěma děje. Jak šel čas, Roman měl ale stále větší strach, aby Jitka nic neřekla, proto mezi nimi vzrůstalo čím dál větší a nepříjemné napětí. Roman s ní už nechtěl nic mít, jenže Jitka po něm někdy ve třinácti letech začala sex sama vyžadovat, zalíbilo se jí to. Pokud Roman nechtěl, vyhrožovala, že to řekne a že se mu pomstí. Z toho důvodu s ní Roman ještě nějakou dobu v sexuálních stycích pokračoval. Přitom si našel přítelkyni, už mu bylo 20, a chtěl začít žít jinak.

Následky

Žít jinak ale Romanovi nešlo a stále nejde. Vztah s přítelkyní brzy skončil, ani další vztahy nevydržely, vždy se zakrátko rozpadly. Dnes je zralý čtyřicátník, není ženatý, nemá žádný intimní vztah a ani rodinu. Podobné je to u Jitky, měla a má ve vztazích s muži problémy. Začala se přejídat, hodně ztloustla, nezdary řeší jídlem. Dnes již bydlí také sama a ve svých 34 letech nežije v žádném intimním partnerství. A co je to nejhorší, dodnes mezi Romanem a Jitkou nepanuje kladný vztah, i když ona rodičům nic neprozradila. Nemá to ani v úmyslu, protože jim nechce ublížit. S Romanem si vzájemně dosud nedokázali odpustit, prý to nejde. Ani jeden z nich bohužel nežije normální život, protože jsou zatíženi tím, co se mezi nimi stalo. Nelze ani předvídat, zda je vůbec nějaká šance na zlepšení. Pokud se o tom Jitka s Romanem snažila mluvit, aby si odpustili a mohli jít dál v pozitivnějším směru, Roman ji prý vždycky odbyl, že se s ní o tom bavit nebude a nehodlá. Prosila ho, aby si tedy odpouštěli alespoň mimo rovinu přímého kontaktu, jen v myšlenkách, ale ani o tom nechce Roman slyšet. Život obou dvou už nikdy nebude takový, jaký mohl být, kdyby se to nestalo…

Příběh č.3: Kazuistika sexuálně zneužitého chlapce

Matka a desetiletý Pavel přišli při autonehodě o nejbližšího člověka: Pavel o otce, matka o manžela. Nějaký čas žili sami, než se objevil matčin nový přítel Zdeněk. Potom se vzali, vytvořili rodinu, a Zdeněk se stal Pavlovým otčímem. Pavel ho bral za trochu divného, ale nevěděl, co mu na něm vlastně vadí. Otčím měl dost peněz, zdědil velkou nemovitost, kterou pronajímal, finančně je všechny dobře zaopatřil. Pavlovi kupoval plno dárků, jako by si ho chtěl získat, nebo v něčem podplatit. Matka byla inženýrka, pracovala na vědeckém výzkumu, v práci byla i o víkendu, často se vracela pozdě večer. Naopak Zdeněk mohl pracovat z domova, takže nejčastěji byl jen s Pavlem. Rád se doma napil dobré whisky, které měl celou zásobu, vždyť si to mohl dovolit.

Jednou v sobotu navečer, když měl před sebou oblíbenou lahev, zavolal Pavla, že mu něco pustí. Bylo to porno, místy i s homosexuály. Pavel byl ve svých třinácti letech vyspělý, urostlý, s vysportovaným tělem. O sexu už něco věděl, bavil se o něm s kamarády, a taky viděl pár pornočasopisů. Absolutně ale nečekal, co se ten večer stane. Otčím ho drsně sexuálně zneužil a vůbec se s ním nepáral, měl větší sílu. Pavla to velmi zasáhlo, mnohem hůř než tragická smrt vlastního otce. Stáhnul se do sebe a postupně začaly narůstat vážné psychické problémy. Komunikativní chlapec se uzavřel, vadila mu jakákoli společnost. Matka si jeho změny všimla, ale Zdeněk ji chlácholil, že je to projev puberty, že ho to přejde. Bohužel nepřešlo, bylo to čím dál horší. Dříve úspěšný žák se zásadně zhoršil v učení a také zdravotně. Míval záchvaty zvracení, přicházely nepředvídaně z různých podnětů.

K otčímovi změnil chování, úplně se mu vyhýbal. Byl rozhodnut se dalšímu zneužití ubránit, i kdyby měl Zdeňka zabít, také se ho bál, měl neustálý strach, který byl vyčerpávající. Otčím to na Pavla ještě párkrát zkusil, ale neúspěšně. V tomhle duchu uplynuly necelé dva roky, kdy měl Pavel ve škole čím dál víc zameškaných hodin pro nevolnosti od žaludku. Extrémně často si také nutkavě musel umývat ruce, začaly deprese, přidalo se sebepoškozování. Dostal se do péče psychiatra, který si zavolal matku, protože měl podezření na sexuální zneužití. Matka v té době již něco podobného možná tušila, u lékaře ale jakékoli podezření vyvrátila. Pevně stála za svým mužem, synovi v ničem nepomohla, nad jeho stavem jen krčila rameny. Pavel se od ní proto odcizil, byl zcela sám jen ve svém pokoji, ztratil pocit domova, často uvažoval o sebevraždě. Užíval plno léků, hlavně antidepresiv. V té době se u otčíma náhle objevila vážná nemoc, zjistila se v pokročilém stadiu, na léčbu bylo pozdě. Zdeněk léčbu ale stejně odmítl, rozhodl se dožít doma ve stavu, v jakém byl. Když už jeho život visel na tenkém vlásku, chtěl s Pavlem mluvit o samotě. Matce dalo velkou práci syna přesvědčit, aby aspoň na chvíli zašel do pokoje, kde Zdeněk ležel. Nakonec se tam Pavel vydal, předtím si vzal jednu dávku léků navíc, aby byl víc apatický. Nicméně si pamatuje, že se mu otčím před smrtí omluvil, poprosil ho za odpuštění, a krátce nato zemřel. Omluva u Pavla však žádný zvrat k lepšímu v jeho zdravotních problémech nezpůsobila.

Následky

Otčímovu prosbu o odpuštění přijal jen do určité míry, snad znamenala jakési malé zklidnění. Nutkavé záchvaty mytí rukou a zvracení nepřestaly, i když už nejsou tak časté jak dřív. Dnes Pavel už několik let žije v invalidním důchodu, jeho dřívější síla a rozvoj zůstaly v nedohlednu, nešel ani na vysokou školu, jak si kdysi plánoval. Zda je tento stav u Pavla natrvalo, nebo se může zlepšit, těžko v tuto chvíli odhadnout.

Několik shrnutí ze všech tří kazuistik

U obětí sexuálního násilí často dochází k hraniční psychické zátěži s kulminací bodu řešitelnosti, který oběti většinou nenacházejí. Znamená to u nich mimořádné vypětí všech psychických sil s obětováním sebe samých. Proto u nich vznikají specifické nebo nespecifické reakce a různé funkční poruchy s výraznými stopami v psychické rovině. Jestliže u tohoto násilí dojde až k extrémní psychické zátěži, může vznikat selhávání různého stupně a kvality, s maladaptivním (nepřizpůsobivým, sociálně nežádoucím), únikovým, agresivním či jinak narušeným chováním. De facto je důsledkem utrpení, při kterém vzniká velká bolest, která dokáže životu upírat jeho smysl. S pocitem bezmoci, jenž oběti sexuálního násilí prožívají, se žije velmi těžko, někdy se spíše jen přežívá. Po prožitém trýznění bývá k uzdravování nedefinovatelně dlouhý čas i cesta. 

Následky sexuálního zneužívání

U obětí sexuálního násilí často dochází k hraniční psychické zátěži. Znamená to u nich mimořádné vypětí všech psychických sil, proto u nich vznikají specifické nebo nespecifické reakce a různé funkční poruchy. Jestliže u tohoto násilí dojde až k extrémní psychické zátěži, může vznikat selhávání různého stupně a kvality, s nepřizpůsobivým, sociálně nežádoucím, únikovým, agresivním či jinak narušeným chováním. S pocitem bezmoci, jenž oběti sexuálního násilí prožívají, se žije velmi těžko. Po prožitém trýznění bývá velmi dlouhá cesta k uzdravení a někdy se oběti následků nezbaví nikdy.

Sexuální zneužívání formou incestu, je často bráno jen za výplody dětské fantazie. A ty bývají navíc bagatelizovány, ačkoli u těchto obětí dochází k těžkému narušení sebevědomí, vlastní sebeúcty, což provází obrovský citový zmatek. Společnost nad touto problematikou stále přivírá oči, a tím dochází k další traumatizaci. Nelze tolerovat žádné systémové týrání, které je totéž jako sekundární viktimizace, pokud je k traumatizujícímu zážitku u dítěte přístup s neadekvátním zpochybňováním. Do zoufalství zneužívaného dítěte se prakticky nelze vcítit, a jestli existuje jakékoli podezření na páchání tohoto násilí na dítěti, signály se nesmí zjednodušovat. U odhalování situace a stavu je nezbytné postupovat pomalu, bez ukvapování, protože žádné rychlé metody na to neexistují. Nejde zde o jednoznačně diagnostikovatelnou a snadno prokazatelnou problematiku, při které bude každé dítě také ochotné ke spolupráci. Často spolupracovat nebude, ať už ze strachu, z vydírání, studu nebo obav, že mu stejně nikdo neuvěří. U adolescentů je sebepojetí s rozličnými charakteristikami, kdy dospívající už vědí, že ostatní lidé je mohou posuzovat zcela odlišně od jejich vlastního mínění. U dospívajících má sebeúcta dvě složky, a to základní sebeúctu a aktuální pocity, které jsou při probíhajícím sexuálním zneužívání právě časovou současností velmi zásadní. Nelze proto opomíjet kontext kauzality. Je-li u pubescenta při všech hormonálních změnách větší přecitlivělost, o to víc jej ovlivní stávající dění, v těchto případech sexuální násilí. Osobní identita dospívajících je vymezována nejen tím, co dokáže, ale i tím, ke komu jedinec patří, protože vztahy s lidmi jsou pro něj základním aspektem k vlastnímu sebepojetí.

zoufalstvíSilný vliv rodinného prostředí

Po uvedených kazuistikách je třeba znovu zopakovat: Sexuální zneužívání je podle definice Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činností či chování. Zahrnuje jakékoli sexuální dotýkání a styk, nebo sexuální vykořisťování kýmkoli, komu bylo dítě svěřeno do péče, anebo kdo se s dítětem dostal do styku. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, přítel, odborný a dobrovolný pracovník, nebo cizí osoba.

Sexuální násilí a zneužívání patří u dětí k nejhorším formám zneužívání vůbec. Ještě větší kalibr má komerční sexuální zneužívání, jež bývá také velmi latentní. K jeho odkrývání se na základě účasti 1. světového kongresu proti komerčnímu sexuálnímu vykořisťování dětí ve Stockholmu v roce 1996 připojila i Česká republika, odpovědnost za plnění převzalo v roce 1999 Ministerstvo vnitra ČR. Vzhledem k vysoké skrytosti lze nabýt mylný dojem, že jde jen o marginální problém, jenž ale zdaleka není jen okrajový, a to ve všech důsledcích. Na základě finančních těžkostí v rodinách o podobném přivydělávání často buď rodiče ze sociálně znevýhodněných rodin vědí, nebo k tomu ještě své děti navedou. V těchto případech je sex za peníze nebo za různé odměny dětmi dokonce žádaný a brán za normální akt. Nejčastěji jde o dětské oběti, které již byly dříve sexuálně zneužity, nebo se u takového jednání staly svědky. Např. při domácím násilí je násilně vynucený sex poměrně častým atributem. Samotní pachatelé sexuálního násilí ho většinou primárně zažili sami, nebo ho v rodině vídali u svých blízkých. Odtud se může sexualizované chování dál rozvíjet. S lítostí je třeba konstatovat, že stále není dost možností k řešení, na čemž se právě podílí existující latence.

O to víc je nutná osvěta a zavedení školské sociální práce, která může zneužívané dítě s důvěrou nasměrovat nebo doprovodit k příslušným odborníkům. Je zde nezbytná multidisciplinární kooperace, která poskytuje mnohem víc šancí, aby bylo sexuální zneužívání odhaleno, potvrzeno a došlo k potřebným řešením. Do této víceoborové spolupráce je na místě zahrnout preventivní programy, jejichž cílovou skupinou mají být kromě rodičů, lékařů, právě sociální pracovníci, kteří mají možnost kontaktu s rodinou. Protože někdy právě v ní může docházet k jakémukoli ohrožení dítěte, tedy i sexuálnímu zneužívání.

Jde o kriminální čin

Nyní ale ještě to nejdůležitější, co je u této problematiky uvedeno málokde. Sexuální násilí a zneužívání patří do trestné činnosti, jde o kategorii sexuální kriminality, jež zahrnuje taková sexuální chování, která nelze v lidské společnosti akceptovat. Kriminologickým ekvivalentem zde však nejsou sexuální deviace, protože ne všechny jsou sankcionovány trestním právem a také ne všichni sexuální devianti porušují kodifikované sociální normy.

Co je u obětí sexuálního násilí také ještě nutné vědět, že každá tato oběť je dle § 2 odst. 4) zákona č. 45/2013 Sb. vždy zvlášť zranitelnou obětí, což je pro pachatele velmi přitěžující fakt. Prožitky těchto obětí se stávají Pandořinou skříňkou naplněnou zoufalstvím, z něhož vznikají různé psychické problémy a poruchy, jež bývají kombinované. Někdy dojde k obsedantní kompulzivní poruše např. s tématem ušpinění, což se stalo v třetí kazuistice u Pavla. U něj navíc ještě vznikl amotivační a inhibiční syndrom, včetně odmítání komunikace.  

výčitkaV článku, který byl v létě 2017 na portále „Šance dětem“ aktualizován, bylo uvedeno základní dělení na dotykové a bezdotykové sexuální zneužití. Dovolila bych si jen něco málo doplnit, a tím svůj příspěvek uzavřít, že u dotykového sexuálního zneužití může být zároveň sadomasochistická aktivita. Svými příznačnostmi však mívá na dítě dopad s daleko větším poznamenáním, a to i do jeho budoucnosti. U bezdotykového sexuálního zneužití se také nejednou jedná o komerční účely, jako natáčení odhalených genitálií dětí a dětské pornografie, čemuž velmi nahrávají současné virtuální možnosti internetu.

Současné virtuální hrozby

V dnešní době, kdy moderní technologie vládnou světu, se možnosti sexuálního zneužívání rozšířily o další možnosti. Již v mém předešlém článku jsem psala o kybergroomingu, kdy je snaha (a nejčastěji u nezletilého dítěte) vyvolat tzv. falešnou důvěru, což je psychická manipulace způsobující jistou emoční závislost, jež potom otvírá bránu k jakémukoli zneužití. Určitě stojí za zmínku také cyberbullying/kyberbullying. Jde o další rozměr počítačové šikany, kdy se dají na síť kompromitující videa obětí této šikany a následky mohou být až fatální, zejména u nezletilých.Dále existuje sexting, čili elektronické rozesílání zpráv se sexuálním obsahem nebo pornografií, jež bývají zasílány dětem a nezletilým, pokud na ně odesílatelé získají kontakty.

K tomu všemu může sociální inženýrství využít pharming a phishing, aby se podvodnou technikou získávala osobní data. Citlivé údaje se dají zneužít i k sexuálnímu vydírání, což jde mnohem lépe u dětí než dospělých. Nelze zde vynechat ani kyberstalking, kdy je oběť pronásledována přes internetovou síť a rovněž může zahrnovat sexuální obtěžování.

Závěrem bych shrnula, že všechny vyjmenované praktiky mohou také skrývat tendence různých sexuálních záměrů, a je nutné o nich vědět. Pro ochranu dětí by měli mít rodiče tzv. rodičovské filtry, aby mohli informace filtrovat a zabránit případnému nebezpečí. V dnešním virtuálním světě není toto nebezpečí malé, nelze ho podceňovat, protože kyberšikana mívá často sexuální obsah a kontext.     

Použitá literatura

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Autor/ka

Původní profesí zpěvačka, mající vastní zkušenost s domácím násilím. V červnu 2015 dokončila studium na Technické univerzitě v Liberci, Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické, kde získala specializaci ke školské sociální práci. Kromě toho prováděla výzkumy v oblasti páchání domácího násilí, u nichž validně prokázala další příčinu, která předtím nebyla nikde uvedena. Je certifikovanou mediátorkou, má osvědčení z konference ETOS „Etika v pedagogice a sociálních vědách", osvědčení ze školení „Edukace pro prevenci domácího násilí" a „Terapeutické práce s lidmi páchajícími násilí ve vztazích". V srpnu 2016 založila s dvěma kolegyněmi „Asociaci školské sociální práce v ČR, z. s., a od podzimu téhož roku pokračuje disertačním projektem v doktorandském studiu.

Odborná knihovna:
Články:
Zoufalá dívka

Dopustili jste se někdy vůči blízkým jednání, které považujete za násilné (anketa je anonymní)?

Choices