Bití dětí

Autor/ka: Mgr. Hana Vaníčková
Datum publikace: 13. 04. 2012, Aktualizováno: 13. 10. 2023

Bití dětí je v každé kultuře přijímáno jinak. Češi jsou k „nějaké té facce“ poměrně tolerantní. Jakékoliv, byť zpočátku velmi nenápadné, fyzické trestání je přinejmenším diskutabilní a měli bychom zvažovat, zda ho skutečně využívat.

Tělesné tresty mohou být  výsledkem výchovné bezradnosti rodičů, kteří nemají v dané chvíli jiné vhodnější výchovné prostředky ve svém „repertoáru“. Mohou být velmi unavení a naplácáním na zadek si výchovu zjednodušují.

Někteří rodiče fyzické tresty považují za normální, zvlášť když sami byli v dětství biti. Fyzický trest však může v dítěti vyvolat snadno pocit nespravedlnosti, ublížení, bezmoci a vzteku – spíše než uvědomění, že v něčem udělalo chybu, a motivaci ji napravit.

Podrobné informace k tématu čtěte v našich článcích:
Nedostatek času na dítě
Zanedbávané dítě: nejméně viditelné, s vážnými následky
Tresty ve výchově dětí: ano, či ne?
Syndrom CAN

Příběh ze života dítěte

Mladá matka na mateřské dovolené má tříletého syna a narození druhého čeká za dva měsíce. Poslední dobou už se jí hůř dýchá a pohybuje, je unavená. Syn má právě období vzdoru. Při oblékání se vzteká a pláče, venku utíká, při jídle vše rozhazuje kolem, v noci se budí kvůli nočním můrám. V posledním týdnu, kdy otec odjel na služební cestu, si matka neodpočine ani odpoledne. Ráno při snídani, když chlapec rozleje horký čaj po celém stole, matce okamžitě vyletí ruka a dá synovi pohlavek. Syn křičí a pláče. Matka se po chvíli rozpláče také.

Kde hledat pomoc?

Velkou výhodou je, když si svou únavu, starosti, vztek či špatnou náladu uvědomíme včas. Pokud hrozí, že zareagujeme výbušně a dítě udeříme, snažíme se takové situaci předejít. Lepší je na chvíli odejít do jiné místnosti, zmačkat papír a mrštit jím na zem a postupně vychladnout. Potom můžeme dítěti vysvětlit, že se na něj zlobíme a proč – výchovný efekt bude umocněn i tím, že dítěti půjdeme příkladem, že vztek nemusí znamenat, že druhému ublížíme.

Pokud nám přece jen „ujede ruka“, je důležité o situaci s dítětem mluvit a také se mu za to, co se stalo, omluvit. Abychom předešli unáhlenému trestání, odpočíváme, kdykoliv je to možné, dělíme se o péči o děti s dalšími lidmi. Myslíme na sebe a své zdraví, abychom měli více sil čelit náročným situacím. Skutečně platí, že spokojený rodič rovná se spokojené dítě.

Své nejasnosti ohledně výchovného přístupu k dítěti může pomoci zodpovědět nejbližší pedagogicko-psychologická poradna či středisko výchovné péče, kde jsou odborníci, kteří se mohou na situaci podívat z jiného úhlu pohledu, jehož problémem zatížená rodina už nemusí být schopna. Stejně tak má rodič právo obrátit se na některou z regionálních linek důvěry pro dospělé nebo přímo na Rodičovskou linku.

Kontakty na jednotlivé typy služeb a konkrétní pomoc ve svém regionu naleznete zde. Vyberte kraj, ve kterém bydlíte, a vyhledejte nejbližší zařízení, kde vám mohou pomoci.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Autorka článku

Mgr. Hana Vaníčková

Vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracuje desátým rokem na Lince bezpečí – dětské lince důvěry, která poskytuje bezplatnou krizovou intervenci  a poradenství dětem a mladistvým v ČR. V současné době zde působí jako intervizor, zodpovídá za kvalitu odvedených hovorů a stará se o potřeby konzultantů. Zároveň pracuje jako konzultant emailové poradny Rodičovské linky, na chatu Linky bezpečí a věnuje se lektorské činnosti.

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Literatura

VANÍČKOVÁ, E. Tělesné tresty dětí. Praha: Grada, 2004.

MATĚJČEK, Z. Po dobrém, nebo po zlém? Praha: Portál, 2012.

MERTIN, V. Výchova bez trestů. Praha: Wolters Kluwer, 2013.

ALDORTOVÁ, N. Vychováváme děti a rosteme s nimi. Praha: Práh, 2010.

FABER, A. – MAZLISH, E. Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly. Brno: Computer Press, 2013.

Užitečné internetové stránky

Audiozáznamy

Videozáznamy

Výzkumy

Postoje obyvatel České republiky k problematice fyzického trestání dětí. Gfk Group, Naše dítě, 2011.

Autor/ka

Vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracuje desátým rokem na Lince bezpečí - dětské lince důvěry, která poskytuje bezplatnou krizovou intervenci a poradenství dětem a mladistvým v ČR. V současné době zde působí jako intervizor, zodpovídá za kvalitu odvedených hovorů a stará se o potřeby konzultantů. Zároveň pracuje jako konzultant e-mailové poradny Rodičovské linky, na chatu Linky bezpečí a věnuje se lektorské činnosti.

Odborná knihovna:
Články:
Zmlácená dívka [fotograf Oleg Magni]

Zažili jste v rodině nepřiměřenou míru kontrolujícího chování?

Choices