Problémy s myšlenkami na smrt

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 17. 7. 2019

Suicidální (sebevražedné) chování v dětství a adolescenci

Dítě si smrt ve svých důsledcích uvědomuje kolem desátého roku života. Záleží ale na individuální vyspělosti dítěte, zkušenostech se ztrátou členů rodiny či jiných významných osob a způsobu komunikace v rodině na toto téma. Věk dospívání je společně s důchodovým věkem obdobím s největším počtem pokusů o sebevraždu.

U dospívajících se často jedná o impulzivní čin, pokus utéct z neštěstí, způsobené rozchodem, neúnosnou situací doma, strachem z kritiky a trestu (u emočně labilnějších dospívajících s velmi kritickými rodiči může spustit myšlenky na sebevraždu i špatná známka na vysvědčení). Také se používá pojem „demonstrativní sebevražda“ – dítě se pokusí se zabít ne s cílem umřít, ale vzbudit pozornost dospělých ke svým problémům.

Sebevražedné myšlenky jsou také jedním z projevů deprese, těžké obsedantně kompulzivní poruchy či rozvíjející se psychózy.

Běžně obvykle nebudeme schopni posoudit, jaké důvody a jaké trápení za tím stojí, a i když má někdy pokus o sebevraždu demonstrativní charakter, rozhodně bychom to nikdy neměli brát na lehkou váhu, vždy musí být tato situace konzultovaná s odborníkem.

Proč je důležité o tématu suicidálního chování u dětí a dospívajících mluvit? Například i proto, že vývoj suicidality v dětském a adolescentním věku vykazuje vzestupný trend.

Je otázkou, čím lze tento relativní vzestup vysvětlit. Lze spekulovat například o zvýšeném tlaku na úspěch a školní výkon či vlivu rodinného zázemí a společnosti.

U dětí do patnácti let věku je suicidální jednání s letálním koncem relativně vzácné. Nejčastějším motivem sebevražedného jednání u dětí a adolescentů jsou potíže a konflikty v rodině, u dětí do čtrnáctilet věku časté problémy školní, u dospívajících pak vztahové a erotické.

Formy suicidálního chování

• Suicidální myšlenky – myšlenky typu „co by bylo, kdyby člověk nebyl nebo by se neprobudil“ provází možná každého z nás. Převážně pak tyto myšlenky patří k období dospívání. Jedná se však většinou o frustní suicidální nápady bez silnější intenzity a zásadně chybí tendence k realizaci. Suicidální myšlenky mají svoji intenzitu, dotyčný se jimi zabývá převážnou část svého času a myšlenky jsou obtížně odklonitelné. Sufixální myšlenky jako forma suicidálního jednání jsou charakterizovány verbálními i neverbálními projevy toho, že se jejich nositel zabývá myšlenkami na sebevraždu.
• Suicidální tendence – pokud je suicidum konkrétně připravováno, postižený si například střádá plán, využití léků nebo vybírá za tímto účelem zbraň, hovoříme o sufixálních tendencích.
• Suicidální pokus – život ohrožující akt s úmyslem zemřít, nikoli však s letálním koncem. K suicidálním pokusům dochází převážně ze spontánního, málo promyšleného rozhodnutí. Úmysl zemřít nemusí být jednoznačný, mohou se objevit ambivalence ke smrti a suicidálním aktem je vlastně dáván život v sázku.
• Parasuicidum – není přítomen úmysl zemřít, jde spíše o sebepoškození. Přesto i tato forma může skončit letálně.
• Suicidální dohoda – pokud se dva domluví, že spáchají sebevraždu.
• Suicidum dokonané – lze charakterizovat jako suicidální čin s následkem smrti, který si postižený způsobí sám s úmyslem zemřít.

Čtěte také:
Problémy se sebepoškozováním
Vážně nemocné dítě v rodině
Rizika závislostního chování u dětí a dospívajících a jejich prevence

Rozdíly mezi suicidálním pokusem a suicidem

• Při sebevražedných pokusech bývá zpravidla použita takzvaná měkká metoda (například intoxikace léky, otrava a podobně), u níž existuje určitá šance na přežití, zatímco u dokonaných suicidií jsou voleny takzvané tvrdé metody (střelná rána, skok z výšky, strangulace) a šance na přežití je malá. Musíme však brát u dítěte v úvahu schopnost zhodnotit opravdovou nebezpečnost využité metody. Dítě může suicidální pokus zcela vážně mínit i při požití pár tablet toxického léku, a naopak nemusí mít v úmyslu zemřít, a přesto může být použita smrtelná dávka například Ibalginu v domnění, že jde o „banální“ lék na snížení bolesti nebo teploty.
• K suicidálním pokusům dochází zpravidla ze spontánního, méně promyšleného rozhodnutí, suicidum je naproti tomu výsledkem delšího plánování a příprav.
• Sebevražedný pokus u obou pohlaví dominuje především v první polovině života, zatímco dokonané suicidum v druhé polovině života;
• U žen se vyskytuje častěji sufixální pokus, u mužů dokonané suicidum.

↑ nahoru

Motivy a faktory, které ovlivňují suicidální chování dětí a dospívajících

• rodinné faktory, kde můžeme uvažovat o genetických dispozicích k určitým psychiatrickým onemocněním, jako jsou depresivní poruchy a schizofrenie;
• roli hrají také výchovné a identifikační vlivy při rodinném výskytu suicidálního chování;
• motivy vedoucí k suicidálním pokusům jsou většinou z oblasti interpersonálních> vztahů, zatímco u sebevraždy bývají motivy z oblasti intrapsychické a z problémů ohrožení;
• neuspokojivé rodinné poměry, rozpad rodiny, rozvod rodičů, převážně s dlouhodobými předrozvodovými, rozvodovými a porozvodovými spory – bývají významným faktorem při vzniku suicidálního jednání;
• jako nejčastější motivy suicidálního chování bývají uváděny konflikty s rodiči;
• zejména u adolescentů se setkáváme s představami o posmrtném životě – aby mohli zemřít a narodit se v jiné době a prožít lepší život, když svůj život pociťují jako neuspokojivý;
• mnohdy se jedná o „volání o pomoc“ v neuspokojivé, tíživé a ohrožující situaci.

Ohrožující faktory suicidálního jednání v dětství a adolescenci

Existují určité rizikové faktory, které se podílejí na vzniku suicidálního chování u dětí a adolescentů. Mezi takové faktory patří rodinná situace, vrstevnické vztahy a pozice, zdravotní stav, školní úspěch. Záleží však na jednotlivci, jeho individuální zranitelnosti a schopnosti adaptace, zda se vůbec ohrožující a vyvolávající faktory projeví a vyústí v nežádoucí jednání.

Rodina a suicidální jednání

Pro harmonický a zdravý vývoj dítěte je nutná fungující/harmonická rodina, tedy funkční primární vazba se základní vztahovou osobou, nejčastěji zejména v útlém dětství s matkou.

Rizikové faktory nefungující rodiny pro zdravý vývoj dítěte:

• narušené rodinné vztahy,
• ztráta základní vztahové osoby,
• citová deprivace,
• psychické a fyzické týrání dítěte,
• sexuální zneužívání dítěte.

 Typologie rodin suicidálního dítěte:

• silně konfliktní vztahy mezi rodiči,
• nedostatečné mezigenerační hranice,
• přenášení pocitů rodiče do dítěte,
• rigidní rodinný systém.

↑ nahoru

Význam rodinného prostředí je důležitý také v případě již proběhlého suicidálního pokusu. Předchozí suicidální pokus představuje specifické riziko pro opakování suicidálního jednání. Stává se, že rodiče často reagují strachem a zvyšují napětí v rodině, které může skutečně vést k pokusu o sebevraždu.

Suicidální jednání v rodině může mít také charakter psychologický. Suicidální pokusy v rodině mohou být určitým návodem a modelem řešení náročných a krizových situací.

Proto je nutné do léčby zapojit celou rodinu a komplexně s ní pracovat.

Škola, školní kolektiv a suicidální chování

Škola, vzdělávání hraje v životě dítěte a celé rodiny významnou roli. Říká se, že na výchově dětí a souladu rodiny je nejtěžší zvládnout povinnou školní docházku. Určitá školní úspěšnost má bezpochyby pozitivní význam v duševním životě dítěte a dospívajícího, zatímco školní neúspěch, ať v oblasti prospěchové či vrstevnické, zvyšuje nebezpečí suicidálního jednání.

Pokud okolí není dostatečně chápající, může pro děti školní zátěž znamenat relativní přetížení a vést od pocitu neúspěšnosti a vlastního selhání k depresivním prožitkům.

Kolektivní vrstevnické vztahy souvisí bezesporu se zapojením dítěte a dospívajícího ve škole a hrají zde velkou roli. K přiměřenému sebevědomí patří dobré zapojení se mezi spolužáky a dobrá pozice mezi nimi. Naopak šikana ze strany vrstevníků navozuje pocity selhání, nedostačování, neúspěchu a nízkého sebevědomí mezi nimi, které vedou k nebezpečným úvahám o sebevražedném jednání.

Které děti a adolescenti jsou nejčastěji ohroženi?

• přetěžovaní,
• méně nadaní,
• s pomalým pracovním tempem,
• s hyperkinetickým syndromem,
• se specifickými poruchami učení (dyslexie, dysgrafie a podobně),
• ti, kteří nějakým způsobem vybočují z kolektivu nebo jsou „nápadní“ – děti obézní, fyzicky neobratné,
• tělesně postižení, se somatickými potížemi nebo nemocní psychickou poruchou (například schizofrenie, afektivní poruchy, toxikomanie),
• uzavření, nejistí.

Ohrožující roli hrají také sociální rozdíly mezi dětmi či nešťastná „láska“.

Pozitivní faktor: mimoškolní, volnočasové aktivity, sport a celkově zájmy, které mohou dítě či mladistvého úspěšně ovlivňovat a podporovat ve zdravém sebepojetí.

Vývojové aspekty

Vývojové aspekty představují důležité faktory, které značně ovlivňují suicidální jednání. Postoj dětí ke smrti se s přibývajícím věkem mění. Je to dané tím, že osobnost člověka se postupně formuje a tím se mění a vyzrává také koncept a postoj ke smrti. Dítě až v období kolem devátého až jedenáctého roku chápe smrt jako ireverzibilní událost. Až v tomto vývojovém stadiu dítěte dochází k pochopení smrti, včetně emočního prožitku.

↑ nahoru

Vzkaz rodičům

Varovné signály, které mohou poukazovat na možnost suicidálního aktu:

Dítě či dospívající je smutný, nemocný, unavený, častá je dysforická nálada. Objevují se představy o konkrétním suicidálním činu, můžeme již v anamnéze sledovat suicidální myšlenky. Je možné vysledovat psychosomatické obtíže, například poruchy spánku, změny stravovacích návyků, ubývání na hmotnosti, vegetativní projevy.

Rodiče by v žádném případě neměli podceňovat závažnost suicidálního chování dítěte. Neměli by se bát daného tématu, neodsuzovat, nevinit jeho ani sebe ze selhání. Dokázat nahlédnout situaci z pohledu dítěte či dospívajícího. Rodiče mají totiž často tendenci kolísat mezi pocity viny a zlostí, snaží se dítě či dospívajícího hlídat a omezovat, což vede ke konfliktům a může zvýšit riziko nebezpečí opakování suicida!

Čtěte také:
Problémy se spánkem

Prevence ze strany rodičů:

Ze strany rodičů je potřeba vnímat změny v projevech chování a jednání dítěte, indicie, které vedou k vnitřní nepohodě potomka. Pamatovat na to, že je velmi obtížné komunikovat svoje niterní bolesti a otevírat téma sebepoškozování nebo sebevražedných myšlenek a tendencí.

Pokud si nevíte se situací rady nebo se vám nedaří zvládnout je doma vlastními silami, neváhejte a nebojte se obrátit na odborníky v krizových centrech, poradnách, na linkách důvěry a podobně.

Co vás a zejména vaše dítě čeká při kontaktu s odborníkem či odborným zařízením?

Především je potřeba odborné pomoci využít, nebát se toho, že „nám“ bude někdo „nadávat, vyčítat, moralizovat, hodnotit“.

V prvé řadě je důležité poskytnout okamžitou, takzvaně krizovou pomoc v tíživé situaci. To se může dít prostřednictvím linky důvěry, která dle potřeby může pomoci k zajištění další přiměřené zdravotnické péče. Cílem rozhovoru je ujasnit si problém, podpořit adaptivní chování dítěte, zlepšit regulaci jeho afektů a motivovat k případnému dalšímu kontaktu s krizovou linkou a zároveň směřovat k ambulantní formě pomoci.

Co se bude dít v ambulantní péči?

Každé dítě nebo dospívající, u kterého se objevují suicidální myšlenky či tendence, případně u něj již proběhl suicidální pokus, musí být psychologicko-psychiatricky vyšetřeno. Je důležité zmapovat aktuální prožívání, zejména pak závažnost suicidálních tendencí, jak vážná je případná příprava suicida, o jakých způsobech suicidálního aktu dítě uvažuje.

Mapují se okolnosti, motivace, které vedou dítě či dospívajícího k sebepoškozování či suicidálním úvahám. Zkoumá se možnost depresivní symptomatiky nebo jiných psychiatrických poruch. Je možná také hospitalizace pro hlubší posuzování závažnosti a ohrožení dítěte nebo dospívajícího, a to zejména u opakovaných suicidálních tendencí, či zjištění míry závažnosti jednorázového pokusu.

Po diagnostickém vyšetření by měla vždy následovat terapeutická péče. Terapie je přímo „šitá“ na potřeby pacienta. Součástí léčby musí být psychoterapie zacílená na aktuální problém, často také na sociální pomoc při řešení obtížné situace. Je žádoucí, aby péče byla propojena směrem k celé rodině, protože suicidální jednání jednoho člena rodiny výrazně zvyšuje napětí.

↑ nahoru

Prevence suicidálního jednání obecně

Jedná se o preventivní programy a přístupy nejen v odvětví psychologie a psychiatrie, ale také školství v rámci výuky na školách, které mají snahu pracovat s moderním pohledem na vývoj dítěte a hledat možnosti podpory jeho zdraví. Orientace těchto přístupů může být zacílená na rizikovou populaci, populaci s určitými poruchami, na celkovou populaci.

Preventivní programy mohou být zaměřeny na děti a adolescenty nebo na dospělé osoby (rodiče, pedagogy, osoby, které pracují s dětmi). Nedílnou součástí jsou služby krizových center, středisek výchovné péče a specializovaných linek důvěry. Cílem prevence je oslabit rizikové faktory a posílit ochranné faktory na straně dítěte, rodiny a prostředí, ve kterém dítě vyrůstá.

Právní aspekty suicidálního jednání, stručně:

Suicidální jednání jako takové není považováno za trestný čin. Pokud se však na sebevraždě jedince podílí další osoba, je brána v úvahu trestní odpovědnost. Trestným činem je jednání spočívající v neposkytnutí potřebné pomoci osobě, která je v ohrožení a nebezpečí smrti nebo jeví vážné poruchy zdraví.

Mýty o suicidálním jednání

Mýtus: Kdo o sebevraždě mluví, ten ji nespáchá.

Skutečnost: Nepravdivý mýtus, opak je pravda. Pokud někdo o sebevraždě mluví, znamená to, že sebevražda je obsahem jeho myšlenek. Je tedy ve větším ohrožení než ten, kdo o ní nemluví.

Mýtus: Každý, kdo se pokouší o sebevraždu, musí být šílený.

Skutečnost: Mnozí lidé, kteří se o sebevraždu pokouší, nejsou „šílení“. Mohou být nespokojeni, mohou vnímat bezvýchodnost a nevěří, že existuje nějaká životní alternativa. Může se objevit depresivní ladění.

Mýtus: Pokud se někdo pokusí o sebevraždu, je ohrožen případným sebevražedným jednáním po zbytek života.

Skutečnost: Osoby, které se pokoušejí o sebevraždu, trpí tímto stavem pouze v určitých obdobích života.

Mýtus: Lidé, kteří se pokouší o sebevraždu, nechtějí a nehledají pomoc.

Skutečnost: Je prokázáno, že řada lidí, kteří spáchali či se pokusili spáchat sebevraždu, hledala odbornou pomoc v posledním půlroce před svým činem a rovněž dávala najevo své pocity před svým okolím. V každém sebevražedném jednání je obsaženo volání o pomoc.

Mýtus: Když se někdo rozhodne, že spáchá sebevraždu, nikdo mu v tom nemůže zabránit.

Skutečnost: Řada lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, se pohybuje mezi touhou žít i zemřít. Pokud se jim dostane včasné pomoci a přiměřené léčby, je možné je od sebevraždy posunout, odvrátit a tím pomoci.

↑ nahoru

Příběhy ze života

KDE HLEDAT POMOC?

KRIZOVÁ CENTRA, ambulantní zařízení

Centrum krizové intervence Praha
Adresa: Ústavní 91, Praha 8
Telefon pro objednání: 284 016 110

Dětské krizové centrum Praha – ambulantní pracoviště krizové pomoci
Adresa: V Zápolí 1250, Praha 4
Telefon pro objednání: 241 480 511
E-mail pro objednání: ambulance@ditekrize.cz

Centrum SOS Archa Plzeň
Adresa: Prokopova 17, Plzeň 301 00
Telefon: 377 223 221, 733 414 421 
E-mail: zapad@diakonie.cz

Povídej, Centrum krizové intervence Kutná Hora
Adresa: Česká 235, Kutná Hora
Telefon: 327 511 111

SPONDEA Brno
Adresa: Sýpka 25, Brno
Telefon: 739 078 078

Krizové centrum pro děti a rodinu Ostrava
Adresa: Jahnova 867/12, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory
Telefon: 596 123 555, 739 424 175
E-mail:kc@css-ostrava.cz

LINKY DŮVĚRY PRO DĚTI A ADOLESCENTY:

Linka bezpečí
Bezplatná linka důvěry pro děti a dospívající
Telefon: 116 111 (nonstop)

Rodičovská linka: 840 111 234, 606 021 021   
E-mail: pomoc@rodicovskalinka.cz
Internetová linka: lb@linkabezpeci.cz

Linka důvěry Dětského krizového centra
Telefon: 241 484 149 (nonstop) 
Chat: www.elinka.iporadna.cz
Skype: ld_dkc 
Internetové poradenství: problem@ditekrize.cz 

Povídej, Centrum krizové intervence
Telefonická linka důvěry: 327 511 111, 602 874 470
Internetové poradenství: linkaduvery@kh.cz

SPONDEA Brno
Telefonická krizová linka: 541 235 511, 608 118 088 (nonstop)    
Internetové poradenství: krizovapomoc@spondea.cz
Chat: http://chat.spondea.cz/

Modrá linka
Telefon: 549 241 010, 608 902 410
E-mail: help@modralinka.cz
Skype: modralinka
Chat: https://chat.modralinka.cz/

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

 

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Literatura

FRANKEL, B. – KRANZOVÁ, R. O sebevraždách. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 1998.

KOUTEK, J. – KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování. Praha: Portál, 2003.

LIPINSKÁ, K. Nožem proti sobě. Děti a my, roč. 38, č. 5 (2008).

Výzkumy

HILLMAN, J. Duše a sebevražda. Vyd. 1. Praha: Sagittarius, 1997.

POLAND, S. Suicide intervention in the schools. New York: Guilford Press, ©1989.

Audiozáznamy

Sebevražedný podzim: ... Radio, ČRo Radio Wave - Diagnóza F, 2011.

Jak s dětmi mluvit o smrti. Radio, ČRo 6 - Hovory o vztazích, 2007.

Videozáznamy

Česko drží černé evropské prvenství v počtu dětských sebevražd. TV, Česká televize - Události, 2012.

Co když se zabiju?! TV, Česká televize - Rodina a já, 2010.