Zobrazit menuSkrýt menu

Šilhání v dětském věku

Publikováno: 2. 5. 2014, aktualizováno: 4. 1. 2019

Co je to šilhání?

Šilhání neboli strabismus je porucha rovnovážného postavení očí. Mohlo by se zdát, že jde jen o kosmetickou vadu, ale není to tak. Šilhání je spojeno s dioptrickými vadami, poruchami binokulárního vidění a s tupozrakostí. Za šilháním se také může skrývat vrozená vada oka nebo nádor.

Jaké jsou příčiny šilhání?

Příčin je celá řada. Nejčastěji jde o poruchu koordinace mozkových center, která řídí pohyblivost očí a vnímání okolních předmětů okolního světa. Určitý podíl má i dědičnost, přítomnost nebo spíše doprovod dioptrických vad a někdy i vrozených nebo anatomických vad oka. Méně často se u dětí vyskytuje šilhání v důsledku obrny okohybných nervů. Častější je šilhání u dětí nedonošených nebo neurologicky nemocných.

Jaké jsou druhy šilhání?

Občasné zašilhávání bývá patrné u malých dětí a většinou se spontánně upraví. Typické zjevné šilhání je stejné při pohledu do dálky i do blízka. Někdy se jedná o intermitentní (přerušované, s přestávkami) šilhání, kdy dítě šilhá například jen při pohledu na blízko nebo jen do dálky. Šilhání může být patrné brzy po narození, pak mluvíme o vrozeném nebo infantilním strabismu, ale nejčastěji je získané, které vzniká kolem druhého třetího roku věku.

Podle směru úchylky může dítě šilhat k nosu, nebo zevně, ale také nahoru a dolů.

ilustrační foto: jednostranné šilhání u holčičky

Jednostranné šilhání; foto: MUDr. Jiří Malec, archiv FN Motol

Čtěte také:
Vše o rané péči
Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením
Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí

↑ nahoru

Jaké jsou komplikace šilhání? Na co dát pozor?

Závažným problémem u šilhání je amblyopie neboli tupozrakost, která je výsledkem trvalého potlačování (mozkovými centry) vyvíjejícího se vidění (především zrakové ostrosti), ale také prostorového vnímání (binokulární vidění). Včasný záchyt a léčba tupozrakosti v předškolním věku má proto zásadní význam, neboť přibližně po šestém roce věku dítěte končí možnost tupozrakost léčit.

Léčba strabismu

Terapie se skládá z konzervativního a chirurgického přístupu. Oba postupy na sebe navazují a jsou součástí jednotného terapeutického plánu. Léčba strabismu by měla být skončena před nástupem dítěte do školy. Děti léčené pro strabismus by měly být dispenzarizovány (pod dohledem).

  • Konzervativní terapie

Základním krokem je zjištění refrakční vady a její korekce brýlemi, které pomáhají redukovat nebo i odstranit akomodativní složku šilhání a zlepšují zrakovou ostrost.

Zrakovou ostrost je dnes možno detekovat speciálními metodami i u kojenců nebo batolat. U zjištěné amblyopie zahájíme neprodleně takzvanou pleoptickou léčbu. Pečlivým zakrytím vedoucího oka (okluzorem, náplastí, neprůhlednou kontaktní čočkou) a aktivním cvičením amblyopického oka se snažíme přinutit tupozraké oko k činnosti. Dítě například vybarvuje obrázky, navléká korálky, později provádí různé hry na ortoptických přístrojích a podobně. Léčba tupozrakosti (pleoptická léčba) by měla být ukončena v předškolním věku, později je naděje na zlepšení malá. Rozvoj binokulárních funkcí (prostorové vidění) lze cvičit na speciálních přístrojích (stereoskop, troposkop).

  • Chirurgická terapie

Úkolem je dosáhnout paralelního postavení očí a zlepšit podmínky pro binokulární funkce a další léčbu. Chirurgická terapie nemění refrakční vadu ani nezlepšuje tupozrakost. Její kosmeticko-psychologický efekt nelze ale podceňovat. U kongenitálních a infantilních forem šilhání operujeme dříve, nejlépe do jednoho roku života. Získané formy šilhání operujeme po ukončení konzervativního postupu obvykle mezi třetím a šestým rokem věku. Operací je celá řada, spočívají v oslabení, nebo naopak zkrácení okohybných svalů, v některých případech (u paralytického šilhání) provádíme poměrně složité transpoziční výkony na svalech.

ilustrační foto: operace šilhání

Operace strabismu; foto: MUDr. Jiří Malec, archiv FN Motol

Optimální výsledek léčby dětského šilhání

1. Dítě má vycvičenou tupozrakost.

2. Zraková ostrost obou očí je vyrovnaná.

3. Dítě má brýlemi plně korigovanou dioptrickou vadu.

4. Dítě má prostorové vidění.

5. Dítě zjevně nešilhá.

↑ nahoru

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor článku

MUDr. Milan Odehnal, MBA

Od roku 1995 pracuje jako primář Oční kliniky dětí a dospělých druhé lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Od počátku své kariéry se specializuje na problematiku dětské oftalmologie. Je uznávaným odborníkem v problematice například strabismu, retinopatie nedonošených, plastických operací oka a jeho okolí. Je autorem několika mediálně populárních televizních pořadů propagující obor oftalmologie. V současné době se zabývá moderní a unikátní metodou léčby pomocí víčkových implantátů u lagoftalmu vzniklého v rámci obrny lícního nervu.

 

Zpět na téma Děti s jiným závažným zdravotním znevýhodněním

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS