Dioptrické vady oka u dětí

Autor/ka: MUDr. Milan Odehnal, MBA
Datum publikace: 01. 04. 2014, Aktualizováno: 24. 03. 2023

Dioptrické neboli refrakční vady nepatří mezi akutní stavy ohrožující zrak, ale přinášejí svému nositeli řadu subjektivních obtíží a ovlivňují kvalitu života. Vznikají v důsledku nerovnováhy mezi délkou oka a jeho lomivostí. Mezi základní dioptrické vady patří krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus.

Krátkozrakost (myopie)

U krátkozrakosti je osová délka oka příliš veliká (axiální myopie) nebo je přítomna nadměrná lomivost optického aparátu (refrakční myopie). Opticky se okolní objekty zobrazují před sítnicí a nikoliv fyziologicky na sítnici. Krátkozraké dítě vidí proto dobře na blízko (výhoda i ve vyšším věku) a špatně na dálku.

Krátkozrakost je nejčastější dioptrickou vadou v naší populaci.etiologii určitou roli hraje genetická predispozice. Vyšší incidence myopie je u nedonošených dětí nebo neurologicky postižených dětí. Existují také některé syndromy spojené s krátkozrakostí.

Myopie je ovlivňována i hormonálně nebo metabolicky, například se může měnit v průběhu těhotenství nebo u cukrovky.

Aby lépe viděl, pomáhá si krátkozraký mhouřením očí. Zúžení oční štěrbiny lehce pomáhá zaostřování. Subjektivní potíže z nekorigované krátkozrakost mohou vyústit v bolesti hlavy, překrvení spojivek nebo v psychickou labilitu.

Krátkozrakost vzniká nejčastěji ve školním věku, mluvíme o školní myopii. Tento typ krátkozrakosti se většinou stabilizuje kolem dvacátého roku věku a nepřesahuje hodnoty čtyř až pěti dioptrií. Vážnější, ale méně časté jsou progresivní formy myopie, které mohou způsobit problémy. Oko se nadměrně prodlužuje a tento růst negativně ovlivňuje nitrooční struktury. U těchto očí nacházíme ztenčení sklery, atrofii řasnatého tělíska, zvláknění sklivce, degenerativní ložiska nebo krvácení na sítnici.

Vážnou komplikaci u těžké krátkozrakosti představuje akutní odchlípení sítnice. Rizikovým pacientům nedoporučujeme namáhavou práci nebo nevhodnou sportovní aktivitu (zvedání břemen, údery do hlavy, pády a dopady). Určitou prevencí jsou častější kontroly a včasné ošetření patologických míst na sítnici laserem s cílem redukovat riziko odchlípení sítnice.

V případech progredující myopie je možné provést operační zákrok, takzvanou cerglage – speciálním páskem „obejmeme“ obvod oka a omezíme jeho nadměrné zvětšování.

↑ nahoru

Dalekozrakost

U dalekozrakosti je bulbus kratší nebo naopak lomivost oka menší. Okolní obrazy se promítají za sítnici. Aby dobře viděl, dalekozraký člověk musí zvýšit akomodaci do dálky a ještě více na blízko. Trvalé zaostřování může být příčinou astenopeických potíží, které se projevují celkovou únavou, zčervenáním očí, slzením nebo záněty okrajů víček. U dalekozrakých presbyopů přichází potíže se čtením a prací na blízko dříve.

Další problém představuje nekorigovaná dalekozrakost u dětí, kde nadměrná akomodace spojená s konvergencí predisponuje ke vzniku strabismu. Dalekozraké oči mohou svojí anatomií být rizikové pro vznik glaukomu (vrozeného zeleného zákalu).

Primární korekční pomůckou u dalekozrakosti jsou brýle. Zásadou je korigovat plnou dalekozrakost, tedy i latentní složku této refrakční vady. Předepisujeme nejvyšší počet dioptrií, se kterými pacient vidí ostře. Správná korekce je důležitá u dětí se šilháním. Brýle pomáhají redukovat stupeň šilhání a jsou i určitou prevencí vzniku tupozrakosti.

Dalekozrakost lze korigovat také kontaktními čočkami i pomocí laserové refrakční chirurgie. Člověk se může stát dalekozrakým i uměle, například po extrakcí zkalené čočky při operaci katarakty. Chybějící optickou mohutnost čočky je v tomto případě nutno nahradit brýlovou korekcí, lépe kontaktní čočkou a optimálně umělou nitrooční čočkou.

Astigmatismus

Tato dioptrická vada může být pro svého nositele subjektivně nepříjemná a pro oftalmologa „oříškem“ při její korekci. Astigmatismus je nejčastěji způsoben nestejnoměrně zakřivenou rohovkou, respektive odlišnou lomivostí hlavních meridiánů rohovky, případně čočky. Tento stav opticky působí distorzi (zkreslení) obrazu.

Astigmatismus se dělí na několik typů podle kombinace zjištěných dioptrických vad a rozdílů lomivosti v hlavních osách. Člověk s větším astigmatismem se snaží zaostřováním špatné vidění upravit, ale tato snaha většinou vede k astenopeickým potížím (tedy začervenání oka způsobeného kombinací namáhání zraku, napíklad. v autě či u televize – spolu s nesprávně korigovanou refrakční vadou) spojeným s bolestmi hlavy a únavou.

Astigmatismus může vzniknout i po úrazech nebo anomáliích rohovky (poleptání, penetrující poranění, degenerativní změny) nebo patologickými změnami čočky. Korekce této vady je možná brýlovými čočkami, takzvanými cylindrickými nebo torickými skly, která jsou vybroušena v hlavních lomivých osách. Další možností řešení této vady je využití refrakční chirurgie nebo kontaktních čoček.

Anisometropie

Anisometropie je problematická refrakční vada, která je charakterizována rozdílným počtem dioptrií na každém oku. Diference v dioptriích u obou očí se může pohybovat i nad čtyři dioptrie. Takový rozdíl v hodnotách dioptrií má za následek, že pacient vnímá okolní obrazy jako různě velké a není schopen je spojit v jeden vjem. Vzniká takzvaná aniseikonia.

V dětství může být anisometropie spojená se šilháním a tupozrakostí, protože mozek aktivně potlačuje oko s větším počtem dioptrií. Velký rozdíl v dioptriích se může navodit i uměle, například při jednostranném chirurgickém odstranění čočky (vzniká takzvaná afakie).

Při řešení této vady je možné nasadit brýlovou korekci (až do čtyř dioptrií rozdílu), ale při příliš velké diferenci dioptrií je indikovaná kontaktní čočka. Refrakční chirurgie je nápomocna při řešení, neboť dokáže snížit rozdíl v refrakci obou očí. V dětství je třeba s korekcí anisometropie začít současně co nejdříve s výcvikem tupozrakosti.

Čtěte také:

 ↑ nahoru

Brýle a děti

Brýle jsou nejstarší dioptrickou korekční pomůckou a dodnes zůstaly důležitým optickým pomocníkem, ba dokonce prožívají určitou renesanci. S brýlemi, respektive brýlovými čočkami, můžeme řešit všechny druhy dioptrických vad. Můžeme vyřešit vidění na dálku i do blízka nebo na všechny vzdálenosti. Můžeme se s nimi chránit proti sluníčku nebo je nasadit u pacientů s dvojitým viděním či šilháním. Již dávno neplatí, že brýle hyzdí a že je třeba se za ně stydět. U dětí hrají významnou roli, protože dioptrické vady se vyskytují asi u 15 % dětí.

U jakých očních vad indikujeme nošení brýlí?

Dalekozraké dítě vidí hůře do dálky i do blízka, ale jeho oči mají výbornou akomodační schopnost. Menší dalekozrakost, například do dvou až tří dioptrií, pokud nesnižuje zrakovou ostrost, není třeba korigovat brýlemi. Je-li dalekozrakost spojena se šilháním nebo zhoršeným viděním, jsou ale brýle nutné. Dítě s nimi lépe vidí a brýle korigují úchylku šilhání. Dává se takzvaná plná korekce (konvexní skla), při které korigujeme manifestní i latentní dalekozrakost.

Bifokální brýle jsou speciální brýle, které mají horní část na dálku a dolní část na čtení. Tyto brýle se indikují u dětí, které šilhají zřetelněji více do blízka. Přidáním dioptrií do blízka se redukuje stupeň šilhání.

Je to dioptrická vada (často geneticky daná), která se nejčastěji vyskytuje a řeší v dětském věku. Krátkozraké dítě vidí špatně do dálky a dobře do blízka. U krátkozrakosti dáváme brýle, pokud se zjistí, že dítě špatně vidí do dálky (prvním příznakem je mhouření očí, dávání si hraček a předmětů blízko očím, někdy je projevem překrvení očí a bolesti hlavy). U krátkozrakosti se dává nejslabší čočka (konkávní), se kterou dítě dobře vidí.

U astigmatismu se indikují takzvaná torická skla. Tato skla korigují rozdílnou lomivost v na sebe kolmých rovinách oka, která je podkladem této dioptrické vady. Dítě bez brýlí vidí pokřiveně a neostře okolní předměty.

Jaké obroučky jsou vhodné pro děti?

Brýlové obroučky musí především dobře sedět, netlačit na hlavu, uši nebo nos. Měly by být také pružné, aby neporanily dítě při pádu. U nejmenších dětí brýle fixujeme k hlavičce zezadu, aby se příliš nepohybovaly. Materiál obrouček by měl být nealergický, lehký, stabilní a elastický. Obroučky mohou být kovové (titanové), které jsou tenčí a lépe opravitelné. Plastové obroučky pak většinou lépe sedí na nose a jsou výhodné, protože se dítě jimi při pádu tak snadno neporaní. Je samozřejmé, že svoji roli při výběru brýlí hraje jejich tvarová a barevná škála i současný módní design, a je to dobře. Děti pak brýle nosí raději.

Jaká skla pro děti?

Až do dnešních dnů přetrvaly skleněné (minerální) brýlové čočky. Velmi dobře slouží svým uživatelům. Základními vlastnostmi skel je výborná průhlednost a dobré refrakční vlastnosti. U vyšších dioptrií je možné použít vyšší index lomu, kdy u krátkozrakosti je pak menší periferní tloušťka skel a naopak u dalekozrakosti menší středová tloušťka. Nicméně minerální skla u dětí nejsou tak rozšířená, protože se snadno rozbijí a mohou dítě poranit.

Plastová brýlová skla jsou materiálem, který je dnes používán nejčastěji. Jsou lehká, při pádu brýlí je riziko zranění oka menší než u skel (speciální plasty jsou netříštivé). Tato skla mohou mít UV filtr nebo antireflexní povrchovou úpravu. Nevýhodou plastových skel je, že se snáze poškrábou, proto je vhodné jejich povrch speciálně upravit (takzvaná tvrzená skla).

Sluneční brýle pro děti

Základním pravidlem je, aby skla pro sluneční brýle měla kvalitní UV filtry. Sluneční brýle je vhodné použít při pobytu v místech se zvýšeným slunečním zářením (moře, hory), dále u dětí citlivých na světlo nebo u dětí po očních operacích. Výhodná jsou také takzvaná fotochromatická skla, která se automaticky zbarvují podle intenzity okolního světla. Je samozřejmé, že i sluneční brýle mohou být dioptrické. Dlouhodobé nošení slunečních brýlí není ale pro děti vhodné. Zraková ostrost s tmavými brýlemi je nižší a oči mohou být pak choulostivé. Nosit by je měly děti jen ve výše uvedených situacích.

↑ nahoru

Kontaktní čočky u dětí

Kontaktní čočka je optická pomůcka, která je v přímém kontaktu s povrchem rohovky.

  • Výhody kontaktních čoček

Kontaktní čočky jsou v přímém kontaktu s přední části oka, s rohovkou. Tím vzniká ostřejší optický obraz. Na rozdíl od brýlových skel čočky nepůsobí zkreslení nebo optické aberace. Čočky také neobtěžují svojí hmotností a neomezují zorné pole jako obroučky brýlí. Navíc se nezamlžují.

Podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, dělíme čočky na tvrdé a měkké (ohebné). Tvrdé rigidní čočky mají stabilní a neměnný tvar. Jsou vhodné ke korekci astigmatismu nebo vyklenutí rohovky. Tyto čočky se vyrábí ze silikonu a jsou propustné pro kyslík, což jim umožňuje prodloužené denní nošení. U nás není tento typ čoček moc využíván. Měkké kontaktní čočky jsou dnes nejrozšířenější. Jsou vyráběny z hydrogelu nebo silikonu, a proto jsou tvárné a měkké. Čočky kryjí celou svoji plochou rohovku a mají různé typy zakřivení, takže vyhovují většině klientů. Moderní čočky mají velmi dobrou kyslíkovou permeabilitu a mohou se nosit po celý den.

  • Podle způsobu nošení se kontaktní čočky dělí:

Čočky výměnné (disposable) – na trhu jsou kontaktní čočky jednodenní, čtrnáctidenní, měsíční, výjimečně roční. Obecně platí, že čím kratší dobu jsou čočky na očích, tím lépe. Například jednodenní čočky jsou z hlediska medicínského nejvhodnější – ráno čočku nasadíme, večer vyhodíme. Následující den máme k dispozici na celý den novou identickou čočku, nepotřebujeme ani roztok k jejímu čištění.

  • Děti a kontaktní čočky

U dětí se kontaktní čočky používají ke korekci základních dioptrických vad, tedy krátkozrakosti, dalekozrakosti a astigmatismu. Jsou využívány často u vysokých dioptrií (možnost korekce až do dvaceti dioptrií) nebo tam, kde je velký rozdíl dioptrií u obou očí.

Torické čočky korigují astigmatismus (nestejnoměrné zakřivení rohovky).

Co se týče věkové hranice, tak dítě může kontaktní čočky bezpečně nosit od kojeneckého věku. V některých případech mají čočky velký význam pro rozvoj zrakových funkcí a prostorového vidění. Například u vrozeného šedého zákalu se musí kojenci při operaci vyjmout zkalená čočka a poté nahradit chybějící dioptrie v oku (lidská čočka má lomivost asi dvacet dioptrií). K tomuto účelu se používají speciální kontaktní čočky. Děti je velmi dobře snáší a mohou je nosit celý den. Rodiče se jimi naučí manipulovat a pečovat o ně. Čočky tak přispívají k rozvoji zrakových funkcí i celkového vývoje dítěte. Později si dítě čočky nasazuje samo a o čočky se stará samo.

Anisometropie – u dětí, kde nacházíme významný rozdíl v dioptriích obou očí, jsou optimální kontaktní čočky. V tomto případě jsou i prevencí vzniku tupozrakosti.

  • Speciální čočky

V léčbě tupozrakosti se používají někdy krycí kontaktní čočky, které dočasně brání vidění vedoucího oka a podporují zrak u oka oslabeného. Čočky se dají použít u rohovkových nehojících se erozí nebo ulcerací (u úrazů nebo infekcí), kde pomáhají při procesu hojení.

Kosmetické barevné čočky se používají ke změně barvy očí. U dětí pomohou zmírnit kosmetický handicap například u oka, kde chybí duhovka, zornice nebo jsou kosmeticky nápadné defekty na předním segmentu oka.

  • Komplikace s nošením

U kontaktních čoček je třeba dodržovat základní hygienická pravidla a dodržovat režim nošení. U dlouhodobých nositelů se může vyskytnout alergická reakce na materiál čoček nebo na čisticí roztok. Špatná hygiena vede k zánětům spojivek a může se vzácně stát, že nositel je postižen zánětem rohovky, nebo dokonce tvorbou vředu. Proto je třeba prodloužené nošení dobře uvážit (přes noc se čočky nevyjímají). Také je dobré například jednou za rok nechat oči na pár týdnů odpočinout.

↑ nahoru

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor článku

MUDr. Milan Odehnal, MBA

Od roku 1995 pracuje jako primář Oční kliniky dětí a dospělých druhé lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Od počátku své kariéry se specializuje na problematiku dětské oftalmologie. Je uznávaným odborníkem v problematice například strabismu, retinopatie nedonošených, plastických operací oka a jeho okolí. Je autorem několika mediálně populárních televizních pořadů propagující obor oftalmologie. V současné době se zabývá moderní a unikátní metodou léčby pomocí víčkových implantátů u lagoftalmu vzniklého v rámci obrny lícního nervu.

Zpět na téma Děti s jiným závažným zdravotním znevýhodněním

Autor/ka

Od roku 1995 pracuje jako primář Oční kliniky dětí a dospělých druhé lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Od počátku své kariéry se specializuje na problematiku dětské oftalmologie. Je uznávaným odborníkem v problematice například strabismu, retinopatie nedonošených, plastických operací oka a jeho okolí. Je autorem několika mediálně populárních televizních pořadů propagující obor oftalmologie. V současné době se zabývá moderní a unikátní metodou léčby pomocí víčkových implantátů u lagoftalmu vzniklého v rámci obrny lícního nervu.

Odborná knihovna:
Články: