Zobrazit menuSkrýt menu

Cochemská praxe

Publikováno: 21. 11. 2016, aktualizováno: 17. 11. 2017

Dítě s medvídkemObsah článku:

Východiska Cochemské praxe
Vznik Cochemské praxe
Cochemská úmluva
Dobrovolná spolupráce rodičů
Cochemská praxe v České republice

 

Cochemská praxe je model interdisciplinární spolupráce profesí zapojených do řešení rodičovského konfliktu. Její název je odvozen od soudního okrsku města Cochem v německé spolkové zemi Porýní-Falcko, kde v devadesátých letech vznikla. Následně se tímto modelem inspirovaly některé další soudní okrsky v Německu a v posledních letech se povědomí o něm šíří i v České republice, a to zejména díky aktivitám Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí a neziskové organizace Cochem.cz. Od června 2016 začal Cochemskou praxi uplatňovat Okresní soud v Novém Jičíně a od roku 2017 v tomto modelu začne fungovat interdisciplinární spolupráce v soudním obvodě Okresního soudu v Mostě.

Východiska Cochemské praxe

Cochemská praxe vychází z předpokladu, že děti rozcházejících se rodičů nechtějí ztratit ani jednoho z nich. Rodiče, kteří jsou v zajetí emocí a nevraživosti neschopní vzájemného rozhovoru nebo alespoň minimální dohody, už zpravidla nemají prostor pro to, aby skutečně vnímali potřeby svých dětí a pomohli jim situaci rozpadu rodiny zvládnout. Naopak nezřídka je využívají ve vzájemném boji. Důsledky pro život a osobnostní vývoj dětí mohou být katastrofální. Má se za to, že ve vysoce vypjatých rozvodových situacích může být dětem pomoženo prostřednictvím pomoci rodičům. Nicméně profese a instituce, které jsou do řešení rodičovského konfliktu zapojeny – advokáti, odborné psychologické poradny, soudy, úřady pro péči o děti a mládež (v České republice orgány sociálněprávní ochrany dětí – OSPOD) a soudní znalci – zpravidla vykonávají svou činnost izolovaně, bez skutečné vzájemné spolupráce či návaznosti a bez znalosti pracovních postupů a potřeb jednotlivých profesí. V důsledku toho bývají znesvářenými rodiči využívány jako nástroje sporu a v podstatě tak mnohdy i fungují. Účinnost pomoci rodičům a jejich dětem se tak eliminuje.

V centru drtivé většiny soudních sporů rodičů není ani tak „právo dítěte“, jako spíše „právo na dítě“. Taková soudní řízení se velmi často podobají majetkoprávním soudním sporům a prakticky slouží ke kompenzaci zájmů dospělých. Zájem dětí se popisuje z perspektivy dospělých, na perspektivu dětí, tedy na jejich vnímání situace, přání a potřeby, se nebere ohled. Nezohledňuje se skutečnost, že problémy, které jsou řešeny, mají příčiny na straně rodičů, nikoliv dětí. „Místo toho, aby se důsledky přičetly často – a to i když nechtěně nebo nevědomě – bezohledným rodičům, naloží se naopak na bedra dětí.“ (Rudolph 2009, s. 20)

↑ nahoru

Vznik Cochemské praxe

Vzniku Cochemské praxe předcházela frustrace tamějších advokátů, soudců, soudních znalců, sociálních pracovníků orgánů péče o děti a poradenských pracovníků z každodenní soudní praxe v oblasti úpravy péče o děti nesmiřitelně bojujících, rozvádějících se rodičů. V roce 1992 se situace jevila tak nesnesitelná a neúnosná, že byla na základě iniciativy odborné poradny a úřadu pro péči o děti a mládež svolána interdisciplinární konference všech výše zmíněných profesí působících v soudním okrsku města Cochem v řešení rodičovského konfliktu. Jejím cílem bylo vzájemně se seznámit a prezentovat své pojetí vlastní profese v rodičovském konfliktu a vnímání ostatních profesí.

„Závěry konference byly překvapivé. Jednotlivé profese vzájemně kritizovaly svoji práci, uváděly mnoho příkladů nevhodných nebo ze svého pohledu špatných pracovních postupů. Současně ale vyšlo najevo, že mnoho z těchto kritických připomínek je způsobeno pouze z důvodu nedostatečných vědomostí o náplni práce ostatních profesí a také předsudky. Například se ukázalo, že především advokáti jsou ze strany ostatních profesí podezíráni z toho, že své klienty podporují v konfliktech a snaží se situaci rozvádějících se rodičů ještě více vyhrotit. Zatímco advokáti uváděli, že se naopak často snaží přimět své klienty ke smírnému řešení, k tomu jim však chybí spolupráce a podpora ze strany ostatních zúčastněných profesí. Advokáti pak vytýkali pracovníkům orgánů péče o děti příliš stereotypní způsob práce, nedostatečnou flexibilitu a komunikativnost a lpění na byrokratických postupech. Ukázalo se, že většina zúčastněných nemá vůbec žádnou představu o práci poradních center (poradními centry jsou míněny psychologické poradny – pozn. aut.) Vzhledem k tomu, že mnoho poradních center je zřizováno nebo provozováno církevními institucemi, panovalo obecné přesvědčení, že tato centra se z ideologických důvodů budou spíše snažit rozvádějící se rodiče od rozvodu odradit.

Všichni účastníci konference se shodli na tom, že je potřeba, aby jednotlivé profese získaly co nejvíce informací o činnosti ostatních profesí a aby byl vytvořen systém vzájemné spolupráce. Zástupci všech zúčastněných profesí se shodli také na tom, že je potřeba se snažit o to, aby i po rozvodu nebo rozchodu rodičů zůstali dětem nadále oba rodiče.“ (Cirbusová, Rogalewiczová, s. 3–4)

↑ nahoru

VztahyCochemská úmluva

Všech pět zmíněných odborných profesí/institucí se zavázalo praktikovat tento cíl jak v rámci vlastní odborné práce, tak mezi sebou navzájem. Interdisciplinární setkávání, která po konferenci následovala, vedla k ustavení Pracovní skupiny odloučení a rozvod (AKTS, http://www.vaeter-aktuell.de/modellprojekte/positionspapier_umgang_cochem.pdf). Všichni, kteří se těchto setkání účastnili, zpočátku očekávali především vzájemnou výměnu názorů a zkušeností, nikdo tehdy nepředpokládal, že by mohla vést ke vzniku nové kvality profesního způsobu práce. Nicméně na základě konsenzu, který byl překvapivě rychle nalezen, byla v roce 1993 mezi zapojenými profesemi na základě závěrů Cochemské konference uzavřena takzvaná Cochemská úmluva, která popisuje cíl, cestu, metodu a základ vzájemně propojené spolupráce – každá z profesí má vůči ostatním profesím určité povinnosti, které plní v případě řešení vysoce konfliktního rodičovského sporu. Ve zkratce jde v zásadě o to, že: „Advokáti nebudou svým klientům doporučovat žádné konfliktní strategie. Nebudou ho [klienta] podporovat v tom, když bude za každou cenu chtít na bývalého partnera „házet špínu“.

Soudci nařídí první jednání ve věci do dvou týdnů od obdržení návrhu. Orgány péče o děti se ještě před prvním jednáním ve věci spojí se všemi účastníky řízení, to je oběma rodiči, a jejich pracovníci se osobně budou účastnit jednání. Odpadá jim povinnost vypracovávat písemnou zprávu. Svoje stanovisko k rodinné situaci budou pracovníci orgánu péče o děti přednášet před soudem pouze ústně. Pokud se nepodaří dosáhnout smírného řešení mezi rodiči na prvním soudním jednání, je rodičům doporučeno využít služeb poradního centra. Soud určí termín dalšího jednání, zpravidla v časovém horizontu šesti měsíců. Během této doby mají rodiče možnost za pomoci poradního centra dosáhnout společného smírného řešení. První sezení v poradním centru by mělo proběhnout do dvou týdnů od soudního jednání. Nepodaří-li se rodičům ani za pomoci poradního centra dosáhnout dohody nebo je-li zřejmé, že tento způsob nepřinese žádný výsledek a efektivnější bude rovnou nechat zpracovat znalecký posudek, soud určí znalce. Úkolem znalce je vypracovat znalecký posudek, který však nebude popisovat stávající situaci a případné výchovné schopnosti rodičů, ale bude zaměřený na možné řešení rodinné situace. Znalecký posudek má být soudu předložen do dvou měsíců.“ (Cirbusová, Rogalewiczová, s. 4)

Mezi jednotlivými profesemi tak byla nastavena cílená interdisciplinární spolupráce důsledně sledující perspektivu dítěte (jeho vnímání skutečnosti, přání a potřeby) namísto neurčitého „zájmu (dobra) dítěte“, který je ve skutečnosti často obsahově vyplňován zájmy rodičů. S cílem odbřemenění dětí jsou na rodiče přenášeny vyšší požadavky a nároky, tak aby opět mohli dostát své rodičovské odpovědnosti – dosažení vzájemné shody na podmínkách péče o dítě je deklarováno jako povinnost rodičů, kteří nedokázali dítěti udržet harmonické rodinné prostředí. Míra ochoty rodičů dostát své rodičovské odpovědnosti a snažit se o dosažení dohody s druhým rodičem o základních záležitostech dítěte má zásadní vliv na rozhodování soudu o úpravě péče o dítě. Pokud jeden z rodičů spolupráci s odbornou poradnou či dosažení rodičovské dohody bojkotuje, soud se o tom okamžitě dozví od advokáta druhého z rodičů a nařídí soudní jednání. Jelikož takové chování může vést k tomu, že rodič na základě rozhodnutí soudu přijde o dosavadní podmínky péče o dítě, dosavadní zkušenosti ukazují, že rodiče požadavkům soudu na vzájemnou dohodu nakonec vyhoví, neboť soudem předestřená alternativa by pro ně byla akceptovatelná ještě méně.

↑ nahoru

Dobrovolná spolupráce rodičů

Současně se ukazuje, že v průběhu spolupráce s poradnou se v kontextu soudního řízení z původních odmítavých postojů zpravidla vyvíjí dobrovolná spolupráce rodičů. Zatímco v roce 1982 v souvislosti s odloučením a rozvodem praktikovalo 20 % rodičů z okresu Cochem i nadále společnou výchovu dětí, do roku 1996 se toto číslo zvýšilo na 60 % a od roku 1998 se zde prakticky nevydávají žádná soudní rozhodnutí o svěření dítěte do výhradní péče jednoho z rodičů. Podle Rudolpha (2009, s. 32) v pozadí této změny je mimo jiné to, „že se spor o svěření do výchovy ukázal být zástupným sporem, když se objasnily za ním se nacházející skutečné zájmy a potřeby dospělých“. Jinými slovy, podařilo se dosáhnout oddělení partnerského konfliktu od jejich rodičovské role.  Nová kultura sporu, která vzniká jako produkt popsaného interdisciplinárního sesíťování, se projevuje i v řešení  dalších záležitostí sporu rozcházejícího se páru – jako například pokud jde o výživné, majetko-právní vyrovnání a podobně. Pozitivní efekt pociťují i samotné zúčastněné profese: například advokáti referují o vysoké spokojenosti svých klientů, která se odráží i v tom, že jsou pak jimi pověřováni zastupováním i v jiných oblastech.

Sociální pracovníci orgánu péče o děti zase poukazují na zlepšení vztahů a spolupráce s klienty. Důležitým efektem interdisciplinárního sesíťování pro všechny zúčastněné je vzájemné informování o pracovních postupech a metodice ostatních disciplín, jež je současně i (dalším) vzděláváním a má přínos pro jejich každodenní praxi. Cochemská praxe nepředstavuje statický model, naopak se neustále vyvíjí. Zástupci uvedených odborných profesí a institucí se v rámci Pracovní skupiny odloučení a rozvod setkávají jedenkrát do měsíce, aby sladili jak efektivitu své vzájemné spolupráce, tak i pracovní postupy v souladu s výše popsanými úkoly. Na těchto setkáních se zpravidla nerozebírají jednotlivé konkrétní případy, ale základní přístupy jednotlivých profesí k typům případů, orientované na perspektivu dítěte. (Rudolph 2009) Vyjasnění a definování vzájemných očekávání jednotlivých profesí vedlo k odbourání vzájemných předsudků a k navození atmosféry přijetí, důvěry a uznání.

K zavedení Cochemské praxe v místě jejího vzniku ani v dalších několika soudních okrscích, kde je již také praktikována (např. Berlín, Mnichov, Regensburg, Koblenz, Wildeshausen), nebylo zapotřebí žádné úpravy legislativy. Ve všech místech, kde je interdisciplinární spolupráce praktikována, je patrná inspirace prvky a principy Cochemské praxe a současně lze rozeznat určitá místní specifika, můžeme tak mluvit i o mnichovském, regensburském modelu apod.

↑ nahoru

Související články na portálu Šance Dětem:

RozvodCochemská praxe v České republice

V České republice se jako první o integraci prvků Cochemské praxe pokouší Okresní soud v Novém Jičíně. Na základě iniciativy soudce a místopředsedy Okresního soudu v Novém Jičíně Vladimíra Poláka zde byla na jaře tohoto roku ustavena řídící skupina složená z opatrovnických soudců Okresního soudu v Novém Jičíně, zástupců všech OSPOD v jeho soudním obvodě, pracovnic Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, lokální pracovnice Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pro Moravskoslezský kraj a místních poradenských a mediačních služeb.

Řídící skupina se schází jednou měsíčně. Od června 2016 v modelu inspirovaném Cochemskou praxí pilotně pracuje jeden soudce a vybraní pracovníci z každého OSPOD, dle domluveného harmonogramu se postupně zapojí všichni opatrovničtí soudci a všichni pracovníci OSPOD v soudním obvodě novojičínského soudu. První zkušenosti zatím ukazují překvapivě vysokou míru úspěšnosti v uzavírání dohod mezi rodiči. Jako klíčové se mimo jiné jeví, že rodiče dostávají od OSPOD, soudu i poradenských a mediačních služeb jednotné informace ohledně jejich odpovědnosti při dosahování shody. V roce 2017 prvky Cochemské praxe začne aplikovat i Okresní soud v Mostě.

Cochemská praxe u české odborné veřejnosti budí poměrně velký zájem, který zrcadlí vysokou míru její nespokojenosti s obecným stavem věcí v oblasti řešení vyhrocených rodičovských sporů o děti a bezmoc, s níž sledují jejich ničivé dopady na děti, které v nich vyrůstají. První zkušenosti se zaváděním interdisciplinární spolupráce na Novojičínsku zatím naznačují, že její nastolení umožňují i stávající české právní podmínky. Její fungování by však mohla podpořit změna v odměňování advokátů. V Německu advokátům náleží paušální odměna za případ, mají tedy sami zájem na tom, aby soudní řízení bylo co nejkratší. Přičemž nastavení podmínek jejich odměňování je takové, aby byli motivováni k dohodě znesvářených stran – když přispějí k dosažení dohody, jejich honorář se zvýší.

↑ nahoru

Zdroje:

Cirbusová, M. a Rogalewiczová, R. Cochemská praxe – vznik a vývoj (nedatováno).

Rudolph, J. Ty jsi MOJE dítě. Cochemská praxe – cesty k lidštějšímu rodinnému právu. Drážďany, 2009.

 

 

Kde hledat pomoc?

Občanská iniciativa za zavedení Cochemské praxe v ČR
Cochemská praxe - vznik a vývoj
Právo a rodina
Cochemská pracovní skupina odloučení a rozvod
Cochemská praxe

 

Doporučená literatura

Barvíková J., Paloncyová J. Děti, rodiče a domácí násilí – výzkum klientely Acorusu, z.ú. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2016. ISBN 978-80-7416-245-9

Barvíková, J. Anketa Ústavní péče o ohrožené děti. FÓRUM sociální politiky, 2016, roč. 10, č. 1, s. 22-26. ISSN 1802-5854.

Barvíková J. Anketa Bariéry v plnění oznamovací povinnosti případů násilí na dětech a jejich řešení. FÓRUM sociální politiky, 2015, roč. 9, č. 6, s. 25-28. ISSN 1802-5854.

 

Autorka článku

Mgr. Jana Barvíková, Ph.D.

výzkumná pracovnice ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí, v.v.i., terapeutka – Triadis, o.p.s., program pro ohrožené rodiny Spokojená rodina (od 2013 dosud). Účastnila se mnoha projektů a zahraničních stáží, má rozsáhlou publikační činnost. V minulosti působila jako lektorka, vědecká pracovnice, odborná referentka a sociální pracovnice.

Publikační činnost najdete v naší Odborné knihovně.

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS