Alternativní řešení rodinněprávních konfliktů

Kvantitativní, institucionální a kompetenční expanze justice (justičních systémů) v 19. a 20. století, v důsledku ústupu vlivu mimoprávních normativních systémů (především náboženství, morálky a tradičního modelu rodiny), vedla k přetíženosti soudů, nepřiměřené délce, procesnímu formalismu a nákladnosti soudního řízení v celé Evropě – obdobně jako v ostatních částech světa. Veřejnost ztrácí důvěru v justici a projevuje ve zvýšené míře nespokojenost s fungováním soudního systému. Jedním z pokusů řešit tento neutěšený stav je renesance alternativního, „přátelského“ řešení sporů („ADR“) – částečný návrat k „procesnímu přirozenému právu“. Přetíženost soudů, nákladnost a formálnost soudního řízení, jsou rozhodujícími faktory vedoucími k rozvoji alternativního řešení sporů/konfliktů, inter alia, mediace. Disertační práce se zabývá vývojem rodinného soužití, východisky a určovateli řešení rodinněprávních konfliktů a možnostmi jejich řešení smírnou, „přátelskou“ formou dle stavu de lege lata, ústícími v úvahy de lege ferenda. Zpřístupňuje vymahatelnost práva v rodinných věcech v rámci soudního a mimosoudního systému, za jejich vzájemné návaznosti – zamezení promlčení práva a dosažení exekučního titulu na základě uzavřené mediační dohody. Je zdůrazňován zájem dítěte ve vnitrostátních i přeshraničních věcech. Práce poukazuje na přínos a možná úskalí rodinné mediace.