Zobrazit menuSkrýt menu

Supermani a supermanky mezi námi. Krycí jméno: sólo rodiče...

Publikováno: 31. 5. 2016, aktualizováno: 7. 6. 2019 | Kategorie: Téma měsíce

Vyrůstají jen s jedním rodičem a je jich stále víc. Těžké to mají jak děti, tak i ten rodič, který musí péči o potomka zvládat sám. A k tomu vydělávat peníze, aby bylo na živobytí, na nájem, na oblečení, na školní i mimoškolní aktivity, starat se o chod domácnosti.

Obsah článku:

Tak trochu handicapovaná rodina? Ale jděte!
Chudoba: Počty jednorodičovských rodin dál stoupají
Dluhy: Jeden příjem často nemůže stačit. A problém je na světě…
Absence sebevědomí: Dítě potřebuje dva rodiče. Ne vždy se to ale podaří
Chudoba a školní prospěch
Stoupající tendence: Proč je sólo rodičů stále víc?
Když si sólo rodič vyřídí sociální dávky, chudoba nehrozí?
Děti, kterým je zapovězeno rozvíjet své talenty?
Několik pracovních úvazků? Na druhé straně výmluvy? I to se stává…
Výživné neplatí asi 140 tisíc lidí. Co s tím?
Jak se domáhat výživného?
Kalkulačka výživného

Většina takových sólo rodičů ve slabší chvilce přiznává, že to je velmi těžké břímě, které jim někdy nedá ani spát. Na výběr však nemají, takže se se situací musí poprat.

Na jaře roku 2014 oznámil Český statistický úřad (ČSÚ), že v neúplné rodinné domácnosti žilo u nás v roce 2013 více než 13% dětí do 15 let. Ty poznávají úskalí toho, že jen jeden dospělý v domácnosti znamená prostě poloviční kapacitu na zvládání všeho, co rodina potřebuje. Pokud funguje rozšířená rodina, nemusí to znamenat, že dítě bude situací jakkoli trpět. Pokud ne, je to pro sólo rodiče velký a těžký úkol. Neúplná rodina prostě znamená, že je třeba něco se naučit nahradit.

U čísel ještě zůstaňme. O rok později (březnu 2015) než zde zmiňovaný údaj, ČSÚ vydal dokonce studii, která mapuje život rodičů – samoživitelů v Čechách. Podle této studie je u nás každá sedmá domácnost s dětmi vedena pouze jedním z rodičů. Číslo se vyšplhalo už až na 165 tisíc domácností s tím, že 90 % těchto domácností živí žena - samoživitelka.

Anketa

Tak trochu handicapovaná rodina? Ale jděte!

Přiznejme si, že pojem „neúplná rodina“ v sobě už sám o sobě nese určitý prvek hodnocení. Tím, že definuje negativně, částečně degraduje takovou rodinu s jedním rodičem oproti rodině, kde trvale žijí otec i matka. Rodiny s jediným (sólo) rodičem jsou pak obecně považované tak trochu za handicapované v tom, jak zvládají výchovu a péči o děti. Svědčí o tom i to, že bývají relativně častými klienty OSPODů (orgánů sociálně-právní ochrany dětí), dětských krizových center i rodinných terapeutů či poradců. (viz: Být sám na děti: sólo rodiče jako rodiče). Ve zmiňovaném textu psycholožka Eliška Kodyšová hovoří dokonce o tom, že dětem sólo rodičů hrozí až několikanásobně vyšší riziko, že budou z rodiny odebrány do ústavní péče. Přesto je třeba zdůraznit, že sólo rodičovství samo o sobě NENÍ příčinou problémů ve výchově. I když se jakékoli problémy řeší lépe ve dvou než jen v jedné osobě…

Iustrační foto: Sólo rodič to nemá lehké

Chudoba: Počty jednorodičovských rodin dál stoupají

Navzdory tomu, v letos vydané publikaci Mgr. Radky Dudové Ph.D., nazvané Postavení sólo rodičů v ČR se uvádí, že počet i podíl jednorodičovských rodin v České republice se skutečně rok od roku dál dlouhodobě zvyšuje. V současné době (čísla byla zveřejněna letos, data sbírána v roce 2015) tedy žije 488 tisíc ekonomicky závislých dětí jen s jedním rodičem. Sólo rodiče tvoří 18,2 % ze všech českých rodin se závislými dětmi. Pro zajímavost: v roce 1995 jich bylo „jen“ 11,3 % (Zdroj: ČSÚ, 2013a).

Ruku v ruce s těmito údaji, jde fakt, že životní úroveň rodin sólo rodičů je dlouhodobě nižší než u rodin se dvěma rodiči. Roli v tom nemusí přitom hrát ani úroveň vzdělání takového rodiče, jako spíš okolnosti. Sólo rodič je totiž z pohledu řady zaměstnavatelů ohrožen vyšším rizikem absence v zaměstnání, kvůli nutnosti péče o děti (o jejich zdravotní stav, preventivní prohlídky, lékařská vyšetření atd.). Pokud získá dobré pracovní uplatnění, dost často se setkává s tím, že ho musí daleko více oproti kolegům obhajovat, podávat vyšší výkony, aby si místo uhájil. Jak všichni z okolí takového sólo rodiče totiž vědí, práci opravdu potřebuje. Není proto ani výjimkou bohužel stav, kdy může docházet směrem k sólo rodiči až k šikaně či mobingu ze strany zaměstnavatele, nadřízených či kolegů. Dobrovolný odchod takového rodiče z pracovní pozice většinou nepřipadá v úvahu, takže se nepříznivé okolnosti mohou stupňovat. To pochopitelně pak může nést zdravotní dopady, nervozitu, stres i potíže ve vztahu s dítětem. Jde samozřejmě o extrém, ale vždy je třeba mít na paměti, že může potkat prakticky kohokoli a vždy je třeba ho včas řešit – s nadřízeným na pracovišti, v soukromí třeba s psychoterapeutem. Dítě totiž potřebuje hlavně vyrovnaného rodiče, nikoli jak se říká, „uzlíček nervů“. Existují i neziskové organizace, které v takovém případě mohou padat pomocnou ruku.

↑ nahoru

Ovšem, aby toho nebylo málo, je třeba uvést, že sólo rodič se velice reálně může setkat též s chudobou. U nás se to týká téměř třetiny takových rodin, (přesně 31,7 procent), s jedním rodičem a závislými dětmi, které chudobou jsou ohroženy. Tyto rodiny s jedním rodičem také zažívají ve větší míře až materiální deprivaci. Dokonale chráněny nejsou sice ani kompletní rodiny s matkou i otcem, ale těch se chudoba dotýká pouze menšinově. Má-li taková rodina jedno dítě, pak jich je v naší populaci chudobou a materiální deprivací ohroženo 5,9 procent, jsou-li v rodině dvě děti a dva dospělí, uvádějí statistici celkem 7,8 procent (ČSÚ,  2015a).

ČSÚ zkoumá mimo jiné též souvislost chudoby a riziko sociálního vyloučení. I když ČR podle statistik vykazuje nízkou úroveň tohoto rizika, podle aktuálních studií je tato míra (měřeno v roce 2012) u 14,6 % rodin (v EU je tato hranice 24,5 %). Experti ale poukazují na to, že více než jedna třetina těchto rodin jsou právě domácnosti vedené samoživitelkami (35,1 %!).

A tak, přesto, že se procento 14,6 zdá možná s porovnáním s EU poměrně nízké, je nutné sledovat ty rodiny, které žijí v tzv. „pásmu ohroženém chudobou“. Ty se mezi chudé sice ještě podle stanovených indikátorů nepočítají, ale při malém výkyvu příjmů do něj mohou velmi lehce spadnout.

Čtěte také:
Tabu v rodinné komunikaci
Pomoc v hmotné nouzi a další sociální dávky

Dluhy: Jeden příjem často nemůže stačit. A problém je na světě…

Převeďme si nyní čísla do praxe, abychom si uměli představit, jak to finančně vypadá v takové rodině. V roce 2012 v Česku na osobu v domácnosti bez dětí připadalo 16 740 Kč hrubého měsíčně. V rodinách s dětmi byly příjmy o čtvrtinu nižší, tedy 12 606 Kč. Domácnosti samoživitelek si ale musely vystačit s 9 844 Kč hrubého na měsíc, což je více méně polovina příjmů domácnosti bez dětí!

Z těchto několika údajů je jasné, že i když se Česká republika řadí k bohatému západnímu světu, i u nás žijí lidé pod hranicí chudoby. Jednou z nejohroženějších skupin, která na této hranici neustále balancují, jsou právě sólo rodiče. Když musí počítat každou korunu, není divu, že tak nejvíce plní statistiky zadlužených a předlužených osob.

Z údajů Poradny při finanční tísni se ví, že nejvíce zadlužených žen v produktivním věku žije v Ústeckém, Středočeském a Moravskoslezském kraji. Proč se ale zadlužují? Jsou nezodpovědné? Nebo jim nic jiného nezbývá?

Zatímco úplná rodina vydá za bydlení, ošacení a stravu v průměru 37 procent svých příjmů, samoživitelky téměř polovinu (z už tak srovnatelně nižších příjmů). Aby mohly zajistit sobě a svým dětem základní potřeby, vykrývají ženy nedostatečné příjmy nejčastěji půjčkami ve výši 20 až 30 tisíc korun. „Chtějí jim dopřát stejný komfort, jaký mají děti z úplných rodin. Vydávají tak více, než mohou," vysvětlila pro Šanci Dětem Markéta Fixová, mluvčí inkasní společnosti KRUK ČR a dodala: „Nejvíce zadlužených žen (27 procent) je ve věku 35 až 44 let, kdy se většina z nich věnuje výchově malých či dospívajících potomků."

Pro všechny, kterých by se to mohlo týkat, pak přidala i radu: „Pokud se ženy (či sólo rodič) dostanou do finanční tísně a nezvládají své dluhy splácet, měly by kontaktovat hlavně rodinu a dluhovou poradnu. A samozřejmě i věřitele, který jim může na začátku problému změnit splátkový kalendář na přijatelnější částky.

↑ nahoru

Absence sebevědomí: Dítě potřebuje dva rodiče. Ne vždy se to ale podaří

Jak laici, tak i většina odborníků se shoduje, že ke zdravé výchově dítěte je nutná přítomnost obou rodičů – jak otce, tak i matky. Každý z rodičů má totiž svou nezastupitelnou roli. Co ale dělat, když to prostě nejde? Problematikou života dítěte v neúplné rodině se zabývají odborníci především v rámci sociologie rodiny, která sleduje různé dopady změn v podobách rodiny v rozvinutém světě. V současné době tak už lze na toto téma nalézt řadu kvalitních studií i systematických přehledů (např. Härkönen, 2014; Bernardi, Härkönen, Boertien, Rydell, Bastaits, & Mortelmans, 2013; Härkönen & Garriga, 2009), které pohled obvyklý u nás zajímavým způsobem rozšiřují.

"Většina těchto studií dochází k závěru, že děti z rodin, kde se partnerství rodičů rozpadne, jsou na tom hůře než děti z rodin úplných; a to v celém spektru psychologických, somatických i socioekonomických ukazatelů (viz: souhrnné zjištění Paula R. Amata). Z těchto studií vyplývá, že děti z rozvedených rodin si vedou obvykle hůře při problémech s chováním, se školními výsledky, postrádají častěji emoční pohodu, sebevědomí a mají problémy též ve vztazích s vrstevníky. Paul Amato dokonce uvedl, že oproti dětem žijícím s oběma biologickými rodiči mají děti rozvedených rodičů (a tudíž velice často sólo rodičů) oslabenou citovou vazbu k matkám i otcům. Některé nepříznivé jevy spojené s rozvodem rodičů přitom přetrvávají až do dospělosti," uvádí se též mimo jiné v již zmiňovaném článku o sólo rodičích nazvaném: Být sám na děti: sólo rodiče jako rodiče.

Čtěte také:
Dítě v krizové situaci
Psychosomatika - rodinná terapie jako léčba onemocnění

Ilustrační foto

Chudoba a školní prospěch

Výše uvedený zdroj uvádí také to, že nedostatek financí, se kterým se musí často potýkat sólo rodiče, má přitom podle odborníků vliv i na to, jak se jejich dětem pak vede ve škole v učení. "Irský výzkum Univerzity v Limericku sledoval osm a půl tisíce devítiletých dětí vyrůstajících v různých typech rodin a zjistil, že chudoba je nejvýraznější příčinou rozdílů v prospívání dětí. Podle výsledků tohoto irského výzkumu má vliv chudoba nejen na psychickou pohodu a vztahy s vrstevníky, ale i na jejich chování a prospěch ve škole. Podobné výsledky přinesly i jiné studie s podobným zaměřením.

Zmínit je však třeba to, že citovaný výzkum nepřinesl jen negativní závěry, naznačil totiž, co může být velkou motivací pro rodiče. Totiž to, aby dokázali se svým protějškem i po rozchodu co nejlépe komunikovat. Větší zapojení druhého rodiče do výchovy dítěte totiž zlepšuje jeho šanci na lepší školní prospěch a psychickou pohodu, a znamená i méně potíží s chováním. Studie proto sledovaly nejen to, kolik času druhý rodič s dětmi trávil, ale i jestli pravidelně platil výživné," uvádí psycholožka a ředitelka Společnosti pro zdravé rodičovství Eliška Kodyšová. (viz ZDE)

Zde je třeba dodat, že obsáhlý a unikátní průzkum, který se zabývá rizikovými faktory ohrožení českých rodin, včetně rodin sólo rodičů, pro Nadaci Sirius, pod kterou funguje i vzdělávací portál Šance Dětem, zpracovala společnost Median. Jeho výsledky byly představeny 1. června 2016 – tedy na Den dětí.

Stoupající tendence: Proč je sólo rodičů stále víc?

Jednou z příčin může být podle odborníků, kteří se snaží hledat na tuto otázku odpověď, je to, že ve společnosti stále více začíná dominovat individualismus. Převládajícími hodnotami se hstala hlavně spokojenost, svoboda a štěstí jednotlivce. Ne vždy to ale jde bez toho, aniž by zároveň tím pádem docházelo k omezení svobody druhého – třeba i partnera. Je v mnoha případech běžné, že nespokojení partneři ve vztahu z něho kdykoli odejdou, aby hledali své štěstí jinde. Ohled na to, že svým rozhodnutím omezí právo dětí na oba rodiče či práva prarodičů stýkat se s vnoučaty, nebývá prioritním – i když samozřejmě i takové případy jsou. Situaci může ovlivňovat ale i fakt, že zmizela základní zajišťovací funkce rodiny jako ekonomického garanta pro výživu a výchovu dětí. Děti s jedním rodičem už (většinou) nemají zásadní problém přežít, jako tomu bylo v minulosti nebo stále ještě je v jiných částech světa. Ovšem jak je zmíněno výše, v každém případě to pro ně znamená snížení životní úrovně a hrozba chudoby.

Když si sólo rodič vyřídí sociální dávky, chudoba nehrozí?

Jak už bylo také uvedeno výše, sólo rodič nemá však v současné společnosti vůbec lehké postavení a problémy s penězi ho mohou potkat prakticky kdykoli. Jsou však případy, kdy mu může alespoň částečně vypomoci stát. Nutno dodat, že v žádném případě to ale téměř nikdy neznamená, že mu jeho problém stát pomocí sociálních dávek, vyřeší. Neúplné rodiny v současnosti nejsou v našem českém sociálním systému skoro nijak zvýhodněny. Mají pouze nárok na o 5 % vyšší sociální příplatek, což znamená sotva několik desetikorun měsíčně navíc, mohou též o sedm dní déle pobírat podporu při ošetřování nemocného dítěte. Pobírat mohou též přídavky na děti, ovšem například z pohledu daňových a jiných úlev, zvýhodněni nejsou. Zvláštní kategorii příjmů, kterou tvoří alimenty – tedy výživné - stanovené soudem druhému rodiči, věnuje Šance Dětem v tomto měsíci samostatný článek.V něm je možné se dočíst vše kolem návrhů takzvaného zálohového výživného.

↑ nahoru

Děti, kterým je zapovězeno rozvíjet své talenty?

Problematice zálohového výživného, které by ulehčilo život řadě sólo rodičů, se věnovala v roce 2015 také režisérka Olga Sommerová, když natáčela na toto téma dokumentární film (Samoživy). Při jeho uvedení na obrazovky přiznala, že jí připadá absurdní, že v naší současné blahobytné společnosti jsou děti vystaveny chudobě, protože jejich matka nemá na kroužky, na jejich sportovní, umělecké i jiné rozvíjení.

"Dá se téměř říci, že je těmto dětem zapovězeno přispět svými talenty, které bezpochyby mají stejně jako ostatní děti, k budoucí kvalitě národa," řekla doslova.

Ve filmu hraje devět skutečných (sólo)matek a jeden (sólo)otec, kteří zůstali na výchovu svých dětí sami. Vyprávějí příběhy, ve kterých se snaží upozornit na problém, z něhož může vést cesta až do sociálního vyloučení statisíců českých dětí.

Sommerová popsala a ve filmu představila momenty, z kterých například vyplývá, že někteří sólo rodiče (nejčastěji ženy) jsou ve své situaci donuceny například vařit dětem z ničeho. "Jídelníček jejich a dětí se skládá většinou pouze z brambor, kolínek a omáček. I když jsou jak lvice a svá mláďata chrání, musejí počítat každou korunu a šetřit tak, že si to lze jen těžko představit. Ovšem ten stres, ve kterém se nacházejí každý den a noc, poznamenává celou rodinu,“ doplnila Sommerová. 

Několik pracovních úvazků? Na druhé straně výmluvy? I to se stává…

V čem tedy tkví problém v oblasti vymáhání výživného, které vede k vypjatým krizovým situacím rodiče, který má dítě ve své péči? V tom, že často soudy za přispění policie a zákonodárců nejsou schopny donutit otce (i některé matky) k tomu, aby plnili svoji zákonnou povinnost. A to přesto, že jsou alimenty, které soud stanoví, většinou spíše symbolické. Pohybují se nejčastěji v rozsahu od 1 do 3 tisíc korun za měsíc. Zoufalost nad tím, že sólo rodič moc dobře ví, co všechno by si jeho děti zasloužily a nemůže jim to dát, i když má třeba i tři pracovní úvazky, může být bezbřehá. Nutné je opět připomenout, nebát se obrátit se žádostí o pomoc úřady, OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí), neziskový sektor a také odborníky – včetně psychoterapeutů.

Ve filmu Samoživy, který byl apelem na politickou scénu, aby se konečně jednání o zálohovém výživném uzavřela a pohnula směrem k realitě, ne nadarmo Olga Sommerová rozhodla o poměru vystupujících celkem devíti sólo matek a jednoho sólo otce. Odpovídá to statistickému údaji o procentuálním poměru počtu žen a mužů, kteří se u nás sami starají o své děti.

Hlavní problémy sólo rodičů

  • Špatná ekonomická situace rodin s jedním rodičem; feminizace chudoby, chudoba dětí
  • Znevýhodnění jednorodičovských rodin v sociálním systému
  • Špatná vymahatelnost výživného na dítě
  • Znevýhodnění sólo rodičů na trhu práce

↑ nahoru

Výživné neplatí asi 140 tisíc lidí. Co s tím?

Podle odhadů Exekutorské komory z roku 2014 vyměřené výživné neplatí v Česku až 140 tisíc lidí a navíc asi třetina těch, kteří jej platí, platí nepravidelně.

V takovém případě je dobré vědět, že výživné je možné vymáhat prostřednictvím exekuce.  K tomu je nutné se obrátit na okresní soud v místě trvalého bydliště a podat návrh na výkon rozhodnutí o peněžním plnění. Návrh musí obsahovat označení soudu, oprávněného (dítě), povinného (rodič, jemuž bylo stanoveno platit výživné), vylíčení rozhodujících skutečností, to, čeho se chce oprávněný domoci a dále, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden. Pokud oprávněnému nejsou požadované údaje známy, může požádat soud o poskytnutí pomoci při jejich jištění, a to předtím, než podá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí. Je ale faktem, že prokazování příjmů je v ČR velmi obtížné, a to nejen u osob samostatně výdělečně činných, ale rovněž u jiných než státních zaměstnanců, vzhledem k mlčenlivosti o výši příjmů a absenci trestního postihu v případě  uvádění nepřesných  údajů  o  vlastních  příjmech. Zvláště problematická je situace, kdy povinný rodič nemá žádný majetek a dluží za delší období. V některých případech je majetek převeden na jiné členy rodiny či osoby, nebo povinný se sám nachází v hmotné nouzi, kdy skutečně  žádný  majetek  nemá  (například  i  proto,  aby  nemusel platit vyšší výživné, často mění zaměstnání a bývá delší dobu v evidenci na úřadě práce). 

Pokud je schválena, exekuce pak nejčastěji probíhá srážkami ze mzdy. Výživné na dítě lze po neplatícím partnerovi vymáhat nejen cestou soudního výkonu rozhodnutí, ale i prostřednictvím  soudního exekutora. V tomto případě nemusí věřitel sám označovat majetek dlužníka, který by bylo možné postihnout (jako je tomu při soudním výkonu rozhodnutí), exekutor ho zjistí sám. Nevýhodou  jsou ale vysoké odměny  exekutorům.

Náklady exekuce (odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce a další) a náklady oprávněného sice hradí povinný (tedy dlužník); v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného ale hradí výdaje exekutorovi oprávněný.

Pokud druhý rodič dítěte nezaplatil alimenty 4 měsíce po sobě, je možné na něj podat i trestní oznámení pro zanedbání povinné výživy. V takovém případě dotyčnému hrozí nepodmíněný trest (vězení).

Tento způsob vymáhání peněz je ale skutečně poměrně zdlouhavý a nejistý. Pokud dlužník projeví  tzv. účinnou lítost a uhradí jen část dlužné částky, policie trestní stíhání zastaví. V praxi tedy stačí, aby dlužník čtyřikrát do roka uhradil alespoň 500 Kč a na neplatiče nelze podat  trestní  oznámení.

Trest nepodmíněného odnětí svobody sice působí na řadu dlužníků odstrašujícím způsobem, pokud  je ale udělen, nijak ekonomickou situaci dětí  (a jejich sólo rodiče) neřeší, jelikož neplatič ve vězení nemusí pracovat a dále tedy výživné neplatí.

Čtěte také:
Rodina v tíživé sociální situaci: Rozchod, rozvod, osamělý rodič
Mýty týkající se výživného na děti

Jak se domáhat výživného?

Nutno dodat, že od roku 2013 je u nás také možné za neplacení výživného na nezletilé dítě odebrat dlužníkovi řidičské oprávnění; výjimku mají ti, kdo potřebují automobil pro výkon svého povolání.

Výzkumy, které se zabývaly postavením a situací sólo rodičů po rozvodu, ukázaly, že se otcové v rodině zpravidla brzy ekonomicky přestávají angažovat. V reálu to znamená, že přestávají své děti a bývalou partnerku vnímat jako svou rodinu. 

Výjimkou pak není ani fakt, že ženy (sólo)matky samy popisují výživné jako „dobrovolnou“ instituci, závislou primárně na vůli otce dětí, zda na ně budou přispívat a v jaké výši. Soudem vyměřené výživné přitom většinou nepokrývá ani polovinu přímých ekonomických nákladů na výchovu dítěte, natož čas strávený péčí.

Jak je uvedeno v publikaci Postavení sólo rodičů v ČR (autorka R.DUDOVÁ), kvůli klidným porozvodovým vztahům či vztahu otce s dětmi, často matky navíc od vymáhání  přiměřeného výživného ustupují. Tím se ovšem řada z nich ocitne v situaci, kdy nemají dostatečný ekonomický ani sociální kapitál, navíc jim chybí čas, jelikož pečují o dítě, a musí se snažit  řešit pracovní povinnosti. Efektivní vymáhání výživného je pro ně velmi složité. I proto, že vymáhání výživného není spojeno jen s nutností zaplatit právníka a podstoupit formální proces. Pro některé sólo matky to může znamenat psychický stres i osobní ohrožení, pokud muž neakceptuje svou vyživovací povinnost a reaguje agresivně. Toto riziko je velmi vysoké v případech, kdy žena odešla od muže z důvodu jím projevovaného násilí.

Pokud jde o svobodné ženy, které zvolí možnost neuvádět otce dítěte do rodného listu, jelikož se tak cítí bezpečněji, je třeba pamatovat na to, že takové rozhodnutí má i do budoucna významné právní následky pro dítě (nemá nárok na případné dědictví po otci, ztrácí právo na výživné, popř. sirotčí důchod apod.). Navíc se může stát, že matce bude odepřen nárok na doplatek do životního minima, protože z pohledu sociálního systému se tím, že dobrovolně zapřela otce a připravila sebe i dítě o výživné, dostala do kategorie osob, které mají možnost zvýšit si příjem svým přičiněním, pouze o to neusilují  (detailně se věnuje E. SOUKUPOVÁ, r. 2006).

Čtěte také:
Životní minimum
Dluhy a finanční problémy

Rada sólo rodičům na závěr:
Mnozí rodiče, kteří zůstanou na výchovu sami, mají tendence se honit až k padnutí a stavět se do pozice superrodiče, co se neustále obětuje pro rodinu. Výsledkem takového počínání je ale právě stres, který způsobuje zkratkovitá jednání a reakce, které si můžete později vyčítat. Lepší je pokusit si zařídit hodinku opravdu pro sebe a vrátit se k dětem klidná, pokud nemáte k dispozici hlídání, pomůžou aspoň dětské koutky nebo rodinná centra.

„I když vás sólo rodičovství může svádět k tomu být za superženu či supermuže, nedělejte to: vyčerpaní svým dětem nebudete moc platní. V Česku sólo rodiče velmi často využívají podpory svých vlastních rodičů. Pokud s nimi ale nemají dobré vztahy anebo pokud rodiče bydlí daleko, může se neúplná rodina ocitnout v izolaci. Je pak důležité být aktivní a hledat pomoc kolem sebe,“ doporučuje Eliška Kodyšová ze společnosti Aperio (viz videookénko odborníka). Jde o společnost, která poskytuje sólo rodičům osobní poradenství zdarma. www.aperio.cz

Kde hledat pomoc?
www.vasevyzivne.cz
Asociace neúplných rodin
Poradna při finanční tísni
Women for Women
www.aperio.cz
Sólo rodiče

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Zpracovala: Alena Hechtová

Zdroje a použitá literatura: 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS