Sexuální obsah online: jaký dopad má na dospívající a na co se rodiče mají zaměřit?

Obsah článku

• Co je sexting?
• Jak se mladiství potkávají se sexuálním obsahem
• Shrnutí doporučení pro rodiče

V dnešní době má většina dospívajících svůj vlastní chytrý telefon a přístup na internet. Díky tomu mohou být v kontaktu s rodiči a kamarády, hledat informace na internetu nebo třeba hrát hry se svými vrstevníky. Podle nedávného průzkumu, provedeného Sociologickým ústavem Akademie věd ČR (Patočková et al., 2022), je pro české dospívající bytí na počítači, mobilním telefonu, či internetu a sociálních sítích jednou z pěti nejoblíbenějších forem trávení volného času. Prostřednictvím internetu se dospívající mohou setkat i s různými online riziky, mezi které patří i sexuální obsahy a sexuálně laděná komunikace.

Co je sexting?

Když mluvíme o sexuálních obsazích, typicky máme na mysli fotky, obrázky či videa zobrazující obnažené genitálie nebo sex. Většina rodičů si pod takovým obsahem nejčastěji představí pornografii, která v dnešní době může nabývat mnoha podob: od romantického vyobrazení sexu se vzájemným respektem až po “tvrdý” sex, o kterém se mluví nejčastěji, a který představuje většinu běžné pornografické produkce. Důležité je přitom brát v potaz, že mladiství se s takovým obsahem mohou setkat záměrně, ale i nezáměrně. Pod nezáměrným setkáním si můžeme představit například erotickou reklamu, která se adolescentům může zobrazit při běžném prohlížení internetu. Podle výzkumu evropských adolescentů EU Kids Online IV vidělo za období jednoho roku sexuální obsah online nebo offline 21 % (Francie) až 50 % (Srbsko) oslovených dětí a adolescentů ve věku mezi devíti až sedmnácti lety. Konkrétně v České republice mělo zkušenost se sexuálním obsahem více než 40 % dětí a dospívajících. Zdrojem sexuálního obsahu mohou být ale například i vrstevníci. Takové jednání představuje jednu z podob fenoménu, známého jako sexting.

Obrázek

Pojem sexting označuje přijímání, odesílání a přeposílání sexuálně laděného obsahu. Může jít o textové či hlasové zprávy sexuálního charakteru, ale také o fotografie a videa, typicky vyobrazující samotné odesílatele. Nejedná se přitom nutně o výměnu zpráv, neboť příjemce zprávy na ni nemusí nijak dále reagovat. Již zmiňovaný průzkum EU Kids Online ukazuje, že mezi adolescenty mezi dvanácti a šestnácti lety jich má s přijímáním sexuálních zpráv zkušenost průměrně pětina, s posíláním pak 6 %. U sextingu je přitom klíčové důsledně rozlišovat, zda se jedná o sexting se souhlasem všech zúčastněných, nebo o jeho takzvaně nekonsenzuální formy. Výměna intimních zpráv se souhlasem všech zúčastněných a vzájemným respektem v romantickém vztahu může přispívat k budování intimity, poznávání sexuality a mít pozitivní dopad na vztahy i psychiku zúčastněných. I konsenzuální sexting má však svá rizika – může se snadno stát nekonsenzuálním sextingem, který má naprosto opačné dopady. Pod nekonsenzuálním sextingem si můžeme představit například šíření intimních fotografií s ostatními lidmi, typicky vrstevníky, bez vědomí toho, kdo je pořídil, posílání nahých fotografií bez předchozího souhlasu příjemce, nebo třeba požadavky na sdílení intimních fotografií pod pohrůžkou rozchodu. Pro Českou republiku zatím taková data nemáme, ale výzkumy z evropského a amerického prostředí ukazují, že požadavek na sdílení intimní fotografie obdrželo zhruba 11 % adolescentů (Madigan et al., 2018).

V tomto článku si postupně rozebereme, jaké důvody mladiství mohou mít pro vyhledávání sexuálních obsahů a jak se k tomuto tématu staví sexuální výchova v Česku. Rozebereme také, jaké dopady mají tyto zkušenosti na psychickou pohodu dospívajících (takzvaný well-being) a jak s dospívajícími o těchto tématech komunikovat.

Jak se mladiství potkávají se sexuálním obsahem

Během dospívání je pro adolescenty přirozené, že začínají objevovat a zkoumat svou sexualitu: zažívají první intimní zkušenosti a navazují romantické vztahy. S tím se pojí také to, že vyhledávají sexuální obsah – ať už offline, nebo v online podobě. Jejich důvody k vyhledávání takových obsahů jsou různé: může jít o zvědavost a potřebu dozvědět se o sexu a fungování lidského těla, ale také o touhu po sexuálním vzrušení, masturbaci či inspiraci pro romantické vztahy. Ve výzkumu českých dospívajících z roku 2014 (Ševčíková  & Daneback) vyplývá najevo, že nejčastěji dospívající vyhledali sexuální obsah ze zvědavosti, na druhém místě pak byla touha po sexuálním vzrušení. Třetina dospívajících také jako důvod uvedla potřebu naučit se něco o sexu.

Sexuální obsah může nabývat různých podob. Jeho nejtypičtější forma – pornografie – je však vždy nějakým způsobem pouze editovaná či přímo zkreslená podoba sexu. Obvykle se jedná například o nadprůměrnou délku trvání sexu, množství orgasmů, nerealistickou podobu těl hereček a herců či absenci používání ochrany. Pro nepoučeného diváka přitom může jít o velký šok ve srovnání s jejich osobním sexuálním zážitkem (Lebedíková, 2023). V kontextu Evropy přitom Česká republika patří k zemím s jednou z nejvyšších měr expozice sexuálnímu obsahu mezi mladistvými – konkrétně jde o 43 % (EU Kids Online IV). Rodičům se proto nabízí otázka, jak svým dětem a dospívajícím umožnit zkoumat vlastní sexualitu úměrně věku a zároveň je dostatečně poučit o problematice sexuálního obsahu a pornografie.

Vzhledem k tomu, že mladiství se obracejí k sexuálním obsahům – a tedy i pornografii – také z výukových důvodů, nabízí se otázka, jak je na tom sexuální výchova ve školách. V současnosti se dospívající o sexu dozvídají nekonzistentně a kusovitě v rámci různých předmětů: typicky v hodinách biologie, občanské nauky, někdy během třídnických hodin. Z oslovených pedagogů vyučujících sexuální výchovu na střední škole jich například o pornografii v rámci sexuální výchovy vyučuje pouze 55 %, ve srovnání s antikoncepcí, o které vyučuje 80 % (Konsent, 2022). To odráží i zkušenosti středoškoláků. Podle průzkumu České středoškolské unie z roku 2020 téměř každý druhý mladistvý uvedl, že v sexuální výchově ve škole se nedozvěděli nic o online médiích a sexuálním obsahu, například právě o pornografii.

Rodiče by proto svou roli v sexuální výchově a diskuzi o sexuálních online obsazích neměli podcenit. Typicky při tom zaujímají jeden ze dvou přístupů: restriktivní či aktivní mediaci. Restriktivní rodičovská mediace spočívá v omezování toho, jak mladiství používají internet, ať už prostřednictvím limitování času stráveného s technologiemi, nebo blokováním specifického obsahu. Aktivní mediace a monitoring naopak zahrnuje vysvětlování fungování internetu a debaty o jeho rizicích a možnostech. Cílem aktivní mediace je povzbudit dítě či dospívajícího k používání internetu a technologií pozitivními způsoby. Aktivní mediace neznamená, že dospívajícím dovolíme procházet na internetu cokoliv. Naopak, podstatná je i role monitorování toho, co dospívající na internetu a s technologiemi dělají. Důležité však je, že místo pouhého zakazování a omezování s potomky mluvíme a zapojujeme je do debaty, aby rozuměli tomu, proč může být na internetu něco rizikového či nebezpečného, a jaké máme důvody je před takovými obsahy chránit. Oproti výlučně restriktivním přístupům ochuzujícím děti a dospívající o zkušenost s pozitivy používání technologií, umožňuje aktivní mediace zažívat pozitiva i negativa internetu.

Obrázek

Výzkumy rodičovské mediace online sexuálních obsahů ale přinášejí smíšené výsledky. Například jeden, uskutečněný v devíti evropských zemích ukazuje, že ve čtyřech (i v Česku) je restriktivní mediace účinná ve snížení expozice sexuálním obsahům. V ostatních pěti zemích jsou ale restrikce neúčinné (zřejmě i proto, že adolescenti restrikce umí obcházet, nebo se k takovému obsahu dostanou jinými způsoby, například prostřednictvím vrstevníků). Co se týče aktivní {mJzLn=IVP)}, ta v naprosté většině zemí neměla žádný vliv na to, jak často se dospívající setkávají se sexuálním obsahem online (Lebedíková et al., 2023).  Proč tedy s dospívajícími o sexuálních obsazích mluvit?

Výzkumy online rizik obecně poukazují na to, že dospívající, kterým rodiče zakazují používání technologií mají sice méně zkušeností s riziky než ti, jejichž rodiče s nimi o používání technologií více hovoří, když ale dojde na dopady rizikového obsahu, jsou na tom dospívající s restrikcemi hůře. Ukazuje se totiž, že mladiství, kteří jsou poučení o používání internetu a jeho rizicích, mají větší digitální dovednosti (například umí nevhodný obsah blokovat) a dokážou se s následky rizik lépe vypořádat (Wisniewski et al., 2015). Například nečekané setkání se sexuálním obsahem pro ně nemusí být tak zraňující, jako pro děti, které s takovým obsahem vlivem restrikcí nikdy nepřišly do styku.

Již zmiňovaný výzkum z devíti evropských zemí poukazuje na to, že obecně se mladiství napříč Evropou necítí po setkání se sexuálními obsahy ani negativně ani pozitivně (Lebedíková et al., 2023). Konkrétně v Česku pak téměř polovina chlapců uvedla, že po zhlédnutí sexuálního obsahu se cítili šťastně, třetina pak neutrálně. Ve skupině dívek byly výsledky podstatně odlišné. Téměř stejné množství dívek (47 %) uvedlo, že po zhlédnutí sexuálního obsahu se cítily neutrálně nebo rozhozeně. Tento rozdíl je podstatný; když se podíváme na výsledky výzkumu detailně, zjistíme, že nejrizikovější skupinou jsou právě dívky, které se napříč Evropou cítí po setkání se sexuálním obsahem výrazně hůře. To může být způsobeno hned několika faktory. Dívky typicky vyhledávají sexuální obsahy ze zvědavosti, kdežto chlapci ve spojení s touhou po vzrušení a masturbaci. Dívky také mnohem častěji dostávají nevyžádaný sexuální obsah (například nahé fotky) od svých vrstevníků, což pro ně může být šokující a vyvolávat negativní pocity. V pornografii jsou ženy navíc často vyobrazovány v ponižujících pozicích při extrémních sexuálních aktech. Proto by rodiče neměli podcenit svou roli ve vysvětlování rozdílů mezi sexuálními obsahy a běžným sexem, ale také důležitost souhlasu (takzvaného konsentu) při sexu a právo dospívajících odmítnout jakékoliv nevyžádané sexuální nabídky a akty.

Shrnutí doporučení pro rodiče

Setkávání se se sexuálními obsahy online je pro velkou část mladistvých součástí jejich dospívání. Takové jednání je motivováno zvědavostí, touhou se něco naučit, ale také objevováním své sexuality a navazováním prvních intimních vztahů. Typicky se s takovými obsahy setkávají častěji chlapci než dívky. Zatímco média obvykle ohledně sexuálních obsahů vyvolávají v rodičích paniku a straší negativními dopady, které mladistvé poznamenají na celý život, výzkumy ukazují, že pro většinu evropských dětí není setkání se sexuálním obsahem spojeno s ani pozitivními, ani negativními pocity (Lebedíková et al., 2023).

Obrázek

To však neznamená, že sexuální obsah nemůže na některé dospívající mít negativní dopad. Například u dívek napříč Evropou vidíme tendenci reagovat na setkání s takovým obsahem výrazně negativněji než u chlapců. Až polovina mladistvých se přitom o sexuálních obsazích online ve škole v rámci sexuální výchovy nedozví, a proto rodiče nesmí podceňovat svou roli v poučování dětí a dospívajících. Sexuální obsahy jim sice mohou zodpovědět mnoho otázek, na které hledají odpovědi, ale je třeba je také poučit o tom, že jsou typicky od běžné reality sexu a intimity výrazně odlišné. Sexuální výchova se typicky také častěji týká dívek než chlapců, což je paradoxní, neboť chlapci se s takovým obsahem setkávají častěji než dívky. Běžně je také zaměřena na pohlavní nemoci a vyhýbání se rizikům, a opomíná důležitost vzájemného souhlasu v sexu a pozitivní dopady intimity. Rodiče by v této oblasti měli pro dospívající působit jako průvodci. Výzkumy ukazují, že omezovat přístup k internetu a technologiím je sice do nějaké míry účinné v zabránění přístupu k sexuálním obsahům, ale ukazuje se, že dospívající mají pak i nižší schopnost se s negativními dopady vyrovnat.

Rodiče by tedy měli vytvářet v domácnosti prostředí, ve kterém bude dospívající poučený o rizicích i výhodách používání internetu a technologií, specificky pak i sexuálního obsahu. To neznamená, že by rodiče měli ponoukat mladistvé k vyhledávání rizikového obsahu. Ten pro ně sice může být i pozitivní ve smyslu rozvoje sexuality a poznávání vlastního těla a preferencí, nicméně je důležité s mladistvými vést dialog o tom, že sex se na internetu objevuje v různě zkreslených podobách, ať už jde o konkrétní sexuální akty a biologické reakce, nebo o používání kondomů a důležitost vzájemného souhlasu. Je zásadní, aby se děti a dospívající mohli rodičům svěřit, pokud se dostanou do rizikové situace (například se může stát, že jim někdo z vrstevníků pošle sexuálně laděnou fotografii, kterou si nevyžádali) a ze strany rodičů se setkali s pochopením a pomocí.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku