Mýtus kvalitního času

I v dřívějších dobách bývali rodiče zaneprázdněni. V potu tváře pracovali, aby sebe a své potomky uživili. Oproti dnešku však s jedním, na první pohled drobným rozdílem: byli přitom dětem nablízku.

Děti viděly své rodiče obdělávat pole, obstarávat zvířata a pečovat o domácnost. Rodiče byli většinu času zaneprázdnění, nicméně dostupní. Nastal-li problém, máma nebo táta práci přerušili a dítěti se věnovali.

Dnes je to přesně naopak: rodič je dlouho v práci, nedostupný, daleko. A pak se snaží dítěti svou nepřítomnost přemírou péče vynahradit:

• Ještě ve čtyřech letech své dítě obléká a krmí, sedmiletému zavazuje tkaničky.
• Vymýšlí výlety do různých dino-, akva-, zoo- a luna-parků.
• Zahrnuje děti dárky, řeší nekonečné spory mezi sourozenci.
• S potomkem si hraje, poučuje, vysvětluje.
• Když se ochladí, pronásleduje dítě s mikinou.

Skutečnost, že trávíme s dětmi málo času, vzbuzuje tendenci příliš se angažovat. Nadměrnou péčí tlumíme své výčitky.

Děti zavalené péčí

Jenže takové rodičovské nasazení je nepřirozené a do značné míry nevhodné. Dítě by si mělo zavazovat tkaničky samo, hrát si s kamarády, spory se sourozenci se učit řešit a mikinu oblékat na základě vlastního uvážení.

Celé znění článku najdete na http://psychologie.cz/mytus-kvalitniho-casu/.

> další zprávy z médií