Kleine-Levinův syndrom

Obsah článku

• Proč se syndrom vyskytuje převážně u dětí a dospívajících?
• Příznaky onemocnění
• Možnosti léčby

Proč se syndrom vyskytuje převážně u dětí a dospívajících?

Onemocnění je klasickým příkladem epigenetického původu, to jest souhry genetické dispozice a zevních faktorů. Jeho příčinu se podařilo prokázat teprve nedávno. V roce 2021 byla publikována (Ambati et al.) dosud nejrozsáhlejší studie 673 pacientů nashromážděných z celého světa za dobu čtrnácti let (někteří pacienti pocházeli i z ČR), kteří byli porovnáni s kontrolní skupinou 15 341 zdravých jedinců. Na souboru byla provedena rozsáhlá genetická studie zahrnující vyšetření celého genomu a zaměřená i na proměnlivost určitých úseků genomu – takzvané polymorfismy. U pacientů s Kleine-Levinovým syndromem bylo zjištěno signifikantní propojení s dvaceti polymorfismy genu, uloženého na třetím chromozomu a označeného jako TRANK1. Tento gen byl původně spojován pouze s psychiatrickými onemocněními – zejména s bipolární poruchou a schizofrenií. Při nálezu stejného polymorfismu bylo riziko Kleine-Levinova syndromu zvýšeno o padesát procent. Velmi zajímavé však bylo zjištění, že případy Kleine-Levinova syndromu, spojené s TRANK1 genem, měly statisticky významnou návaznost na porodní poranění. Byla proto vyslovena hypotéza, že TRANK1 gen zvyšuje náchylnost k perinatálnímu postižení mozku a ke vzniku následných obtíží. Vzhledem k tomu, že perinatální péče se v posledních desetiletích výrazně zlepšila, byl v posledních čtyřiceti letech zjištěn i postupný pokles diagnostikovaných případů.

Uvedená studie prokázala, že novorozenci s polymorfismem TRANK1 genu jsou náchylnější k porodním rizikům (zejména k nedostatku kyslíku – takzvané hypoxii), a následnému neurologickému či psychiatrickému postižení. Ukázalo se, že TRANK1 gen ovlivňuje i řadu dalších genů, které se uplatňují ve vývoji dětských jedinců, a které zvyšují pravděpodobnost psychiatrických poruch. Uvedený epigenetický mechanismus také vysvětluje, proč se Kleine-Levinův syndrom objevuje převážně u dětí a dospívajících (Mogavero et al. 2023). Jak bylo zmíněno v úvodu, postižení přitom bývají nejčastěji chlapci (ICSD-3, 2014).

Příznaky onemocnění

Klinicky se onemocnění projevuje stavy opakované spavosti, které trvají zpravidla několik dnů (výjimečně až týdnů) a nemocný při nich prospí šestnáct až dvacet hodin denně. Ataky spavosti se opakují obvykle několikrát do roka, pacient se při nich probouzí převážně jen na jídlo a při potřebě na WC. Stavy jsou spojeny s poruchou kognitivních funkcí: apatií, výrazným zpomalením myšlení, řeči i pohybů, častou zmateností a poruchami paměti. Někdy jsou ataky provázeny určitou derealizací a poruchami vnímání – pacient nedovede odlišit co je skutečnost, a co pouhý sen. Někdy se v průběhu ataky objevuje nadměrná chuť k jídlu až bulimie (pacienti během několika dnů mohou přibrat na váze i několik kilogramů), vzácně se může objevit u dospívajících chlapců tendence ke zvýšené masturbaci, nebo nepřiměřené hypersexualitě.

U dívek je častější depresivní ladění s plačtivostí, které se objevuje zpravidla před ukončením epizody spavosti. Během ataky bývají přítomny i vegetativní projevy s nápadnou bledostí, zadržováním tekutin a méně častým močením (Arnulf, 2011).

Obrázek

Ataky spavosti – včetně první – bývají často vyvolány banální infekcí. Někdy může být vyvolávající příčinou úraz hlavy či požití alkoholu (spojené se zkrácením nočního spánku). Před začátkem ataky jsou děti několik hodin velmi unavené a mrzuté. Po jejím odeznění se vrací rytmus spánku a bdění k normě a případná nadváha, získaná nadměrným příjmem potravy, se rovněž upravuje. Délka epizod je u dětí zpravidla kratší než u dospělých a epizody se u nich opakují nejčastěji třikrát až čtyřikrát do roka. Komplikací onemocnění trvajícího několik let bývá lehčí kognitivní deficit přetrvávající i mimo ataky. Kleine-Levinův syndrom pacienta zpravidla nepostihne pacienta na celý život, ale často – zvláště u dětí – odezní v průběhu deseti až patnácti let. Příčina vymizení příznaků není jednoznačně vysvětlena (Nevšímalová, 2020).

Jako příklad uvádím kazuistiku jedné naší pacientky, kterou jsem měla možnost sledovat od dětství až do časné dospělosti:

Časný vznik obtíží z naší kazuistiky je ale mimořádný, onemocnění se nejčastěji diagnostikuje až v průběhu dospívání. Je však možné, že ataky spánku mohou trvat i delší dobu, než jsou správně diagnostikovány. Upozornit na nemoc by měla vždy výrazná únava a porucha chování následovaná několikadenní výraznou spavostí, která může být přičítána spouštějícímu infektu. Pozornost by měly vzbudit vždy poruchy chování, nálady a kognitivních funkcí, které zpravidla ataku spavosti provází. Epizody spavosti jsou vždy spojeny se školní absencí – dokud stav neodezní, není dítě schopné žádné činnosti. Určitým handicapem je možné přetrvávání kognitivní poruchy i v mezidobí jednotlivých atak. Rizikem je i možná koincidence s psychiatrickou poruchou – nejčastěji s poruchami nálady. Vzhledem k častější rodové dispozici je vhodná cílená anamnéza k případnému odhalení dalšího onemocnění v rodině.

Možnosti léčby

Léčba Kleine-Levinova syndromu je poměrně obtížná. Nejlepší efekt má lithium, které prodlouží intervaly mezi jednotlivými epizodami spánku a dovede i zkrátit spánkovou ataku. Nevýhodou je poměrně úzké rozmezí jeho terapeutické dávky. U léčených dětí musí být, proto hladina léku pečlivě monitorována. Doporučován je i modafafinil (preparát Vigil), se kterým jsme pozorovali u našich pacientů určité zlepšení. Lék však nezabrání komplikacím ve formě následné kognitivní poruchy což byl i případ další u nás léčené dívky, začleněné do publikovaného mezinárodního souboru (Ambati et al. 2021). Určitý efekt na zkrácení délky spánkové epizody může mít i methylpenidát (preparát Ritalin).

Obrázek

Závěrem lze říci, že Kleine-Levinův syndrom je velmi vzácné onemocnění charakterizované epizodami nepřekonatelného spánku, spojeného s poruchami chování a kognice, které se střídají s delším obdobím normálního rytmu spánku a bdění. Po dobu ataky spánku jsou děti zcela vyřazeny z možnosti školní docházky i jiných aktivit. Rizikem je rozvoj možného kognitivního deficitu i v mezidobí atak při prolongovaném průběhu onemocnění. Onemocnění je diagnostikováno nejčastěji v průběhu dospívání a provokujícím momentem bývá zpravidla banální infekt. Z možných léků má nejlepší terapeutický efekt dlouhodobé podávání lithia.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku