Zobrazit menuSkrýt menu

Peněžitá pomoc

Publikováno: 31. 8. 2012, aktualizováno: 8. 11. 2019

ilustrační fotka - ruka s bankovkami Možnost poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti upravuje zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činůustanoveních § 23 až § 37

Nejprve se však zastavme u toho, koho tento zákon považuje za oběť. Podle ustanovení § 2 odst. 2 platí, že obětí je fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil. Třetí odstavec pak pojem oběti rozšiřuje v případech, kdy utrpěli újmu trestným činem způsobené smrti "primární" obětí, dále na její příbuzné v pokolení přímém, sourozence, osvojence, osvojitele, manžela nebo registrovaného partner, druha a osoby, kterým oběť ke dni své smrti poskytovala nebo byla povinna poskytovat výživu. Je-li těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich.

Pojem oběť není dobré zaměňovat s pojmem poškozený, který najdeme v trestním řádu. Tam je poškozeným dle ustanovení § 43 odst. 1 ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil. Často se samozřejmě stane, že je někdo jak obětí, tak poškozeným, ale pokud je nějaké právo dáno právě oběti, nebo naopak právě poškozenému, je se vždy třeba ujistit jestli je splněna příslušná definice.

Peněžitá pomoc obětem může být přiznána jen některým obětem a to:

  1. oběti, které bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví,

  2. oběti, které byla v důsledku trestného činu způsobena těžká újma na zdraví,

  3. pozůstalému po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem, registrovaným partnerem, dítětem nebo sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osobě, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu,

  4. oběti trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a dítěti, které je obětí trestného činu týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), kterým vznikla nemajetková újma

Zatímco v případě těžké újmy na zdraví je pro účely peněžitá pomoc v zásadě rozuměno těžkou újmou to samé co v trestním zákoníku (takže pokud se v trestním řízení vyhodnotí, že šlo o těžkou újmu na zdraví, tak skoro jistě to bude odpovídat rovněž potřebám peněžité pomoci), prosté ublížení na zdraví je vnímáno pro účely odškodnění jinak než v trestním řádu újma na zdraví. Pro nárok na peněžitou pomoc musí jít o poruchu zdraví, nebo jiné onemocnění, které porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje nejméně po dobu tří týdnů obvyklý způsob života oběti a který vyžaduje lékařské ošetření, zatímco podle trestního zákoníku u újmy na zdraví musí jít o takovýto stav trvající "nikoli jen po krátkou dobu", což se v soudní praxi vykládá tak, že zpravidla musí jít o sedm či více dní. V řadě případů tak dochází k situaci, kdy oběť utrpí z hlediska trestního zákoníku újmu na zdraví (např. v trvání 10 dnů), ale nemá možnost žádat o peněžitou pomoc, protože pro ní by bylo třeba, aby šlo o "ublížení na zdraví" s trváním minimálně tří týdnů.

Musí být pachatel nejprve odsouzen?

Nejsou-li na základě výsledků šetření orgánů činných v trestním řízení důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin, v důsledku kterého byla oběti způsobena smrt, škoda na zdraví nebo nemajetková újma, nebrání poskytnutí peněžité pomoci to, že dosud nedošlo k odsouzení pachatele. Peněžité pomoci nebrání ani případné zproštění obžalovaného z důvodu nepříčetnosti.

Rovněž přiznání peněžité pomoci nebrání odložení věci, pokud k němu došlo z toho důvodu, že se pachatele nepodařilo vypátrat, nebo pokud by se odložila z toho důvodu, že se činu dopustila osoba, kterou nelze obvinit, protože je pro nepříčetnost trestně neodpovědná.

V některých případů nebrání nároku na peněžitou pomoc ani to, pokud by sice byl pachatel obviněn, ale následně by se trestní stíhání zastavilo. Nárok na peněžitou pomoc samozřejmě není, pokud by se zjistilo, že se předmětný skutek vůbec nestal, nebo že nešlo o trestný čin, ale peněžité pomoci nebude bránit, pokud by se trestní stíhání zastavilo, pro tzv. nepřípustnost podle ustanovení § 11 trestního řádu (např. v případě, že pachatel zemřel – nelze trestně stíhat zesnulého). nebo opět v případě zastavení pro nepříčetnost.

Nárok na peněžitou pomoc v trestním řízení rovněž neovlivní, pokud jde o případy, kdy by v zásadě trestnímu stíhání pachatele nic nebránilo, ale státní zástupce či soud využije svého práva v případech uvedených v ustanovení § 172 odst. 2 trestního řádu zastavit trestní stíhání (např. pokud je pachatel odsouzený za vraždu na 20 let, je nesmyslné mu ukládat souhrnný trest za prosté ublížení na zdraví).

V čem spočívá peněžitá pomoc?

Podle starší úpravy šlo spíše o jakousi zálohu, kterou poskytoval stát, protože oběti často potřebovaly peníze bezprostředně po činu a nemohly si dovolit čekat na to, až povinnost k náhradě jednoho dne pravomocně přizná soud. Pokud se podařilo náhradu od pachatele získat, peněžitá pomoc se měla vracet.

Současná právní úprava již stojí na jiné koncepci a je jí možné spíš přirovnat k sociální dávce – pokud stát za určitých okolností vyplatí určitou sumu rodiči narozeného dítěte, tak zde vyplatí určitou sumu osobě, která se stala obětí trestného činu. Vyplacením náhrady přechází nárok na náhradu v odpovídající výši na stát a ten si ho pak sám vymáhá na pachateli (ať již úspěšně či neúspěšně). S žádným vracením dávky se již systémově nepočítá, i když samozřejmě může být rozhodnutí o přiznání peněžité pomoci zrušeno a může být požadováno její vrácení, pokud by se např. zjistilo, že v žádosti o dávku byly uvedeny nepravdivé údaje, nebo pokud by se zjistilo, že oběť získala náhradu od pachatele a neoznámila to ministerstvu spravedlnosti (každou náhradu, byť částečnou i jiné změny okolností významných pro nárok na peněžitou pomoc je vždy třeba řádně hlásit).-

Pokud jde o účel peněžité pomoci, je třeba rozlišovat peněžitou pomoc, která se poskytuje obětem výše uvedeným pod písmeny a) až c) a obětem uvedeným pod písmenem d).

U obětí uvedených pod písmeny a) až c) jde o jednorázové poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem, která se poskytuje, pokud nemajetková újma, škoda na zdraví nebo škoda vzniklá v důsledku smrti způsobené trestným činem nebyla plně nahrazena. Výše peněžité pomoci vychází z paušální částky či doložené škody do stanoveného limitu (viz dále), k čemu ji oběť použije se nezkoumá.

V případě obětí podle písm. d) je situace trochu odlišná, podle tohoto písmene jde pouze o nemajetkovou újmu a v těchto případech jde účelově o náhradu nákladů spojených s poskytnutím odborné psychoterapie a fyzioterapie či jiné odborné služby zaměřené na nápravu vzniklé nemajetkové újmy.

Jaké částky může oběť získat?

Opět záleží na tom, o jakou z kategorií obětí jde (viz členění a) až d) uvedené výše).

Nejprve k obětem podle písmene a) až c), které mají na výběr, zda si požádají o peněžitou pomoc v paušální částce bez toho, aby museli škodu zvlášť prokazovat, nebo do stanoveného limitu budou žádat podle toho, co jsou schopni doložit (oběti si zpravidla vybírají variantu, která je pro ně finančně výhodnější, ale někdy zvolí paušál zkrátka proto, že se vyhnou tomu, aby museli zvlášť dokládat způsobenou škodu).

Peněžitou pomoc lze přiznat:

  • oběti podle písm. a) (ublížení na zdraví) v paušální částce 10 000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody již obdržela; peněžitá pomoc nesmí přesáhnout ve svém součtu částku 200 000 Kč
  • oběti podle písm. b) (těžká újma na zdraví) v paušální částce 50 000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody již obdržela; peněžitá pomoc nesmí přesáhnout ve svém součtu částku 200 000 Kč,
  • oběti podle písm. c) (pozůstalý) v paušální částce 200 000 Kč nebo, jde-li o sourozence zemřelého, v paušální částce 175 000 Kč, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody již obdržela; peněžitá pomoc poskytovaná více obětem nesmí ve svém součtu přesáhnout částku 600 000 Kč; pokud by peněžitá pomoc ve svém součtu přesáhla tuto částku, částka poskytovaná každé oběti se přiměřeně zkrátí,
  • svébytné postavení mají oběti podle písm. d), kde je peněžitá pomoc účelová na náhradu nákladů spojených s poskytnutím odborné psychoterapie a fyzioterapie či jiné odborné služby zaměřené na nápravu vzniklé nemajetkové újmy a to až do celkové výše 50 000 Kč. Peněžitá pomoc podle písmene d) se neposkytne, pokud ji byla peněžitá pomoc poskytnuta podle písmene a) nebo b). Například v situaci, kde týranému dítěti byla způsobena těžká újma na zdraví (týrání svěřené osoby), může si žádat jak podle písm. b), tak podle písm. d), přičemž zpravidla žádost bude směřovat na finančně výhodnější a co do použití prostředků volnější písm. b).

 

Kdy Ministerstvo spravedlnosti pomoc sníží či nepřizná?

Ministerstvo spravedlnosti má prostor pro uvážení, zda výši pomoci nesnížit nebo ji zcela nepřiznat s ohledem na sociální situaci oběti (není důvod poskytovat státní prostředky na překlenutí situace, pokud to oběť vzhledem ke svým majetkovým poměrům nepotřebuje) s ohledem na to, zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila svůj nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy na pachateli nebo na jiné osobě, která je povinna škodu nahradit ) a s ohledem na případné spoluzavinění vzniku újmy obětí.

Peněžitá pomoc se pak vůbec neposkytne, pokud oběť:

  1. je stíhána jako spoluobviněná v trestním řízení vedeném pro trestný čin, v důsledku kterého byla poškozena na zdraví nebo jí byla způsobena nemajetková újma, nebo byla účastníkem takového trestného činu,
  2. nedala souhlas k trestnímu stíhání pachatele trestného činu v případě, kdy tento souhlas je podmínkou zahájení trestního stíhání nebo pokračování v něm, anebo vzala-li takový souhlas zpět, nebo
  3. neposkytla orgánům činným v trestním řízení potřebnou součinnost zejména tím, že bez zbytečného odkladu bez vážného důvodu nepodala oznámení o trestném činu, v souvislosti s nímž požaduje náhradu škody nebo nemajetkové újmy, nebo jako svědek v trestním řízení využila s odvoláním na svůj poměr k pachateli práva odepřít výpověď.

Jak o pomoc požádat?

Formulář žádosti lze v elektronické podobě získat například na portálu Ministerstva spravedlnosti. Zákon sice přímo neukládá povinnost tento formulář použít, ale je to vhodné, aby žadatel neopomněl uvést něco důležitého.

K žádosti je typicky potřeba doložit:

  • poslední rozhodnutí orgánů činného v trestním řízení o trestném činu nebo o jeho oznámení (např. žadatel o peněžitou pomoc přiloží jím podané trestní oznámení, pokud ještě ve věci nebylo jinak rozhodnuto, nebo pokud si žádá v pozdější fázích trestního řízení přiloží např. kopii usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obviněného, nebo poté, co byl pachatel soudem odsouzen, žadatel přiloží kopii rozsudku atd.),

  • údaje o vzniklé škodě nebo nemajetkové újmě, včetně jejího rozsahu, včetně případného rozsahu, ve kterém již byla nahrazena, jakož i o úkonech, které již učinila k vymáhání náhrady (např. doklad o připojení se s nárokem na náhradu do trestního řízení),

  • čestné prohlášení žadatele o jeho majetkových a výdělkových poměrech,

  • doklady k tomu, že žadatel spadá pod některou z kategorií obětí uvedených výše (typicky oběti pod a) a b) doloží lékařskou zprávu o škodě na zdraví, oběti pod c) doloží, že je příbuzným osoby, která zemřela v důsledku trestného činu).

Pokud žadatel využije výše uvedený formulář, tak ho těmito a dalšími požadavky provede a upozorní, co je třeba jak doložit.

Vyplněnou žádost je třeba zaslat na adresu:

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Odbor odškodňování

Vyšehradská 16

128 10 Praha 2

Peněžitou pomoc lze přiznat, pokud je žádost podána nejpozději do dvou let ode dne, kdy se oběť dozvěděla o újmě způsobené trestným činem, nejpozději však do 5 let od spáchání trestného činu.

Ministerstvo žadateli písemně potvrdí přijetí žádosti, o které má rozhodnout ve lhůtě 3 měsíců. Doba potřebná k vyřízení se však často může prodloužit, pokud si ministerstvo musí od žadatele vyžádat ještě dodatečné podklady, nebo odstranit nejasnosti v žádosti. Dále zákon výslovně počítá s tím, že se lhůta pro rozhodnutí prodlouží až o 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, významné prodloužení může být v případě, kdy je nutné pro rozhodnutí o žádosti zpracovat znalecký posudek a význam může mít rovněž potřeba doručovat písemnost do zahraničí.

Co když jsem se stal obětí při návštěvě jiného členského státu Evropské unie?

Poskytování peněžité pomoci obětem je v rámci Evropské unie harmonizováno. V případě potřeby se lze obrátit na Ministerstvo spravedlnosti ČR, které poskytne pomoc s uplatněním nároku v jiném členském státě..

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor článku

Šance Dětem (17.4. 2019)

/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-situaci/rodina-jako-obet-trestneho-cinu.shtml

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS