Odebrání dítěte

Autor/ka: PhDr. Pavla Presslerová, Ph.D., (roz. Skasková)
Datum publikace: 13. 04. 2012, Aktualizováno: 22. 02. 2023

Situace, kdy je dítě odebráno z rodiny, patří k nejnáročnějším životním situacím, které se v rodinném životě mohou udát. Vždy je třeba mít na paměti, že by měl být sledován zájem dítěte. Rodiče jsou zákonnými zástupci dítěte, jsou zodpovědní za jeho výchovu, mají tedy svá rodičovská práva, ale také nezpochybnitelné povinnosti.

Do rodičovských práv lze tedy zasáhnout pouze ze závažných důvodů, kdy je výchova dítěte vážně ohrožena či narušena. V těch nejzávažnějších případech může soud dokonce rodiče zbavit rodičovské zodpovědnosti. Dítě může být rodičům či jiným osobám, kterým bylo svěřeno do péče, odebráno pouze na základě právoplatného soudního rozhodnutí.

V zásadě existuje několik právních norem, které umístění dítěte mimo rodinu upravují. Soud může dítě svěřit do péče jiné osoby (opatrovnictví, poručnictví, pěstounská péče, adopce) či může vydat předběžné opatření, na základě kterého je dítě po nezbytně nutnou dobu umístěno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (například FOD Klokánek) nebo do školského zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy (diagnostický ústav pro děti, případně pro mládež – většinou v krajském městě podle místa trvalého bydliště), v neposlední řadě i do zdravotnického zařízení (kojenecké ústavy, dětská centra – pro děti do tří let věku).

V závažných případech může soud přímo nařídit ústavní výchovu. Rodiče mohou také diagnostický ústav požádat o smluvní dobrovolný diagnostický pobyt dítěte (pobyt bez soudního rozhodnutí, předpokládá se intenzivní spolupráce s rodinou na řešení problémů dítěte).

Pokud soud rozhodnutí o umístění vydá, nastává situace, kdy je třeba jeho rozhodnutí respektovat. Právě tento okamžik je nejcitilivější. Při samotné realizaci „odebrání“ dítěte je velmi důležitá spolupráce všech osob a také dostatečná informovanost dítěte, přiměřená jeho věku a dalším specifikům.

Dítě by vždy mělo být odpovídajícím způsobem informováno o tom, kam a proč bude umístěno. Důležitý je i časový faktor – dítě by mělo být informováno s dostatečným časovým předstihem a k „odebrání“ by nemělo docházet ve zcela nevhodnou dobu (například v nočních hodinách), tedy pokud dítě není bezprostředně ohroženo na životě.  

Taktéž rodiče by měli dostat odpovídající informace o daném zařízení a průběhu pobytu. Do daného zařízení většinou dítě doprovází sociální pracovník či kurátor, případně i rodiče dítěte. Pro dítě je výhodnější, aby u výkonu nemusel zasahovat i soudní vykonavatel, který je pro dítě zcela neznámou osobou.

Soudní vykonavatel je však přítomen za situace, kdy rodiče rozhodnutí soudu nerespektují a nespolupracují se sociálním pracovníkem. Cílem všech dospělých by měla být snaha o co nejmenší dopad na psychiku dítěte při samotném aktu „odebrání“ z rodiny a snaha o to, aby doba, po kterou je dítě mimo svou vlastní rodinu, byla co nejkratší.

Související články:
Situace před odebráním dítěte
Oznamovací povinnost
Zanedbávané děti: nejméně viditelné, s vážnými následky
Systém náhradní péče

Videorozhovor o odebrání dítěte z rodiny s pracovníkem OSPOD Davidem Beňákem a psycholožkou Radomilou Lorencovou

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

PhDr. Pavla Skasková

Vystudovala obor psychologie - speciální pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (PedF UK). Od roku 2008 je interní doktorandkou oboru psychologie na katedře psychologie PedF UK. Od roku 2005 pracuje jako psycholožka v diagnostickém ústavu a středisku výchovné péče, kde se věnuje diagnostické a terapeutické práci s klientkami ve věku 15 až 18 let.

Zpět na téma Dítě mimo vlastní rodinu

Autor/ka

Vystudovala obor psychologie – speciální pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (PedF UK). Od roku 2005 pracuje jako psycholožka v diagnostickém ústavu a středisku výchovné péče, kde se věnuje diagnostické a terapeutické práci s klientkami ve věku 15 až 18 let. Zaměřuje se na rodinnou a systemickou psychoterapii. Je členkou lektorského týmu Institutu rodinné terapie Praha. Přednáší na PedF UK, kde působí jako odborná asistentka, věnuje se také výzkumné činnosti. 

Odborná knihovna:
Články: