Zobrazit menuSkrýt menu

Vzdělávání dětí se sluchovým postižením

Publikováno: 3. 12. 2012, aktualizováno: 5. 3. 2020

ilustrační obrázek - dívka se sluchadlemCílem komplexní výchovy vzdělávací péče o sluchově postižené je maximální rozvoj všech stránek osobnosti jedinců se sluchovým postižením a jejich úspěšná socializace.

Na úspěšnosti integrace se podílí zejména stupeň poruchy sluchu dítěte, studijní předpoklady a inteligence dítěte, jeho osobnostní vlastnosti, schopnost využívat případné zbytky sluchového vnímání, vlastní motivace dítěte a motivace pedagogů a rodinných příslušníků.

Abychom mohli kvalitně vybrat výchovně-vzdělávací proces, který bude dítěti se sluchovým postižením vyhovovat nejlépe, je třeba kvalifikovat sluchové poruchy jako takové. Důležité je uvědomit si rozmanitost sluchových poruch a odlišný přístup, který se pak využívá. Nejzákladnějším a nejdůležitějším aspektem pro volbu vhodné formy výchovně-vzdělávacího procesu je stupeň postižení, tedy to, zda jde o nedoslýchavost, nebo o dítě neslyšící.

Nedoslýchavost se dělí na různé stupně podle závažnosti sluchové ztráty.Nedoslýchaví jsou lidé, u nichž je stav sluchu oproti běžnému sluchu zhoršený. Takto znevýhodněný člověk je však schopen vnímat zvuky lidské řeči, a to díky technickým a kompenzačním pomůckám, na rozdíl od lidí neslyšících, kteří ani s pomocí nejdokonalejších kompenzačních pomůcek zvuky lidské řeči vnímat nemohou.

Sluchově postižené lze dále dělit podle doby vzniku postižení.

  • Prelingválně (před osvojením si řeči) neslyšící – dítě se s poruchou sluchu narodilo nebo ztratilo sluch v období prvních šesti let života. Takto získané vady sluchu jsou velmi vážné a mají různě hluboký dopad na komunikační schopnosti a dovednosti dítěte. Nejen že se u něj řeč nevyvíjí, ale navíc dochází k rozpadu získaných řečových stereotypů.
  • Postlingválně (po osvojení si řeči) neslyšící – jedinec ztratil sluch až po šestém roce života. Nemusí u něj být ohroženy komunikační schopnosti, protože už má vybudované řečové stereotypy. V důsledku ztráty sluchu je však jen těžko dále rozvíjí.

Mnoho rad a postřehů lze najít na stránkách Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených.

↑ nahoru

Legislativa výchovně vzdělávacího procesu žáků se sluchovým postižením

ilustrační obrázek - otevřený zákoníkV České republice se výchovou a vzděláváním sluchově postižených zabývá školský zákon 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Kromě obecných zásad a cílů vzdělávání, charakteristiky vzdělávacích programů a popisu vzdělávací soustavy v § 16 zahrnuje i vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Poukázat bychom chtěli na odstavec 2) písm b) tohoto paragrafu, který hovoří o vytvoření vhodných podmínek, forem a obsahu vzdělávání vzhledem k výchovně-vzdělávacím potřebám. Podstatné je dále také odstavec 2) písm d), jež se věnuje užívání speciálních učebnic, didaktických pomůcek a kompenzačních učebních pomůcek poskytovaných školou. Bližší informace mohou rodiče najít ve znění samotného zákona.

V zákoně č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, se uvádí: „Neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo na vzdělávání s využitím komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob a na výuku komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob."

Ve vyhlášce č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných,§ 2 jsou ustanovení týkající se podpůrných opatření, jejich stupňů a jejich přidělování. Členění podpůrných opatření je potom stanoveno v příloze č. 1 k vyhlášce.

Čtěte také:
Volný čas dětí se sluchovým postižením
Asistent pedagoga u dětí se zdravotním postižením a služba osobní asistence
Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením

↑ nahoru

Výchova a vzdělávání sluchově postižených

Raná péče

Prvním stupněm zabezpečení výchovně-vzdělávací složky je raná péče. Jde o soustavu služeb a programů poskytovaných ohroženým dětem a dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám. Důležité je předcházet postižení, eliminovat nebo zmírnit jeho důsledky a poskytnout rodině, dítěti i společnosti požadavky sociální integrace. Cílem komplexní výchovy vzdělávací péče o sluchově postižené je maximální rozvoj všech stránek osobnosti jedinců se sluchovým postižením a jejich úspěšná socializace, bližší informace najdete například na stránkách Střediska rané péče Tamtam.

Dalšími institucemi, které zabezpečují edukační intervenci, jsou speciálně pedagogická centra a mateřské školy.

Hledáte středisko rané péče v místě svého bydliště či další informace na internetu?
Podívejte se do naší sekce
Kde hledat pomoc. 

Základní školy pro sluchově postižené

ilustrační obrázek - děti ve školeJak jsme zmínili v úvodu: rodič má možnost výběru různých metod a přístupů, které základní školy nabízejí. Vyučuje se na základě Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, který najdete na stránkách MŠMT. Na základě tohoto Rámcového vzdělávacího programu si škola vypracovává vlastní školní vzdělávací program, do kterého zařazuje speciální vyučovací předměty (znakový jazyk, logopedii, rozvoj komunikačních schopností, …).

Všechny základní školy pro sluchově postižené využívají ustanovení § 46 odst. 3) školského zákona, kde se uvádí, že základní vzdělávání pro žáky uvedené v § 16 odst. 9, kteří se vzdělávají ve třídách nebo školách s upraveným vzdělávacím programem, může s předchozím souhlasem ministerstva trvat deset ročníků, přičemž první stupeň je tvořen 1.–6. ročníkem a druhý stupeň 7.–10. ročníkem. Počet žáků v jedné třídě je vyhláškou omezen minimálním počtem šesti žáků a maximálním počtem čtrnácti žáků. Pokud z doporučení školského poradenského zařízení vyplývá, že by počet žáků nepostačoval k naplňování jejich vzdělávacích možností a k uplatnění jejich práva na vzdělávání, má třída nejméně 4 a nejvíce 6 žáků (§ 25, odst. 1, vyhlášky č. 27/2016 Sb.).

↑ nahoru

Střední školy pro sluchově postižené

Patří sem praktické školy, učiliště, odborná učiliště, střední odborná učiliště, střední odborné školy a gymnázium. Nejčastějšími a nejvyhledávanějšími učňovskými obory jsou zejména tyto: strojní mechanik, dámská krejčová, truhlář, kuchař, cukrář, elektrikář, zahradník, šička a čalouník. Střední vzdělání ukončené maturitou je možno získat na Střední zdravotnické škole v Praze-Radlicích (obor zubní technik), Střední průmyslové škole oděvní v Brně, Střední průmyslové škole elektrotechnické ve Valašském Meziříčí, Střední pedagogické škole v Hradci Králové a na Gymnáziu pro sluchově postižené v Praze (Ječná ulice).

Vysokoškolské vzdělávání pro sluchově postižené

V České republice nefunguje žádná „speciální“ vysoká škola, proto vzdělávání sluchově postižených na vysokoškolské úrovni probíhá formou integrace, a to s pomocí individuálních plánů a za pomoci poradenských center, jež zajišťují komplexní služby. Tyto služby jsou zabezpečovány v rámci poskytování tlumočníků, popřípadě přepisů, asistenčních služeb, zapůjčování technických pomůcek a podobně. Legislativně jsou specifická práva studentů se sluchovým postižením zakotvena zejména v zákoně č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, a v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

V současnosti jsou v České republice dva studijní programy, které jsou primárně určeny studentům se sluchovým postižením. Jde o program bakalářský a navazující magisterský obor Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a bakalářský obor Výchovná dramatika neslyšících na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. 

Integrované vzdělávání

Vyhláška č. 27/2016 Sb., definuje podpůrná opatření (pravidla) vzdělávání žáků spe speciálními vzdělávacími potřebami, a tedy i žáků sluchově postižených. Takto postižený žák se vzdělává v běžné základní škole za použití dostupných podpůrných opatření - asistent pedagoga, kompenzační pomůcky, aj. Pokud školské poradenské zařázení shledá, že by samotná podpůrná opatření v běžné základní škole nepostačovala k naplňování vzdělávacích možností žáka, doporučí toto zařízení zařazení žáka do speciálně zřízené školy či třídy pro žáky se sluchovým postižením.

Rodiče se na základě podmínek a schopností dítěte rozhodují o začlenění. Podstatná je samozřejmě je rada odborníků z center. Na úspěšnosti integrace se podílí zejména stupeň poruchy sluchu dítěte, studijní předpoklady a inteligence dítěte, jeho osobnostní vlastnosti, schopnost využívat případné zbytky sluchového vnímání, vlastní motivace dítěte a motivace pedagogů a rodinných příslušníků. Ředitel školy má povinnost, dle výše uvedeného ustanovení § 16 odst. 2, písm b), školského zákona (č. 561/2004 Sb.), při přijímání žáků a studentů se zdravotním postižením vytvořit vhodné podmínky odpovídající jejich potřebám. Tohoto práva je možné dosáhnout buď vypracováním individuálního vzdělávacího plánu žáka, nebo zřízením funkce asistenta pedagoga

 

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Použitá literatura:

Vyhláška o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Sbírka zákonů, č. 27/2016 Sb. (platné od 1.9. 2016)

Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Sbírka zákonů, č. 561/2004 Sb.

Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, 155/1998 Sb., ve znění novely č. 384/2008 Sb.

Zákon o sociálních službách. Sbírka zákonů, č. 108/2006 Sb.

Vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Sbírka zákonů, č. 72/2005 Sb.

Zákon o znakové řeči. Sbírka zákonů, č. 155/1998.

LANGER, J. – SOURALOVÁ, E. Výchova a vzdělávání osob se sluchovým postižením. Rukopis studijního textu, 2012. 128 s.

FREEMAN, R. D. – CARBIN, C. F. – BOESE, R. J. Tvé dítě neslyší? Praha: FRPSP, 1992.

GREGORY, S. – KNIGHT, P. – McCRACKEN, W. aj. Problémy vzdělávání sluchově postižených. Praha: FF UK, 2001.

HOLMANOVÁ, J. Raná péče o dítě se sluchovým postižením. Praha: Septima, 2005.

JABŮREK, J. Bilingvální vzdělávání neslyšících. Praha: Septima, 1998.

JANOTOVÁ, N. Reedukace sluchu sluchově postižených dětí v předškolním věku. Praha: Septima, 1996.

KOMORNÁ, M. Systém vzdělávání osob se sluchovým postižením v ČR a specifika vzdělávacích metod při výuce. 2. vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008.

MACUROVÁ, A. Předpoklady čtení. In: Četba sluchově postižených. Praha: FRPSP, 2000. MATUŠKA, O. – ANTUŠEKOVÁ, A. Rozvíjanie reči sluchovo postihnutých detí raného a predškolského veku. Bratislava: SPN, 1992.

Literaturu související s tímto tématem hledejte v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

Mgr. Ivana Horváthová

Vystudovala obor speciální pedagogika, surdopedie a předškolní pedagogika na UK v Bratislavě. Pracovala v diagnostickém ústavu a na speciální základní škole v Šali. V této škole vypomáhala jako asistent ve speciálně pedagogickém centru. Momentálně studuje na pedagogické fakultě (ústav speciálněpedagogických studií) na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Zpět na téma Vzdělávání dětí se speciálními potřebami

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS