Zobrazit menuSkrýt menu

Umění kojit

Publikováno: 18. 6. 2019, aktualizováno: 26. 6. 2019

V dnešní době zvládne bezproblémově kojit jen 20-30 % žen. Těhotným ženám, které chtějí své dítě také kojit, lze proto doporučit následující; stejně jako se připravujete na porod, připravujte se i na kojení.

Obsah článku

Kdyby se děti neuměly kojit, a ženy neuměly kojit děti, dnes budeme patřit mezi vyhynulé druhy. Je až fascinující, jak se za normálních okolností umí hned po porodu doplazit k prsu a sát. Když jim dáme šanci a důvěru, že to zvládnou i bez našeho zásahu. Stejně tak můžeme žasnout nad schopnostmi ženského těla, které dokáže tvořit mateřské mléko i bez těhotenství a porodu. Známe totiž případy žen, kojících děti v náhradní rodinné péči. Zatímco někteří vědci odhadují, že kojit reálně nemůže 1-2 % žen (Brown 2016), jiní hovoří až o 5 % (Neifert 2001, s. 273-279). Ovšem v době, kdy je obvyklejší krmit lahví než kojit, a zpravidla kolem sebe nemáme komunitu žen, u nichž můžeme kojení odmala pozorovat, nemusí být začátky snadné ani pro zbylých 96 %. Nepomáhají ani různé nesprávné či zavádějící informace, které se objevují v našem veřejném prostoru a někdy dokonce v nemocnicích. Všudypřítomná reklama a agresivní, mnohdy až podprahová, propagace umělé kojenecké výživy, lahví a dudlíků či nevstřícný přístup části společnosti ke kojení mimo domov situaci novopečené maminky ještě více komplikuje.

Chcete své dítě kojit?

Pak si včas najděte důvěryhodný zdroj informací a kvalitní laktační poradkyni. Podívejte se na videa. Jak vypadá, když je dítě správně přisáté a skutečně pije mléko? Pokud máte ve svém okolí kojící kamarádky, či podpůrnou kojící skupinu, běžte se podívat naživo, jak vypadá kojení novorozenců.

Principy tvorby mateřského mléka

Tvorba mateřského mléka je přirozený proces s určitými zákonitostmi, které ve skutečnosti nejsou příliš složité. Naši předkové je po většinu historie ctili i bez toho, aniž by je složitě popisovali a odůvodňovali. Podstatou je mít děti u sebe, ideálně v co největším kontaktu kůže na kůži, a umožnit jim kojit se tak často, jak potřebují. Jak již víme z vědeckých výzkumů (Dewey a Lonnerdal 1986, s. 893-898, Woolridge a Greasley 1985, s. 269-278), tvorba mateřského mléka funguje na principu poptávka – nabídka. Čím častěji tedy budete kojit, tím více hormonu prolaktinu, zodpovědného za tvorbu mléka, vaše tělo vytvoří. Na to pamatujte v momentě, kdy vám někdo bude doporučovat přesně stanovený harmonogram kojení nebo vám bude nařizovat maximální dobu, po kterou můžete kojit. Už v roce 1982 zjistili vědci z Case Western Reverse University v Ohiu, že pokud je dítě kojené dle svých potřeb a nikoliv hodinek, přijímá dokonce až o jednu třetinu více mateřského mléka než děti kojené dle časového harmonogramu (De Carvalho et al. 1982, s. 737-738). Z průzkumů také vyplývá, že přirozenou frekvenci kojení narušuje i dudlík, což je důvod jej alespoň v prvních týdnech nepoužívat. 

První týdny po porodu patří kojení

Udává se, že novorozenci se kojí alespoň 8x až 12x denně, ale naprosto v pořádku je i častější kojení. Důležité je neomezovat potřeby dítěte především v noci, kdy časté kojení zvyšuje hladiny prolaktinu ještě více než ve dne. Průměrně se pak děti budí 2x až 6x za noc, ale opět to může být častěji. Pouhých zhruba 10 % dětí ve věku od 0 do 6 měsíců se v noci nebudí vůbec. Pokud patříte mezi rodiče zbylých 90 %, můžete se utěšovat tím, že dítě nemá šanci upadnout do tvrdého spánku, spojovaného se syndromem náhlého úmrtí dítěte (SIDS).

Společné spaní v posteli kojení velmi napomáhá a je prokázáno, že děti, které spí s matkou v posteli, se kojí mnohem častěji (dokonce se někdy udává, že až dvakrát více) než děti, které spí odděleně. James McKenna a Lee Gettler pak dokonce hovoří o „breastsleepingu“ (což bychom mohli přeložit třeba jako „kojospaní"). Tímto zvláštním slovem chtějí naznačit, že neplatí, aby se děti v noci buď kojily nebo spaly. Ve skutečnosti plynule přecházejí od spánku ke kojení, aniž by se probudily zcela. A zatímco se ještě kojí, usnou. Pro bezpečné společné spaní je však v každém případě potřeba dodržovat určitá pravidla, zejména zabezpečit postel tak, aby z ní dítě nemohlo spadnout. Rozhodně také nebýt pod vlivem alkoholu, drog, léků či naprostého vyčerpání, které by zabránily tomu, abyste se přirozeně probudili, kdyby se cokoliv stalo. 

Polohování

Ač si to možná neuvědomujeme, to, jakým způsobem se drží dítě při kojení, je do značné míry ovlivněno kulturou. Fotky z Afriky nám ukazují například matku, která přehodí prso přes záda, na kterých sedí dítě, a takto kojí. U nás jsem tento způsob kojení zatím ještě neviděla. 

Možností, v jaké poloze se u nás děti kojí, je přesto spousta. Kojí se vsedě, polosedě, vleže, později se třeba naučíte kojit i za chůze. V poslední době se zdá být pro novorozence čím dál populárnější jednoduchá a přirozená „savčí poloha“, kdy matka má v polosedě s opřenými zády dítě položené vertikálně na hrudníku. Může tak nejen kojit, ale být s dítětem po delší dobu v kontaktu kůže na kůži. 

Jak na začátku poznáte, která z poloh je vhodná?

Dokonalou polohou není ta, kterou docílíte pomocí dlouhého seznamu rad a budete u ní v křeči a v nepohodě. Dokonalou polohou je taková, která vyhovuje vám i dítěti. Nic vás u ní nebolí a dítě spokojeně pije plnými doušky. Na počátku není vůbec od věci nechat si poradit od kvalitní laktační poradkyně či komunitní porodní asistentky a poloh vyzkoušet více. 

Úskalí naší společnosti

Někdy se říká, že nekojí ženy, ale kojí kultury. A ta naše není ve skutečnosti, navzdory různým deklaracím podpory, ke kojení příliš přátelská. Nejen u nás, ale i v jiných rozvinutých zemích, dnes kojení komplikují především zásahy do přirozeného průběhu porodu, které mohou ovlivňovat tvorbu mléka i bdělost dítěte po porodu. Pokud je to jen trochu možné, doporučuje se vyhnout jakékoliv medikaci, rodit v přítmí a bez vyrušování.

Další bariérou kojení je nedostatek správných a úplných informací o kojení či separace ženy a dítěte v porodnici. Dosud největší průzkum podpory kojení v porodnicích, který realizovala iniciativa Šestinedělky, na vzorku téměř 4.000 žen, které v letech 2014–2017 rodily v českých porodnicích, ukázal, že více než polovina respondentek nebyla v kontaktu kůže na kůži s dítětem bezprostředně a nepřetržitě po dobu minimálně jedné hodiny po porodu. Přes 80 % žen nebylo o důležitosti kontaktu kůže na kůži během pobytu v porodnici vůbec informováno. Více než třetina respondentek se nedočkala do šesti hodin po porodu informací o kojení ani pomoci s kojením a 64 % žen nedostalo informace, že mají kojit podle potřeb dítěte. Polovina dětí pak dostávala již v porodnici dokrm, přičemž u většiny těchto dětí se nejednalo o darované mateřské mléko, které by mělo být v případě dokrmování první volbou, ale umělou kojeneckou výživu. Velmi alarmující pak je, že 18 % dětí bylo dokrmeno umělou kojeneckou výživou bez informovaného souhlasu rodičů a ti se o tom dozvěděli buď ze zdravotnické dokumentace nebo jinou, nepřímou, cestou (například objevem kojenecké lahve v postýlce dítěte). Celkem 7 % dětí bylo odneseno aniž by o tom ženy věděly, přičemž se tak ve většině případů stalo z důvodů vyplývajících z rutinních postupů nemocnice (typicky odnesení dítěte na preventivní vyšetření či koupání v době, kdy se žena sprchovala či spala). 

Nejčastější kojenecké mýty

Dále můžeme hovořit o šíření škodlivých dezinformací o výživě dětí a obecně péči o dítě. Jde například o mýtus, že dítě má v prvních dnech života tak malý žaludek, že není třeba jej příliš kojit, již zmiňovaný mýtus o kojení dle určitého časového harmonogramu, či mýtus o tom, že dítě by mělo co nejdříve spát bez probuzení celou noc a odděleně od rodičů, abychom jej nerozmazlili. S některými nesprávnými informacemi o tom, že dítě je nutné dokrmovat již od 4. měsíce věku (přestože Světová zdravotnická organizace doporučuje výlučně kojit bez dalšího jídla a pití až do 6. měsíce věku dítěte, a pak dále s postupným nabíháním komplementárního jídla až do 2 a více let věku dítěte), se dokonce můžeme setkat i z úst praktických lékařů pro děti a dorost.

Nelze nezmínit ani možnou absenci podpory v ženině blízkém okolí. Je prokázáno, že rodiče, babičky, a zvláště pak partner, dokáží výrazně ovlivnit, zda, a jak dlouho, je dítě kojeno. Naše maminky a babičky mnohdy dlouho nekojily a ve snaze nám pomoci pak mohou nabízet právě to, co s kojením pomůže nejméně – lahvičku s umělou kojeneckou výživou. Samostatnou kapitolou jsou pak negativní reakce veřejnosti na kojení mimo domov, kterých v České republice není v offline světě tolik, ale jak dokazuje nedávný případ Raiffeisen Bank, vyskytují se. 

Kde tedy hledat v případě potřeby pomoc?

Pokud potřebujete s kojením pomoci, což se týká většiny žen, můžete se obrátit na porodní asistentky, specializované poradkyně – takzvané laktační poradkyně či poradkyně při kojení nebo duly. V České republice nejsou zákonem definované požadavky pro poskytování služeb laktačního poradenství a dul. Laktační poradkyní či dulou se tedy, na rozdíl od porodní asistentky, jejíž vzdělání a kompetence jsou definované zákonem, může nazvat kdokoliv. Abyste zvolili toho, kdo vám skutečně může pomoci, vybírejte nejen podle vzdělání, ale také podle délky praxe s laktačním poradenstvím a zkušeností ostatních žen.

V současné době u nás působí tři hlavní směry laktačního poradenství. Jeden představuje Laktační liga a Národní laktační centrum, vedené MUDr. Annou Mydlilovou z Thomayerovy nemocnice. Laktační liga u nás školí laktační poradkyně – nezdravotníky i zdravotníky – v nemocnicích. Certifikované laktační poradkyně absolvují pouhé dva dny teorie a, pokud nejsou zdravotníky, jeden den praxe v Thomayerově nemocnici. Je proto potřeba dát si pozor na to, aby se samy výrazně dovzdělaly. Jejich péči nicméně proplácí od 1. 3. 2019 Všeobecná zdravotní pojišťovna.

Druhý směr představuje MAMILA, slovenské sdružení laktačních poradkyň, školící i poradkyně české. Školení MAMILy je výrazně delší, kromě online kurzu trvá osobní školení ještě dalších osm dnů. I následná podpora a doškolování absolventek kurzu je intenzivnější než u Laktační ligy. MAMILA úzce spolupracuje mimo jiné se známým kanadským pediatrem Jackem Newmanem a vydala užitečnou brožurku Praktický průvodce na kojení, v níž stručně, jasně a výstižně shrnuje základní doporučení ke kojení po porodu.

Posledním směrem laktačního poradenství je Přirozené kojení, vytvořené pod vedením laktační poradkyně Míši Topinkové, jež prošla jak Laktační ligou, tak MAMILOU, a sama je matkou čtyř dětí. Kojení nechápe jako výsledek technicky správného přikládání a polohy, ale vzájemné interakce mezi matkou a dítětem. Výchozím bodem je tak kontakt kůže na kůži, zvlášť u dětí do tří měsíců věku, a poskytování podpory, aniž by se poradkyně dotýkala ženy a dítěte (přístup „hands-off“). Absolventky online kurzu a dvoudenního kurzu pak můžete někdy poznat podle toho, že se nazývají poradkyněmi při kojení.

Některé laktační poradkyně působící v ČR si postupně projdou školeními vícero směrů a vybírají si to, co jim z každého bude nejvíc vyhovovat. Možností volby je tedy dost, jen je již na začátku skutečně potřeba volit dobře, hledat kvalitu a nesáhnout po první laktační poradkyni, kterou budete mít po ruce. Na druhou stranu, pokud patříte mezi šťastných 20-30 % žen, možná vám kojení půjde natolik dobře, že laktační poradenství nebudete potřebovat. 

Použité zdroje:

Brown, A.: Breastfeeding Uncovered, Pinter & Martin, 2016.

De Carvalho, M. – Klaus, M. H. – Merkatu, R. B.: Frequency of breast-feeding and serum bilirubin concentration. American Journal of Diseases of Children, 1982 Vol. 136, č. 6, s. 737-738.

Dewey, K. G. – Lonnerdal, B.: Infant self-regulation of breast milk intake. Acta Paediatrica. 1986 Vol. 23, č. 6, s. 893-898.

Neifert, M.: Prevention of Breastfeeding Tragedies, in: Pediatric clinics of North America, vol. 48, č. 2, 2001, s. 273-297.Dewey, K. G. – Lonnerdal, B.: Infant self-regulation of breast milk intake. Acta Paediatrica. 1986 Vol. 23, č. 6, s. 893-898.

Woolridge M. W. – Greasley, V. – Silpisornkosol, S.: The initiation of lactation: the effect of early versus delayed contact for suckling on milk intake in the first week postpartum. Early Human Development. 1985, Vol. 12, č. 3, s. 269-278

De Carvalho, M. – Klaus, M. H. – Merkatu, R. B.: Frequency of breast-feeding and serum bilirubin concentration. American Journal of Diseases of Children, 1982 Vol. 136, č. 6, s. 737-738. 

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně. 

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Autorka článku

Mgr. et Mgr. Aneta Majerčíková

Vystudovaná právnička, zakladatelka iniciativy Šestinedělky , realizátorka doposud nejrozsáhlejšího průzkumu o podpoře kojení v porodnicích v ČR, dvojnásobná maminka.

Publikační aktivity Mgr. et Mgr. Anety Majerčíkové najdete v naší Odborné knihovně.

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS