Zobrazit menuSkrýt menu

Nedonošené dítě

Publikováno: 1. 8. 2016, aktualizováno: 4. 1. 2019

ilustrační foto: nedonošené dítě v inkubátoruV roce 2014 přišlo na svět 429 novorozenců vážících méně než kilogram. Dětí, které mají při porodu méně než dva tisíce pět set gramů, je už celkově osm procent. Nedonošená miminka jsou ohrožena celou řadou vážných komplikací – časté jsou infekce, dechové nebo srdečněcévní potíže. Za delší dobu od porodu se mohou projevit neurologická onemocnění v podobě autismu či dětské mozkové obrny. Současná medicína však umožňuje velkému procentu předčasně narozených dětí žít nakonec bez větších zdravotních problémů.

Obsah článku:

Klasifikace nedonošenosti

Příčiny předčasného porodu

Systém péče o nedonošené děti

Dýchací komplikace

Srdečněcévní problémy

Výživa předčasně narozeného dítěte

Nebezpečné infekce

Problémy s krví

Neurologické komplikace

Smyslové postižení

Následná péče

Trocha statistiky 

Klasifikace nedonošenosti

Za nedonošené označujeme děti narozené před ukončeným sedmatřicátým týdnem těhotenství (tj. méně než 37 týdnů + 0 dnů).

Podle dosaženého týdne těhotenství v okamžiku porodu a předpokládaného stupně zralosti tělesných orgánů dělíme tyto děti na:

  • lehce nedonošené (34 + 0 až 36 + 6),
  • středně nedonošené (32 + 0 až 33 + 6),
  • těžce nedonošené (28 + 0 až 31 + 6),
  • extrémně nedonošené (27 + 6 a méně).

Spodní hranice není v současnosti zcela přesně dána, nicméně mezi 22 + 0 a 23 + 6 mluvíme o samé hranici viability (životaschopnosti) a pod 22 + 0 nelze očekávat byť jen základní předpoklady pro samostatný život.

Na tomto místě je nutno poznamenat, že dosažený týden těhotenství není možno vždy přesně určit, a to proto, že metoda výpočtu podle poslední menstruace je závislá na pravidelnosti menstruačního cyklu, dále ultrazvukový odhad podle některých růstových parametrů plodu je vždy pouze odhadem a některé těhotné jsou před porodem gynekologicky sledovány jen málo, či dokonce vůbec. 

Podle porodní hmotnosti, což je jediný přesný údaj dostupný krátce po porodu, dělíme novorozence na ty s:

  • nízkou porodní hmotností (1500–2499 g),
  • velmi nízkou porodní hmotností (1000–1499 g),
  • extrémně nízkou porodní hmotností (999 g a méně), z této skupiny se ještě vydělují děti s hmotností nižší než 750 g.

Příčiny předčasného porodu

Faktorů vedoucích k předčasnému porodu se popisuje celá řada. Patří mezi ně socioekonomická situace těhotné (nízký či naopak vyšší věk, špatné sociální zázemí, podvýživa), zdravotní komplikace (interní onemocnění jako například cukrovka, vysoký krevní tlak, chudokrevnost), užívání návykových látek (alkohol, tabák, drogy) a fyzická či psychická zátěž těhotné. Jako častá příčina se udává zánět či infekce (ať už celková infekce, či zánět v porodních cestách) a předčasný porod v předchozím těhotenství, stejně tak je zvýšené riziko po umělém oplodnění a u vícečetných těhotenství. Platí ale, že v mnoha případech se příčinu předčasného porodu nepodaří objasnit.

V některých případech se k předčasnému vyvolání porodu či císařskému řezu přistupuje plánovaně, pokud by bylo ohroženo zdraví, či dokonce život těhotné nebo plodu. Prevence předčasného porodu je nesnadná a vyplývá z předcházení výše uvedených stavů. Spíše lze předpokládat, že procento předčasně narozených dětí bude narůstat. V případě počínající děložní činnosti je někdy možné podáním léků porod zastavit či alespoň oddálit, což dává šanci na podání antibiotik matce a přípravu nezralých plic plodu podáním kortikoidů. To má velký význam pro zvýšení šancí nedonošeného dítěte na příznivější průběh.

↑ nahoru

Systém péče o nedonošené děti

Vzhledem k tomu, že péče o nedonošené děti zejména v těch nejnižších váhových a věkových kategoriích je vysoce specializovaná a náročná jak na dostupnou techniku a personál, tak i finančně, je všeobecně snaha o takzvanou centralizaci péče o tyto děti ideálně již od porodu (či nejlépe ještě před ním) do omezeného počtu pracovišť disponujících vším potřebným.

V ČR je tento systém na velmi vysoké úrovni a zahrnuje centra intermediární péče (intermediární péče znamená mezistupeň mezi péčí intenzivní a běžnou) poskytující péči obvykle od 32 + 0 týdne těhotenství a dvanáct perinatologických center intenzivní péče poskytujících péči novorozencům všech hmotnostních/věkových kategorií či kriticky nemocným novorozencům se selháním životních funkcí.

Systém v zásadě funguje tak, že hrozí-li u těhotné porod před očekávaným termínem, je ideálně převezena na odpovídající pracoviště a další péče, eventuálně předčasný porod (nepodaří-li se mu zabránit) probíhá již na specializovaném oddělení – jedná se o takzvaný překlad (transport) in utero, to jest v děloze.

Při nedostatečné lůžkové kapacitě zejména perinatologických center a časově velmi náročné péči (pobyt nedonošeného dítěte v nemocnici trvá často mnoho týdnů a někdy i měsíce) jsou často stabilní, ale stále ještě „nedonošení“ novorozenci po odléčení akutního stavu překládáni na pracoviště méně intenzivní, ideálně též blíže místu bydliště rodičů, kde probíhá následná péče až do okamžiku propuštění.

Videodokument z cyklu Šance Dětem
Fantiškův příběh: Předčasně narozený

↑ nahoru

Dýchací komplikace

Předčasný porod samotný a následný vývoj dítěte v nemocničních podmínkách zcela odlišných od ideálního průběhu těhotenství v děloze matky s sebou nutně nesou riziko možných odchylek vývoje prakticky všech orgánových systémů dítěte. To může vést ke vzniku nejrůznějších komplikací. Ty se mohou objevit ještě v průběhu hospitalizace, ale někdy i s velkým časovým odstupem v průběhu dlouhodobého vývoje dítěte.

Syndrom dechové tísně (RDS) postihuje v různě závažné formě většinu novorozenců cca do třicátého čtvrtého týdne těhotenství, může se ale rozvinout i u donošeného dítěte. Je způsoben nedostatkem surfaktantu (látka vystýlající plicní sklípky zvyšující poddajnost plic) a malou výměnnou plochou sklípků. Vede k vyšší dechové práci a snížené výměně plynů v plicích. Většina nedonošených dětí proto vyžaduje přístrojovou podporu dýchání, která zlepšuje mechaniku dýchání a šetří energii.

Snaha je o co nejšetrnější přístup, což umožňuje takzvaná CPAP ­– aplikace proudu vzduchu nosní maskou. Někdy ale je nutná intubace neboli zavedení rourky do průdušnice a připojení k ventilátoru. V závažnějších případech je nutné léčebné podání surfaktantu, který se „nalije“ rourkou do plic, a to nejlépe co nejdříve po rozvoji příznaků. Vlivem nezralosti a překrvení plic v kombinaci s poruchou srážlivosti může někdy dojít také k plicnímu krvácení různého rozsahu, což může být život ohrožující stav vyžadující intenzivní léčbu.

Dalším poměrně častým problémem jsou apnoické pauzy – stav bezdeší trvající déle než dvacet vteřin. Příčinou může být nedostatečná aktivita nezralého dechového centra nebo kolaps dýchacích cest, často se oba faktory kombinují. Prevencí či léčbou je podání stimulujících látek a opět využití přístrojové podpory dýchání.

Původně závažná nezralost plicní tkáně v kombinaci s dechovou podporou (zejména dlouhodobá umělá ventilace) a eventuálním zánětem vede nezřídka k rozvoji bronchopulmonální dysplazie (BPD). Projevuje se dechovou nestabilitou, zvýšením dechové práce, kolísáním okysličení krve, někdy obstrukčními poslechovými fenomény. První příznaky se obvykle projevují druhý či třetí týden života, byť definice vyžaduje závislost na kyslíku či dechové podpoře více než osmadvacet dní.

Léčba je nesnadná, obvykle vyžaduje kombinaci více přístupů: omezení přísunu tekutin, zároveň ale dostatečnou dodávku energie, močopudné léky, inhalační léčbu včetně kortikoidů. V závažných případech se přistupuje též k podání celkových kortikoidů nitrožilně (byť jsou popisovány některé nežádoucí účinky, těžká forma BPD může dítě zatížit také dlouhodobými následky). Přestože někdy je inhalační léčba nutná i po propuštění z nemocnice, u většiny dětí naštěstí příznaky s věkem ustupují. Část z nich však může mít dlouhodobé potíže anebo mohou být náchylnější k rozvoji astmatu v pozdějším období.

↑ nahoru

Srdečněcévní problémy

U některých nedonošených dětí může být snížená funkce srdeční pumpy vedoucí k hypotenzi (nízkému krevnímu tlaku) a nedostatečnému prokrvení orgánů. Někdy je k bližšímu hodnocení zapotřebí ultrazvukové vyšetření stavby a funkce srdce. Poměrně často u nedonošenců zjišťujeme otevřenou tepennou dučej (cévní spojka mezi plicním a celkovým oběhem, která je nezbytná v průběhu nitroděložního vývoje a krátce po porodu se uzavírá). Působí jako cévní zkrat a vysokým plicním průtokem krve zatěžuje plíce i srdce. Obvykle se uzavře spontánně, v případě významného zkratu ale někdy přistupujeme k léčbě ibuprofenem, podstatně vzácněji je indikován operační podvaz dučeje.

Výživa předčasně narozeného dítěte

Relativně často se setkáváme s potížemi s krmením novorozence. Výživa by měla být zahájena co nejdříve, pokud možno v prvních hodinách života. Základem je výživa nitrožilní. Zároveň se začíná s krmením mateřským mlékem či mlezivem ideálně od vlastní matky. Protože nedonošené děti ještě neumějí pít, podává se jim mléko tenkou sondou přímo do žaludku.

Při dobré toleranci se snažíme dávky mléka zvyšovat tak, aby pokud možno v řádu několika dnů nitrožilní výživa (a tedy i cévní vstup) nebyla zapotřebí. Zejména u nejmenších dětí se to ovšem ne vždy daří. Nejzávažnější komplikací je nekrotizující enterokolitida (NEC, tedy střevní zánět), kdy je zánětlivým procesem postižena střevní stěna, což znamená problémy se vstřebáváním potravy a možnost průniku bakterií do těla.

Příčiny mohou být různé (infekce, mechanické přetížení střevní sliznice při zpomaleném vyprazdňování či nedostatečném prokrvení), léčebný postup je však obdobný – přerušení krmení s kompletní nitrožilní výživou a nasazení antibiotik, obvykle alespoň na pět až sedm dní.

V nejtěžších případech může dojít ke střevní perforaci (proděravění střeva), která vždy vyžaduje operační zásah chirurga. Ten odstraní postiženou část střeva a zdravé části na sebe napojí rovnou, někdy ale musí vyšít stomii (umělý střevní vývod), která se ponechává několik týdnů či dokonce měsíců, než se zanoří (části střeva se opět spojí). I v dnešní době je NEC zatížena vysokým výskytem komplikací (srůsty, obtížné trávení, v případě operace takzvaný syndrom krátkého střeva) a v těžkých případech i vysokou úmrtností (až 30 %).

Jak již bylo zmíněno, velmi důležitou součástí péče o předčasně narozené děti je adekvátní výživa. Snaha je již od prvních hodin života zajistit dítěti dostatečný přísun všech základních živin a energie k pokrytí enormních potřeb rostoucího organismu. Nedonošenci ale často mívají potíže s udržením normální glykémie (krevního cukru), ať už ve smyslu její nízké hladiny (nemají prakticky žádné energetické zásoby, které si plod střádá až v poslední třetině těhotenství), či naopak vysoké hladiny (metabolismus někdy není schopen zpracovat i běžný přísun glukózy). Proto je zapotřebí výživu pečlivě přizpůsobovat individuální potřebě konkrétního dítěte v daný okamžik.

Stejně tak jsou nezralci ohroženi rozvojem osteopenie z nezralosti (tedy „řídnutí kostí“), kdy rychle rostoucí dítě nemá dostatečný přísun vápníku a fosforu či není schopno je účinně zpracovat ze stravy a získává je odbouráváním kostní hmoty.

↑ nahoru

Nebezpečné infekce

Druhou nejčastější příčinou úmrtí v novorozeneckém věku po vrozených vadách jsou infekce, ať už získané před porodem či v jeho průběhu, anebo až za pobytu v nemocnicitakzvané nozokomiální infekce. Ty se nepoměrně častěji vyskytují právě u nedonošených dětí z důvodů jejich nezralé imunity, celkové nestability, časté potřeby přístrojové podpory či invazivních vstupů do těla a dlouhodobého pobytu v nemocničním prostředí, kde se vyskytují i odolné kmeny bakterií.

Infekce může být ohraničena na jeden orgán či systém (například zápal plic), často ale probíhá jako celková infekce organismu neboli sepse (lidově otrava krve). Vždy je zapotřebí léčit včasným a dostatečně dlouhým nitrožilním podáváním antibiotik. Prodělaná sepse nezřídka znamená zvýšené riziko horší prognózy budoucího vývoje (zejména neurologického) a může někdy vést i k úmrtí dítěte.

Problémy s krví

Stejně jako naprostá většina orgánů i kostní dřeň je u předčasně narozeného dítěte funkčně nezralá. Po porodu dochází fyziologicky i u donošených zdravých novorozenců ke zvýšenému rozpadu červených krvinek – plod má vysoký počet krvinek vzhledem k trvale snížené dodávce kyslíku pupečníkem a navíc dochází k náhradě nezralých krvinek plodu za již „dospělý“ typ. U nezralých dětí je tento rozpad výraznější, navíc k němu přispívá snížená produkce kostní dřeně a též opakované krevní odběry za účelem vyšetření.

Následkem pak je anémie (chudokrevnost), která nezřídka, zejména v případě klinických příznaků, vyžaduje léčbu. Řešením je obvykle podání transfuze červených krvinek, v případě dlouhodobé anémie se využívá opakovaná aplikace erytropoetinu, což je hormon stimulující krvetvorbu.

Některé děti (zejména hypotrofické, to znamená s menší porodní hmotností, než odpovídá jejich gestačnímu věku, či děti s infekcí) mohou mít trombocytopenii – nízký počet krevních destiček, potřebných ke srážení krve. Při riziku krvácení je opět řešením transfuze destiček od dárce. Následkem snížené funkce jater pak mohou být koagulopatie (problémy se srážlivostí krve), které také dítě ohrožují vznikem závažného krvácení. Léčebnou možností je podání mražené krevní plazmy či podání některých izolovaných srážlivých faktorů.

Rozpadem červených krvinek z hemoglobinu vzniká bilirubin. Jeho nedostatečné odbourávání a střádání vede k rozvoji ikteru (žloutenky), která je u nedonošených dětí podstatně častější. Příliš vysoká hladina bilirubinu může vést k postižení mozku s dlouhodobými následky, proto je v indikovaných případech zahájena léčba. Obvykle vystačíme s fototerapií (léčba světlem, nejčastěji modrým či bílým), která urychluje přeměnu bilirubinu a usnadňuje jeho vyloučení z těla. Podstatně méně časté je nitrožilní podání imunoglobulinů (snižují rozpad krvinek) a výjimečné provedení výměnné transfuze krve (nahrazení části objemu krve dítěte dárcovskou). 

↑ nahoru

Neurologické komplikace

Vzhledem k možným následkům snad nejzávažnější jsou komplikace týkající se centrálního nervového systému.Nezralost mozkové tkáně v kombinaci s výkyvy krevního tlaku a poruchou srážlivosti krve může u nezralého novorozence vést k rozvoji nitrolebního krvácení.

Nejlehčí formy (první stupeň) jsou pouze do bohatě prokrvené zárodečné tkáně a obvykle nemají následky. Může ale dojít ke krvácení přímo do mozkové tkáně (čtvrtý stupeň), kdy již je pravděpodobné dlouhodobé poškození neurologického vývoje. V závislosti na rozsahu a umístění krvácení může jít o postižení spíše pohybové či inteligenční složky.

Krvácení může proniknout do komorového systému vyplněného mozkomíšním mokem, kde v některých případech sraženina zabrání přirozené cirkulaci moku. To vede k rozšíření komor a rozvoji hydrocefalu. Zvýšený nitrolební tlak působí na okolní mozkovou tkáň a poškozuje ji. Této komplikaci je nutno předejít zajištěním drenáže neboli odpuštěním produkovaného moku mimo systém.

Je možno zkusit lumbální punkci (odpuštění z jednorázového vpichu do páteřního kanálu), protože rozšíření je někdy pouze přechodné. Obvykle je však nutné dlouhodobé řešení – v akutní fázi se zavádí zevní komorová drenáž či podkožní rezervoár (napíchnutelná komůrka v podkoží). Definitivním řešením pak je ventrikuloperitoneální zkrat (hadička s tlakovým ventilem propojující mozkové komory s břišní dutinou, kde se přebytečný mok vstřebává), který dítěti zůstává dlouhodobě.

Dalším rizikem je hypoxicko-ischemické postižení (tedy špatné prokrvení mozkové tkáně a/nebo snížené množství kyslíku v krvi) při zhoršené funkci plic a krevního oběhu. Může vést k rozvoji periventrikulární leukomalacie (tvorba rozpadových dutin zejména v oblastech kolem komor, které jsou vzhledem ke sníženému cévnímu zásobení nejrizikovější). Namísto vzniku rozpadových cyst někdy dojde k hojení zaniklých mozkových buněk vazivovou tkání (jizvou), ale funkčně jsou následky podobné. Tyto výpadky mozkové tkáně se mohou ve vývoji projevit jednou z forem dětské mozkové obrny. Cílená léčba není možná, snahou je následky takového poškození zmírnit časnou a intenzivní rehabilitací. Nutná je dlouhodobá spolupráce rodičů pod vedením zkušeného fyzioterapeuta s podpůrnou farmakoterapií.

Jakékoliv poškození mozku pak zvyšuje riziko novorozeneckých křečí či rozvoje epilepsie. Ta pak vyžaduje dlouhodobé podávání protikřečových léků, někdy i kombinaci více preparátů.

Čtěte také:
Neurologická onemocnění
Nemoci oběhového systému
Onemocnění dýchacích cest

↑ nahoru

Smyslové postižení

Nedonošení novorozenci jsou také vystaveni riziku smyslového postižení. To se může týkat vývoje zraku, kdy podkladem je velmi nevyvinuté cévní zásobení sítnice, které po předčasném porodu probíhá za jiných podmínek než v děloze matky. Zejména výkyvy v dodávce kyslíku sítnici způsobené zhoršeným prokrvením či špatným sycením krve kyslíkem a zánětlivé procesy mohou vést k tomu, že se cévy nejprve zastaví a posléze naopak na podkladě zvýšené produkce růstových faktorů nekoordinovaně bují v mnohem větším rozsahu. Tento nekoordinovaný prudký růst může vést k narušení funkce sítnice, až k jejímu odchlípení od podkladu v různě velkém rozsahu. To zapříčiní postižení zraku, v nejhorším případě i úplnou slepotu.

Sledování vývoje sítnice je úkolem specializovaného očního lékaře, který klasifikuje ROP (Retinopathy Of Prematurity, retinopatie nedonošených) do stupňů 1–5 podle závažnosti a lokalizace odchylky. Výhodou je možnost v případě výraznější abnormity zakročit a předejít tak většímu postižení. Možností je operační zákrok (ošetření laserem či kryokoagulací neboli mražením), nověji se pak zkouší lokální aplikace blokátorů růstových faktorů. I v takovém případě je však třeba počítat s budoucím postižením zraku.

Stejně tak může dojít k postižení sluchu, podkladem je obvykle narušení funkce vláskových buněk vnitřního ucha nezralostí, zejména však v kombinaci s toxicitou některých podávaných léků.postižení ale může vést i poškození mozku (centrální hluchota). Cílená léčba v tomto případě možná není, při zjištění závažného postižení je ale namístě používání naslouchátka či zavedení kochleárního implantátu ke zlepšení následného vývoje dítěte včetně řeči.

Související články na portálu Šance Dětem:
Retinopatie nedonošených
Děti se zrakovým postižením
Děti se sluchovým postižením

↑ nahoru

Následná péče

Propuštěním z nemocnice ale náročná péče zdaleka nekončí. Původně nedonošené děti jsou ohroženy rozvojem dlouhodobých komplikací, jejichž následky mohou být eliminovány či alespoň zmírněny při včasném podchycení a zahájení adekvátních opatření či léčby.

Mezi nejzávažnější patří narušení neurologického vývoje, ať už jeho složky pohybové (například rozvoj dětské mozkové obrny), nebo psychické a inteligenční (například poruchy učení, autismus). Zmíněny již byly potíže smyslové jako nedoslýchavost či hluchota a postižení zraku různého stupně (poruchy zrakové ostrosti, tupozrakost, nejtěžší pak slepota).

Poměrně častý je opožděný či snížený tělesný růst. Snížená fyzická výkonnost a omezení plicních funkcí ve smyslu chronické bronchopulmonální dysplazie byly uvedeny výše. V poslední době se diskutuje o zvýšeném riziku rozvoje metabolického syndromu v adolescentním věku u původně nedonošených dětí v důsledku odlišného programování metabolismu v kritickém období vývoje a výživy zprvu nedostatečné, následně pak nadměrné ve snaze dohnat deficit, takzvaný catch-up růst.

Původně výrazně nedonošené děti vyžadují kromě péče praktického pediatra také sledování specialisty, jako jsou dětský neurolog, oční lékař, pneumolog, velmi často je zapotřebí rehabilitační péče (známá je zejména Vojtova metoda), někdy také logoped. Problematika je dost specializovaná, a je proto snaha péči o tyto děti koordinovat v centrech komplexní či následné péče, která obvykle fungují v návaznosti na perinatologická centra. Zároveň je toto sledování zdrojem cenných informací a zpětné vazby pro pracoviště, která se o děti starala po porodu.

Související články na portálu Šance Dětem:
Dětská mozková obrna
Poruchy autistického spektra
Problémy s učením

↑ nahoru

Trocha statistiky

V roce 2014 se v ČR narodilo 429 dětí s porodní hmotností pod 1000 g (0,4 % všech, před 10–15 lety to bylo 0,3 %). Úmrtnost dětí v této váhové kategorii se nyní pohybuje kolem 16 % (za posledních dvacet let pokles prakticky na čtvrtinu, nejčastější příčinou úmrtí je infekce, závažné krvácení do mozku či dechové selhání), bez závažného postižení přežije zhruba 60 % z nich. U dětí s hmotností 1000–1499 g to již může být přes 80 %.

Z pohledu systému zdravotní péče je významný také nárůst počtu dětí s porodní hmotností 1500–2499 gramů. Celkově se nyní rodí přes 8 % dětí pod 2500 g (za patnáct let vzestup z necelých 6 %). Úmrtnost se pohybuje od 15 promile (děti 1000–1499 gramů) po 1,3 promile (děti 2000–2500 g). Značná část těchto novorozenců vyžaduje alespoň na přechodnou dobu zvýšenou péči a dlouhodobé pečlivější sledování pro vyšší riziko komplikací.

Je velikým úspěchem české medicíny, že se za poslední dvě desetiletí podařilo výrazně snížit úmrtnost nedonošených dětí, a to i ve skupině těch nejmenších. Stejně tak se snížila i morbidita (nemocnost), ale tento pokles se nyní zastavil. Lze předpokládat, že se již nebude posouvat hranice viability a ani úmrtnost se již příliš měnit nebude. Hlavním úkolem do budoucna je zejména snaha snížit výskyt dlouhodobých komplikací a zlepšit kvalitu života nedonošených dětí a jejich rodin.

Příběh nakonec

Paní R. byla gynekologem odeslána do nemocnice ve dvacátém devátém týdnu těhotenství poté, co se na ultrazvuku objevil velký útvar v ústech plodu. Doplněná magnetická rezonance potvrdila, že se jedná o nádor vycházející patrně z oblasti jazyka. Nádor vyplňoval celou ústní dutinu a utlačoval dýchací i polykací cesty a navíc rychle rostl. Pak ještě navíc odtekla plodová voda. Paní dostala nitrožilně kortikoidy k urychlení zralosti plic plodu a nezbývalo nic jiného než provést císařský řez.

Již předem bylo jasné, že dítě nebude moci dýchat a nebude ani možné ho zaintubovat (zavést rourku do dýchacích cest) kvůli překážejícímu nádoru. Vedle porodního sálu byl připraven tým krčních chirurgů, kteří okamžitě po přerušení pupečníku a přenesení dítěte provedli tracheostomii, tedy na krku vyřízli otvor do průdušnice, kterým se zavedla rourka do plic a umožnila dýchání.

Malá Anička vážila necelých 1300 gramů a už od začátku jevila velkou snahu žít. Napojená na ventilátor byla převezena na novorozenecký JIP, kde byly zavedeny katetry do pupečníkových cév kvůli nitrožilní výživě a měření krevního tlaku a provádění odběrů krve.

Kontrolní magnetická rezonance upřesnila rozsah nádoru a po přípravě (dostala transfuzi krvinek, antibiotika) byl Aničce nádor operativně odstraněn. Měla štěstí v neštěstí, protože nádor byl dobře ohraničený proti okolí, ale stejně bylo zapotřebí rozříznout dolní čelist, aby vůbec šel vyjmout. Operaci zvládla Anička dobře a za několik dnů si už dýchala sama s pomocí CPAP. Aby se zbavila kapačky co nejdříve, zavedli jí chirurgové sondu přímo do žaludku a tou se mohla krmit.

Zároveň začala intenzivní rehabilitace, aby se naučila používat jazyk a žvýkací a polykací svaly, které byly dlouho utlačené nádorem. Kvůli refluxu taky potřebovala zahušťovat mléko. Postupně se ale pití z lahvičky zlepšilo a po čtrnácti týdnech si rodiče mohli Aničku odnést domů. Chodili ještě na rehabilitaci a opakované kontroly mnoha specialisty, kterých ale postupně ubývalo. Teď jsou Aničce už dva roky a daří se jí dobře.

↑ nahoru

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Kde hledat pomoc:

Seznam perinatologických center intenzivní a intermediární péče a kontakty na jejich neonatologická pracoviště.

Seznam služeb rané péče na portálu Šance Dětem.

Internetové odkazy pro zájemce o problematiku:

www.neonatology.cz – oficiální stránky České neonatologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně obsahují odkazy na všechna perinatologická centra intenzivní péče, oficiální materiály společnosti a též odkazy na zahraniční weby.

www.neonatology.org – zahraniční server s velkým množstvím informací pro odborníky i laiky.

www.nedoklubko.cz – sdružení rodičů podporujících rodiny s nedonošeným dítětem.

www.dlouhacesta.cz – sdružení pomáhající rodinám, které prožily ztrátu svého dítěte.

↑ nahoru

Použitá literatura:

GOMELLA, T. L.: Neonatology: Management, Procedures, On-Call Problems, Diseases And Drugs. 5th Edition. McGraw-Hill Companies 2004.

MARTIN, J. R., FANAROFF, A. A., WALSH, M. C.: Fanaroff & Martin´s Neonatal-Perinatal Medicine. Diseases of the Fetus and Infant. 10th Edition. Elsevier Saunders 2015.

Literatura v češtině:

DOKOUPILOVÁ, M., FIŠÁRKOVÁ, B., NOVOTNÁ, L. a kol.: Narodilo se předčasně. Praha. Portál, 2009.

JANOTA, J., STRAŇÁK, Z a kol.: Neonatologie. Praha. Mladá fronta, 2013.

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor článku

MUDr. Jakub Tkaczyk

Jakub Tkaczyk promoval na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 2004. Od té doby pracuje na novorozeneckém oddělení ve Fakultní nemocnici v Motole v Praze, je vedoucím Jednotky specializované péče NEO6. Podílí se na pre- i postgraduální výuce studentů a dlouhodobém sledování pacientů v Centru komplexní péče motolské nemocnice.

Zpět na téma Děti s jiným závažným zdravotním znevýhodněním

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS