Alopecie u dětí

Obsah článku

• Typy alopecie
• Příčiny onemocnění
• Alopecia areata
• Specifika u dětí a dospívajících
• Diagnostika onemocnění
• Možnosti léčby
• Možné další dopady na děti a dospívající

Vlasy patří mezi takzvaná kožní adnexa – specifické deriváty kožního krytu. Pokrývají 90 % těla, nerostou například na červeni rtů, dlaních a chodidlech, na posledních článcích prstů a určitých částech genitálu. Většinou jsou však jemné a nepigmentované, takže na tváři či na rukou si jejich existenci ani neuvědomujeme. Tyto drobné chloupky nazýváme vlasy velusové. Pigmentované silnější vlasy a chlupy pokrývají část hlavy a v pubertě se vyvíjí takzvané terciární ochlupení i v místě pohlavních orgánů a v podpaží, u mužů i na dalších částech těla. K ochlupení řadíme také obočí a řasy, nachází se v nosním vchodu a v zevním zvukovodu. Kromě ochranné a receptorové funkce plní terciární vlasy také důležitou psychosociální funkci.

Obrázek

Vlasový stvol neboli vlas je viditelný nad povrchem kůže. Obal uvnitř kůže, který umožňuje růst vlasu, se nazývá vlasový folikul. Dolní část zasahuje podle velikosti a síly vlasu až do podkoží, je rozšířená a nazývá se bulbus (viz obrázek č. 1). Bulbus obsahuje růstovou matrix, ze které vlas roste. Také se zde nachází pigmentové buňky, dodávající vlasu zabarvení. Růstová fáze (anagen) trvá u každého vlasu měsíce až léta (nejdelší je u vlasů ve kštici). Poté se růst zastavuje (katagen), buňky bulbu se přestávají dělit, zastavuje se produkce pigmentu (to trvá týdny). Následně se vlasový folikul dostává do klidové fáze (telogen), která trvá týdny (řasy) až rok (vlasy hlavy) a kdy vlasy vypadávají (exogen). V anagenu je přibližně 90 % a v telogenu 10 % vlasových folikulů které se v těchto fázích postupně střídají. U každého stádia umíme mikroskopicky rozlišit typický vzhled, který nám v případě potřeby pomáhá určit, v jaké fázi se vyšetřované vlasy nachází.

Typy alopecie

Existují geneticky podmíněná onemocnění vedoucí k poruše tvorby či růstu vlasů.  Projevují se chyběním či výrazně změněnou kvalitou vlasů už od prvních let života. Jsou velmi vzácná a někdy je doprovází i další závažné příznaky. Častěji se setkáváme se ztrátou vlasů v průběhu života. Samotný proces ztráty, to jest výpad vlasů, můžeme nazvat pojmem effluvium. Pro následné chybění vlasů (přítomnost lysých ložisek) pak používáme pojem alopecie. Typicky známá je například androgenní alopecie – plešatění u mužů, které může výjimečně začít už v pubertě. Slovo alopecie poprvé použil snad už Hippokrates a vychází z řeckého slova alopex – liška. Odkazuje ke každoročnímu línání, výměně srsti. Bohužel ne všechny alopecie končí novým růstem vlasů. Šance, že vlasy dorostou, existují jen u takzvané nejizvící alopecie. Pokud vedou k tvorbě jizevnaté tkáně, jsou trvalé. Alopecie tedy můžeme jednoduše rozdělit na vrozené a získané, a na jizvící a nejizvící.

Příčiny onemocnění

Dělící se buňky vlasové matrix potřebují dostatek živin a energie k tomu, aby vlasy mohly růst. K výpadů vlasů tak mohou vést stavy, které významně ovlivňují celý organismus. K těm řadíme těžká horečnatá (například i covid-19) či chronická onemocnění (poruchy funkce štítné žlázy a další), stavy s nedostatkem živin (hypovitaminózy, anorexie a další), větší chirurgické zákroky, porod a závažný stres. Může docházet ke zhoršení kvality vlasů, zvýšenému vypadávání, a následnému prořídnutí kštice. To nastává i s odstupem několika měsíců od vyvolávající příčiny. Protože se postižené vlasy postupně ve větším množství dostávají do telogenu, nenastává nová růstová fáze a postupně vypadávají, mluvíme o takzvaném telogenním effluviu. Negativní vliv mohou mít také některé chronicky užívané léky (antiepileptika, léky proti srážení krve, antihypertenziva, deriváty vitamínu A a další). Telogenní effluvium se může v životě jedince opakovat. Svědčí to o tom, že má predispozici k takovéto reakci na stres organismu.

Obecně známý je výpad vlasů při chemoterapii, která ničí dělící se buňky nádoru, ale také ostatní tkáně v těle. Zde se však uplatňuje jiný mechanizmus – růst vlasu je zastaven přímo v anagenu a proto se procesu říká anagenní effluvium. Tento typ výpadu mohou způsobovat i některé otravy. Po úpravě chorobného stavu či ukončení léčby, většinou s určitým odstupem (i několik měsíců), znovu dochází  k nárůstů vlasů. Někdy se však, zejména po chemoterapii, může změnit jejich kvalita. Zřídka, zejména po recidivujících horečnatých nemocech, může dojít k trvalému poškození některých vlasových folikulů a původní hustota vlasů se neobnoví.

Alopecia areata

K relativně častým pacientům dětského dermatologa patří děti s takzvanou alopecia areata (AA). Jedná se o nejizvící autoimunitní onemocnění, které postihuje cca 0,1 až 0,2 % populace (dětí i dospělých) a jeho příčina je pravděpodobně polygenní (uplatňuje se více geneticky podmíněných faktorů). Pozoruje se rodinný výskyt ve 20 až 50 % (u jednovaječných dvojčat shodně až v 55 %) a častěji se objevuje už před pubertou. Velká část případů ale může být sporadická (80 až 50 %). Je zde patrná i určitá spojitost s výskytem atopického ekzému či jiných autoimunitních onemocnění (štítná žláza a další). Typickým projevem jsou dobře ohraničená, oválná či kruhovitá lysá ložiska, nejčastěji ve kštici (viz obr. 2. Onemocnění se ale může projevit i okrskovitým výpadem obočí, řas či ochlupení jinde na těle.

Obrázek

V závažnějších případech je výpad rozsáhlejší a postihuje větší část kštice (viz obr. 3). Takzvaná totální či univerzální alopecie postihuje dokonce celou kštici, řasy i obočí, nebo vypadá veškeré ochlupení na těle. Asi ve 40 % případů dochází k novému růstu vlasů do šesti měsíců, v 70 % dojde k obnovení porostu do dvanácti měsíců. Alopecia areata se však v průběhu života může opakovat. Horší prognózu má takzvaná ofiáza, kdy dochází k výpadu vlasů ve větším rozsahu nad ušima a na zátylku.

Obrázek

Specifika u dětí a dospívajících

U dětí školního věku se mnohem častěji než u dospělých ve vlasové části nacházejí plísňové infekce, jejichž zdrojem jsou nejběžněji domácí zvířata. Existují dvě formy: nezánětlivá forma se projevuje lámáním vlasů a olupováním bezvlasého ložiska (viz obr. 4 ). Zánětlivou formu doprovází zduření, zarudnutí s hnisáním, vlasy lze lehce vytáhnout a vlasový folikul je zánětem zničen a nahrazen jizvou. K diagnostice je nutné odebrat šupiny, vlasy či hnis, a podrobit je speciálnímu mykologickému vyšetření. Léčba je celková a trvá většinou několik týdnů.

Obrázek

K jizvící alopecii vedou i další onemocnění, jsou však méně častá a postižení dětí je zřídkavé. Jedním z nich je folliculitis decalvans, která někdy propuká u chlapců v pubertě a projevuje se drobnými drsnými vystouplými papulkami v místě vyústění vlasového folikulu. Ty často hnisají a mění se v drobné stroupky v jejichž okolí je vidět hladkou narůžovělou kůži bez vlasů. Někdy jsou mezi nepravidelně lysými okrsky patrné trsy vlasů vyrůstající z jednoho místa (viz obr. 5). Příčiny nejsou přesně známy, roli může hrát autoimunita, vrozené predispozice, nasedající infekce a další.

Obrázek

Zřídka se už v pubertě objevuje takzvaná androgenní alopecie, která je typická pro muže středního a staršího věku (80 % mužů do sedmdesáti let), ale může se objevit i u starších žen (50 % žen do sedmdesáti  let). Jedná se o geneticky podmíněnou zvýšenou citlivost vlasových folikulů na androgeny („mužské“ hormony). Postižení mohou mít vyšší produkci takzvaného dihydrotestosteronu a zvýšenou citlivost vlasových folikulů na tento hormon. To vede k postupnému zkracování anagenu, miniaturizaci vlasového folikulu a změně pigmentovaných silných vlasů ne jemné nepigmentované velusové vlasy symetricky v oblasti „koruny“ hlavy nebo v oblasti čela a spánků. Pokud se vyskytuje u dětí před pubertou, nepostihuje spánky. Typicky ji provází výskyt výrazné alopecie alespoň u jednoho z rodičů a není spojena se změnami hladin testosteronu.

Diagnostika onemocnění

Diagnostika alopecií, jak vyplývá z výše uvedeného, vyžaduje velmi důkladnou anamnézu – rozhovor s pacientem i s rodiči k vyloučení celého spektra možných příčin. Vyšetření probíhá zrakem, kdy vidíme některé typické změny, například vykřičníkovité vlasy u alopecia areata, pohmatem a pokusem o vytažení přítomných vlasů – takzvaný trakční test, který určí, jak lehce a v jakém množství se vlasy dají vytáhnout. Lékař může postiženou oblast kůže a vlasy vyšetřit také dermatoskopem, který dokáže postihnout jemnější změny než oko. Pokud předchozí kroky nevedly ke stanovení diagnózy můžeme vytažené či ustřižené vlasy vyšetřit pod mikroskopem. Někdy je potřeba udělat i chirurgický odběr kůže (s vlasy či bezvlasé) k mikroskopickému vyšetření, eventuálně odběr na bakteriologické či mykologické vyšetření. Často je potřeba vyšetřit i ostatní oblasti kůže a nehty, protože některá onemocnění postihují nejenom vlasy, a také zde můžeme vidět známky podvýživy, systémových či endokrinních onemocnění a dalších. O typu vyšetření rozhoduje lékař.

Možnosti léčby

Léčba alopecií závisí na příčině. Zahrnuje celkovou léčbu infekce – antibiotika při infekci bakteriální a antimykotika při léčbě plísňové infekce. Některá systémová onemocnění vyžadují celkovou léčbu, například u endokrinních příčin či podvýživy. Někdy musíme použít lokální či celkové kortikosteroidy k potlačení zánětu, který způsobuje jizvení či omezuje funkci vlasového folikulu (některé jizvící alopecie, alopecia areata). U androgenní alopecie se používají celkové antiandrogeny a je možná i transplantace vlasů z oblasti zátylku, kde je citlivost folikulů na androgeny menší. Dále používáme různé lokální přípravky s obsahem minoxidilu, kofeinu a podobně, někdy i jemnou stimulaci postižené oblasti kryoterapií. Léčba nejčastěji trvá týdny, často i měsíce. Bohužel, ne vždy je úspěšná. Je tomu tak například u úporných forem alopecia areata. Lze použít celkovou imunosupresivní léčbu, ale její efekt také není jistý a většinou trvá jen krátkodobě. Léčba může mít zároveň různé nežádoucí účinky.

Možné další dopady na děti a dospívající

Děti mohou bohužel trpět psychicky, zejména u dlouhotrvajících forem alopecie. Nejmladší děti nejčastěji zaznamenávají nepříjemné komentáře okolí, v adolescenci i šikanu. Omezují své společenské aktivity, mohou trpět depresí či úzkostmi. Rodič by si to měl uvědomit, nevystavovat dítě dalšímu zbytečnému stresu, najít si čas, aby cítilo jeho podporu a v některých případech je vhodné vyhledat pomoc psychologa či psychiatra, v případě potíží ve škole i spolupráci s učitelem. U závažných alopecií může pacient dostávat příspěvek pojišťovny na paruku.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku