Zobrazit menuSkrýt menu

Sexuální výchova v rodině i ve škole

Publikováno: 8. 12. 2016, aktualizováno: 17. 1. 2017

Obsah:

Sexuální výchova v rodiněVýchova školní a rodinná
Sexuální výchova v předškolním věku
Dětská masturbace
Nahota a právo na soukromí
Kulturní slovník
Jak přicházejí děti na svět?
Prevence sexuálního zneužívání
Nemravné obrázky a pornografie
Hygiena
Sexualita v dospívání
Antikoncepce
Hormonální antikoncepce
Sexuálně přenosné nemoci
Nejčastější problémy

Když slyším ,sexuální výchova‘, tak odjišťuji revolver.“ Tuto větu nepronesl nacistický ministr propagandy Josef Göbbels; ten to řekl o kultuře. Tímto výrokem o sexuální výchově se brzy po sametové revoluci proslavil vrchní ředitel českého ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, který už dnes naštěstí není v této funkci. Dotyčný „expert“ také proslul prohlášením, že by nerad slyšel ve škole jakoukoliv zmínku o kondomech. Mládež se prý má raději učit násobilku. 

Když takovéto historky vyprávíme svým zahraničním kolegům, domnívají se, že pocházejí ze středověku. Například ve Švédsku funguje sexuální výchova jako povinný školní předmět už od roku 1945. Znamená to, že už babičky a dědečkové dnešních školáků nebyli ochuzeni o kvalitní informace z oblasti mezilidských intimních vztahů a byli upozorněni na možná nebezpečí nechtěného těhotenstvísexuálně přenosných nemocí. Škola pomáhala formovat jejich postoje a vytvářet potřebné dovednosti. Mylně se domnívají dnešní mravokárci, že sexuální výchova „učí lidi souložit“. Zahraniční osnovy hovoří především o kultivaci mezilidských vztahů, o umění žít ve dvou, o vztazích mezi rodiči a dětmi. Učí je toleranci k sexuálním menšinám, dbají na prevenci sexuálního zneužívání. Čeští učitelé naštěstí pochopili tento úkol často navzdory všem ministerským ředitelům a podředitelům, biskupským konferencím a jiným puritánským fundamentalistům.

Také nová školská reforma poskytuje sexuální výchově úrodnou půdu. Z celé té složité reformy jsem si zapamatoval jenom předmět „klíčové kompetence“. Dějepis prý tak může být sloučen třeba se zeměpisem. Ostatně, proč ne? Učitelé si mohou do jisté míry tvořit osnovy sami. Tak bych se přimlouval za to, aby sexuální výchova byla tou kompetencí nejklíčovější. A může se sloučit třeba s matematikou. Napadlo mne totiž, že kondom bude asi důležitější než násobilka. A to třeba i navzdory bývalému ministerskému vrchnímu řediteli. Násobení si přece žáci spočítají třeba na kalkulačce, zatímco kondom ničím nenahradíš.

Pokud se týká intimního života a nebezpečí, které sexuální aktivita přináší, neměla by být výchova soustředěna pouze na předávání informací, ale také na formování osobních postojů a vytváření potřebných dovedností.

Výchova školní a rodinná

Není sporu o tom, že škola se sice může radovat z přibývajícího množství kompetentních a vzdělaných pedagogů, kteří své poznatky o sexuální výchově mohou nadále prohlubovat postgraduálním vzděláváním. Nicméně hlavním zdrojem sexuální výchovy by neměli být vrstevníci nebo nějakým pokoutním způsobem získávané informace, ale především rodina

Často se odborníci setkávají s dotazem, v jakém věku by vlastně měla sexuální výchova začínat? A tady je pak jednoduchá odpověď. Potřebné informace, postoje a dovednosti by mělo dítě začít vstřebávat už ve věku předškolním.

Sexuální výchova v předškolním věku

Mýtus o „nečisté“ sexualitě a „čistých“ dětech má bohužel velice tuhý kořínek a jakékoliv spojení slova „sexualita“ se slovem „dítě“ zavání téměř svatokrádeží. Není tedy divu, že sexuální výchova v předškolním věku vzbuzuje u mnohých lidí dojem něčeho nepatřičného nebo přinejmenším předčasného. Zcela běžné otázky malých dětí nás potom často zaskočí, odpovídáme na ně vyhýbavě nebo se uchylujeme k tradičním báchorkám a výmyslům. A pokud v této sexuální kamufláži pokračujeme až do mladšího školního věku, můžeme se dříve nebo později dočkat od svých vlastních dětí dokonce i výsměchu a pohrdání, protože ty děti to najednou všechno „vědí lépe“ od vrstevníků a starších kamarádů.

Nejčastější dotazy směřují k tělesným odlišnostem ženského a mužského pohlaví, respektive k odlišnostem dětí a dospělých. Tradiční „hry na pana doktora“ nejsou nějakým předčasným probuzením sexuality, ale přirozenou známkou dětské zvídavosti a touhy po poznání. Dítě předškolního věku je samozřejmě zvědavé na tatínka v koupelně nebo si chce pohladit těhotnou maminku na bříšku. S dětmi bychom měli vždycky hovořit otevřeně a pravdivě, dítě by mělo být přesvědčeno o tom, že tatínka a maminky se může zeptat úplně na všechno. Nejčastější rozpaky vznikají z obavy, že bychom toho mohli dítěti říci příliš mnoho a příliš brzy. Tento strach je samozřejmě zbytečný, protože dítě přijímá pouze informace, které jsou jeho věku a duševnímu obzoru přístupné a srozumitelné, všechno ostatní okamžitě pustí ze zřetele. Spíše bychom se tedy měli snažit o to, abychom toho dítěti neřekli příliš málo a příliš pozdě.

Dospívání a sexuální zrání

Dětská masturbace

Dráždění pohlavních orgánů v dětském věku patří do zcela normálního vzorce lidského chování. Malé dítě už během prvního roku života věnuje hodně času a úsilí zkoumání svého vlastního těla a zanedlouho objeví, že dotyky v oblasti pohlavních orgánů mu přinášejí více potěšení a příjemnější pocity než dráždění kterékoliv jiné tělesné části. Chlapci pak stráví poměrně dosti času třením svého penisu a také děvčata si kolébavými pohyby dráždí zevní pohlavní orgány třením. Některé děti dokážou tak masturbovat až k dosažení orgasmu, mnohé z nich pak cítí dokonce jakousi hrdost nad objevením tohoto nového triku. Mnozí rodiče se pak cítí tímto chováním svých ratolestí přinejmenším znepokojeni.

Pokud by dítě bylo za podobné chování trestáno, mohlo by mu to způsobit v budoucnu sexuální problémy. U mnohých pacientů trpících sexuálními poruchami zjišťujeme, že byli právě v dětství napomínáni, aby se nedotýkali těch „zakázaných míst“, nebo byli za podobné aktivity dokonce svými rodiči trestáni.

Už velmi malé děti by měly dostat jasnou informaci o tom, že onanie není v žádném případě škodlivá, pokud ovšem už „berou rozum“, měli by jim rodiče sdělit, že se musí jednat o aktivitu zcela soukromou. Rodiče dětí mladších dvou let by měli dítě uložit do postýlky a zamezit přístupu jiných dospělých lidí, které by snad masturbační aktivita dítěte mohla nějak pohoršovat. Rodiče sami by pak dítě neměli v jeho počínání vyrušovat. Dráždění genitálu je třeba před usnutím možno přirovnat k cucání palce nebo k podobným tělesným rituálům, které dítě uklidňují.

Je někdy velmi obtížné přesvědčit rodiče o tom, že takové počínání dítěte nemá nic společného se „sexuálním“ chováním. Dítě totiž nemá stejné sexuální pocity jako dospělý. Manipulace s genitálem je mu prostě jenom příjemná. Už ve dvou letech je ovšem čas začít dítě učit rozlišovat tělesné aktivity na veřejné a soukromé. Jistě není sporu o to, že jakékoliv hraní s vlastními pohlavními orgány musí být striktně zařazeno do té druhé skupiny chování.

↑ nahoru

Nahota a právo na soukromí

Otázka nahoty v rodině může být řešena značně individuálně. Někteří lidé jsou zvyklí se svými dětmi navštěvovat naturistické pláže a nahota všech členů rodiny je přijímána jako něco samozřejmého. Jiní rodiče pociťují nahotu nepříjemně, a dokonce i některé děti se už od čtyř let mohou před dospělými chovat stydlivě. V takovém případě je třeba pocit stydlivosti respektovat, i malému dítěti zajistit právo na soukromí. Při povídání o pohlavních rozdílech a sexuální anatomii je pak možno použít obrázkové knížky. Také dítě ovšem musí respektovat právo na soukromí rodičů a do ložnice nevcházet bez zaklepání.

Kulturní slovník

Už od útlého mládí bychom měli učit dítě všechno pojmenovat správnými názvy a upozorňovat na nevhodná vulgární slova. Označení mužského a ženského genitálu má v mnoha rodinách často poetický charakter, jedna paní učitelka z mateřské školy nedávno nasbírala desítky mazlivých názvů, kterým bychom se neměli vyhýbat. Rodiče by měli pochopitelně kontrolovat i svůj vlastní jazyk a informovat děti o tom, že některá slova se na veřejnosti ve slušné společnosti nepoužívají.

Jak přicházejí děti na svět?

Na tuto otázku většinou přichází řeč kolem pátého roku věku dítěte. Už dříve se dítě většinou dozvědělo, jak se novorozenec dostane z maminky ven, nyní se začíná zajímat o to, jak se dostane dovnitř. Touto otázkou jsme většinou zaskočeni na nepříhodném místě, v nevhodném čase, a pokud dítě odkážeme na pozdější vysvětlení, mělo by to být ještě tentýž den. Pro pětileté dítě se už docela hodí krátké poučení o pohlavním styku. Informace o tom, že má tatínek penis a maminka pochvu není v tomto věku nijak předčasná, stejně jako poučení o mužské spermii a ženském vajíčku, které se při spojení pohlavních orgánů k sobě dostanou, a dítě pak vyrůstá v matčině děloze. Výklad můžeme doprovodit demonstrací nějaké dětské obrázkové knížky, takových publikací je u nás dnes již dostatek. Nejvíce názorné je ovšem skutečné těhotenství. Ničím výjimečným není ani demonstrace nenarozeného sourozence v maminčině bříšku pomocí ultrazvukového vyšetření.

První sexuální zážitky

Prevence sexuálního zneužívání

Poslední výzkumy upozorňují na velice varovnou skutečnost, že nejméně jedna ze čtyř dívek a jeden z deseti chlapců jsou ve věku do třinácti let nějakým způsobem sexuálně obtěžováni. Deset procent všech obětí je mladších šesti let. Více než sedmdesát procent těchto případů mají na svědomí lidé dítěti známí (příbuzní, nevlastní rodiče nebo osoby najaté na hlídání). Dítěti musíme nejpozději ve čtyřech letech vysvětlit rozdíl mezi vhodnými a nevhodnými dotyky. Dítě by se mělo umět samo rozhodnout, které dotyky jsou příjemné a které ne, nepříjemné dotyky pak důrazně odmítnout. Žádný dospělý nemá právo dotýkat se přirození dítěte nebo požadovat, aby se dítě v těchto místech dotýkalo jeho. Neměli bychom opomenout také důrazné varování před cizími lidmi, kteří dítě lákají do auta nebo na osamělá místa. Ani výtahem by dítě nemělo jezdit s cizí osobou bez doprovodu.

Nemravné obrázky a pornografie

V žádném případě by dítě nemělo přijít do styku s vyobrazením úchylných sexuálních aktivit, sadomasochistických praktik, zoofilie a podobně. Pohled na normální vyobrazení nahoty a nedeviantní sexuální styk někdy láká i předškolní dítě, ale spíše dítě mladšího školního věku, a čím více budeme tyto materiály před dětmi ukrývat, tím větší zájem u nich vzbudíme. Pohled na zobrazení neúchylných sexuálních aktivit je vhodné doprovodit vysvětlujícím komentářem, že tak skutečně nahý člověk vypadá a že „takové věci dospělí dělají“.

↑ nahoru

Hygiena

I předškolní dítě bychom měli vést k dodržování sexuální hygieny, umývání genitálu s uplatňováním požadavku tělesné čistoty. Včasným vytvářením hygienických návyků vytváříme pro dítě ty nejlepší podmínky pro upevnění sexuálního a reprodukčního zdraví.

Sexualita v dospívání

Poslední sexuologické výzkumy odhalují několik překvapivých skutečností: Za posledních 15 let se výrazněji nesnížil věk prvního pohlavního styku u mužů, pouze u dívek. V minulosti většinou u mužů první pohlavní styk proběhl o jeden až dva roky dříve, v posledním výzkumu se věk prvního styku vyrovnal, u obou pohlaví je 17,4 roku. Podobné výsledky přicházejí i z jiných evropských zemí. Pouze v USA jsou stále patrny pohlavní rozdíly.

Mezi hlavní úkoly sexuální výchovy v období dospívání je prevence nežádoucího otěhotnění. Přestože data o termínu prvního pohlavního styku jsou celkem uspokojivá, vykazuje i Česká republika každoročně několik těhotných čtrnáctiletých dívek. A jelikož je stále platná stará lidová moudrost, že lepší je informace přicházející o dva roky dříve než ta, která přijde o pět minut pozdě, není nikterak předčasná antikoncepční výchova ve třinácti až čtrnácti letech.

Antikoncepce

Normální plodnost ženy představuje asi dvanáct dětí. Přibližně tolik potomků by každá zdravá žena porodila, kdyby žila celý život nechráněným pohlavním stykem se zdravým mužem. Je tedy logické, že je zapotřebí plodnost regulovat. Existují pouze tři metody, jak omezit plodnost. Je to sexuální abstinence, antikoncepce a umělý potrat.

Není sporu o tom, že antikoncepce bude tou nejčastější a nejžádanější cestou. Nejčastěji používanou antikoncepční metodou je kondom, pokud nepočítáme nespolehlivou přerušovanou soulož. V České republice při prvním pohlavním styku používá kondom jen každý třetí pár. Je zapotřebí zdůraznit, že kondom je jedinou antikoncepční metodou, která kromě zábrany nežádoucího těhotenství skýtá značně spolehlivou ochranu před sexuálně přenosnou nemocí. Má tedy dvě důležité funkce.

ANtikoncepce

Hormonální antikoncepce

Omezený obsah této internetové komunikace neumožňuje o tomto problému pojednat v celé šíři. Hormonální antikoncepce pro mnohé představuje sporné téma, protože v České republice pozvolna nabývají stále silnějšího hlasu její odpůrci. Na celém světě hormonální antikoncepci používá 100 milionů žen, přitom jenom v naší zemi již počet uživatelek přesáhl 1 milion.

Hormonální antikoncepční tableta za 50 let své existence dosáhla radikální proměny jak co do množství užívaných hormonů, tak co do jejich konstrukce. V souladu se všemi gynekologickými kompetentními informacemi lze říci, že její příznivý účinek mnohonásobně převažuje nad možnými komplikacemi, takže je možno říci, že je to antikoncepce především pro mladé. Mezi příznivé účinky lze počítat pravidelný menstruační cyklus, omezení menstruační krevní ztráty, méně zánětů vnitřních rodidel, méně nádorů vaječníku, zlepšení pleti, vymizení akné a vymizení bolestí a nepříjemných pocitů při menstruaci.

Samozřejmě existují nemoci, při kterých se hormonální antikoncepce užívat nesmí. U mladých uživatelek přichází v úvahu zejména vrozené a v rodině se vyskytující poruchy krevní srážlivosti, které však lze vyšetřením odhalit. Zejména je pak nutno zdůraznit škodlivost kouření. U uživatelek hormonální antikoncepce – kuřaček výrazně stoupá riziko srdečněcévních onemocnění se smrtelným nebezpečím plicní embolie. U zdravé ženy bez vrozené zátěže toto nebezpečí nehrozí.

Ani dlouhodobé užívání hormonální antikoncepce nesnižuje plodnost. Falešná obvinění pocházejí ze skutečnosti, že toto dlouhodobé užívání zvyšuje věk otěhotnění. Je známo, že s přibývajícími léty ženská plodnost klesá. Proto se snažíme přesvědčit mladé dívky, aby své první těhotenství absolvovaly alespoň do věku 30 let.

↑ nahoru

Sexuálně přenosné nemoci

Kromě „klasických“ nemocí (kapavka, syfilis) existují dnes desítky nemocí, jejichž existence generaci rodičů vůbec neznepokojovala, protože tyto nemoci prakticky neexistovaly. Největší nebezpečí představuje smrtelná infekce HIV/AIDS, jejíž zákeřnost spočívá ve skutečnosti, že se nešíří pouze pohlavním stykem, ale také krví a z matky na plod.

Kondom představuje relativně spolehlivou bariéru, nicméně nemůže být ochranou stoprocentní (prasknutí, defekt). Jedinou naprosto spolehlivou ochranou proti sexuálně přenosné nemoci je kromě sexuální abstinence zdravý partner a zdravá partnerka.

Je tedy třeba dbát na sexuální věrnost zdravého páru a vyvarovat se rizikových sexuálních aktivit (styk s osobami neznámými a rizikovými, prostituce, rizikové sexuální praktiky, jako je skupinový sex nebo sex anální).

Nejčastější problémy

Patří sem především nesoulad mezi výchovou rodinnou a školní. Pro učitele to představuje často úkol vychovávat současně děti i rodiče. Dalším problémem je strach mladých dívek z gynekologického vyšetření. Tomu by se mělo předcházet cílenou výchovou gynekologů, aby se k mladým lidem chovali ohleduplně a vstřícně. Dalším problémem jsou pak časté dezinformace pocházející z pochybných zdrojů a od neinformovaných vrstevníků.

V neposlední řadě sem patří také nebezpečí počítačové techniky, která kromě dezinformací může zprostředkovat sexuální trestnou činnost zneužívání dětí a mladistvých umožněním falešné identity při seznamování. S tímto nebezpečím by měli být rodiče i děti seznamováni.

↑ nahoru

 

Autor článku

MUDr. Radim Uzel, CSc.

gynekolog, porodník a sexuolog, čestný předseda Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu.
Publikoval mnoho populárních článků v tisku, rozhovorů, je autorem publicistických relací v rozhlase a v televizi. Každoročně se zúčastňuje desítek přednášek a besed v oblasti sexuální výchovy. Je členem výboru Sexuologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně, členem zahraničních odborných společností European Association of Contraception (EAC) a International Society of Abortion Doctors (ISAD). Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, jejímž je nyní  čestným předsedou, je členem International Planned Parenthood Federation (IPPF).

Publikační aktivity najdete v naší Odborné knihovně

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS