Zobrazit menuSkrýt menu

Děti a sexualita

Publikováno: 3. 3. 2014, aktualizováno: 2. 3. 2017 | Kategorie: Téma měsíce

Vnímání vlastní sexuality se utváří od raného dětství zejména na základě rodinného prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Ve školním věku se pak dítě a mladý člověk dostává do vztahů s opačným pohlavím, které postupem času získávají kvalitativně různou podobu. Vliv na postoj k sexualitě má také osvěta v období školní docházky i působení různých sociokulturních vlivů. Zásadně ovlivňují postoj k sexualitě traumatické sexuální zkušenosti.

Sexualita je souhrnem našich postojů, představ a vztahů k jiným lidem, zahrnuje naše představy o muži a ženě, o sobě, naše sexuální chování, představy o našem sebevědomí.

Dobromysl.cz: Přístup k lidské sexualitě

Obsah článku:

Etapy psychosexuálního vývoje dítěte

Jak se s dětmi o sexualitě a intimních záležitostech bavit?

Prevence sexuálního zneužívání

Informace z internetu a médií

 

Děti nežijí ve vzduchoprázdnu. A tak i pro oblast intimního života a rozvoj zdravé sexuality platí, že jsou odmala nejzřetelněji vychovávány vzorem, tedy tím, jak se k nim a k sobě navzájem chovají dospělí, a to zejména v rodinném prostředí. Dítě tyto vzory přebírá – jednou budou formovat jeho vlastní chování. V rodině se také učí, že existuje mužský a ženský svět, otcovský a mateřský přístup.

Sexuální výchova v širším slova smyslu tedy vlastně nikde nezačíná, je součástí zejména přirozené rodičovské výchovy a rodinných interakcí v podstatě od narození dítěte. Jak dítě roste, začíná si všímat rozdílů mezi chlapci a dívkami; s kamarádem či kamarádkou opačného pohlaví si možná bude chtít hrát „na doktora“ (obvykle ve věku 3–6 let), začne zkoumat své tělo. A také se začne ptát na to, co ho zajímá, a to většinou naprosto otevřeně, což je pro zdravě se vyvíjející děti v předškolním věku naprosto přirozené.

chlapeček a holčičkaPokud jde o otázky intimity a sexuality a komunikaci s dítětem na toto téma, mnoho dospělých na ni není připraveno. Přitom odborníci se shodují na tom, že když dojde na zvídavé dětské otázky, rodiče by se neměli vyhýbat tomu, s dětmi se otevřeně o těchto záležitostech bavit (samozřejmě úměrně věku dítěte) a pojmenovávat věci pravými jmény.

Ondřej Trojan v knize O čápech, vránách a dětech (nakladatelství Grada, 2005) píše: „… penis je penis nebo pohlavní úd, nikoli lulánek, a pochva je pochva, což je ovšem ta část zevního pohlavního ústrojí, která není vidět. Správný český název (přejatý z latiny) pro to, co na dívce vidíme, je ‚vulva‘. Není to nijak hezké slovo, náš jazyk je ve spisovné terminologii chudý a rozhodně ne zvukomalebný. Máme však spoustu synonym, která nejsou vysloveně vulgární a přece přesnější než ‚tam dole‘. Mnohá jsou krásná a romantická. Pokud rodiče užívají nepřesné názvy sexuálních částí těla, vysílají signál, že jsou tyto partie nějak divné nebo že je s nimi něco v nepořádku, popřípadě že by se o nich nemělo mluvit. Děti jsou pak často v rozpacích a za své genitálie se stydí. Mnoho studií prokázalo důležitost poučení dětí o správných názvech sexuálních částí těla. Kromě propagace pozitivního sexuálního postoje může být přesná terminologie časem velmi důležitá. Například když se dítě pokouší popsat zranění nebo sexuální zneužití, mělo by být vybaveno mnohem preciznějším jazykem než jen výrazy typu ‚tam dole‘…“

Anketa

Pro mnoho z nás jsou ovšem termíny jako „vulva“ pravděpodobně nahlas nevyslovitelné, nehledě na to, že málokdo tento lékařsky znějící termín asi vůbec má ve svém běžném slovníku zařazen. Psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Iveta Jonášová, PhD., nepodkládá za nezbytně nutné, aby rodiče genitálie označovali uvedenými oficiálními názvy. Za mnohem důležitější považuje to, jak dospělí o genitáliích mluví – zda se tomuto tématu vědomě vyhýbají, červenají se a podobně. „Když se na to rodiče cítí, klidně můžou dětem sdělit, jak genitáliím říkají dospělí, a pak si společně vymyslet nějaké synonymum. Vždyť děti v době, kdy se učí nová slova, milují hru na ‚jako‘ a není nic proti ničemu, když holčičce řekneme, že sice ženskému genitálu říkáme vulva (osobně si myslím, že už i tato věta je dost komplikovaná pro spoustu rodičů k vyslovení, a o to víc pro děti k pochopení), ale kdybychom si ho

nakreslili, vypadá jako mušlička. A pak toto pojmenování můžeme klidně v rodině používat. Velice se mi líbilo označení jedné kolegyně, která mluví s dětmi o ‚pohlaví‘. Sama říká, že jí nedělá problém to vyslovit, jedná se o slovo neutrální a v návaznosti se to dětem v budoucnu může logicky pojit s označením pohlavního života nebo pohlavním stykem,“ myslí si Iveta Jonášová.

Čtěte také:
Tresty ve výchově dětí: ano, či ne?
Poruchy příjmu potravy u dětí a dospívajících
Rizika závislostní chování u dětí a dospívajících a jejich prevence

Etapy psychosexuální vývoje dítěte

Člověk je tvor sexuální, a to od zcela útlého dětství. Jeho sexualita se vyvíjí v v etapách, které se nedají přeskakovat, přirozeně následují za sebou.

  • První období – od narození do šesti let

Dítě objevuje svoji sexualitu, ale neprožívá ji kvalitativně jako dospělý člověk, jde pouze o příjemné impulsy, které dítě zkoumá. Je to období sexuálních her a objevných zážitků.

  • Druhé období – od šesti do dvanácti let věku

Dítě si začíná uvědomovat, že například oblast genitálií nebo sexualita patří do jisté intimity, dítě se stahuje do soukromí.

  • Třetí období – od třinácti do patnácti let věku

První experimenty s masturbací, dospívající se začíná stydět, problematické jej pro něj i bavit se s dospělými.

  • Čtvrté období – od patnácti šestnácti let věku

V tomto věku jsou mladí lidé schopni dospělé sexuality – intimity, sexuálních reakcí i plnohodnotného sexuálního vztahu.

Více se o psychosexuálním vývoji i odchylkách ve vývoji dočtete v článku:
Psychosexuální vývoj dítěte a jeho poruchy

↑ nahoru

Jak se s dětmi o sexualitě a intimních záležitostech bavit?

Kdy a jak se s dětmi „o tom“ začít bavit – to je zřejmě jedna z nejzásadnějších a nejčastějších otázek, kterou si rodiče v oblasti rodinné sexuální výchovy pokládají. Hlavu si často lámou také nad tím, co všechno vlastně dítěti říct. PhDr. Jonášová nabízí jednoduchou odpověď: „Dítě je tvor od přírody zvídavý a to je výborný základ pro to, co všechno by mělo o sexu vědět.“ S tím souvisí i její osobní názor, že není potřeba doma dělat nějakou speciální sexuální výchovu. Mnohem důležitější je být připraven na všetečné otázky svých ratolestí typu „Proč nemám mezi nohama to co bratříček?“, abyste se takových dotazů nezalekli, ale snažili se je co nejlépe zodpovědět. Nebudete-li před dítětem třeba skrývat hygienické vložky, časem se určitě zeptá „Mami, co to je?“, „Jak jsem přišel na svět?“, „A odkud to miminko vyjde z bříška ven?“, „Co znamená slovo…?“ a podobně.

Videorozhovor s PhDr. Ivetou Jonášovou, Ph.D.: O psychosexuálním vývoji a sexualitě u dětí

 

Podle hesla „kdo je připraven, není překvapen“ nabízíme několik doporučení:

  • Mluvte už s malými dětmi, o čem potřebují mluvit – nic není tabu.

Malé děti nedokážou rozlišovat vhodné a nevhodné otázky. Chtějí znát odpovědi na vše, co je zajímá, a ptají se, kdykoli je otázka napadne. Pokud vás dítě zaskočí nějakým svým zvídavým dotazem na veřejnosti, nevyplatí se jeho dotaz ignorovat a není vhodné ani jej okřikovat. Adekvátní reakce je například: „Jsem rád/ráda, že tě to zajímá. Můžeme si o tom popovídat později doma.“ A v klidu domova a bezpečí čtyř stěn se pak můžete k dětským otázkám vrátit. Mimo jiné tím dítě postupně učíte, že jsou záležitosti, které je vhodné řešit v atmosféře důvěry a úzkém rodinném kruhu, a také ohleduplnosti k druhým. Budujte v rodině otevřený prostor, ve kterém se nikdo nebude obávat mluvit o choulostivých tématech, a ujišťujte dítě o tom, že za žádnou jeho otázku se na něj nebude nikdo zlobit. Dítěti je třeba naslouchat bedlivě a s trpělivostí – je to pro něj důležité.

↑ nahoru

Děti jsou přirozeně zvědavé na vše, včetně jejich těla a sexuality. Nejlepší věc, kterou pro ně můžeme udělat, je zacházet s jejich zvědavostí a objevováním jako s normální aktivitou, jako je jedení nebo hraní. Při všech běžných činnostech jim jako dospělí pomáháme učit rozpoznávat, která chování jsou vhodná, nevyjímaje chování sexuální, začínající poznáváním a prozkoumáváním vlastního těla.

Dobromysl.cz: Přístup k lidské sexualitě

  • Pojmenovávejte věci přímo.

Mluvit s dětmi o intimních věcech není někdy vůbec snadné. Pomoci vám v tom může nějaká publikace o lidském těle (existují i dětské encyklopedie pro nejmenší), o tom, jak děti přicházejí na svět, která mimo jiné může napomoci i překonání rodičovského studu. Máte-li problém s hlasitým vyslovením některých slov, zkuste si je opakovaně říct třeba před zrcadlem. Získáte-li určitý nadhled a zkusíte pojmout vlastní sebevýuku s humorem, určitě pak nebudete mít problém se s dítětem bavit o čemkoli.

  • Řešte, co všechno a jak říct – úměrně věku dítěte.máma a dcera

Některé děti se samy zajímají o odlišnosti druhého pohlaví i své pohlavní znaky už v raném dětství a přirozeně se začnou ptát na to, co je zajímá, jiné to ani nenapadne. Menší děti jsou v komunikaci s rodiči otevřené a bezprostřední, a tak právě u rodičů hledají odpovědi na své otázky. Očekávají pochopení a bezpečí. Obecně i s malým dítětem je možné mluvit přímo. Není však nutné jej zahlcovat informacemi a důležité je hledat vhodně zvolená slova. Skvělými pomocníky mohou být opět knihy – například o mateřství, kde je popsán prenatální vývoj dítěte i porod, případně nějaká jiná kniha určená dětem.

Podstatné je mluvit s dítětem v „jeho jazyce“, tedy adekvátně jeho věku a vyspělosti. Ujasněte si, na co se vás dítě vlastně ptá, a bavte se s ním o dané záležitosti, jen dokud má o ni v tu chvíli zájem. Po nějaké době se můžete sami k tématu vrátit – zeptat se dítěte, co si z vašeho povídání pamatuje, případně navázat dalšími informacemi. Pokud propásnete vhodný čas, dítě se vás v určitém věku už nezeptá a raději půjde za svými vrstevníky. V takovém případě hrozí riziko, že na své otázky dostane odpovědi, s kterými vy nebudete spokojeni.

Dětská masturbace

Dětské sebeuspokojování je zcela normální součástí vývoje a souvisí s dětským prozkoumáváním těla. Dětská masturbace však má svá specifika – dítě se většinou svých genitálií nedotýká přímo, k uspokojení si pomáhá například zkřížením nožiček a rytmickými pohyby či třením o různé předměty. Je pak velice důležité, jak na dětskou onanii jako rodiče reagujete. Určitě není namístě dítě nijak kárat nebo ho trestat, aby nemělo pocit provinění či studu za to, že prožívá příjemné pocity, a to ani když tuto jemu příjemnou činnost provádí na veřejnosti. V případě, že jde o dítě v mladším předškolním věku, většinou stačí odvést jeho pozornost, zaujmout je něčím jiným – dítě má selektivní pozornost, nedokáže se soustředit na dvě věci najednou, ale velice rychle dokáže přecházet od jedné činnosti k jiné. Pokud se tedy dotýká svých genitálií či se pouští do sebeuspokojování na ne zrovna vhodném místě a v ne zrovna vhodném čase, stačí, když s patřičnou dávkou nadšení odvedeme jeho pozornost k něčemu jinému (například „Kdo bude první u toho stromu?“ nebo „Pojďme se podívat, co se děje támhle“ a podobně). S dítětem ve věku zhruba pěti let už je možné si o tom, co je vhodnější dělat v soukromí, promluvit.

  • Učte děti říkat NE

Nikdo by neměl dítě nutit do čehokoli, co se týká jeho těla a je pro ně nepříjemné. Je podstatné vychovávat je v tom, aby dělalo to, v čem se cítí přirozeně a dobře. Dítě by mělo umět říct ne, pokud se cítí být jakýmkoli dospělým či jiným dítětem tlačeno do něčeho, co nemá rádo, což platí i pro jeho vlastní tělesnost.

máma a synOpakovaně dítěti zdůrazňujte, že jeho tělo je jen jeho a nikdo nemá právo dotýkat se jej na místech, kde je mu to nepříjemné, a způsobem, jaký mu je nepříjemný. Učte dítě říkat „ne“ v souvislosti s tím, co je mu z hlediska tělesnosti od druhých nepříjemné – i pokud se jedná o pusu na rozloučenou.

Poučte je vhodnou a laskavou formou o povolených (bezpečných) a nepovolených dotecích. K osvětě je třeba se v různém věku dítěte vracet. Poučením o rizicích znásilnění, pedofilii a o nebezpečí komunikace s neznámými lidmi například na sociálních sítích, později také o antikoncepci či rizicích promiskuitního chování a podobně dostává dítě podstatné informace. Pokud s ním o této problematice mluvíte opakovaně, je tak ujišťováno o tom, že jste to vy, za kým může kdykoli bez obav přijít.

Otevřená komunikace je skvělá investice do budoucnosti vašeho dítěte, která se vyplatí. Rodiče by ale v žádném případě neměli děti strašit – tím, že dítě bude vědět, že mu může hrozit znásilnění nebo že existují pedofilové, se nenaučí ochránit, ale může získat strachy a fobie z toho, co mu od ‚zlého světa‘ hrozí. Přikláněla bych se k tomu, vést děti k vhodným modelům chování, aby se do nebezpečných situací nedostávaly,“ zdůrazňuje PhDr. Jonášová.

↑ nahoru

Prevence sexuálního zneužívání

Je smutný fakt, že případů sexuálního zneužívání neustále přibývá, přitom počet dětských obětí je pravděpodobně mnohonásobně vyšší, než uvádějí oficiální statistiky. Nedostatečně poučená veřejnost přisuzuje sexuální zneužívání dětí pedofilům či narušeným osobám. Zneužívání dětí se však ponejvíce odehrává v rámci rodiny a domova (ze strany příbuzných, nevlastních rodičů, osob najatých na hlídání, …).

Je na rodičích, aby dítěti dali dostatek informací, a tím preventivně předcházeli riziku sexuálního obtěžování či zneužití svého dítěte. „U malých dětí, do věku zhruba čtyř let, ale nejde ani tak o informace předávané verbálně, spíše je důležité, jak se rodiče k dítěti chovají: nakolik ho respektují a zároveň ho učí vnímat jisté hranice. To je v souladu s tvrzením, že dítě se nejlépe učí nápodobou a rodiče jsou pro ně vzorem. Druhá věc je, že na základě toho, jak se k němu chová nejbližší okolí, si dítě vytváří představu o sobě samém (své hodnotě, svém místě ve světě, …). Pokud rodiče dítěti nevnucuji svůj názor, ale respektují ho, učí ho tím rozlišovat, co mu je příjemné a co ne (a taky že na to má nárok, že si může dovolit něco takového si myslet a cítit). A respektují-li rodiče to, že si dítě může dovolit odmítnout i tulení nebo polibek od nich, pak dítě zařadí tuto variantu do celého svého konceptu a bude pro něj samozřejmostí odmítnout i cizí osobu v případě neadekvátního kontaktu,“ vysvětluje psycholožka Iveta Jonášová.

Dítě už přibližně ve věku čtyř let by:

  • mělo umět rozlišovat mezi vhodnými a nevhodnými dotyky,
  • se mělo umět samo rozhodnout, které dotyky jsou mu příjemné a které ne,
  • mělo umět nepříjemné dotyky důrazně odmítnout,
  • mělo vědět, že nikdo nemá právo chtít po něm, aby se ono jeho dotýkalo na intimních částech těla,
  • mělo vědět, že po něm žádný dospělý člověk nemá právo chtít, aby před svými rodiči tajilo nějaké informace, a to ani v případě, že by mu dotyčný vyhrožoval,
  • mělo být varováno před cizími lidmi, kteří ho mohou lákat na osamělá místa.

Související článek: Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí

chlapec s notebookemInformace z internetu a médií

Dnes už tak docela neplatí, že dítě se toho o „zakázaných“ věcech dozvídá nejvíce od svých vrstevníků. Informace si lze v dnešní době snadno a během chvíle „vygooglit“. Pokud se děti dostanou například ke sledování pornovideí, a to třeba i náhodně, mohou získat dojem, že to, co vidí, je odraz běžného sexuálního života, což může poškodit jejich schopnost navázat v budoucnu skutečný partnerský vztah. Adekvátní vysvětlení dospělého, který jim objasní, že takto to v běžném sexuálním životě mezi muži a ženami nechodí, pak může ještě leccos poopravit, ale tento zážitek už dítě z hlavy nemaže. „Je velmi důležité, aby dávno předtím, než se dítě s něčím takovým setká, mělo ve svém okolí nějaký vhodný vzor, figuru, ke které vzhlíží a identifikuje se s ní. Může to být rodič, strýc nebo teta, učitel, skautský vedoucí, … To je pak pro dospívajícího mnohem důležitější než to, co najde na internetu. Právě od někoho takového je následně ochoten vyslechnout si názor a přebrat ho do svého života,“ doplńuje PhDr. Jonášová.

Před nevhodnými mediálními obsahy, tedy i sexualitou prezentovanou nejen na internetu, ale i v médiích (televizi, filmech), je dobré děti chránit, dokud na informace tohoto druhu nejsou připravené. K rodičovské ochraně patří i to, zajímat se, jaké stránky si dítě prohlíží na internetu, a o rizicích s dítětem otevřeně komunikovat. Je důležité bavit se s dítětem o tom, že intimita a sex je součástí partnerského vztahu a k němu neodmyslitelně patří láska a důvěra. (Podrobný článek k tomuto tématu čtěte zde.)

Související články:
Děti na internetu: Jaký je přístup českých rodičů k ochraně dětí na síti?
Děti médiím rozumějí - ale jinak! Mediální výchova v rodině
Rizika závislostního chování u dětí a dospívajících a jejich prevence

Tipy PhDr. Ivety Jonášové, Ph.D.

  • Nedělejte z lidské sexuality „speciální“ téma.
  • Nevnucujte dítěti toto téma – vyčkejte, až se začne samo zajímat.
  • Velice nápomocné je chodit do zoo nebo nechat děti dívat se na přírodopisné kanály – spousta otázek vznikne právě v souvislosti se zvířecí říší a pro rodiče to bývá často přijatelnější, než když od dítěte dostanou otázky osobní, takzvaně na tělo.

 ↑ nahoru

Článek připravila Mgr. Zuzana Ježková ve spolupráci s PhDr. Ivetou Jonášovou, Ph.D.

 

Zdroje informací:

http://www.nahradnirodina.cz/files/File/detska_sexualita.pdf

www.toplekar.cz/archiv-clanku/sexualita-a-media-na-co-si-dat-pozor.html

Děti a sexualita (Český Rozhlas - Radio Wave - Diagnóza F)

http://www.moje-rodina.cz/deti/probouzejici-se-sexualita

www.evalabusova.cz/rodina21/sexualita.php

http://www.sexualne.cz/sexualni-vychova

http://www.sexualne.cz/ochrana-deti-pred-sexualnim-zneuzitim

http://www.sexualne.cz/sexualni-vychova

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

 

Pokud byste se chtěli v souvislosti se sexualitou u dětí na cokoli zeptat renomovaného odborníka, pošlete svoji otázku na e-mail nazory@sancedetem.cz. Odpověď odborníka pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna i na portálu Šance Dětem.

Spolupracující odborník

PhDr. Iveta Jonášová, Ph.D.

Absolventka katedry psychológie na FF PU v Prešově, úspěšně ukončila doktorské studium v oboru sexuální psychologie (školitel prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D.). Pracovala jako psychoterapeutka v denním stacionáři Sananim (2006–2012) a v soukromém sexuologickém centru Gona (2009–2011). Aktuálně má soukromou psychologickou/terapeutickou praxi (www.ipsycholog.info ). Působí jako lektorka v tématech sexuální výchovy, sexuality, vývojové psychologie a jako lektor komplexního sebezkušenostního výcviku v psychoterapii SUR.

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Přihlaste se k odběru newsletteru Šance Dětem

*) Pole označená hvězdičkou jsou povinná.

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS