Setkání s psychickým onemocněním

Autor/ka: Mgr. Jan Kulhánek
Datum publikace: 13. 04. 2012, Aktualizováno: 22. 09. 2023

Setkáme-li se s někým, kdo trpí duševní poruchou a my to o něm víme (většinou nejsou takové věci na první pohled patrné), obvykle znejistíme. Nevíme totiž, jak se k takovému člověku máme chovat, abychom mu neublížili. Můžeme mít také obavu, jestli on neublíží nám.

Duševní nemoc či porucha se u dětí i dospělých projevuje problémy v oblasti nálad a emocí, v oblasti myšlení, pozornosti a paměti a také v chování, sebekontrole. Tyto potíže se často kombinují, komplikují či přímo znemožňují zapojení nemocného do běžného života a přinášejí pocit utrpení pro něho samotného.

Když se duševní nemoc projeví u někoho z našich nejbližších, budeme mu chtít pomoci a k tomu potřebujeme dobré informace o tom, co taková nemoc obnáší. Dále potřebujeme určitý návod, jestli a jak s nemocným máme mluvit o jeho potížích, a také kvalitní kontakty na odbornou pomoc a další služby.

Laická představa bývá taková, že hlavní je znát příčiny nemoci, důvod, proč náš rodinný příslušník onemocněl. Ve skutečnosti to tak ale nefunguje – kromě akutní reakce na traumatický zážitek (například když dítě pokouše pes) bývá hledání příčin k ničemu, spíše jde o hledání viníka. Lepší je všímat si oblastí, které dlouhodoběji přinášejí nemocnému starosti a trápení, se kterým si sám nedokáže poradit.

U dětí může jít o dlouhodobě náročnou rodinnou situaci, způsobenou manželskou krizí či přímo rozvodovou situací. Další oblastí bývá problém se vztahy v dětském kolektivu (vztahy ve škole se spolužáky). Se školou také souvisí dlouhodobé přetížení dítěte v důsledku nevhodné volby školy nebo například nerozpoznaných poruch učení.

Čtěte také:

Ve věku dospívání je pak častým zdrojem trápení parta (z ulice, ze zájmových kroužků)a u citlivějších jedinců vztahy obecně (zamilovanost, rozchody). V tomto věku nesmíme zanedbat také možnost užívání návykových látek, včetně alkoholu a marihuany.

Dospělé zase ničí dlouhodobé přetížení v práci nebo například úzkost ze ztráty zaměstnání spojená s existenčními problémy, dále samozřejmě partnerské problémy (nevěra, pocity odcizení), někoho také hodně trápí strach z budoucnosti.

Každý z nás je na něco citlivý (někdy přecitlivělý), s některými situacemi v životě si neumíme poradit. Psychoterapeut se nám na terapii snaží pomoci a porozumět našim slabým místům hledáním souvislostí s našimi zkušenostmi z dětství, z naší rodiny, z předchozích vztahů. Takovou práci ale přenechejme odborníkovi.

O psychických problémech je dobré mluvit, pokud o to nemocný stojí. Rozhodně nemůžeme na nikoho naléhat nebo nemocného nutit mluvit, protože se mu pak „jistě“ uleví. K takovému mluvení je třeba důvěra a hlavně pocit bezpečí. Pokud jsme nemluvili o osobních věcech dosud, v době krize to půjde hůř. Je důležité najít si místo a čas, kdy nás nebude nikdo rušit. Důležité je také ujištění, že pokud si to nebude ten druhý přát, nebudeme o jeho starostech s nikým jiným mluvit. Je dobré příliš nezdůrazňovat diagnózu. To dotyčného stigmatizuje (vyvolá pocit méněcennosti, a hlavně takový člověk je pro okolí „označkován“).

Nemocnému pomůžeme hlavně tím, když k jeho potížím přistupujeme s respektem, bez předsudků a s pochopením, nabízíme pomoc s praktickými věcmi a také s kontaktováním odborníka. Duševní nemoc v rodině není pouze trápením, je to také příležitost udělat si inventuru v tom, jak dosud rodina funguje a co je třeba zlepšit.

Informace a pomoc na internetu:

Další informace najdete v naší rubrice Kde hledat pomoc.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Přihlášení k odběru newsletteru

Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.

Autor článku

Mgr. Jan Kulhánek

Klinický psycholog a psychoterapeut, vystudoval jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Má dlouholeté zkušenosti v oblasti psychoterapie s dětmi, dospívajícími i dospělými, a to jak v práci individuální, tak se skupinou klientů či s rodinou. Specializuje se na léčbu poruch příjmu potravy u dětí i dospělých. Ve své práci také využívá arteterapii. Vyučuje na Pražské vysoké škole psychoterapeutických studií.

Zpět na téma Psychické problémy v rodině

Autor/ka

Klinický psycholog a psychoterapeut, vystudoval jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval jako psycholog na Dětské psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Motol v Praze (1992–2006), byl vedoucím psychologem a psychoterapeutem v Denním psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov (2008–2011). Specializuje se na léčbu poruch příjmu potravy u dětí i dospělých, ve své práci využívá arteterapii. Podílel se na realizaci Mezinárodní konference o poruchách příjmu potravy v letech 2003–2011. Vyučuje na Pražské vysoké škole psychoterapeutických studií a má privátní psychoterapeutickou praxi.

Odborná knihovna:
Články:
Dívka u přesýpacích hodin

Prožili jste vy nebo vaše dítě psychické problémy, způsobené používáním internetu?

Choices