Zobrazit menuSkrýt menu

Dítě se sluchovým postižením

Publikováno: 12. 4. 2012, aktualizováno: 22. 2. 2017

ilustrační obrázek – holčička si zacpává ušiKdyž rodiče zjistí, že jejich dítě má sluchové (nebo jiné) postižení, je to pro ně vždycky šok. Je to něco, na co nejsou připraveni. Každému člověku trvá různě dlouhou dobu, než se s touto skutečností vyrovná a než je schopný ji přijmout.

K tomu, aby bylo možné situaci co nejdříve zvládnout, potřebují rodiče hlavně pomoc a podporu a pak také informace o daném postižení. Mnoho rodičů zpětně říká, že jakmile získali informace o tom, co sluchové postižení obnáší, jaké jsou jeho důsledky a hlavně možnosti jeho kompenzace, bylo pro ně mnohem jednodušší situaci přijmout – nepředstavovala už pro ně takový stres.

Pomoc a podpora

Kde hledat pomoc na úplném začátku? Rodiče mohou využívat službu rané péče, kterou poskytuje organizace Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. Služba je určena pro celou rodinu, tedy pro rodiče i děti. Mohou ji využívat nejpozději do šesti let věku dítěte (v případě dítěte s kombinovaným postižením do sedmi let věku). Pracovnice rané péče navštěvují rodinu v domácím prostředí a poskytují jí na začátku tolik potřebnou podporu a informace.

Podívejte se na videodokument z cyklu Šance Dětem:
Máťův příběh: genetická porucha sluchu

Jaké informace potřebují rodiče, aby se zorientovali v tom, co obnáší sluchové postižení:

Jaké oblasti jsou sluchovým postižením ovlivněny?

Jak je možné sluchové postižení kompenzovat?

Jaké jsou typy sluchových vad?

↑ nahoru

Jaké oblasti jsou sluchovým postižením ovlivněny?

Člověk s těžkým sluchovým postižením nevnímá sluchové vjemy (zvuky) nebo je vnímá do různé míry omezeně. To se týká zvuků, které sevyskytují kolem něj, a především mluvené řeči, kterou se dorozumívá jeho blízké i širší okolí.

Související článek: Úspěšná komunikace s dítětem se sluchovým postižením

  • Příjem informací

Pokud je narušena oblast komunikace, ztrácí dítě (či dospělý) možnost, jak získávat informace. Pokud dítě nedostane možnost náhradní komunikace, nenastartuje se jeho jazykový vývoj a je tím ohrožený i jeho vývoj rozumový. Nezískává také informace o tom, jak funguje svět okolo něj, jak fungují vztahy, jaké jsou mezi věcmi souvislosti… Je tak narušený i jeho rozvoj v oblasti sociální a emoční: v oblasti vztahů s lidmi. Jinými slovy: pokud dítě nemá k dispozici jazyk, kterým by se mohlo vyjádřit a prostřednictvím kterého by mohlo přijímat informace, je ohrožený jeho celkový zdravý vývoj.

↑ nahoru

Jak je možné sluchové postižení kompenzovat?

Pokud není sluchová vada dítěte efektivně kompenzovaná, může to mít opravdu velice závažné následky pro jeho další život. Sluchové postižení však lze úspěšně kompenzovat: dítě, mladý člověk či dospělý může prožít bohatý, naplněný a spokojený život bez větších omezení.

Při kompenzaci sluchu je potřeba se zaměřit na dvě oblasti, a to na sluch a na komunikaci.

Většina dětí se sluchovým postižením má menší či větší zbytky sluchu – záleží na tom, jak velkou sluchovou ztrátu mají a jaký typ. Tyto zbytky sluchu je potřeba stimulovat.

Existují dvě základní technické kompenzační pomůcky pro lidi se sluchovým postižením: sluchadlakochleární implantát.

Sluchadla může dítě nosit už od raného věku (čím dříve, tím lépe). Je to obvykle první pomůcka, kterou děti využívají. Pokud má dítě menší ztrátu sluchu, sluchadla mu zpravidla pomohou v jeho sluchovém i řečovém vývoji. Pokud však sluchadla dítěti nepomáhají v tom, aby rozumělo mluvené řeči a aby se řečově projevovalo, znamená to, že má závažnější sluchové postižení. Stává se pak kandidátem na takzvanou kochleární implantaci – operaci, při níž dostane kochleární implantát (případně dva kochleární implantáty), který ve většině případů dokáže sluchovou vadu uspokojivě kompenzovat.

Více informací: Technické kompenzační pomůcky pro děti se sluchovým postižením

Nestačí ale jen kompenzovat sluchovou vadu dítěte sluchadly nebo kochleárním implantátem. Technickou kompenzaci sluchové vady dítěte a sluchový trénink je potřeba kombinovat s rozvojem komunikace. Navázání komunikace s dítětem a její rozvoj je dokonce důležitější. Prostřednictvím komunikace totiž může dítě pochopit, co se kolem něj děje a může také navázat vztah se svými nejbližšími.

Jak ale komunikovat s dítětem, které neslyší, nebo slyší jen omezeně? Není dobré spoléhat se jen na mluvenou řeč. Protože je narušena sluchová cesta, je zapotřebí soustředit se více na další smysl: zrak. Rodiče by se měli snažit všechno důležité dítěti předávat tak, aby to mohlo vidět. Nabízí se komunikace za využití předmětů, obrázků nebo fotografií.komunikaci také velice pomohou přirozená gesta a především znakový jazyk či jeho prvky. Znakový jazyk je vizuální jazyk, kterým komunikují neslyšící lidé na celém světě.

Více informací: Úspěšná komunikace s dítětem

↑ nahoru

Jaké jsou typy sluchových vad?

Skupina lidí se sluchovým postižením je velice různorodá. Orientovat se v problematice není jednoduché. Existuje totiž několik úhlů pohledu, podle kterých lze vady sluchu klasifikovat:

Velikost ztráty sluchu

Doba, kdy došlo ke ztrátě sluchu

Typ vady sluchu

Subjektivní vnímání sluchové vady

 

  • Velikost ztráty sluchu

Hlavním kritériem, podle kterého dělíme osoby se sluchovým postižením do různých skupin, je velikost ztráty sluchu. Podle toho se dělí na nedoslýchavéneslyšící.

Jednoduše se dá říci, že nedoslýchavý člověk má oproti slyšícím lidem nějaké zhoršení sluchu. Má však vždy nějaké zbytky sluchu, které může za pomoci sluchadel využít pro vnímání mluvené řeči.

Neslyšící člověk je člověk, který ani s technickými pomůckami (sluchadly) neslyší nic nebo slyší jen velice omezeně. Zvuky, které slyší, nemůže využít pro vnímání a rozumění mluvené řeči. V této skupině je nejvíce lidí, kteří jsou uživateli kochleárního implantátu. Neslyšících lidí je ve srovnání s lidmi nedoslýchavými jen velmi málo.

Zejména u lidí nedoslýchavých je však namístě rozlišovat, jak velká je jejich ztráta sluchu. Nedoslýchavost zahrnuje jen lehké postižení sluchu i velmi těžké poškození sluchu. Důležité je, že nedoslýchavost lze do různé míry kompenzovat technickými pomůckami, sluchadly a podobně. Při menších ztrátách sluchu může člověk dokonce telefonovat, při těžké ztrátě sluchu mohou sluchadla člověku pomoci při odezírání.

Kromě lidí neslyšících a nedoslýchavých je potřeba zmínit i lidi s kombinovaným postižením, u nichž je sluchové postižením jen jedním z několika dalších postižení či zdravotních problémů (zrakové, tělesné, mentální postižení či další zdravotní handicap, například srdeční poruchy a podobně).

Stupně sluchových ztrát

Sluchové ztráty jsou klasifikovány podle různých škál, zde uvádíme tu nejpoužívanější.

  • Lehká ztráta sluchu

Člověk slyší lepším uchem běžné zvuky mezi 20–40 dB. S touto ztrátou může mít problém s poslechem mluvené řeči, pokud je mluvčí vzdálen nebo pokud je v pozadí nějaký rušivý zvuk. Tuto vadu sluchu lze bez problémů kompenzovat sluchadlem/y.

  • Středně těžká ztráta sluchu

Člověk slyší lepším uchem běžné zvuky mezi 40–70 dB. Lidé se středně těžkou poruchou sluchu mají obvykle problém s poslechem běžné konverzace, pokud nemají sluchadlo/a. Mohou mít problém porozumět řeči v hlučnějším prostředí, nebo pokud nevidí na ústa člověku, který mluví, a tedy nemohou odezírat.

U lehčí ztráty sluchu se často stává, že ji rodiče u dítěte odhalí poměrně pozdě, i v několika letech věku dítěte. Dítě se orientuje zrakem a využívá také zbytky svého sluchu, takže je těžké všimnout si, že něco není v pořádku.

  • Těžká ztráta sluchu

Člověk slyší lepším uchem běžné zvuky mezi 70–95 dB. V tomto rozpětí sluchových ztrát jsou mezi lidmi velké rozdíly. U lidí s nižšími ztrátami je možné jejich vadu poměrně úspěšně kompenzovat sluchadly. Mohou mít problém porozumět řeči v hlučnějším prostředí, nebo pokud člověku, který mluví, nevidí na ústa a nemohou odezírat.

Na druhém konci rozpětí sluchových ztrát jsou lidé, jejichž situace je takzvaně hraniční. Jejich vada může být do různé úrovně kompenzována výkonnými sluchadly nebo mohou mít kochleární implantát. Někteří lidé využívají ke komunikaci znakový jazyk či jeho varianty, jiní volí poslech ze sluchadel / kochleárního implantátu a odezírání.

  • Velmi těžká ztráta sluchu

Člověk slyší lepším uchem zvuky až od 95 dB, může tedy slyšet pouze velice hlasité zvuky. Lidé s touto ztrátou sluchu využívají často v komunikaci odezírání, znakový jazyk nebo jeho varianty. Tyto sluchové ztráty jsou nejčastěji kompenzovány kochleárním implantátem, výjimečně velmi výkonnými sluchadly.

 

↑ nahoru

  • Doba, kdy došlo ke ztrátě sluchu

Je velký rozdíl mezi člověkem, který se jako neslyšící narodil nebo přišel o sluch poměrně záhy, a člověkem, který přišel o sluch až v pozdějším věku.

Lidé, kteří ohluchli až poté, co si osvojili mluvenou řeč, jsou lidé postlingválně neslyšící/ohluchlí. Může se jednat o šestileté dítě, dvacetiletého či šedesátiletého člověka. Pro děti, které ohluchly až po vytvoření mluvené řeči, nebývá učení se mluvené řeči obtížné, mohou při tom totiž využít předchozí znalosti a mluvenou řeč také nejčastěji využívají ke komunikaci. Většina z nich se také stává uživateli kochleárního implantátu (na jednom uchu) / kochleárních implantátů (na obou uších).

Pokud se člověk jako neslyšící už narodil či ztratil sluch před vytvořením mluvené řeči, jde o člověka, který je prelingválně neslyšící. Prelingválně neslyšící děti se musí mluvenou řeč cíleně učit – jako se děti učí cizí jazyk. Výjimkou mohou být děti, které získaly kochleární implantát v raném věku, ještě před osvojením mluvené řeči. Děti či dospělí v této skupině často využívají ke komunikaci znakový jazyk nebo jeho prvky, zejména v raném věku.

Analogicky mohou být i lidé prelingválně nedoslýchaví a postlingválně nedoslýchaví.

↑ nahoru

  • Typ vady sluchu

Pokud vada sluchu vznikla ve vnějším nebo středním uchu (například kvůli častým zánětům středního ucha), mluvíme o lidech s převodní vadou sluchu. Převodní vady sluchu nikdy nevedou k úplné hluchotě a je možné je dobře kompenzovat sluchadly, někdy je lze také operovat. Převodní vady mají lidé nedoslýchaví.

Lidé, u kterých došlo k poškození ve vnitřním uchu nebo ve vyšších úrovních sluchové dráhy, se nazývají lidé s percepční vadou sluchu. Percepční vady sluchu bývají závažnější než vady převodní – mají je jak lidé nedoslýchaví, tak neslyšící.

 

  • Subjektivní vnímání sluchové vady

Všechna předchozí dělení byla dělení podle různých objektivních kritérií. O lidech se sluchovým postižením je dělá někdo zvnějšku, obvykle nějaký odborník. Existuje ale jiný přístup, který vychází z osobní preference každého člověka, tedy „zevnitř“.

Můžeme se proto setkat také s lidmi Neslyšícími (psáno s velkým písmenem N). Tito lidé se považují za členy jazykové a kulturní menšiny Neslyšících. Primárním komunikačním prostředkem těchto lidí je znakový jazyk a způsob jejich chování je založený na vizuálním vnímání světa. Nepovažují se za lidi postižené, ale za lidi s odlišným jazykem a s odlišným způsobem života. Typickým Neslyšícím je člověk prelingválně neslyšící. Vzhledem k tomu, že u členství v jazykové menšině Neslyšících se jedná o osobní preferenci každého člověka, jsou i lidé, kteří se s jazykovou a kulturní menšinou Neslyšících neztotožňují a integrují se do slyšící společnosti.

Někdy se zvlášť vyděluje také samostatná skupina lidí s kochleárním implantátem, protože tito lidé mají specifické životní zkušenosti, potřeby a problémy.

Obecné označení celé skupiny

Najít vhodný název pro tak různorodou skupinu lidí s různou vadou sluchu je obtížné. Pro lidi s různými ztrátami sluchu se v současné době používá obecné pojmenování lidé se sluchovým postižením nebo lidé s vadou sluchu.

Nejstarší pojmy „hluchoněmí“ či „hluší“, se kterými se místy můžeme setkat ještě i dnes, nejsou vhodné. Neslyšící a nedoslýchaví lidé nejsou automaticky němí, mohou využít do různé míry svůj hlas. Nedostatečný rozvoj mluvené řeči u neslyšícího člověka býval v minulosti způsoben využitím nevhodných metod ve vzdělávání dětí, které nerespektovaly jejich specifické potřeby. Také označení „hluchý“ vnímá mnoho lidí se sluchovým postižením negativně, a to vzhledem k jeho negativnímu významu, ve kterém se užívá v českém jazyce (například „je hluchej jako poleno“ a podobně).

↑ nahoru

Mýty o lidech se sluchovým postižením

  • Neslyšící lidé neumí mluvit, jsou hluchoněmí.

NE! Neslyšící lidé mohou využít hlas – pokud prošli intenzivním logopedickým tréninkem. Někteří mluví lépe, některým je hůře rozumět, to je individuální. Nejsou však němí!

  • Neslyšící děti nejsou schopné – vzhledem ke své sluchové vadě – naučit se číst a psát.

 NE! Za využití vhodných komunikačních postupů, vzdělávacích metod a efektivní technické kompenzace se mohou děti se sluchovým postižením naučit číst i psát, a to na velmi dobré úrovni.

  • Neslyšící lidé nejsou schopni dosáhnout vyššího vzdělání. Neslyšící lidé nemohou mít abstraktní myšlení.

NE! Za využití vhodných komunikačních postupů, vzdělávacích metod a efektivní technické kompenzace mohou lidé se sluchovým postižením vystudovat vysoké školy. A k tomu je vysoká úroveň abstraktního myšlení nezbytně nutná.

  • Neslyšící lidé nemohou vnímat hudbu, nemohou tancovat.

NE! Lidé s různými sluchovými vadami mohou při vnímání hudby využít zbytků sluchu. Hudbu vnímají intenzivně také prostřednictvím vibrací. To jim pomáhá na hudbu reagovat a vyjadřovat se pohybem.

  • Neslyšící lidé nemohou řídit auto.

NE! Mohou, jen se více spoléhají na zrak.

Čtěte také:
Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením
Podpora dětí se sluchovým postižením
Vztek, lhaní, neposlušnost – jak si poradit s dětským zlobením?

↑ nahoru

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

Mgr. Jitka Motejzíková

Vystudovala obory český jazyk a literatura – čeština v komunikaci neslyšících na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2004–2014 pracovala jako vedoucí Informačního centra o hluchotě v občanském sdružení Federace rodičů a přátel sluchově postižených, o.s. (nyní Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s.).

Zpět na téma Děti se sluchovým postižením

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS