Zobrazit menuSkrýt menu

Podpora dětí se sluchovým postižením

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 22. 2. 2017

ilustrační obrázek – spojené ruceNedostatek sluchových vjemů má negativní dopad na všechny oblasti života. Snad nejzávažnější problém vzniká v oblasti dorozumívání. Nedostatek zvukových podnětů zapříčiňuje komunikační bariéru. Důsledkem toho může být konflikt mezi úrovní schopností a mírou možností v oblasti životních aktivit dítěte se sluchovým postižením. O tom, jak je důsledek absence zvukových vjemů závažný, svědčí zařazení sluchového postižení mezi ta nejzávažnější.

Snaha o vytvoření funkčního komunikačního systému nebyla a stále ještě není vždy úspěšná. V průběhu dějin se střídaly i různé přístupy k osobám se sluchovým postižením – od jejich naprostého vyloučení ze společnosti, až po současné integrační snahy zajišťující rovný přístup ke vzdělávání a akceptování jejich identity.

Vzhledem k tomu, že míra, druh i doba, kdy k postižení došlo, podstatnou měrou ovlivňují možnosti rozvoje osobnosti, lze jen velmi obtížně stanovit obecný způsob, jak přistupovat k dětem se sluchovým postižením, aby výchova byla co nejefektivnější. V minulosti se střídaly přístupy preferující buď mluvený jazyk, nebo jazyk znakový. V současné době se ve školách a školských zařízeních v České republice mohou děti se sluchovým postižením vzdělávat orální metodou, formou bilingválního přístupu ke vzdělávání nebo prostřednictvím totální komunikace.

Orální přístup je preferován u žáků s využitelnými zbytky sluchu. Pro žáky neslyšící, kteří při vnímání upřednostňují zrak, není nejvhodnější, protože není zaručeno, zda by se podařilo dosáhnout odpovídající úrovně jazykových kompetencí (míra schopností užívání jazyka) jen prostřednictvím mluveného jazyka. Cílem orálního přístupu je formování mluvené řeči na základě hmatového a zrakového vnímání a aktivizace funkčních zbytků sluchu.

Bilingvální přístup ke vzdělávání spočívá v užívání dvou jazyků – českého znakového jazyka a českého jazyka. S českým jazykem se žáci nejčastěji seznamují především ve formě grafické (jako čtení a psaní), v případě funkčních zbytků sluchu pak i ve formě zvukové.

Bilingválním přístupem, který respektuje oba jazyky, je možné plně uspokojovat vzdělávací, psychické i sociální potřeby žáků se sluchovým postižením. Prostřednictvím jazyka znakového i mluveného lze úspěšně reagovat na bikulturní identitu neslyšících, rozvíjet komunikační kompetence a realizovat edukační (vzdělávací) intervenci.

Totální komunikace je spíše filosofií přístupu k žákům se sluchovým postižením než pouhou vyučovací metodou. Zahrnuje v sobě spojení akustických, vizuálních, verbálních, neverbálních a manuálních prostředků tak, aby bylo dosaženo optimálního pochopení a úplného porozumění během celého výchovného a vzdělávacího procesu.

Čtěte také:
Raná péče
Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením
Technické kompenzační pomůcky pro děti se sluchovým postižením

↑ nahoru

Možnosti vzdělávání sluchově postižených

Současná legislativa zajišťuje dětem se sluchovým postižením rovný přístup ke vzdělávání. Mají právo na vytvoření podmínek, které respektují jejich specifické vzdělávací potřeby, náleží jim nejvyšší míra podpůrných opatření, například speciální učebnice, elektroakustické kompenzační pomůcky, snížený počet žáků ve třídě, služby asistenta pedagoga a podobně. Více informací o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami naleznete na webu Šance Dětem v tomto rozcestníku.

Děti se sluchovým postižením mohou v ČR navštěvovat řadu škol a školských zařízení, které jim zajišťují odbornou péči. Nejmladším dětem a jejich rodinám poskytují poradenské služby pracovnice Střediska rané péče Tamtam.

Při základních školách pro sluchově postižené jsou zřízena speciálně pedagogická centra, která se starají o děti se sluchovým postižením předškolního i školního věku a o děti se sluchovým postižením integrované v běžné síti škol. Mateřské, základní a střední školy pro sluchově postižené uplatňují orální i bilingvální přístup ke vzdělávání, nejvíce škol však praktikuje totální komunikaci. Mateřské, základní i střední školy pro sluchově postižené, stejně jako školy běžného typu, pracují podle rámcového vzdělávacího programu.

Žáci se sluchovým postižením mohou pokračovat i ve studiu na vysokých školách. Mají možnost absolvovat obory určené pro studenty se sluchovým postižením (například obor Výchovná dramatika neslyšících na JAMU v Brně, Češtinu v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze) nebo absolvovat vysokou školu v integrovaných podmínkách a využívat služby vysokoškolských center, která poskytují pomoc při zvládání učiva všem studentům se speciálními vzdělávacími potřebami. Více informací o pomoci studentům se sluchovým postižením při vysokoškolském studiu lze najít na stránkách Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky.

Podívejte se na videodokument z cyklu Šance Dětem:
Máťův příběh: genetická porucha sluchu

↑ nahoru

Uplatnění sluchově postižených na trhu práce

Kvalita dosaženého vzdělání je jedním z hlavních předpokladů pro dobré pracovní uplatnění. Ze zákona č. 435/2005 Sb., o zaměstnanosti, plyne sluchově postiženým řada výhod, nicméně v porovnání se slyšícími mají mnohem méně možností při volbě své profese. Výběr povolání a následná úspěšnost na trhu práce je často limitována závažností sluchové vady, nedoslýchaví bývají při získávání pracovního místa úspěšnější než například prelingválně neslyšící, protože většinou dobře ovládají mluvený jazyk a snadněji se mohou se slyšícím okolím domluvit.

Ti, kteří při komunikaci se slyšícími musí využívat služeb tlumočníka, mnohdy obtížně překonávají komunikační bariéry jak při jednání se zaměstnavatelem, tak i se spolupracovníky. Zaměstnavatel i slyšící spolupracovníci často nevědí, jaká pravidla při dorozumívání s neslyšícím dodržovat. Nejednou pak dochází ke konfliktům a kolizím (střetům) v pracovních i v osobních vztazích a neslyšící je mnohdy hodnocen především podle toho, zda se s ním okolí domluví. Úroveň jeho českého jazyka bývá tím hlavním posuzovaným ukazatelem jeho výkonnosti.

Zaměstnávání osob se sluchovým postižením podporují různé agentury a organizace, jejichž cílem je zvýšit konkurenceschopnost osob se sluchovým postižením na trhu práce. Také na úřadech práce existují informační a poradenská střediska pro volbu povolání. Ovšem jen málo pracovníků je jazykově vybaveno tak, aby byli schopni se dorozumět s osobou se sluchovým postižením. V České republice existuje i řada zájmových organizací, spolků, společností a klubů, které zajišťují celé spektrum různých služeb usnadňujících osobám se sluchovým postižením život ve slyšící společnosti.

Informace o nabízených službách lze získat například na těchto webech:

↑ nahoru

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

doc. PhDr. Eva Souralová, Ph.D.

Působí na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zaměřuje se na oblast surdopedie – vědeckovýzkumnou činnost v oblasti výchovy a vzdělávání sluchově postižených a hluchoslepých.

Zpět na téma Děti se sluchovým postižením

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS