Vývoj dítěte a jeho potřeby

Každý chceme být tím nejlepším rodičem, který vychová ze svého dítěte toho správného člověka.  To, jakým člověkem se jednou malý novorozenec stane, je mu do vínku z části vepsáno (vrozeno) a z části zde hraje roli to, jak k němu my, jeho rodiče, budeme během jeho vývoje přistupovat. Jak mu dokážeme porozumět a reagovat na jeho potřeby.

1. rok dítěte

První rok dítěte je složitý pro obě strany. Jak pro dítě, tak pro jeho rodiče. Miminko neumí promluvit o svých přáních a těžkostech a je závislé na vnímavosti a empatii svých pečovatelů. Jak se nám nyní podaří uspokojovat jeho fyzické a emoční potřeby, nám bude pozitivně vráceno v jeho dalším vývoji. 

Nemusíte se bát, že by přílišná pozornost a něha dítě „poškodila“ a vás navždy zotročila k vyhovování jeho potřebám. Naopak, pokud dítěti bude poskytována dostatečná péče, bude citlivě reagováno na jeho potřeby, budou respektovány jeho pocity nepohody, jeho vyžadování těchto projevů lásky a ubezpečování bude postupně s věkem klesat. Emočně nasycené dítě nebude tolik závislé na vaší pozornosti a bude se spokojeně pouštět od vás dál do světa.

Ke společnému naladění s dítětem vám mohou velkou měrou pomoci rituály, jakými jsou například koupání, krmení, usínání, večerní kojení a udržování určitého rytmu během dne. Dítě si tomu bude postupně přivykat a získávaná jistota ohledně dění kolem něj ho bude uklidňovat.

Je naprosto v pořádku, když pocítíte, že si chcete od dítěte odpočinout, že jste vyčerpaní. Máte stále nárok na svůj život. Nebojte se občas nechat péči o dítě na někom jiném a věnujte se něčemu, co máte rádi. Bylo by vhodné, aby pečující osoba dodržovala vaše zažité rituály a zvyklosti.

Na druhou stranu, pokud cítíte, že vás dítě silně preferuje, vyžaduje vaši přítomnost a jiným pečovatelům se ho ve vaší nepřítomnosti nedaří utišit, s častějším odcházením od dítěte na nějaký čas počkejte.

Starosti o to, že by z malého mohl vyrůst „maminčin mazánek“, který se bude  v budoucnu bát vzdálit od rodičů, nejsou na místě. Tyto projevy závislosti na mateřské osobě (hlavní pečující osobě, nejčastěji matce) jsou typické pro období kolem osmého měsíce věku dítěte a hovoříme o takzvané separační úzkosti. Jakmile se dítě ujistí o stálosti matky, o tom, že lidé, kteří odcházejí, vlastně nemizí, zklidní se a nebude na vaší přítomnosti tolik závislé.  

Batolecí věk

V batolecím věku zažívá dítě veliký průnik do světa. Zdokonaluje se v lezení, začíná se stavět, postupně chodit a běhat. Objevují se první slůvka a věty a začíná více chápat věci kolem sebe. Začíná si uvědomovat samo sebe, dochází mu, že se věcí kolem sebe může zmocňovat, že může dění kolem sebe ovlivňovat.

Tato autonomie je nejzřetelnější v jeho neoblomném domáhání se „já sám“, ale také se můžeme setkat s jeho vzdorovitým „ne“. Je krásné, že se vaše ratolest utvrzuje o své jedinečnosti, ale co s tím, když jeho samostatnost či zatvrzelé odmítání nepřicházejí zrovna vhod či v situaci, kdy by si dítě mohlo nějak ublížit? Mějte na paměti, že se v danou chvíli s největší pravděpodobností nejedná o věc, kvůli které jste ve sporu. Nehledejte v jeho jednání logiku. Z těchto zapeklitých situací je nejvhodnějším únikem odvedení pozornosti dítěte na něco jiného, strhnout ho, nadchnout pro jinou činnost. V případě jeho vzdorovitého „ne“ se pokuste zaujmout nevšímavý postoj. Pokud nebude mít vůči čemu vzdorovat, vzdor sám o sobě pro něj ztratí smysl.

Jak jsme si v úvodu batolecího období řekli, jedná se o věk postupného fyzického a motorického zdokonalování. Protože se zdokonalujeme zejména opakováním a zkoušením nových věcí, obdařila příroda děti velkým množstvím energie.  Pokud tato energie nenajde uplatnění, tedy dítě nemá dostatek podnětů a prostoru pro pohyb, objevování a zkoumání, může se vyplavovat ven v podobě pro nás nesmyslných výbuchů vzteku. 

Nemusíte pro dítě vytvářet nějaký složitý program. Stačí ho vzít ven, nejlépe někam, kde nehrozí žádné zřejmé nebezpečí, a nechat ho, ať se samo oddává poznávání, zkoumání a objevování. Věřte, že ho v tomto věku zajímá naprosto vše.    

Od 4 let

Mezi čtvrtým a šestým rokem se dítě již nevydává do světa na objevné výpravy nazdařbůh, ale mnohem více plánuje. Při plnění svých cílů či nějakých úkolů vykazuje určité úsilí, je iniciativní. Snaží se celý svět blíže uchopit a „přijít věcem na kloub“. Na vše se vyptává a odpovědí v něm probouzejí nové a nové otázky. Hovoříme o období „proč?“.

Výrazným rysem této vývojové etapy je utváření svědomí. Dosud se dítě řídilo tím, za co by mohlo být potrestáno a za co pochváleno, tedy kontrola přicházela z venku. Nyní začíná být usměrňováno svědomím zevnitř. Svědomí je určitým zvnitřněným hlasem, opakujícím normy, zásady, příkazy a zákazy, které dítě přijímá od osob, jejichž přízeň chce mít (rodina). Formou trestu se potom stává pocit viny, který umí být velmi nepříjemný. Všichni se mu rádi vyhneme nebo ho alespoň chceme co nejdříve odčinit, když už na něj dojde (získat zpět přízeň).

Budováním vzájemného vztahu založeného na vřelosti a přijetí, nejefektivněji docílíme toho, aby dítě přijímalo námi předávané zásady a řídilo se jimi. Hrozba tělesnými tresty se může někomu zdát v tomto směru účinnější, protože dítě zastraší, ale ve skutečnosti toto jednání rozvoj vnitřních kontrol (svědomí) zabrzďuje. 

Školáci

Další věková etapa je na jedné straně ohraničena vstupem do školy a na straně druhé začátkem puberty. Mluvíme o věku mezi sedmým a dvanáctým rokem. V tomto věku je pro dítě zvláště důležité kladné ohodnocení jeho snažení. Jestliže je dítě v něčem úspěšné, prospívá to jeho sebevědomí, protože si ověřuje, že je schopné zvládnout určité nároky.

Na dítě je nyní kladeno mnoho úkolů. Vstupuje do školy, jejímž požadavkům musí vyhovět. Nejen učit se číst a psát, ale také přijmout rytmus školního dne, respektovat autoritu učitele a úspěšně se zařadit do třídního kolektivu. Na této náročné cestě dítě potřebuje vaši podporu a ohodnocení. Když se něco nezdaří, ukažte mu, že vždy můžeme najít něco, co stojí za pozitivní ohodnocení. Nenechte ho věci vzdát, poukažte na jeho kladné vlastnosti, vyzdvihněte jeho schopnosti a dodejte mu dostatek podpory pro další práci.

Pokud dítě projeví zájem o nějakou mimoškolní aktivitu, určitě ho v tom podpořte. Zájmové kroužky a sportovní aktivity mohou být pro dítě velmi důležitým prostorem, kde může zažívat úspěch. 

Puberta aneb máme doma teenagera  

Poslednímu období dětství, věku mezi třináctým a devatenáctým rokem, se někdy přezdívá věk bouří. Hormonální změny dávají v těle mladého člověka spoustu věcí do pohybu. Začnou se rozvíjet druhotné pohlavní znaky, mohou se objevit problémy s pletí, chlapcům hrubne hlas. Není ale ušetřena ani psychika. Hormonální změny se odrážejí na její stabilitě. Mladí lidé mohou mít více sklony k vznětlivosti, přecitlivělosti a podrážděnosti.

Dospívající sám a často ani jeho okolí neví, kam ho vlastně zařadit. Není to už ani dítě, ale není ještě ani dospělý. Je proto důležité v přístupu k těmto mladým lidem hlídat rovnováhu mezi požadavky, které na ně klademe a prostorem, který jim poskytujeme. Hlídat si, abychom po něm nechtěli zodpovědnost dospělého, ale přitom mu nedali volný prostor. Či na druhou stranu mu neposkytovali volného prostoru příliš, ale přitom ho před světem chránili jako dítě.

Například půjčíte-li svému osmnáctiletému potomkovi auto, aby si mohl užít privilegia dospělého, a on ho svým nezodpovědným chováním poškodí, je namístě, aby se důsledkům postavil on sám. Půjčte mu na pokutu či opravu auta, ale ať vám to ze svého kapesného či z brigády splatí zpět. Můžete ho řešením problému provázet, jít s ním jako opora na policii, ale problém samotný za něj neřešte. Vyváženým přístupem mezi požadavky a svobodou se jedinec učí přijímat zodpovědnost sám za sebe a za své jednání.    

Zatímco v dětství jsou pro nás nejdůležitějšími ti nejbližší, kteří nám říkají, co je správné a co ne, v čem jsme vlastně dobří a v čem nejsme, v dospělosti by si toto měl umět říci sobě každý sám.

Na konci tohoto období by mladý dospělý měl vědět, co ho charakterizuje, co jsou jeho dobré a co špatné vlastnosti, znát své přednosti a limity. K tomu je důležité, abyste mu pomáhali nastavovat střízlivý obraz sebe sama. V této cílové rovince z dětství budou od vás vaše děti potřebovat stále dostatek podpory, porozumění, lásky a respektu. Sdílejte s nimi jejich obavy, ale i plány. Nenechte je ztratit v jejich nejistotách, ale ani ulítnout na velikášských plánech ohledně jejich budoucnosti.

Pokud vás dospívající odmítá, silně se vymezuje vůči vašim hodnotám a zásadám, nevnucujte mu nic. Dávejte mu najevo, že jste zde pro něj, a až bude připraven, budete mu naslouchat. Nabídněte mu prostor pro diskusi, kde se vzájemným respektem vyslechnete své argumenty.

Někteří mohou při hledání sebe sama tápat mezi různými rolemi. Mladí lidé se často uskupují v různá společenství spojená módním stylem, hudbou, náboženským či určitým světovým názorem, stylem života. Někdo jich může během krátkého času vyzkoušet několik. Pokud tyto hry s identitou vaše dítě neohrožují (drogy, sekty atd.) nechte ho, ať se objevuje. Zajímejte se o jeho svět, dejte najevo, že chcete pochopit, co ho na daném stylu zaujalo či proč od toho odešel a začal se zajímat o něco jiného. Každý prostor, kdy mladý člověk může mluvit sám o sobě, kdy se cítí ve svých názorech respektován, mu pomáhá ukotvovat se ve své vlastní identitě, v tom, kým vlastně je.

Kde hledat radu a informace:

• www.fnmotol.cz/ckp – Centrum komplexní péče o děti s poruchami vývoje a jejich rodiny – program pro nadměrně plačící kojence (FN Motol, Praha pavilon č. 15, tel.: 224 433 791).

• www.ippp.cz – zde lze najít nejbližší pedagogicko-psychologickou poradnu, kam se můžete obrátit pro radu na psychologa ohledně výchovných či výukových problémů nebo při nějakých nejistotách či pochybnostech spojených s vývojem vašeho dítěte.