Zobrazit menuSkrýt menu

On-line rozhovor: Hádky rodičů a jejich dopad na děti a jejich vývoj

Publikováno: 19. 3. 2015, aktualizováno: 23. 3. 2015 | Kategorie: Téma měsíce

On-line poradna s psycholožkou Mgr. et Mgr. Pavlou Kouckou v pondělí 23. 3.

foto: Pavla KouckáOtázky můžete stále ještě zasílat na dotazy@sancedetem.cz, odpovědi Vám zašleme e-mailem.

Slyšelo dítě kvůli vaší hádce s partnerem něco, co slyšet nemělo, a vy teď nevíte, jak to řešit?
Může dětem ublížit, když se před nimi jako rodiče hádáte?
Jaké chování dítěte by vás mělo upozornit na to, že vaše partnerské konflikty špatně snáší?
Proč je špatně, pokud před dítětem důsledně konflikty tajíte a hádáte se jen za zavřenými dveřmi?
Jaký dopad na děti mají tvrdé konflikty rozvádějících se rodičů?

Ptejte se na cokoli, co vás zajímá či trápí. Poradna je anonymní.

Otázka: Dobrý den, hádky jsou u nás na denním pořádku, bohužel manžel nebere ohled na to, jestli u toho děti jsou nebo ne. Myslím, že si tím vybíjí stres z práce. V klidu se s ním moc o tom mluvit nedá. Po dětech často řve. Co mám dělat, aby se to zlepšilo? Dřív to tak nebylo...

Odpověď: Hezký den, to mě mrzí. Skutečně se stává (bohužel poměrně často), že si rodiče doma odreagovávají stres z práce. Můžete zkusit v průběhu hádky odvést děti, nebo manžela, máte-li pocit, že to tak bude lepší. Jinak je dobré snažit se o náhled, ale ne vždy se to daří - musí chtít hlavně manžel, a Vy máte jen omezenou možnost na něj působit. Pomoci může psycholog - ať už pro manžela, či párově. A i Vy si můžete říci o pomoc a provázení, je-li toho na Vás (byť zprostředkovaně) moc. Držím palce.

Otázka: Partner se nikdy nehádá, říká, že nemá konflikty rád. Jenže když potřebuju já něco řešit nebo nastane nějaká problémová situace, neodpovídá nebo řekne, že si promluvíme později. Někdy mi rupnou nervy a pak začnu křičet, jeho odpověď na to je mlčení. Nebo odejde úplně pryč. Nedávno jsem slyšela dceru, jak říká babičce do telefonu, že máma na tátu hodně křičí a ten je na ni hodnej. Jenže mě to jeho mlčení prostě vytáčí. Je to normální?

Odpověď: Je to naprosto normální, a rozhodně zdravější, než kdybyste na to jeho mlčení přistoupila, protože to byste asi nevyřešili nikdy nic ;-). Chápu ale, že by pro Vás bylo mnohem příjemnější, kdybyste křičet nemusela. Možná si zkuste promluvit s ním někdy v klidu, nebo vyžadovat konkrétní dohodu ohledně času, kdy si nad problémem sednete (tedy: "promluvíme si později" - "Kdy?").

Otázka: 13letá dcera mého muže (z prvního manželství) mu oznámila, že už k nám nechce chodit, protože se k ní chovám hnusně. Chci po ní, aby si uklízela po sobě věci, neseděla pořád u počítače, zkrátka aby dodržovala běžná pravidla. Ona to bere tak, že k tatínkovi "si chodí odpočinout a nikdo jí tu nemá co poroučet". Dřív jsme měly docela hezký vztah, teď je ale příčinou našich častých hádek. Blbě to nese naše sedmiletá dcera, která svou starší nevlastní sestru má strašně ráda. Proto jsem někdy zticha, i když bych jí pěkně od plic nejraději něco řekla. Mám jí ustoupit, aby k nám nepřestala chodit?

Odpověď: Hezký den, jak si tak čtu Váš dotaz, hodně mi tam chybí Váš manžel - neměl by to řešit hlavně on? Případně mi to přijde i jako vcelku vhodná situace na svolání „rodinné rady" - zkrátka řešit to jako problém celé rodiny, kde by ani dcery z toho nebyly vyloučeny. I dívky by k tomu měly mít šanci říct své. Snažila bych se předestřít problém, ať se každý svobodně vyjádří, co k tomu chce říci - pak společně hledat řešení, které by bylo přijatelné pro všechny. Pokud by se nedařilo, asi bych se přimlouvala za větší aktivitu Vašeho manžela.

Otázka: Všude píšou, jak jsou hádky pro děti škodlivé. Vy radíte před dětmi se hádat. Sama jsem vyrůstala v rodině, kde hádky nebyly, a našla jsem si partnera, s kterým se taky nehádáme. Naši se na všem vždy domluvili v klidu a stejně tak se domlouváme my s manželem. A nemám pocit, že by to našim třema dětem nějak chybělo, že se nehádáme...

Odpověď: Pak je vše v nejlepším pořádku. Ono to není tak, že bych všem a vždy radila se před dětmi hádat, jen upozorňuji na to, že když se rodiče hádají za zavřenými dveřmi, děti to traumatizuje i tak, a možná někdy i víc. Ale pokud se domlouváte v pohodě, je to nejlepší ze všeho! :-)

Otázka: U nás je to takový kolotoč hádek. Dcera v pubertě se poslední dobou neustále hádá se svým otcem. On si nenechá vysvětlit, že ona je v pubertě a že je lepší na ni nereagovat. To se pak manžel zase hádá se mnou, že že prý ji pořád omlouvám, že nám přerůstá přes hlavu. Pořád jí něco zakazuje a ona samozřejmě je pak na něj o to naštvanější. Ani s jedním z nich se nedá v klidu o tom bavit. Mám pocit, že jestli tohle přežiju, pak už všechno. Dcera se v pubertě strašně změnila - z milé, hodné holky, s kterou nikdy nebyly žádné problémy. Ale snažím se ji chápat. Jen nevím, jak to vysvětlit muži a jak přimět ji, aby ho tolik neprovokovala. o společné debatě nemůžeme být řeč, to vůbec nefunguje.

Odpověď: Tak mi připadá, že jste jako mezi mlýnskými kameny :-(, a říkám si, do jaké míry je to účinné - aby Vás docela zbytečně nesemlely. Asi bych se mezi ně aktivně nedrala, spíš bych zůstala trochu opodál. Sice byste přestala být nárazníkem, ale třeba byste se tak stala ostrovem ve větší, bezpečnější vzdálenosti, u kterého by mohla dcera přistát a odpočinout si, když bude potřebovat? Podobně u manžela. A možná ti dva nějaký ostřejší střet potřebují? Kdoví. Berte to jako nápady - samozřejmě znám Vaši situaci jen velmi málo. V každém případě se nebojte - puberta skončí! :-)

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS