Dětský psycholog Václav Mertin: Co s tím, když vám děti doma berou věci?

Možná tu situaci znáte: táta nebo máma zjistí, že se doma začaly ztrácet peníze. Někdy to jsou drobné, někdy větší sumy. Někdy se najdou, ale občas se rodiče musí smířit s krutou pravdou: „vypůjčily“ si je děti. První reakcí bývá pocit zrady a zklamání, hned poté by ale podle Václava Mertina měla následovat racionální úvaha. „I my dospělí někdy tomu druhému vlezeme do peněženky, protože zrovna potřebujeme dvě padesátikoruny, a on je tam třeba má – bereme to jako běžný postup. A teď nám ho to dítě nějak narušilo.“ Morální panika je tedy zbytečná: „Prosím, nehodnoťme to nijak tragicky. Představa, že vám desetileté dítě vezme padesátikorunu nebo pětistovku a vy už přemýšlíte, že za deset let z něj bude vyvrhel, který bližního obere o statisíce, není úplně odpovídající.“

Kde leží ta pomyslná hranice, kdy můžeme takový přešlap ještě obhajovat stylem: jsou malé a neznají hodnotu peněz?

Bavíme se o dětech, kterým je deset, dvanáct let. Někdy vezmou desetikorunu, někdy pětistovku a je jim to úplně jedno, protože ještě moc nevnímají. Vidí sice, že tohle je kovová mince a tohle papírová bankovka, ale hodnotu peněz neznají.

Proč to vlastně děti dělají?

Dítě může chtít něco, co mu my dospělí nechceme dopřát. A nemyslím jen pomůcky do školy, to by se snad dít nemělo. Ale chce si koupit třeba časopis a my, protože ´není hodnotný´, mu ty peníze nedáme. A dítě po něm strašně touží, protože ve škole ho třeba všichni mají. Kde na něj má tedy vzít? Nemá kapesné, nemá našetřeno, tak si poradí tímto způsobem. Děti se také můžou chtít předvést před vrstevníky. Není to ten časopis, který bych si koupil pro sebe, není to hračka, se kterou si chci hrát, ale je to něco, čím můžu na ostatní udělat dojem. V dětském věku, a začněme někde kolem puberty a pak ještě v adolescenci, hraje vrstevnický kolektiv velikánskou roli. Pak představa, že jsem outsider, že mě "neberou", může u někoho vést k tomu, že se do té skupiny snaží dostat, třeba právě tím, že bude své přátele uplácet. Rozdělím se třeba o to, co mám z domu, ale někdy to nestačí – tak potřebuju víc. Tak prostě jdu a ty peníze si doma vezmu.

Celý článek najdete zde: https://www.flowee.cz/civilizace/13168-detsky-psycholog-vaclav-mertin-co-s-tim-kdyz-vam-deti-doma-berou-veci